Byt, který je účelně a rozumně zařízen, je současně i dobrým prostředím pro život dítěte. Nemáme v něm nábytek, koberce ani potahy, kterých se nesmíme nešetrně ani dotknout, aby jejich krásný vzhled neutrpěl. Nemáme v něm různé stolky a poličky jen pro dekoraci, na které rozestavujeme okrasné předměty. Pro tyto předměty jsou děti nebezpečím, a naopak, předměty mohou být nebezpečné dětem.
Také výstupky nebo ozdoby s ostrými hranami mohou být zbytečnou příčinou poranění. Nejsme však úzkostliví natolik, že s ohledem na dítě budeme mít v bytě všechen nábytek jen se zakulacenými rohy. Např. mají-li se skříně nebo skřínky v malém bytě účelně sestavit, musí mít rovné hrany. Neohrozí jistě dítě více než desítky jiných věcí, kterými je a musí být v životě obklopeno.
Bytové zařízení, které nevyžaduje zvláštní údržbu, na kterém je normální opotřebování během let sotva patrné, nemůže být znehodnoceno pobytem dítěte. Nemusíme vyřazovat z provozu část bytu, když do rodiny přibude děcko. Pro pobyt a hry děcka vyhradíme vhodnou část bytu, kterou upravíme na přechodnou dobu asi tří až čtyř let, než je s děckem rozumné pořízení. Opatříme ochranné prací potahy na čalouněný nábytek v místnosti, kde dítě pobývá, po případě vyměníme zde i koberec, je-li jemný, choulostivý, za jednoduchý, který se dá snadno čistit.
S příchodem děcka je však třeba provést i v nejúčelněji zařízeném bytě některé úpravy nebo doplnit byt zařízením, které ulehčí matce péči o dítě.
Zařízení pro kojence
Košík ke spaní. Je určen jen pro nejmenší děcko, na krátkou přechodnou dobu. Zdravotníci pokládají košík za nesprávný, je nepohodlný, méně hygienický než postýlka.
Postýlka pro kojence. Rozměry: 128 x 73 cm. Výška horního okraje zábran a čel nad podlahou 110 cm. Vložka – dno postýlky – se dá přestavět do výšky 35, 45 a 60 cm nad podlahou.
Má posunovatelný rošt, na kterém leží matrace. Matrace musí být rovná, tvrdá, nesmí se v ní proležet důlek, aby dítě leželo s rovnou páteří. Dokud se děcko nezdvíhá, je matrace v nejvyšší poloze, zábradlí stačí velmi nízké, jen aby se dítě nepřekulilo. Postýlky se může používat i jako převinovacího stolu a jako stolu při koupání. Matka se neunavuje shýbáním k děcku. Postel je na kolečkách, aby se dala snadno přemisťovat na příklad k oknu, po případě na balkon nebo do místnosti, v které se matka zdržuje. Na postýlce máme zavěšeny hluboké kapsy na pleny a na ostatní potřeby, aby byly po ruce. Rošt pod slamníčkem se umístí níže, jakmile se dítě začne zdvíhat a potřebuje vyšší zábradlí. Za nejnižší polohy roštu je zábrana kolem postýlky dostatečně vysoká i pro stojící děcko. Bezpečná postýlka, z které se děcko samo nedostane, je dnes velmi potřebná, neboť matky se nemohou věnovat výhradně děcku, musí je občas nechat bez dozoru. Zábradlí je bezpečnější než síťka, která se může protrhnout nebo si dítě může do oka síťky zaplést nožičku. Postýlky může dítě používat asi do dvou až tří let.
Dětská postel pro starší dítě. Rozměry: 148 x 73 cm. Vyrábí se se zábranou, která však již nemá svůj pravý účel. Dítě zábradlí přeleze. Zábrana spíše zadržuje přikrývku, spí-li dítě neklidně. Je správné s výchovného hlediska, nemají-li odrostlejší děcka (od tří let) postele se zábranami.
Převinovací stůl. Neřídíme dnes do malého bytu samostatný stůl, ale matka používá k převinování buď uvedené speciální postýlky, nebo si opatří převinovací desku, nebo stačí upravit stůl (na misku a věci snadno přenosné).
Převinovací deska. Má spodní přihrádku na kojenecké prádélko a na pleny. Horní deska, na které se dítě přebaluje, je potažena měkkou látkou, přes kterou dáváme omyvatelný igelit. Po třech stranách jsou lišty, aby se dítě neskulilo, po straně je truhlička na zásyp, na lahvičky, na kartáček apod.
