Aj, vyšel rozsévač, aby rozsíval. A když rozsíval, některá zrna padla podle cesty a přiletěli ptáci i sezobali je. Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež neměla mnoho země; a rychle vzešla, proto že neměla hlubokosti země. Ale když slunce vzešlo, vyhořela a proto že neměla kořene, uschla. Jiná pak padla do trní; i spolu vzrostlo trní a udusilo je. A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek některé stý, jiné šedesátý a jiné třicátý.
Rozsévačem jest Miroslav a símě jest myšlénka sokolská. A kteréž padlo podle cesty, jsou ti, kteří slyší, ale pak přichází ďábel – lhostejnost a vyjímá slovo Tyršovo ze srdcí jejich, aby nevěříce, Sokoly nebyli.
V skalnatou pak zemi vsetý je ten, který slyší slovo a hned s radostí je přijímá a nejraději navléká kroj; než nemá v sobě kořene, ale jest časný; a když přichází soužení nebo protivenství pro slovo sokolské, odchází. Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteří slyší; ale pečování o zboží a rozkoše tohoto světa udušuje v nich slovo i bývá bez užitku.
Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kteří v srdci junáckém, slyšíce, slovo zachovávají a užitek přinášejí; jedni stý a jiní šedesátý a opět jiní třicátý. Toť jsou pravé včely dělné v úlech sokolských, o trubce, jen za požitkem chvilkovým jdoucí, nestojíme. O těchto platí slova Písma:
Podobno jest království (sokolské) vrži, puštěné do jezera českého a ze všelikého plodu shromažďující; kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo do Sokolstva a což zlého, pryč zamítali. Třeba k tomu dlouhého výkladu?
Kdo´s dobrý, vítej nám, najdeš u nás upřímné bratrství a snahy ušlechtilé; koho však jenom nízké požitkářství v síť naši zvábilo, odstup, sic – učiníme jako ti rybáři z Písma. –
Tedy jedni stý, jiní šedesátý a opět jiní třicátý užitek přinášejí, každý dle schopností svých, pokud jenom dobrá vůle při něm. Aniž tu platí, že by nejchudší, nebo nejméně schopný méně vážil, než šťastnější, statky nebo duchem nadaný spolubratr. Pamatujete se na groš vdovin? „A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice; a mnozí bohatci metali mnoho. A přišedši jedna chudá vdova, vrhla dva šarty, což jest čtvrtá částka peníze. I svolav učedníky své, dí jim: Amen, pravím vám, že tato chudá vdova víc uvrhla než tito všichni, kteříž metali do pokladnice. Nebo všichni z toho, což jim zbývalo metali; ale tato ze své chudoby všecko což měla uvrhla, všecku živnost svou.“
Jak častý jest v jednotkách našich tento groš vdovin! Veškeré tělocvičny sokolské zdaž nejsou pomníky této příkladné obětavosti, která nicméně nezapomíná i na záležitosti celého národa, přispívajíc obětavě na podniky všenárodní? Nechť nikdy nevyschne tento pramen křišťálově čistý, nechť osvěžení a povzbuzení skýtá po všecky časy zápasů našich za právo i pravdu!
Neuškodí další naučení z písma sokolského: Neskládejte sobě pokladů v kroji a praporech, které mol a rez kazí, ale skládejte sobě poklady ve cvičení a zdárné práci národní, kteréž ani mol, ani rez nezkazí a kteréž zloději ani nevykopávají, ani nekradou; neboť kdež jset poklad váš, tuť jest i srdce vaše, kde cvičení, tam srdce členstva, kde pohyb, tam i život. Neříkejte, že cvičení ještě není všecko, věřte, že cvičení jest základem veškeré práce sokolské.
Zdaž byly by jednoty naše tolik, co dnes, kdybychom ku pravidelné činnosti neshromažďovali členstvo své? Cvičení tělesné jest tím, co pojí i udržuje, co života dodává; z něho vyrůstá družnost a síla i chuť ku práci prospěšné. A proto cvičení když ne vše, tož aspoň velmi mnoho znamená; bez něho byli bychom spolkem tuctovým, jako sta druhých, jejichž činnost neodvratně přechází v karbanění a klepaření a v pití bez konce…
Duch Tyršův chraň nás před „činností“ takového druhu!
Karel Vaníček Sokolské epištoly, Praha 1912
