Střípky: Zlatá zrnka zdaru (4)

XVIII. Jak pozbyli svého domova

Náklonností ke hře.
Promeškali svoji pojistku.
„Nedbejte zítřku“ bylo jejich heslem.
Kupovali vše, co bylo na splátky.
Kupovali nepotřebné věci, protože byly laciné.
Nedovedli říci „Ne“ a neodhodlali se říci „Nemohu si toho popřáti“.
Ve svých vydáních neřídili se dobrým úsudkem a správnou měrou.
Pitím a kouřením bylo promarněno dosti peněz, aby jimi byl domov zachráněn.
Otec stále zamýšlel pojistiti se pro případ úmrtí, zemřel však, aniž tak učinil.
Nepochopili, jak snadno lze octnouti se ve dluzích, ale jak těžko je z nich vyváznouti.
Myslil, že je to malichernost, naléhati na sepsání smluv a dohod.
Dcery se domnívaly, že je pro ně ponižující pracovati pro výživu, že však jsou povinny dobře se strojiti.
Vybírali peníze ze spořitelny a ukládali je do podniků na rychlé zbohatnutí, kdež jich pozbyli.
Nevěděli, že udělí-li plnou soudní moc právnímu zástupci, dávají mu tím svůj majetek na milost a nemilost.
Odkládali zaplacení všeho možného, protože zítra bude mnohem snáze platiti než dnes.
Výstřednosti dětí, jež nebyly vychovány k šetrnosti a k počítání se svým haléřem, uvrhly domov do záhuby.
Podpisovali důležité listiny, aniž je četli nebo znali jejich obsah, jen proto, že byli o to žádáni.
Pro svoji vášeň vystupovati nad prostředky, zadlužili svůj majetek a skončili úpadkem.
Když se ocitli v úzkých „nevěděli opravdu, kde by se mohli omeziti“. Zvyk proměnil přepych v potřebu.
Nikdy si nezvykli ukládati do spořitelny nebo uzavříti životní pojistku, když jí zrovna nepotřebovali.
Dělali si zásobu z účtů, místo aby je platili, nechápali, jak rychle směnky projdou, a nikdy neměli přehledu jmění.
Domnívali se, že lidé, s nimiž obchodovali, budou je míti za podezíravé, vyžádají-li si stvrzení zaplacených peněz.
Žili velmi nákladně a značným dílem nad své prostředky, protože si přáli vzbuditi v lidech domnění, že se jim dobře daří.
Otec myslil, že je jeho výsadou jako hlavy rodiny občas se „povyraziti“. Brzy však užíval té výsady příliš často.
Jejich úsilí, aby vnutili své dcery do společnosti lidí, společensky výše stojících, v domnění, že tam udělají „skvělou partii“, přivedlo je do beznadějných dluhů. Mezi prsty jim proklouzlo dosti peněz, aby zaplatili několikrát více, než činila hypotéka, ale ježto její splatnosti byla ještě velmi daleko, myslili, že nehrozí nebezpečí ztráty domova.

XIX. Proč byl jeho sňatek chybou

Děti mu byly jen na újmu.
Všechno své dvoření si odbyl před svadbou.
Neměl nikdy času jíti někam se ženou.
Nikdy s ní nemluvil o svých věcech.
Shlížel na ni jako na nižší bytost.
Uděloval jí peníze jako žebrákovi.
Neměl nikdy času, aby se seznámil se svou rodinou.
Nikdy se mu ani nezdálo, že by manželství mělo dvě stránky.
Nikdy se mu ani nezdálo, že žena potřebuje chvály a poklon.
O své ženě myslil jen, zdali by mu mohla něčím prospěti.
Oženil se s ideálem a byl zklamán jeho chybami.
Myslil, že žena má všechen čas ztráviti domácí prací.
Se svou ženou jednal tak, jak by se s jinou ženou neodvážil jednati.
Měl jeden druh způsobů pro domov a druhý pro obchod a společnost.

