Televisní přijímače jsou jednou z nejnovějších součástí našich bytů. Výroba našeho průmyslu i dovoz ze zahraničí dodal do obchodů několik druhů televisorů s různou velikostí obrazovky různého tvaru i vzhledu. Proto ještě před zakoupením musíme dobře promyslet nejvhodnější velikost a tvar televisoru a jeho správné umístění. Není správný názor, že nejlepší je televisor s největší obrazovkou. Umístíme-li takový přístroj do malé místnosti, nebo na takové místo, které nedovoluje potřebnou vzdálenost diváka od obrazovky, ztrácíme požitek z programu, naše oko vnímá řádkování obrazu a brzy se unaví.
Při volbě velikosti obrazovky respektujeme požadovanou vzdálenost diváka do obrazovky. Nejlépe lze sledovat obraz ze vzdálenosti šestinásobku až osminásobku úhlopříčky obrazovky. Zde můžeme použít zkušenosti z kina. Každý ví, že nejlepší místa jsou asi ve třech čtvrtinách sálu, kde oči nejsou unavovány velikostí a jasem obrazu a divák při tom bez námahy vnímá všechny podrobnosti děje. U televisoru navíc při pohledu zblízka přistupuje rušení řádkovou strukturou obrazu, která je dána principem vytváření obrazu na stínítku obrazové elektronky.
Srovnáme-li velikost pokoje s velikostí obrazovky, musíme také uvážit, na které místo televisor postavit. Výhodné je postavit televisor do temnějšího rohu, kterého stejně nebývá plně využito. Není-li volný temný roh, dbáme alespoň toho, aby přijímač nebyl bezprostředně u okna. Přímé sluneční paprsky nesvědčí světélkujícímu povlaku obrazovky. Mimo to je nepříjemné sledovat odpolední program proti světlému oknu. Na obraz se nemáme dívat příliš ze strany – největší úhel je asi 40 o. Z toho je vidět, že umístěním v rohu se lépe využije prostoru pokoje, než postavím-li televisor do čela. To má největší význam při návštěvě několika lidí, kdy se z našeho pokoje stane improvisovaný biograf.
Důležitá je správná vzdálenost a výška obrazu a očí diváka. Výška televisoru má být upravena tak, aby oči byly ve stejné výšce jako obraz. Sedíme-li v křeslech se značně šikmým opěradlem, může být obrazovka trochu výše. Nemůžeme-li ale upravit tuto ideální výšku, je lépe se dívat mírně dolů. Proto umístíme televisor na lavičku, nízkou skřínku, stoleček atd. Zabudování televisoru do jiné skříně je vázáno na složitější úpravu nábytku, a zůstane proto opět ojedinělé. Speciální stolky pod televisní přijímače mohou mít výhodně upravenou otočnou vrchní desku, kterou můžeme bez námahy natočit přístroj do takového směru, který nejlépe vyhovuje. Jeden z nejlepších způsobů, zejména pro menší místnosti, nebo tam, kde nechceme přestavovat nábytek, je televisor na stolku s kolečky. Např. servírovací stolek výborně poslouží tomuto účelu. Nakonec ještě připomínka k postavení televisoru vzhledem ke stěně. Uvnitř přístroje je mnoho elektronek a jiných složitých součástí, které se za provozu zahřívají. Proto musí být vnitřek větrán – většinou otvory v zadní stěně. Nesmíme tedy tomuto větrání zabránit tím, že přistavíme přijímač blíže než dvacet centimetrů ke stěně. Některé přijímače mají reproduktory zvuku a ovládací knoflíky na boční stěně. Zvuk z reproduktoru musí mít volný přístup do místnosti, aby nebyl zkreslován a zeslabován hraním „do zdi“.
Největší vliv na únavu očí má jakost obrazu. Kmitání, příliš velký jas, neostrost obrazu určitě velmi brzy pokazí požitek i z nejlepšího pořadu, nehledě na nebezpečí poruch jemných zrakových orgánů. S rozšiřováním televise se objevilo mnoho hlasů, které varovaly před nebezpečným oslněním, jež je způsobeno ostrým kontrastem zářící obrazovky a temného okolí. Toto oslnění skutečně zraku nijak neprospívá. Můžeme je tedy omezit na nejmenší škodnou míru. Jeden způsob je namontovat bílý nebo šedý rámeček kolem obrazu. Tento rámeček, který mají všechny nové přístroje, tvoří nenásilný přechod mezi tmou pokoje a vysokou zářivostí obrazovky. Oslnění dále omezíme vhodným „televisním“ osvětlením místnosti. V cizině si majitelé televisoru montují malý reostat k vypínači světla v pokoji. Tímto reostatem lze nastavit plné „pracovní“ osvětlení, mírně tlumené „konferenční“ osvětlení a konečně slabé „televisní“ osvětlení, které neruší poslech programu a odstraní zraku škodlivý světelný kontrast. Dobrou službu udělá lustr, na kterém můžeme přepínačem zapínat různý počet žárovek. Do jedné polohy (nejlépe do té, která je určena pro nepřímé osvětlení) dáme asi 15wattovou žárovku, která stačí na „televisní“ osvětlení. Nejméně složitou instalací je zamontovat slabou žárovku přímo na zadní desku stolku. Tato žárovka osvětlí pozadí přijímače a téměř odstraní oslnění. Na některých zahraničních televisorech takové žárovky montuje přímo výrobce. Také speciální stolky mají již vestavěnou malou lampičku.
Televisoru pro jeho choulostivost a poměrně vysokou cenu musíme věnovat větší pozornost a péči než ostatnímu nábytku. V pokoji, kde stojí televisor, nepřipustíme prudké změny teploty a přílišnou vlhkost, na příklad puštěním páry z kuchyně. Při čištění ochranného skla před obrazovkou stejně jako při úklidu dáváme pozor, abychom nárazem nepoškodili obrazovku. Rozbití obrazovky znamená zničení celého vnitřku přístroje, protože silný podtlak uvnitř obrazovky vrhne střepiny skla velkou silou na choulostivé elektronky. I v sebelépe uklizené místnosti se usazuje prach. Abychom uchránili televisor před prachem a denním světlem, ušijeme přehoz z pracího kretonu, kterým přístroj před den přikryjeme. Za střih poslouží kalikový obal, do něhož je televisor zabalen při expedici z továrny.
Pro úplnost je nutno se zmínit o „televisních koutech“, velmi oblíbených v cizině. Zřízení takového odděleného kouta předpokládá ovšem prostornější byt. Televisní kout můžeme zřídit ve výklenku bez okna, v zúžené části pokoje, v hale atd. Textilním závěsem omezíme světlo při denním poslechu a pouštěním televise v odděleném prostoru nebudeme rušit ty členy domácnosti, kteří právě nemohou nebo nechtějí program poslouchat.
Joza Břízová a Božena Krchová, Naše domácnost, Nakladatelství práce 1959
