V letošním roce si připomínáme řadu významných událostí spojených se sokolským hnutím. „Počátky organizace tělocvičné spadají do konce doby českého národního obrození, kdy zásluhou dra Miroslava Tyrše (pozn. red. nar. 17. 9. 1832, profesor na pražské univerzitě, poslanec, zemř. 8. 8. 1884, poslední a jeden z největších národních buditelů) a za pomoci pražského obchodníka Jindřicha Fügnera a jiných nadšených vlastenců založena byla 16. II. 1862 Pražská tělocvičná jednota, která od r. 1864 se nazývala Pražská tělocvičná jednota Sokol... Dr. Tyrš dal Sokolu svéráznou a dnes celým světem obdivovanou soustavu tělocvičnou a přesné názvosloví. Příkladu Prahy se ujala větší města venkovská, takže již koncem roku 1862 je v Čechách sedm podobných tělocvičných jednot… Dne 18. 6. 1882 se konal na Střeleckém ostrově první slet, kterého se zúčastnilo 720 cvičících (pozn. red. na IX. sletu v roce 1932 to bylo 114 000 cvičících), který je mocnou vzpruhou a předzvěstí velké budoucnosti Sokola… V roce 1892 založena Moravsko-Slezská Obec Sokolská… Svaz Slovanského Sokolstva ze sokolských organisací Čechů, Slovinců, Bulharů, Poláků, Chorvatů a Rusů konal v roce 1912 svůj slet spolu s VI. sletem ČOS… Během světové války byla zastavena činnost Sokola… členství v jednotách sokolských bylo trestáno jako velezrada. Ideje a myšlenky Tyršovy a sokolství nemohla již zničit ani nejtěžší persekuce, zvláště, když panství a dynastie říše habsburské skláněly se do hrobu… Sokolství bylo základem a budovatelem odboje zahraničního a ideologie čistého legionářství. Sokolská tělocvičná soustava Tyršova učinila z českého vojáka hrdinu zborovského, bachmačského a terronského, sokolská píseň zněla mu na rtech v hodině smrti. A den osvobození bylo to S., které přejímalo vládu a dovedlo udržeti klid a pořádek. Do statisíců vyrostly řady sokolské… Sokolská ideologie vyvěrá z filosofie Tyršovy a spočívá na zásadách demokratických, nacionálních a slovanských. S. je také největší čsl. organisací lidovýchovnou.“ Tolik stručný výtah z Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného z roku 1932. Doplňme ještě, že to byli sokolové, kteří po mnichovském diktátu a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava stáli v prvních řadách odboje proti nacistickým okupantům. Mezi aktivní odbojové skupiny patřila Sokolská revoluční rada a následně organizace „Jindra“, sokolská síť, jejíž členové pomáhali parašutistům, kteří 27. května 1942 spáchali atentát na Heydricha. Mnoho z nich a jejich rodinných příslušníků za to zaplatilo cenu nejvyšší - životem. Bohužel, role sokolstva za obou světových válek nebyla doposud náležitě zpracována a hodnocena. Ke škodě věci.
V souvislosti s předcházejícím budeme počínaje dnešním dnem, otiskovat zamyšlení z knihy Sokolské epištoly, jejíž třetí vydání vyšlo v roce 1912, tedy před 110 lety. Otiskujeme i předmluvu autora knihy. Více o historii i současnosti Sokola najdete na https://www.sokol.eu/. (red)
Předmluva
Třetího vydání dospěly epištoly tyto. V tisících rozletěla se dvě předchozí pro Sokolstvu a mám-li věřiti četným výrokům bratří z celé oblasti sokolské, vykonaly stručné stati jejich úkol svůj dobře. Ba dostalo se mi dokladů, že řadu bratrů našich uvedly na cestu muže statečného, a tj. mi odměnou nade vše cennou. To bylo též pobídkou, abych k novému vydání počet epištol rozmnožil o další, důležitých stránek života našeho se týkající. A tak dostoupilo číslo jejich padesáti, z nichž většina jednak v listech sokolských, jinak též v různých památnících jednot prvně byla otištěna. U příležitosti té byly všecky přehlédnuty a tak zhuštěny, aby pokud jen možno nezůstalo v nich nic zbytečného, nic rozvleklého.
Účelem epištol jest, ukázati cestu štěstí každému, kdo si štěstí opravdu přeje. Tím není ovšem ten, kdo po způsobu moderním smyslu života hledá jen a jen v požitku živočišném. Toť stanovisko příliš nízké; epištoly k metám vyšším směřují. Nevtírají se však nikomu; vždyť dle slov Písma „více chápe se rozumného jedno domluvení, než kdyby blázna stokrát ubil.“ Kéž by vždy stačilo jedno domluvení, kde běží ať o prospěch životní, ať o dobro věci sokolské!
Druhým účelem jejich jest, aby podaly bratřím řadu myšlének pro činnost vzdělávací. Nemyslím nikterak, že by epištoly samy o sobě stačily na přednášku (za proslov před šikem nejedna dobře by se hodila), ale náměty v nich uložené usnadní sestavení přednášky velmi. To také má svůj význam v době, kdy skrovná obec přednášečů osvědčených nemůže stačiti žádostem o přednášky, hrnoucím se na ně se všech stran. Zde příručka pro bratry začátečníky, nuže, s chutí a bez bázně do práce!