XX. Chcete-li býti velmi, velmi populární

Nečiňte ničeho, k čemu necítíte chuti.
Myslete, že druzí lidé jsou vždy v neprávu.
Nikdy neváhejte hádati se s lidmi a urážeti jejich city. Všichni to mají rádi.
Nikdy neváhejte mluviti o sobě a o svých věcech. To bude každého zajímati.
Nic nečiní člověka druhému tak drahým jako sobectví. Každý je obdivuje.
Nikdy se neohlížejte na pravidla uhlazené společnosti. Jsou to jen výmysly hlupáků a lenochů.
Neváhejte nikdy přerušiti někoho v řeči. Bude vám tím lépe naslouchati.
Prokazují-li vám lidé pozornost, hleďme na to jako na něco, co vám patří. Je to jedině správné. Nikdo neočekává, že to přijmete jinak.
Svou lhostejností nikdy neopomeňte dáti najevo, že se nudíte, mluví-li lidé o sobě a o svých starostech.
Neopomeňte pustiti studenou sprchu na plány druhých lidí a zchladiti jejich ctižádost. Nikdo není k tomu citliv.
Buďte vždy na stráži před nevážností a urážkami. Pamatujte, že je mnoho lidí společensky výše stojících, kteří hledí vás nedbati.
Je-li třeba, abyste odmítl nějakou laskavost, učiníte to tak bezohledně a hrubě, jak jen možno. Na city druhých nikdy nehleďte.
Ať jdete kamkoli, posaďte se vždy na nejlepší místo, a když dobře sedíte, nabízejte je jiným bez nejmenšího úmyslu, vzdáti se ho.
Mluvíte vždy hlučně. Neobtěžujte se tím, abyste tlumil svůj hlas anebo potlačoval pokušení ku hlasitému smíchu na veřejných místech. Je to známka dobrého vychování.
Nikdy neváhejte dáti na jevo, že jste uražen, anebo projeviti svou žárlivost, prokazuje-li se jinému více pozornosti nebo je-li lépe oblečen než vy.
Nepotlačujte nikdy z nemístné jemnocitnosti projevu svého mínění při každé příležitosti. Je to bodré. Nezáleží na tom, říkají-li někteří lidé, že je to hrubé.
Nevyhovují-li vám některé věci, rozbijte je, kdekoli vám přijdou do ruky. Buďte tak nepříjemný, jak jen možno. Nehleďte nikdy na to, když sem, tam něco rozbijete. Uleví to tlaku krve na mozek.
Nebeřte si do hlavy slušné oblékání, jste-li doma. Nikdo vás neuvidí. Každý hadr je dobrý. Přijde-li někdo na návštěvu, ať počká, než na sebe něco navléknete a spolknete nějaké sousto.
Vysmívejte se vždy ideálům a náboženské víře jiných, neshodují-li se s vašimi. Lidé nejsou citliví ke svému náboženskému přesvědčení, ani tvrdohlaví ve svých názorech.
Vykonal-li někdo něco ušlechtilého nebo chvályhodného, či má-li snad nějakou zvláštní schopnost, povězte mu o někom ze svých známých, který v tom směru mnohem více vyniká.
Připomínejte svým přátelům o známých, že prozrazují velmi chatrný vkus ve volbě svých klobouků a jiných částí oděvu. Neváhejte zhaněti vše, cokoli obléknou.
Pomněte vždy, že chvála je sice výtečná věc pro vás, avšak velmi špatná pro jiné. Podporuje jen marnost a chválení lidé jsou tak „nafoukaní“ a „domýšliví“, že není možno s nimi žíti.
Abyste si získal oblíbenost mezi služebnictvem, dávejte mu zakoušeti svoji rozmrzelost při každé příležitosti. Vytýkejte mu chyby ve všem, cokoli pro váš činí doma i jinde. Je to jen služebnictvo a podle toho se ho užívá. Nějaká nedůtklivost není pro ně.
Nikdy se nezdržujte klepů, třeba se z toho nějaký nevinný člověk zbláznil anebo spáchal sebevraždu. Citlivůstkářství někoho není důvodem, abyste byl zbaven malé, neškodné kratochvíle. Klepejte jen dále.
Nemyslete si, že žena snad potřebuje změny nebo zotavení; může seděti doma a pečovati o děti a dům, zatím co vy jste pryč a trochu se povyrazíte. Všichni její známí a přátelé budou vás proto míti více rádi a ona také.
Nikdy se nenuťte do nálady. Ponechte jí úplnou volnost. Nikdo se nad tím nepozastaví, rozlobíte-li se, vadíte nebo hádáte-li se, či máte-li „kočičinu“. Je to zábavné míti kolem sebe mlčící, mrzuté lidi se zamraženými „dlouhými“ obličeji, je to pro každého tak povzbuzující.
Je mnohem zábavnější, baví-li vás jiní lidé, než když bavíte vy je. Oni se o své věci mnoho nezajímají. Vidí se tak často, že jsou svou vlastní společností unavení. Mnohem raději mluví o vašich věcech a o tom, co děláte.

