Tak to bylo před 65 lety: Správní předpisy – manželství

Před 65 lety (1959) vyšla v Nakladatelství Práce kniha Naše domácnost, jejíž autorky Joza Břízová a Božena Krchová byly pracovnice Ústavu domácího hospodaření Ústředí čs. hospodyň (později Čs. svazu žen). V publikaci shrnuly „spolehlivé a praktické pokyny a rady k otázkám, které se vyskytují při zařizování domácností.“ Při její přípravě spolupracovala řada dalších odborníků. „Pokyny a závěry v knize obsažené nejsou libovolným názorem autora, ale vycházejí ze skutečností vědecky objektivně zjištěných,“ uvádí se předmluvě. Postupně budeme otiskovat některé pasáže, neboť jsou svým způsobem svědectvím toho, jak se žilo před více než půl stoletím v bývalém Československu a proměn, kterými jsme od té doby prošli nejen z pohledu životního stylu, ale i našeho myšlení a vztahu k hodnotám. Bohužel, ne vždy v pozitivním slova smyslu.

Manželství vzniká souhlasným prohlášením muže a ženy před místním národním výborem.

Snoubenci jsou povinni před uzavřením manželství předložit potřebné doklady, prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by vylučovaly uzavření manželství, a že jim je znám zdravotní stav obou.

Ze závažných důvodů může prohlášení snoubence, že vstupuje manželství, učinit jeho zmocněnec.

Sňatkové obřady náboženské smějí být vykonány až po uzavření manželství před místním národním výborem (dále jen MNV).

Manželství je neplatné, existuje-li skutečnost, která brání vzniku platného manželství.

Oba manželé jsou si v rodině rovni a také rozhodují vzájemnou dohodou o podstatných věcech rodiny.

Při uzavírání manželství se snoubenci rozhodnou, jakého příjmení budou v manželství užívat.

Vydržování rodiny založené manželstvím je uloženo rovným dílem oběma manželům.

Manželé se vzájemně zastupují a jednání jednoho manžela při obstarávání obvyklých záležitostí zavazuje manžele oba.

Majetek, který získali manželé v době trvání manželství, je majetkem společným (zákonné společenství majetkové).

Nastal-li z důležitých důvodů mezi manžely hluboký a trvalý rozvrat, může být manželství soudem rozvedeno.

Podmínky pro uzavření manželství

Manželství se uzavírá před MNV, který vede matriky pro obvod, v němž má jeden ze snoubenců své bydliště. Tento MNV je také příslušným pro rozhodnutí, kdyby snoubenci z vážných důvodů chtěli uzavříti manželství u jiného MNV.

Snoubenci požádají společně a písemně o sňatek a předloží tyto doklady:

a) rodný list,

b) průkaz o státním občanství,

c) průkaz o bydlišti a o rodinném stavu.

Vstupuje-li někdo do manželství po druhé, musí prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné; takový snoubenec předloží dále:

d) úmrtní list (manželství skončilo smrtí),

e) soudní rozhodnutí o rozvodu (manželství skončilo rozvodem),

f) soudní rozhodnutí o prohlášení manželství za neplatné.

Vojáci a příslušníci ministerstva vnitra předloží příslušné povolení svých nadřízených. K uzavření manželství s osobou, která nemá československé státní občanství, je třeba souhlasu ministerstva vnitra. Bez tohoto souhlasu manželství nevznikne.

Povolení okresního národního výboru je třeba k uzavření manželství mezi snoubenci v přímém pokolení sešvagřených a má-li snoubence při uzavírání manželství zastoupit zmocněnec.

Jak se uzavírá manželství

Manželství se uzavírá veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků. Svědkem může být kterýkoli zletilý občan (občanka) bez zřetele na příbuzenský vztah k snoubencům.

Pro svatební úkony je u každého MNV určena slavnostní síň odpovídající vážnosti a důstojnosti svého poslání. Mimo tuto slavnostní síň se může svatební akt konat jen z vážných příčin (pro nemoc) v bytě, v nemocnici apod.