A tak jsem přesvědčen, že ani toto vydání nebude bezúčelným. Vykoná-li poslání svoje u jediného ze sta, jsem spokojen, věda, jak těžko jest odvykati chybám, zříci se názorů zakořeněných. Jsme lidé, tj. tvorové chybující, dosti bude, nezůstaneme-li vždy jen třtinou, větrem se klátící. Tu jest úkol třetí epištol sokolských. Kéž najde porozumění!
Na zdar!
V Praze, 10. února 1912
Karel Vaníček
Tvou, Mistře stopou!
Třetí již desetiletí vrší se od chvíle, kdy poslední vzdech Tvůj, ó Mistře zaniknul ve hřmění ledových vod zběsilé Achy. Přehlušila jej vítězná píseň dravé dcerky ledovce Oetzského, unášející kořist převzácnou, jaké nedostalo se jí nikdy před tím. Nikdo nebyl svědkem skonu Tvého, sám jediný prostřed majestátu Alp odešel jsi v říši stínů. Tak umírají geinové…
Že byl jsi geniem, o tom hovoří k nám dílo Tvé slovem plamenným. V útvar Sokolstva – Své to dílo životní – vložil jsi bohactví věhlasu vlastního, v srdce těch, jimiž obsadil jsi tvrz národa, vkořenil jsi nevývratně tré cností bohatýrských: Víru ve vlastní sílu, naději v konečné vítězství pravdy a lásku bratrskou. Od skonu Tvého tisícové mužů i junů českých vystřídali se ve službě ideí sokolských, ale ti, kteří věrni zůstali, neztratili víry, nepohřbili naděje, nezapomněli lásky. Prvá je sílila v dobách pochyby, druhá jich nezklamala ve chvíli trudu, třetí pak, nejkratší v trojlístku, svorným udržela tábor, jehož vůdcem duševním zůstal jsi podnes.
Není možno jinak, neboť kdyby Sokolstvo zpronevěřilo se zásadám, které jsi základem položil, tou chvílí by přestalo býti týnem oné ušlechtilé hrdosti mužné (nikoli prázdné pýchy rodu, či mamonu), jakým jsi je chtěl míti na všecky časy. A pevná věž, kterou jsi postavil, k jejímuž cimbuří zalétá touha všech, kdož vyšší si položili cíl, v základech by se otřásla, jakmile by posádka její v jiné se dala služby, než Ty jsi určil, Mistře.
Kliden buď, není schopno zrady Sokolstvo Tvoje ; odcházejí jen slaboši a ti, jichž choutkám nehoví tábor bratrský, za to však zvýšeně pracují oni, jimž jsi vzorem Čecha i člověka.
Tys povelel: Sloužiti lidu českému – sloužíme mu bez ohledu na strany a zájmy.
Tys vytýčil: Propěch národa československého a Slovanstva – všecka snaha naše k dobru jejich se nese.
Tys hlásal: Láska k vlasti, láska k svobodě! – my neodchýlili se ni o píď od přání Tvého.
Jak bylo by možno, aby odchýlili se ti, kterým i ze záhrobí hlaholí kovová slova: „Učme se sloužiti svému národu, jest to nejkrásnější, nejvyšší posvěcení našich snah. Láska k vlasti jest půda posvátná, na níž cvičení tělesná ve světě antickém a moderním, v starém jak v novém věku všude vzrostla a dospívala, všude pak v prázdnou hru, v marnivou kratochvil se zvrhla, kde onen základ všeobecný ze srdcí zpustlých na konec vymizel. Jest přirozeno a oprávněno, že silocviky naše zdravého jinocha a muže také o sobě vábí a poutají, že jarý ruch cvičiště jej spolu unáší, žeť všeobecná soutěž junáckou ctižádost v něm povzbuzuje, avšak vezmětež tomu podklad vlastenecký, ono hrdé uvědomnění národní, jež právě v naší době čím dál, tím víc jen podstať a osu života veřejného tvoří, a pel jest setřen, zmizel účel nesobětný a ušlechtilý, zmizel podnět k podpoře se strany kruhů vážných a vlasteneckých, zmizela všeobecná významnost a vyšší důstojnost snah, jež na povznešení dělnosti hmotné a duševní, na odchování k statečnosti mravní, na zvýšení brannosti národa se zakládá.“
Jak bylo by možno zraditi, pokud pevně držíme se napomenutí Tvého: „Naše věc není pro strany, nýbrž pro národ veškerý, nepodléhá změně, jako náhledy politické a náboženské, alebrž jest věčně pravdiva a důležita i stojí v tom smyslu povznešeně nad spory dočasnými.“
Jak bylo by možno složiti chabě ruce v klín, pokud jest nám vedoucím výrok Tvůj: „Práce jest záštita, práce jest spása naše. Buďmež činni, budoucnost náleží činnému a smělému; stojatá voda v hnilobu přechází, kdo nejde ku předu, zůstane zpět ve světě, jenž usilovně v před se ubírá.“ Tyto zásady stěžejné třímáme pevně, tím pevněji, čím více v době dnešní roztříštěnosti národa proroci falešní učení Tvé, Mistře drahý, obracejí na ruby. Ba, dovolávají se Tebe proti nám, kterým se nechce do pouště jejich…
Na kraji pouště mnoho stop: do tmy teplých ovčinců jedny vedou, k doupatům šakalím druhé a v kaliště tlustokožce třetí, my přidržíme se stopy lví. Tvou stopou jdeme dál, ó Mistře!