XXI. Jste povinen své matce

Jeviti zájem o vše, co jí zajímá a těší.
Dbáti o její pohodlí a zábavu ve všem, dříve než o své.
Nikdy nezapomínati, že ačkoli je stará a vrásčitá, přece miluje pěkné věci.
Míti na mysli, že je ještě v srdci dívkou, jedná-li se o něžné, malé pozornosti.
Dávati jí často prosté dárky a býti přesvědčen o jejich vhodnosti a vkusnosti.
Ve všem se jí plně svěřiti a nečiniti ničeho, o čem se domníváte, že by toho neschválila.
Učiniti jí společnicí všech svých zábav a osvěžení, pokud to váš různý věk dovoluje.
Sejmouti břemena s jejích beder, jež se ohnula péčí a prací pro vás.
Studovati její vkus a zvyky, záliby a odpory a vyhovovati jí podle možnosti nevtíravým způsobem.
Jednati s ní právě tak zdvořile a uctivě, jako s lidmi společensky a hodností nad vámi stojícími.
Nikdy nenaznačiti slovem nebo skutkem, že váš svět a její jsou různé, nebo že se jakkoliv nad ni vyvyšujete.
Snášeti trpělivě všechny její zvláštnosti, slabosti povahy nebo nálady, jež mohou býti následkem života starostí a námahy.
Raditi se s ní a ptáti se po jejím náhledu o všem, cokoliv hodláte podniknouti, i když nemáte pochybností o tom, co učiníte.
Býti vždy pohotově využíti každé příležitosti, abyste jí vynahradil, jak můžete léta obětí a budování vašeho štěstí a blahobytu.
Míti v úctě její názory a vážiti si jich, i když se vám zdají zastaralé při přesné časovosti vašeho universitního vychování.
Uvésti k ní všechny své mladé přátele a získati její přízně pro mladistvé úmysly, naděje a plány tak, aby zachovala svěžest v pokročilém věku.
Snažiti se seč jde, abyste zachoval její mladý vzhled, stejně jako svěžest ducha, pečlivým výběrem jejího oděvu a opatřením různých toaletních potřeb a drobností.
Vyprávěti jí o svém díle, svých studiích, svých přátelích, zábavách, o knihách, jež čtete, o místech, jež navštěvujete, neboť vše, cokoliv se vás týká, ji zajímá.
Neurážeti a netrápiti ji žerty o jejích náboženských předsudcích, různí-li se náhodou od vašich, nebo, zdají-li se vám býti při vašich pokročilých náhledech úzkými.
Děvče, snažící se oplatiti to, čím je povinno své matce, přeje si usilovně zaujmouti místo mezi užitečnými lidmi a nabýti způsobilosti k nejúspěšnějšímu životu.
Míti na mysli, že její život je jednotvárný, porovnán s vaším, a uvésti ji proto do vhodných zábav, na malý výlet anebo do města, žijete-li na venkově, pokud možno nejčastěji.
Není-li již s to, aby zastávala své obvyklé místo v domácím hospodaření, nedopustili, aby pociťovala svoji zestárlost a ztrátu své důležitosti jako ústředního činitele v rodině. Nedopustili nikdy, aby žádala o peníze.

XXII. Rozčarovaný manžel

Který je stále ženě před očima, je-li s ní na procházce.
Který vidí ve svém domě jen místo, kde jísti a spáti.
Který nemá času, aby byl otcem svých dítek a druhem své ženě.
Který skrblí na jejích výdajích a počítá každý haléř, který jí dal.
Který chce míti všechno pohodlí domova, nechce však nésti žádného z jeho břemen.
Který nikdy nepomyslí na to, aby se poceloval s ženou, když jde ráno pryč, nebo když večer se vrátí.
Který jen zřídka kdy ji vezme do divadla, a když ji vezme, nemá pro ni slova v meziaktí.
Který nikdy nemá zájmu na tom, čemu se děti ve škole učí a nenamáhá se, aby je pobavil nebo poučil.
Který spotřebuje všechnu svou zdvořilost a veselost v obchodě nebo v klubu a doma je z něho medvěd.

