Společenský lexikon

Dříve, než se rozhodneme pozvat hosty na jakékoliv posezení, musíme se přesvědčit, zda pro to máme vše potřebné. Nikdy nezveme větší počet hostí, než kolik jich můžeme pohodlně usadit.

Přicházejícím hostům otevírá dveře hostitel nebo dospělé děti.

Přinesené květiny dáme do vázy a umístíme je na viditelné místo.

Nad přineseným dárkem projevíme radost a podle možnosti jej co nejdříve rozbalíme.

Na uvítanou nenabízíme hned silné nápoje ve větším množství, protože nevíme, zda nepřišli „na lačný žaludek.“

Musíme zamezit tomu, aby manželé nebo přátelé seděli celý večer vedle sebe. Zábavu usměrňujeme tak, aby se všichni přítomní mohli vzájemně bavit.

Neunavujeme hosty dlouhými produkcemi svých talentovaných ratolestí, ukázkami fotografií nebo filmů. Hostitelka i hostitel věnují pozornost všem hostům rovnoměrně. K dobrému vychování patří i umění vyslechnout druhé.

Nerušíme zábavu nebo rozhovor neustálým odbíháním a přílišnou péčí a pobízením.

Při představování představíme vždy mladšího staršímu a muže ženě. Jde-li o osobu zvláště významnou, činíme výjimku.

Při obědě nebo při večeři udržujeme lehkou konverzaci, nebavíme se příliš hlučně, ani nešeptáme.

Pokrmy podáváme vždy z levé strany, nápoje ze strany pravé.

Rady pro hosty

Je velmi neslušné nechat hostitele čekat. Na návštěvu máme přijít včas, s nejvýše desetiminutovým zpožděním. Před vstupem do bytu si očistíme obuv a podle okolnosti, jde-li o dobré známé nebo přátele, se přezujeme do domácí obuvi, kterou jsme si přinesli s sebou. Jinak zůstáváme obuti.

Přinesené květiny, které jsou vždy řezané, nepodáváme nikdy zabalené ani v papíru, ani v celofánu. Vždy je podáváme rozbalené. Jako pozornost místo květin můžeme přinést bonboniéru nebo nějakou jinou drobnost, podle toho, jaký máme vztah k hostitelům.

Jestliže nějaké podávané jídlo nemáme v oblibě, nezdůrazňujeme to. Vezmeme si málo, a jestliže nás znovu pobízejí, taktně odmítneme. Jestliže držíme dietu, upozorníme na to hostitelku ještě dříve, než si sedneme za stůl. Mohla by se totiž cítit dotčena, že si podávané jídlo nebereme.

S plnými ústy nemluvíme, ani nepijeme. Jíme tak, aby nás nebylo slyšet. V průběhu jídla se neopíráme lokty o stůl. Pouze předloktím se opíráme lehce o okraj stolu.

Použité příbory nikdy neodkládáme na stůl, ani je neopíráme o talíř. Když jsme s jídlem skončili, položíme příbory šikmo přes talíř zprava doleva. Nůž používáme pouze na krájení a nikdy jej nevkládáme do úst.

Nabízené pokrmy si bereme v přiměřeném množství; s jídlem se neloudáme ani se necpeme tak, jako kdybychom týden nejedli. Šálek s černou kávou bereme do rukou spolu s talířkem. Kávovou lžičku před pitím vyjmeme z hrníčku. Kávová lžička je na míchání a ne na ochutnávání.

Před pitím si otřeme ústa, abychom nenechali na poháru mastné nebo jiné stopy.

Ubrousek po jídle neskládáme, ale lehce zmačkáme, abychom nevzbudili dojem, že je nepoužitý.

Chceme-li si zakouřit, zeptáme se, zda to někomu nebude vadit. Je-li někdo ve společnosti, komu kouř vysloveně vadí, potom použijeme ke kouření předsíň nebo jinou doporučenou místnost. Popel z cigaret neoklepáváme na koberec, ani na ubrus. Neudělali bychom tím radost žádné hostitelce. Při jídle nekouříme. Je to nevhodné ze zdravotních i estetických důvodů. Nikotin bere chuť k jídlu a cigaretový kouř může obtěžovat naše sousedy.

Při odchodu zbytečným postáváním nezdržujeme hostitele u dveří, obzvláště ne tehdy, jsou-li v pokoji ještě další hosté. Dveře si otvíráme sami a nezapomeneme poděkovat za pohoštění.

Zdroj: Rádce venkovské ženy, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1977