Stalo se 1984: Horoskop pro plukovníka

Byl pátek krátce po poledni a pan Karel Jemný, vedoucí příloh v deníku Makáme, spokojeně seděl ve své kanceláři. Na stole měl rozložené všechny stránky sobotní přílohy, která byla víc než zdařilá. „Do hodiny bych mohl mít poslední opravy, zkontroluji je, předám vedoucímu vydání a víkend začíná…,“ pobrukoval si.

Z rozjímání ho vyrušil telefon.

„Prosím.“

„Pane Jemný, tady vrátnice, je zde jedna dáma, která chce s vámi mluvit,“ ozvalo se ve sluchátku.

„Nevíte proč?“

„Chce někoho, kdo má na starost horoskopy, podle mne je to oddělení příloh…“

„Máte pravdu, tak ji pošlete nahoru.“

„Co ta ženská může chtít,“ uvažoval rozmrzele.

A to už stála ve dveřích. Vyšší, mírně při těle, s výrazem, který nevěštil nic dobrého.

„Dobré odpoledne, prosím posaďte se, čím Vám mohou posloužit,“ vítal ji s vlídným úsměvem.

„Jsem manželka plukovníka Vostrého,“ představila se a pokračovala zvýšeným hlasem, „jsem tady proto, že mi vaše redakce rozbila manželství…“

„Proboha, jak,“ vysoukal ze sebe netuše čím.

„Horoskopy,“ odsekla.

„Naše horoskopy jsou pro zábavu, čtenáři je mají rádi…,“ vysvětloval smířlivým tónem a dodal: „nikdy jsme se nesetkali s negativní reakcí na ně.“

„Tak budu první,“ zareagovala prudce a pak se rozpovídala zeširoka.

„Začnu od počátku. S manželem se poznali před dvaceti léty. On byl poručík a já studovala. Bylo to na odpoledních čajích v Pardubicích. Všimla jsem si, že po mě pokukuje. Pak nastala komická situace. Najednou stál přede mnou, uklonil se a požádal mne o tanec. Hudba ale nehrála… muzikanti jen ladili nástroje… Myslela jsem, že je to špatný vtip… Vyměnily jsme si s kamarádkou pohledy a já mu řekla ano, přijďte ale až bude hrát hudba…

Při tanci jsme si to vysvětlili. Na čajích byla převaha mužů, hlavně vojáků a u dívek vyhrávali ti, kteří je první požádali o tanec, takže sotva uslyšel první tóny, na nic nečekal…,“ usmála se při té vzpomínce. A chtěla pokračovat.

Představa, že se rozpovídá a bude mluvit hodinu nebo déle o jejich životě byla pro vedoucího přílohy tristní. Skočil jí proto do řeči. „Nakonec z toho byla svatba, jestli se nemýlím.“

„Byla, jsme spolu osmnáct let, čtyřikrát jsme se stěhovali podle posádky, kde manžel sloužil, máme dvě děti a pak ten pitomý horoskop nám všechno zbořil,“ dodala trpce.

„Nezlobte se, nechápu ale jak,“ snažil se vystihnout podstatu problému a urychlit rozhovor s vidinou nejednoho chlazeného piva v zahradní restauraci u nich na chalupě.

„Víte, manžel velel v kasárnách a domácnost jsem táhla já,“ vysvětlovala.

 „No a pak si našel tu o deset let mladší couru. Takový hubený vyžle, co na ni vidí, vůbec nechápu, určitě neumí ani vařit natož se starat o domácnost. Přiznal mi to, schází se u ní v bytě. A teď poslouchejte,“ pokračovala výhružným hlasem. „Tvrdí, že to měl v horoskopu, takže to bylo osudové…“

Ten doma rozhodně na růžích nemá ustláno, pomyslel si,

„Paní Vostrá, proboha, tomu přece nemůžete věřit, naše horoskopy jsou pro pobavení, připravují je externisté, kteří sice čerpají z hvězd, ale… ruku bych za ně do ohně nedal… natož se jimi řídil,“ oponoval.

„Tak to nemáte pravdu, můj manžel je čte ve vašich novinách každý den a věří jim od doby, kdy byl povýšen na majora, to jsme bydleli v Čáslavi. Ve stejný den mu vyšlo v horoskopu, že ho čeká povýšení v práci…,“ zatvářila se vítězně. „A teď to musíte napravit, jinak vás budu žalovat,“ pokračovala diktátorsky a probodávala ho očima.

„Upřímně, ale nevím jak. Mám se sejít s panem plukovníkem a vysvětlit mu to,“ navrhl.

„Ať vás to ani nenapadne, nesmí vědět, že jsem byla tady. Už té ostudy je dost. Musíte napsat v horoskopu, je ve znamení Lva, že musí ukončit milostný vztah, jinak má po kariéře,“ řekla rozhodně. „To na něj bude platit, očekává, že bude povýšen.“

Řeč paní Vostré přerušit telefon. Volali ze sazárny, že posílají potrubní poštou obtahy opravených stránek ke konečnému schválení.

„Nezlobte se, posílají mi stránky, takže se vám nebudu moci dále věnovat, práce má v tuto chvíli přednost, časový harmonogram musím dodržet,“ říkal omluvně.

„Pane, abychom si rozuměli, mne se jen tak nezbavíte, buď mi slíbíte a dodržíte, že příští sobotu vyjde v horoskopu, ať se s tou nádherou rozejde nebo tady klidně budu do večera. A ještě vám to osladím u vydavatele,“ téměř křičela. „Mám dobré kontakty na vysokých místech…“

Vzdal to. Věděl, že vydavatel by byl už z principu na její straně, nejednou mu vytýkal, že některé články jsou málo ideové a neodpovídají instrukcím, které dostává z ÚV KSČ… „Dobrá, projednám to s autorem horoskopů a příští týden to vyjde,“ slíbil v okamžiku, kdy do kanceláře vcházela paní Věra, obsluha dálnopisů a potrubní pošty. Ta, když viděla do ruda rozpálenou tvář paní plukovníkové, podala mu mlčky obtahy stránek a odešla. Chvíli po ní opustila redakci i ona. Odcházela s představou, jak se manžel bude tvářit, až si přečte vynucený horoskop.

*

Za tři týdny zazvonil panu Jemnému na stole telefon. „Dobrý den, tady Vostrá. Měla jsem pravdu, rozešel se s tou kozou a ještě se mi omluvil. Měl to v horoskopu…“

„Děkuji za informaci,“ vysoukal ze sebe a dlouze se zahleděl do stropu místnosti.     

Pavel Prokop