XXIII. Čeho svět vyžaduje

Lidí, jichž nelze koupiti.
Lidí, jichž slovo je závazkem.
Lidí, jimž je karakter nad bohatství.
Lidí, již mají mínění a vůli.
Lidí, kteří vidí božské ve všedním.
Lidí, kteří jsou větší svého povolání.
Lidí, již neváhají chopiti se příležitosti.
Lidí, kteří se nesmlouvají se špatným.
Lidí, kteří neztratí své jedinečnosti v davu.
Lidí, kteří nejsou zbabělci ani v jedné části své přirozenosti.
Lidí, kteří jsou v malých věcech právě tak počestni, jako ve velkých.
Lidí, kteří neříkají, že tak činí, protože „všichni ostatní tak činí“.
Lidí, jejichž ctižádost není omezena jen jejich sobeckými žádostmi.
Lidí, kteří jsou ochotni obětovati soukromé zájmy veřejnému blahu.
Lidí, kteří počítají 100 cm na metr a 100 l na hektolitr.
Lidumilů, jejichž pravice neví, co dělá levice.
Lidí, kteří nemají jedno měřítko počestnosti pro obchod a druhé pro soukromý život.
Lidí, kteří se na každý návrh nedívají s hlediska: „Kolik mi to ponese?“
Lidí velkodušných, kteří nehledají v každém, koho potkávají, možný zisk.
Duchovních, kteří slyší mocnější hlas, než lidovou pochvalu, větší plat a pěkný kostel.
Lidí, kteří jsou věrní svým přátelům v dobrých i zlých dnech, v protivenství i ve zdaru.
Mladých mužů a žen, kteří dovedou státi zpříma a neodvisle, zatím co druzí se ohýbají, lichotí a podlézají pro místa a moc.
Lidí, kteří nevěří, že zchytralost, šibalství, lstivost a prohnanost jsou nejlepšími vlastnostmi podmaňujícího úspěchu.
Státníků, jichž nelze zastrašiti nebo koupiti, kteří neverbují na voličské schůze, nehrají s loutkami a ve své politice nepodléhají osobním pohnutkám.
Lidí, kteří mají odvahu konati svoji povinnost v tichosti a nepovšimnutí, když jiní kolem nich získávají bohatství a proslulosti, zanedbávajíce svatých závazků.
Právníků, kteří nepřimlouvají klientům, aby přinášeli právní spory jen proto, aby z nich mohli mačkati honorář, když vědí velmi dobře, že není naděje na vyhrání.
Lékařů, kteří se netváří, jakoby znali povahu nemoci, když jí neznají, aniž zkoušejí na pacientech léky, s jejichž účinkem nejsou seznámeni.
Lidí, kteří nejsou zahanbeni nebo zastrašení, je-li třeba zastávati se neoblíbené pravdy, kteří dovedou říci „ne“ s důrazem, ačkoli všechen ostatní svět říká „ano“.
Lidí, kteří mají odvahu nositi obnošené šaty a žíti prostě a skromně, je-li třeba, zatím co jejich soupeři promarňují peníze nepřepychovými koupěmi na nekalých základech.
Lidí, kteří nabyli tak dokonalé sebevlády, že mohou projíti nejzoufalejšími okamžiky, aniž by konali nebo říkali něco nepříjemného, ztráceli náladu, nebo opouštěli svoji rovnováhu.
Novinářů, kteří nekořistí z cizího neštěstí, neničí dobré pověsti pro „zvýšení oběhu“, aniž píší pošetilé a hanebné články jen proto, že jejich chefredaktor si toho přeje.

Štítky:

Zlatá zrnka zdaru

Střípky: Zlatá zrnka zdaru (4)

XVIII.

Jak pozbyli svého domova

Náklonností ke hře.

Promeškali svoji pojistku.

„Nedbejte zítřku“ bylo jejich heslem.

Kupovali vše, co bylo na splátky.

Kupovali nepotřebné věci, protože byly laciné.

