Centrum pro výzkum veřejného mínění se ve svém speciálním výzkumu zaměřilo na koronavirovou krizi a zkušenosti občanů s ní. Speciální výzkum byl proveden v rámci projektu Naše společnost, za otázky a design šetření zodpovídá CVVM, data sbírala společnost Median. Součástí výzkumu byla i otázka na celkovou míru spokojenosti se svým životem a blok osmi otázek, které zjišťovaly spokojenost s různými aspekty osobního života (tzv. PWI index). Ve zprávě se mj. uvádí: Dotázaní hodnotili míru spokojenosti pomocí jedenáctibodové škály, kde 0 znamenala, že respondent je „zcela nespokojen“ a 10 znamenala, že respondent je „zcela spokojen“. Tato série otázek byla ve výzkumech CVVM položena již potřetí, tudíž máme možnost časového srovnání. Z důvodu nízkého zastoupení nižších bodů škály jsme pro přehlednost odpovědi kategorizovali do pěti skupin.
Jak můžeme z tabulky 1 vidět, tak u celkové spokojenosti se životem i u všech jeho zkoumaných aspektů výrazně převažovala spokojenost nad nespokojeností. Na základě procentuálního rozložení a zejména pak dle průměrných hodnot je možné konstatovat, že česká veřejnost vyjadřuje nejvyšší spokojenost s osobními vztahy (průměrná hodnota 7,45 na škále od 0 zcela nespokojen až 10 zcela spokojen), s životem celkově (7,13) a s pocitem bezpečí (7,10), nejnižší naopak s jistotou do budoucnosti (6,39). Spokojenost s ostatními aspekty osobního života se příliš neliší a pohybuje se v rozmezí od průměrné hodnoty 6,90 u spokojenosti s životní úrovní po 6,61 u spokojenosti se společenstvím, ve kterém jedinec žije.
Z časového srovnání, které rovněž zobrazuje tabulka 1, je patrné, že v porovnání s předchozími výzkumy realizovanými v květnu a červnu letošního roku celková míra spokojenosti se životem i míra spokojenosti se všemi jeho sledovanými aspekty poklesla. V porovnání s červnem 2020 byl největší pokles zaznamenán u spokojenosti s duchovním nebo náboženským životem (pokles průměrné hodnoty o 0,53) a následně s pocitem bezpečí (pokles průměrné hodnoty o 0,37). Naopak k nejmenšímu poklesu (na hranici statistické významnosti) došlo v případě spokojenosti s osobními vztahy (pokles průměrné hodnoty o 0,10) a s vlastním zdravím (pokles průměrné hodnoty o 0,11).
O vysoké míře celkové spokojenosti se životem mezi českou veřejností svědčí i to, že téměř polovina (48 %) dotázaných uvedla ve čtyřech a více z dílčích osmi aspektů vysokou mírou spokojenosti (8 až 10 bodů), přibližně třetina (32 %) v jednom až třech aspektech a jen pětina (20 %) dotázaných takové hodnocení spokojenosti vůbec nepoužila. Naopak nízkou míru spokojenosti (0 až 3 body) nevyužilo v hodnocení téměř sedm desetin (69 %) dotázaných, necelá pětina (18 %) zmínila tuto hodnotu u jednoho dílčího aspektu celkové životní spokojenosti a dvacetina (5 %) u dvou dílčích aspektů.
Faktorová analýza odhalila, že baterie osmi otázek, tzv. PWI index, vytváří jednu obecnou dimenzi celkové spokojenosti se životem, která vyčerpala 53 % variance v rotovaném řešení. Jednodimenzionalitu PWI indexu potvrdila i hodnota Cronbachova alfa měřící vnitřní konzistentnost škály, která činí 0,857. Pro úplnost je vhodné uvést, že položka celkové spokojenosti se životem je vysoce zkorelována se všemi dílčími aspekty: Pearsonův korelační koeficient se pohyboval v rozmezí od 0,48 (zdraví) do 0,68 (s tím, co se daří dosahovat) vyjma korelace s duchovním nebo náboženským životem, kde byl korelační koeficient nižší (0,28).
Dále jsme zjišťovali, jak souvisí celková míra spokojenosti se životem i s jeho dílčími aspekty jak se základními sociodemografickými charakteristikami (pohlaví, věk, vzdělání), tak i s některými dalšími údaji, jako např. zdravotní stav či materiální životní úroveň domácnosti. Co se týká spokojenosti se životem celkově, analýza ukázala, že její hodnocení je ovlivněno věkem a vzděláním (viz tabulku 2 a 3). Z hlediska věku můžeme z tabulky 2 dle průměrných hodnot vidět, že nejvyšší míru spokojenosti vyjadřují lidé starší 65 let a následně lidé ve věkové kategorii 35 až 44 let. Naopak nejnižší míra spokojenosti byla zjištěna u lidí v nejmladší věkové kategorii 18 až 24 let.
Co se týká souvislosti celkové míry životní spokojenosti a vzdělání (viz tabulku 3), tak dle průměrné hodnoty vidíme, že tato souvislost je lineárně rostoucí, tedy čím vyšší mají lidé nejvyšší dosažené vzdělaní, tím více jsou celkově spokojeni se svým životem.
Celková míra spokojenosti se životem velmi úzce souvisí i se zdravotním stavem (viz tabulku 4) a materiálními životními podmínkami vlastní domácnosti (viz tabulku 5), přičemž v obou případech je souvislost lineárně klesající. Konkrétně tedy se zhoršujícím se subjektivním hodnocením vlastního zdravotního stavu a materiálních životních podmínek vlastní domácnosti se snižuje celková míra vlastní životní spokojenosti.
Co se týká souvislosti vzdělání, věku, zdravotního stavu a materiálních životních podmínek domácností s dílčími aspekty životní spokojenosti, tak ty zobrazuje tabulka 6. Z ní můžeme vidět, že s rostoucím vzděláním se zvyšuje spokojenost se všemi sledovanými aspekty vyjma spokojenosti se společenstvím, kde žiji, přičemž rozdíly jsou statisticky významné. Z hlediska věkových kategorií jsou patrné rovněž rozdíly ve většině případů statisticky významné (vyjma spokojenosti se společenstvím, kde žiji), nicméně v těchto rozdílech nelze identifikovat lineární trend, tedy že by s rostoucím věkem klesala či rostla spokojenost. Z konkrétních rozdílů lze uvést například, že mladí lidé ve věku 18 až 24 let jsou více spokojeni se svým zdravím, se kterým jsou naopak výrazně méně spokojeni lidé ve věkové kategorii 55 až 64 let. Lidé v nejstarší věkově kategorii nad 65 let vyjadřují vyšší spokojenost s osobními vztahy, se kterými jsou naopak výrazně méně spokojeni lidé ve věku 18 až 24 let (rozdíl téměř 1 bod). Podobně jako u životní spokojenosti celkově, tak i souvislost jeho dílčích aspektů souvisí negativně lineárně se zdravotním stavem a materiálními životními podmínkami vlastní domácnosti. V případě zdravotního stavu je nejvýraznější rozdíl dle očekávání v případě spokojenosti s vlastním zdravím, v případě materiálních životních podmínek vlastní domácnosti pak v případě spokojenosti s životní úrovní a s jistotou do budoucnosti. (30.12.2020)