Deska k mytí a přebalování na vanu do koupelny. Není-li jinde místo, pomůže jednoduchá deska, která se staví na vanu. Na desku můžeme postavit i vaničku.
Dětská ohrádka. Je určena pro batole. Je-li dítě temperamentní, je nutno ohrádku přivazovat k těžkému nábytku (ke stolu, ke skříni), aby s ní nejezdilo po pokoji. Můžeme jí používat jen do té doby, než děcko začne běhat a naučí se ohrádku přelézat. Ohrádku dobře nahradí dnešní dětská postýlka, v které si děcko hraje a v níž se může postavit. Normalisované rozměry jsou voleny tak, aby byla postýlka bezpečná.
Rošt k sušení plenek. Je to jednoduchý dřevěný rám, v kterém jsou nataženy šňůry a který s mokrými plenami vytáhneme provázky ke stropu koupelny. Na stropě stačí připevnit kroužek.
Uložení dětský hraček. Na dětské hračky máme určit zvláštní místo, kam musí od malička děcko hračky ukládat. Vhodná je polička pod oknem nebo v místě, kde si děcko obvykle hraje. Praktický je i jednoduchý dřevěný truhlík, který se zasunuje pod postýlku, nebo zásuvka v dětské skřínce. Je důležité, aby se věci ukládaly tak, aby na ně děcko dosáhlo a zvykalo si samo dávat je na místo. Poslouží i koš na papír, čtyřhranný, kam dítě po hrách ukládá hračky.
Lůžko pro odrůstající děcko. Máme-li v bytě místo, je správné opatřit dítěti brzo lůžko jako pro dospělé. Ušetříme zbytečně vydání za velkou dětskou postel, která je stejně jen krátkodobým provisoriem, a znamená proto zbytečný náklad. Využije se jí jen tehdy, je-li v rodině další dítě, které jí bude používat.
Místo pro práci a hru dětí. Dovedeme-li určit a zajistit dítěti nerušené místo, kde si může hrát, po případě pracovat, ulehčíme značně provoz v domácnosti. Dvouleté děcko potřebuje židličku a stolek, nábytek dospělých je pro ně nevhodný.
Skládací židle vysoká ke stolu. Usnadní matce krmení dítěte i dohled. Děcko z ní neutíká, matka je nemusí držet na klíně. Dítě může v této židličce za dozoru sedět s dospělými u stolu. Rozložená židle je pohodlná sedačka se stolkem pro dětskou hru.
Malý školák. Školní dítě potřebuje k práci nižší stůl než je stůl normální. Nižší stolek se židličkou je účelnější než tzv. školní lavice, která je příliš speciálním zařízením. Když děcko odroste, můžeme stolku požívat jako stolu odkladního, stolku pod květiny i jinak. Účelným pracovním stolkem může být i sklopná deska pod oknem nebo závěsná skřínka na psací potřeby se sklopnou deskou. Nemáme-li možnost opatřit dítěti pracovní stolek, vždycky dbáme, aby mělo alespoň vlastní zásuvku nebo polici na své osobní věci. Nedovolíme, aby se jeho knihy povalovaly po bytě.
Zvláštní skříň na dětské šaty a prádlo ulehčí udržování pořádku. Není-li možno v bytě umístit, vyhradíme na věci dítěte alespoň zásuvku nebo polici.
Jak uložit děti, je-li v bytě nedostatek místa. Máme za všech okolností dodržet zásadu, že každé dítě má mít své samostatné lůžko. Pokud by lůžka zabrala přes den příliš místa, můžeme užít různého řešení:
Sklopné lůžko: Přes den je lůžko sklopeno ke stěně.
Zasunovací dětská lůžka. Pod širokou skříní na šaty a prádlo jsou zasunuta dvě lůžka – jedno na vyšších saních, druhé nízké. Přes den zaberou obě místa jako dvojdílná skříň. Výhodou je, že lůžka mohou stát odděleně, což je důležité v případě nemoci, chceme-li děcka od sebe oddělit.
Dětské postele umístěné nad sebou. Toto řešení je dnes časté. V praxi celkem vyhovuje, méně pohodlné je stlaní horního lůžka. Vhodně jsou umístěna lůžka mezi dvěma skříněmi, což je vzhledově výhodné. Lůžka tvoří se skříněmi souvislý celek, který netříští prostorový dojem místnosti. Horní lůžko má vždy zvýšený okraj, aby se zabránilo spadnutí děcka.
Dětské kočárky a vozítka
Kočárek má chránit dítě před nepohodou, má mu být pohodlným lůžkem při procházkách, jeho vnější úpravu uvažujeme proto až na posledním místě.