Nedovedli říci „Ne“ a neodhodlali se říci „Nemohu si toho popřáti“.

Ve svých vydáních neřídili se dobrým úsudkem a správnou měrou.

Pitím a kouřením bylo promarněno dosti peněz, aby jimi byl domov zachráněn.

Otec stále zamýšlel pojistiti se pro případ úmrtí, zemřel však, aniž tak učinil.

Nepochopili, jak snadno lze octnouti se ve dluzích, ale jak těžko je z nich vyváznouti.

Myslil, že je to malichernost, naléhati na sepsání smluv a dohod.

Dcery se domnívaly, že je pro ně ponižující pracovati pro výživu, že však jsou povinny dobře se strojiti.

Vybírali peníze ze spořitelny a ukládali je do podniků na rychlé zbohatnutí, kdež jich pozbyli.

Nevěděli, že udělí-li plnou soudní moc právnímu zástupci, dávají mu tím svůj majetek na milost a nemilost.

Odkládali zaplacení všeho možného, protože zítra bude mnohem snáze platiti než dnes.

Výstřednosti dětí, jež nebyly vychovány k šetrnosti a k počítání se svým haléřem, uvrhly domov do záhuby.

Podpisovali důležité listiny, aniž je četli nebo znali jejich obsah, jen proto, že byli o to žádáni.

Pro svoji vášeň vystupovati nad prostředky, zadlužili svůj majetek a skončili úpadkem.

Když se ocitli v úzkých „nevěděli opravdu, kde by se mohli omeziti“. Zvyk proměnil přepych v potřebu.

Nikdy si nezvykli ukládati do spořitelny nebo uzavříti životní pojistku, když jí zrovna nepotřebovali.

Dělali si zásobu z účtů, místo aby je platili, nechápali, jak rychle směnky projdou, a nikdy neměli přehledu jmění.

Domnívali se, že lidé, s nimiž obchodovali, budou je míti za podezíravé, vyžádají-li si stvrzení zaplacených peněz.

Žili velmi nákladně a značným dílem nad své prostředky, protože si přáli vzbuditi v lidech domnění, že se jim dobře daří.

Otec myslil, že je jeho výsadou jako hlavy rodiny občas se „povyraziti“. Brzy však užíval té výsady příliš často.

XIX.

Proč byl jeho sňatek chybou

Děti mu byly jen na újmu.

Všechno své dvoření si odbyl před svadbou.

Neměl nikdy času jíti někam se ženou.

Nikdy s ní nemluvil o svých věcech.

Shlížel na ni jako na nižší bytost.

Uděloval jí peníze jako žebrákovi.

Neměl nikdy času, aby se seznámil se svou rodinou.

Nikdy se mu ani nezdálo, že by manželství mělo dvě stránky.

Nikdy se mu ani nezdálo, že žena potřebuje chvály a poklon.

O své ženě myslil jen, zdali by mu mohla něčím prospěti.

Oženil se s ideálem a byl zklamán jeho chybami.

Myslil, že žena má všechen čas ztráviti domácí prací.

Se svou ženou jednal tak, jak by se s jinou ženou neodvážil jednati.

Měl jeden druh způsobů pro domov a druhý pro obchod a společnost.

XX.

Chcete-li býti velmi, velmi populární

Nečiňte ničeho, k čemu necítíte chuti.

Myslete, že druzí lidé jsou vždy v neprávu.

Nikdy neváhejte hádati se s lidmi a urážeti jejich city. Všichni to mají rádi.

Nikdy neváhejte mluviti o sobě a o svých věcech. To bude každého zajímati.

Nic nečiní člověka druhému tak drahým jako sobectví. Každý je obdivuje.

Nikdy se neohlížejte na pravidla uhlazené společnosti. Jsou to jen výmysly hlupáků a lenochů.

Neváhejte nikdy přerušiti někoho v řeči. Bude vám tím lépe naslouchati.

Prokazují-li vám lidé pozornost, hleďme na to jako na něco, co vám patří. Je to jedině správné. Nikdo neočekává, že to přijmete jinak.

Svou lhostejností nikdy neopomeňte dáti najevo, že se nudíte, mluví-li lidé o sobě a o svých starostech.

Neopomeňte pustiti studenou sprchu na plány druhých lidí a zchladiti jejich ctižádost. Nikdo není k tomu citliv.

