Společný odborník místo společné radnice. Obce hledají cestu, jak zvládnout rostoucí agendu

Vláda schválila novelu zákona o obcích, která má rozšířit možnosti sdílení odborníků a služeb mezi samosprávami. Reaguje tak na rostoucí nároky, které zejména menší obce stále obtížněji zvládají vlastními silami. Zatímco část starostů a organizací vidí řešení v posilování meziobecní spolupráce, někteří experti upozorňují, že Česko se kvůli mimořádně roztříštěné síti samospráv mělo vydat spíše cestou slučování.
České obce by od příštího roku měly získat větší možnosti sdílet odborníky i některé služby. Vláda v polovině léta schválila novelu zákona o obcích, která posiluje institut společenství obcí a má pomoci zejména menším samosprávám, pro něž je stále složitější personálně a finančně zajišťovat potřebné odborné kapacity. „Novela reaguje na aktuální potřeby obcí a přináší skutečná, praktická řešení pro obce a jejich představitele, nikoli jen další administrativu,“ uvedla ministryně financí Alena Schillerová (ANO).
Podle Petra Halady, předsedy Sdružení místních samospráv České republiky (SMS ČR), se u malých obcí nedostatek odborných kapacit nejvíce projevuje v oblasti stavební a územní agendy, veřejných zakázek, dotací, energetiky, digitalizace, kybernetické bezpečnosti a právní podpory. „Problémem je zejména rostoucí odborná a legislativní náročnost těchto agend, kterou malé úřady s omezeným počtem zaměstnanců obtížně pokrývají,“ doplňuje.
Rostoucí nároky na odbornost samospráv potvrzuje i zkušenost Drahomíry Zedníčkové ze společnosti TopGis, která se specializuje na mapové služby pro města a obce. Vedle běžné administrativy musejí podle ní obce reagovat třeba na nové zákonné a technologické požadavky, například v souvislosti s digitálními technickými mapami, digitalizací územního plánování nebo přesnější prací s prostorovými daty.
„Nároky na to, co všechno by dnes měla obec odborně zvládat, se výrazně zvyšují. Pro starostu malé vesnice, který svou funkci často vykonává vedle běžného zaměstnání a bez vlastního odborného aparátu, je stále obtížnější se v tak širokém spektru agend orientovat a všechny je kvalitně pokrýt,“ nastiňuje Zedníčková.
Česko je zemí malých obcí
Zmiňovaná společenství obcí, která sdružují více menších samospráv a jejichž pravomoci nyní vláda rozšiřuje, jsou do značné míry důsledkem výrazně roztříštěné sítě samospráv. V té je tuzemsko v mezinárodním měřítku unikátní. „Česko má nejmenší průměrnou velikost obce ze všech zemí OECD, a to zhruba 1 740 obyvatel, zatímco průměr OECD je 10 250 a průměr EU 5 960. Česká obec je tedy zhruba šestinová oproti průměru vyspělých zemí,“ upozorňuje Jan Havránek, ředitel společnosti AQE advisors.
V Česku aktuálně funguje 57 společenství obcí, která sdružují téměř 1 200 samospráv, tedy necelou pětinu všech obcí v zemi. „Nejvíce se nám osvědčil společný tým při přípravě projektů a dotačních žádostí a také společný mapový portál, který obcím slouží pro práci s katastrálními daty, pasporty komunikací, veřejného osvětlení či dalšího obecního majetku,“ popisuje Pavel Roubínek, předseda Společenství obcí Mikroregion Šternbersko.
Spolupráce ale podle něj neznamená, že se více než dvacet zapojených obcí vždy shodne na stejném postupu. Rozdíly vznikají například v načasování projektů, připravenosti jednotlivých samospráv nebo ochotě investice spolufinancovat. „Některé služby mají smysl pro celé území, jiné pouze pro skupinu obcí se stejnou potřebou. Právě tato flexibilita je podle mé zkušenosti jednou z hlavních předností meziobecní spolupráce,“ dodává Roubínek.
Slučovat, nebo neslučovat
Ne všichni ale považují společenství obcí za dostatečné řešení. Slučování zejména nejmenších samospráv v minulosti doporučovala například v únoru zrušená Národní ekonomická rada vlády (NERV) a větší motivaci menších obcí ke spojování dlouhodobě podporuje rovněž organizace PAQ Research. „Společenství obcí malým obcím pomůže, ale kořenovou příčinu neřeší, nic přitom neruší, jen přidává,“ doplňuje Jan Havránek z AQE advisors.
„Vedle více než šesti tisíc obcí a dvou set ORP vzniká další správní patro s vlastní režií. Objektivně máme obcí příliš a dosavadní výsledky nenaznačují pozitivní přínos této územní architektury. Slučování přinese jak rozpočtové úspory, tak profesionalizaci. A dokud stát roztříštěnost fiskálně odměňuje, žádná dobrovolná varianta nezafunguje,“ doplňuje.
S plošným slučováním obcí naopak dlouhodobě nesouhlasí jak SMS ČR, tak Svaz měst a obcí ČR. Obě organizace prosazují spíše zachování samostatnosti, posilování spolupráce a slučování pouze na dobrovolné bázi. „Velikost obce sama o sobě není důvodem ke ztrátě samostatnosti. Malé obce mají význam pro místní demokracii, komunitní život i rozvoj venkova,“ uvádí Halada.
Podobný názor zastává i předseda Společenství obcí Mikroregion Šternbersko. „Pro české prostředí považuji posilování dobrovolné meziobecní spolupráce za vhodnější a realističtější cestu než plošné slučování obcí,“ nastiňuje Roubínek. Ideální variantou jsou podle něj právě společenství obcí. „Občan má nadále svého starostu a zastupitelstvo, které zná místní poměry, zatímco odborný „back office“ může pracovat společně pro celý region,“ doplňuje.
Obce bez podpory mohou zaostávat
Ať už prostřednictvím společenství, nebo jinou cestou, klíčovým úkolem pro obce zůstává zajistit si dostatečné odborné zázemí. Pokud ho samospráva dlouhodobě nemá, mohou se podle Drahomíry Zedníčkové rozdíly mezi jednotlivými obcemi postupně prohlubovat. Dobře je to z jejího pohledu vidět například na zmiňované práci s daty nebo mapovými podklady.
Nejde přitom vždy jen o velikost samosprávy. I obec se třemi stovkami obyvatel může být dál než několikatisícové město. „Vidíme malé obce, které mají mapové podklady, pasporty i další data velmi dobře nastavené a aktivně je využívají při plánování. Stejně tak ale existují výrazně větší samosprávy, kde řada procesů stále funguje převážně postaru,“ vysvětluje.
Dlouhodobé zanedbávání práce s daty podle ní vytváří obcím digitální dluh. Čím déle se informace neaktualizují a zůstávají pouze v papírové dokumentaci nebo v hlavě konkrétního starosty, tím obtížnější je později vše dohnat.
„Digitální data jsou svým způsobem pamětí obce. Nejde přitom o něco, co nové vedení po volbách dožene lusknutím prstu. S evidencí a správou majetku i přípravou podkladů pro plnění zákonných povinností může obcím pomoci například webový mapový portál. Část související odborné práce navíc mohou zajistit externě, aniž by na vše musely mít vlastní specialisty,“ uzavírá zástupkyně společnosti TopGis. (18.9.2026)