Manželství se uzavírá před předsedou MNV nebo před jím pověřeným zástupcem; tyto osoby se musí dostavit k sňatku jako osoby úřední, hotové přijmout souhlasné prohlášení snoubenců, že spolu vstupují v manželství

O uzavření manželství se pořídí zápis na předepsaném tiskopise, který podepíší snoubenci, svědkové, oddávající úředník a zapisovatel. Tento protokol je podkladem pro zápis do matriky, tzv. „Knihy manželství“. Matrikář vystaví pak manželům oddací list.

Občanský sňatek musí předcházet eventuální sňatkové obřady církevní.

Neplatná manželství

Neplatné je manželství

1. které bylo uzavřeno se ženatým mužem nebo s vdanou ženou;

2. uzavřené mezi příbuznými v pokolení přímém, mezi osvojitelem a osvojencem a mezi sešvagřenými v přímém pokolení (tj. osobami, které jsou předky nebo potomky bývalého manžela, např. tchán, snacha, vdovec se svou tchýní, macecha s nevlastním synem apod.);

3. uzavřené osobou stiženou duševní poruchou nebo nedostatečně duševně vyvinutou;

4. uzavřené osobou nezletilou (výjimečné lze povolit uzavření manželství nezletilci staršímu 16 let).

Společným znakem těchto důvodů neplatnosti je, že manželství sice vznikne, není však platné a považuje se za neuzavřené. Neplatnost ovšem může prohlásit jen soud. Při prohlášení manželství za neplatné posuzují se poměry manželů, pokud jde o společné dítě nebo pokud jde o majetkové záležitosti, podobně jako při rozvodu.

Práva a povinnosti manželů

V manželství mají muž a žena stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni spolu žít, být si věrni a vzájemně si pomáhat. Je to svazek dvou svobodných lidí, založený dobrovolně a v plném vědomí všech vzájemných práv a povinností.

Před uzavřením manželství se musí snoubenci dohodnouti o příjmení, kterého budou po sňatku užívat. Buď zvolí jako společné příjmení jednoho z nich, nebo si ponechají svá dosavadní příjmení; v tomto druhém případě je nutná další dohoda, kterého příjmení budou užívat všechny děti narozené z tohoto manželství. Dohoda o příjmení a po případě dohoda o příjmení dětí musí být prohlášena před oddávajícím orgánem ještě před prohlášením, že snoubenci vstupují do manželství.

Vydržování rodiny založené manželstvím je uloženo rovným dílem oběma manželům, kteří mají podle svých sil a podle výdělečných a majetkových možností nést náklady na domácnost. Poskytování hmotných prostředků k uspokojování potřeb rodiny může být vyváženo osobním výkonem péče o děti a o společnou domácnost. Toto ustanovení je spravedlivým oceněním práce žen v domácnosti.

V obvyklých záležitostech rodinných jsou manželé oprávněni vzájemně se zastupovat. Také jednání jen jednoho z manželů při obstarávání obvyklých záležitostí rodiny zavazuje oba manžely. Chová-li se jeden z manželů neodpovědně, může ohrožený manžel žádat soud o výrok, že jednáním druhého není zavázán.

Zákonné společenství majetkové

Majetek, který získali manželé v době trvání manželství, je jejich majetkem společným. Správu tohoto majetku může vykonávat kterýkoli z nich, jde-li však o rozhodnutí, které přesahuje rámec obvyklé správy, potřebuje souhlasu druhého manžela (např. pro opatření, které vyžaduje větší náklad, které zkracuje majetek apod.). Zákonné společenství zaniká dnem zániku manželství, je-li jeden z manželů zbaven svéprávnosti, nebo když na žádost kteréhokoli z manželů soud společenství zruší.

Podíly manželů jsou si rovny. Při rozdělení jmění náležejícího do společenství majetku je každý z manželů povinen nahradit to, co bylo z tohoto jmění vynaloženo na jeho vlastní majetek. Naproti tomu bude vráceno to, co vynaložil některý z manželů na společné jmění ze svého. Při rozvodu upraví soud rozdělení majetku s přihlédnutím ke všem okolnostem, zvláště, který z manželů je vinen rozvratem, jak se který z manželů přičinil o získání společného majetku apod.