Buďte vždy na stráži před nevážností a urážkami. Pamatujte, že je mnoho lidí společensky výše stojících, kteří hledí vás nedbati.

Je-li třeba, abyste odmítl nějakou laskavost, učiníte to tak bezohledně a hrubě, jak jen možno. Na city druhých nikdy nehleďte.

Ať jdete kamkoli, posaďte se vždy na nejlepší místo, a když dobře sedíte, nabízejte je jiným bez nejmenšího úmyslu, vzdáti se ho.

Mluvíte vždy hlučně. Neobtěžujte se tím, abyste tlumil svůj hlas anebo potlačoval pokušení ku hlasitému smíchu na veřejných místech. Je to známka dobrého vychování.

Nikdy neváhejte dáti na jevo, že jste uražen, anebo projeviti svou žárlivost, prokazuje-li se jinému více pozornosti nebo je-li lépe oblečen než vy.

Nepotlačujte nikdy z nemístné jemnocitnosti projevu svého mínění při každé příležitosti. Je to bodré. Nezáleží na tom, říkají-li někteří lidé, že je to hrubé.

Nevyhovují-li vám některé věci, rozbijte je, kdekoli vám přijdou do ruky. Buďte tak nepříjemný, jak jen možno. Nehleďte nikdy na to, když sem, tam něco rozbijete. Uleví to tlaku krve na mozek.

Nebeřte si do hlavy slušné oblékání, jste-li doma. Nikdo vás neuvidí. Každý hadr je dobrý. Přijde-li někdo na návštěvu, ať počká, než na sebe něco navléknete a spolknete nějaké sousto.

Vysmívejte se vždy ideálům a náboženské víře jiných, neshodují-li se s vašimi. Lidé nejsou citliví ke svému náboženskému přesvědčení, ani tvrdohlaví ve svých názorech.

Vykonal-li někdo něco ušlechtilého nebo chvályhodného, či má-li snad nějakou zvláštní schopnost, povězte mu o někom ze svých známých, který v tom směru mnohem více vyniká.

Připomínejte svým přátelům o známých, že prozrazují velmi chatrný vkus ve volbě svých klobouků a jiných částí oděvu. Neváhejte zhaněti vše, cokoli obléknou.

Pomněte vždy, že chvála je sice výtečná věc pro vás, avšak velmi špatná pro jiné. Podporuje jen marnost a chválení lidé jsou tak „nafoukaní“ a „domýšliví“, že není možno s nimi žíti.

Abyste si získal oblíbenost mezi služebnictvem, dávejte mu zakoušeti svoji rozmrzelost při každé příležitosti. Vytýkejte mu chyby ve všem, cokoli pro váš činí doma i jinde. Je to jen služebnictvo a podle toho se ho užívá. Nějaká nedůtklivost není pro ně.

Nikdy se nezdržujte klepů, třeba se z toho nějaký nevinný člověk zbláznil anebo spáchal sebevraždu. Citlivůstkářství někoho není důvodem, abyste byl zbaven malé, neškodné kratochvíle. Klepejte jen dále.

Nemyslete si, že žena snad potřebuje změny nebo zotavení; může seděti doma a pečovati o děti a dům, zatím co vy jste pryč a trochu se povyrazíte. Všichni její známí a přátelé budou vás proto míti více rádi a ona také.

Je mnohem zábavnější, baví-li vás jiní lidé, než když bavíte vy je. Oni se o své věci mnoho nezajímají. Vidí se tak často, že jsou svou vlastní společností unavení. Mnohem raději mluví o vašich věcech a o tom, co děláte.

XXI.

Jste povinen své matce

Jeviti zájem o vše, co jí zajímá a těší.

Dbáti o její pohodlí a zábavu ve všem, dříve než o své.

Nikdy nezapomínati, že ačkoli je stará a vrásčitá, přece miluje pěkné věci.

Míti na mysli, že je ještě v srdci dívkou, jedná-li se o něžné, malé pozornosti.

Dávati jí často prosté dárky a býti přesvědčen o jejich vhodnosti a vkusnosti.

Ve všem se jí plně svěřiti a nečiniti ničeho, o čem se domníváte, že by toho neschválila.

Učiniti jí společnicí všech svých zábav a osvěžení, pokud to váš různý věk dovoluje.