Miminko vozíme v kočárku tzv. „hlubokém“, který je dostatečně široký a dlouhý, aby dítě mohlo pohodlně nataženo ležet. Kočárky mají být dobře pérovány, aby jízda byla klidná a náraz tlumen. Proti nepohodě jsou chráněny střechou, která se dá při pěkném počasí složit nebo vůbec vytáhnout. Matrace plněná mořskou travou nebo žíněmi má být rovná, pevná, aby dítě leželo rovně a nekřivilo si páteř.
Pro zdraví a pohodlí matky je nutné, aby kočárek nebyl příliš těžký. Také vodicí tyč musí být dostatečně vysoká, aby se matka, která je vyšší postavy, nemusela ohýbat.
Kočárky jsou dnes zhotovovány z ocelových trubek, které jsou chromovány. Lůžko a střecha je z koženky PVC. Je to materiál kvalitní, pevný, nehořlavý, nesnáší však teploty nižší – 10 o C. Pak se stává křehkým a při ohýbání praská. Kolečka, blatníky a jiné drobné součástky jsou dnes normalizovány, a snadno je proto nahradíme.
V hlubokém kočárku jezdí dítě nejvýše rok. Jakmile sedí, je výhodnější kočár lehčí, tzv. „sportáček“. Nový návrh kočárku závodu Mělník vyřešil už hluboký kočár i sportovní kočár v jednom. Tento kočárek je skládací, dá se snadno vzít do tramvaje i do vlaku, na výlet. V zimě dítěti oblékáme do tohoto kočárku kožešinový pytel.
Pro dítě dvouleté na vycházky a delší výlety volíme vozítko na kolečkách, které před sebou strkáme, nebo moderní nosítko. Takováto vozítka se ovšem nehodí pro menší děti, které ještě nedrží pevně páteř. Plátno není pevnou oporou pro páteř.
Údržba kočárků
Kočárek garážujeme v suchu, chráněný před prachem. Bydlíme-li v nižším patře, lze je postavit do předsíně. V moderních domech jsou dole úschovny kočárků. Taháme-li kočárek do vysokých pater po schodech, ničíme péra.
Tam, kde to jde, postavíme si pod schody bednu na kočárek. Nejlepší rozměr je 130 x 100 x 90 cm. Navrch položíme mycí papír nebo starší igelitový ubrus, který snadno otřeme, a máme dobrou odkládací plochu na různé věci, které skládáme do kočárku. Bednu opatříme visacím zámkem.
Nenecháváme-li kočárek dole v chodbě pod schody, pořídíme si velkou krycí plachtu, kterou stáhneme dole gumou nebo zavazujeme, aby kočárek byl dobře chráněn proti prachu a nečistotě.
Kočárek ukládáme jen zcela suchý. Proto přijedeme-li v dešti, musíme kolečka, každou kovovou část i koženku dobře do sucha vytřít. Proto máme po straně v bedně nebo jinde zavěšeny dva hadry. Jeden k utírání na sucho, jeden na bláto.
Kovové části utíráme jen do sucha. Nebo použijeme vídeňského vápna a flanelu, chceme-li dosáhnout vysokého lesku. Nikdy nepoužíváme na leštění cídidla na kovy, prášku na plotny apod., poněvadž bychom porušili ochrannou chromovnou vrstvu.
Část kočárku potaženou koženkou udržujeme otíráním za vlhka hadříkem s mýdlem. Nikdy nepoužíváme petroleje, terpentýnu apod., ty rozpouštějí povrch umělé hmoty a smývají barvu. Ukládáme-li kočárek, má být střecha vždy napnuta. Jednou týdně kočárek důkladně vymyjeme nejen uvnitř, ale i namažeme kolečka vaselinou, aby nevrzala. Jízdou se občas uvolní šroub, který je třeba přitáhnout, aby se neodřel chrom nebo blatník nespadl.
Pro pohodlí matek je nutno kočárek doplnit kabelou na plenky, kam se dá postavit i termoska s jídlem apod. Na nákupy máme výplet mezi vodítky, kam můžeme ukládat balíčky i kabelku.
Kočárek má také ochrannou nepromokavou pokrývku a slídu. Dáváme je jen v dešti. Nikdy nedáváme dítěti slídu, když je horko nebo na kočárek svítí sluníčko. Opírá-li se slunce do kočárku, může teplota stoupnout i na 40 – 50 oC a dítě onemocnět úpalem. Proto nevystavujeme dítě v uzavřeném kočárku, nemůže-li na ně vzduch, nikdy přímo na slunce.
Joza Břízová, Božena Kerchová, Naše Domácnost, Nakladatelství práce 1959