Vedle společného majetku má každý manžel svůj majetek samostatný; patří k němu zvláště:

a) jmění, které už měl v době uzavření manželství,

b) jmění, které nabyl dědictvím nebo darem v době manželství,

c) věci, které slouží výlučně k jeho osobním potřebám (prádlo, šatstvo, obuv aj.), nikoli však předměty, v kterých jsou uloženy úspory, jako skvosty, kožichy apod.,

d) věci, které slouží k výkonu jeho povolání (zařízení dílny u řemeslníka, hudební nástroje hudebníka, knihovna spisovatele apod.),

e) hodnoty, které byly výslovnou dohodou manželů vyloučeny ze společenství. K platnosti takových dohod je třeba formy soudního zápisu.

Rozvod

Rozvod je jediný způsob, jak může zaniknout manželství za života manželů. K vyslovení rozvodu dojde, nastane-li z důležitých důvodů mezi manžely hluboký a trvalý rozvrat. Posouzení důležitosti těchto důvodů je ponecháno výlučně soudu.

O rozvod nemůže žádat manžel, který rozvrat sám zavinil, ledaže by druhý manžel projevil s rozvodem souhlas. I bez tohoto souhlasu může soud ve výjimečných případech zrušit manželství rozvodem maje na zřeteli zájem společnosti, jestliže manželé po dlouhou dobu spolu nežijí.

Kdyby byl rozvod v rozporu se zájmem nezletilých dětí, nemůže být manželství rozvedeno. V takovém případě je třeba, aby byl předem upraven poměr mezi manžely jako rodiči nezletilých dětí. Musí být zajištěno, kdo se bude starat o tělesný i duševní rozvoj dětí a kdo bude vykonávat rodičovskou moc. Bez náležitého zajištění nezletilých dětí nelze vydat rozhodnutí o rozvodu rodičů.

Návrh na povolení rozvodu podává se písemně u lidového soudu, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště v ČSR. Soud zjišťuje z úřední povinnosti, zda jsou splněny podmínky rozvodu, a o návrhu rozhodne rozsudkem po ústním jednání. Pro rozsudek je rozhodný stav v době jeho vynesení.

V rozsudku vysloví soud, zda oba manželé nebo jeden z nich jsou rozvodem vinni; výrok o vině soud nevysloví, když o to oba manželé požádají. Výrok o vině má nejen následky morální (zjištění viníka rozvratu), ale i materiální, kterými je vinný manžel postižen (možné snížení podílu při rozdělení společného majetku, vliv na poskytování vyživovací povinnosti).

Manžel, který přijal příjmení druhého, může do 15 dnů oznámit matričnímu úřadu, že opět přijímá své dřívější příjmení.

Jestliže jeden z manželů, který není vinen rozvodem, nemůže z vlastních prostředků, z vlastních sil nebo majetku uspokojovat své životní potřeby, může žádat na druhém manželu, aby mu poskytoval výživné podle svých výdělečných a majetkových možností.

Je samozřejmé, že tento nárok může uplatnit potřebný manžel jen tehdy, nemůže-li pracovat a nemá jiné hmotné zabezpečení. Prakticky tento nárok vznikne tomu z manželů, který vychovává děti vzešlé z manželství, a nemůže proto hledat zaměstnání. O návrhu rozhodne a jeho výši stanoví soud.

Byla-li alimentační povinnost přiznána, nezaniká ani smrtí povinného manžela. Potřebný manžel však ztrácí svůj nárok, jakmile uzavře nové manželství.

Literatura:

Komentované vydání zákona o právu rodinném ze dne 7. 12. 1949 č. 265 Sb.

Zákon o uzavírání manželství s cizinci č. 59/1952 Sb.

Pokyny ministerstva vnitra pro MNV o sňatkových obřadech (sbírka oběžníků pro KNV č. 58/1949).

Zákon o matrikách ze dne 7. 12. 1949 č. 268 Sb.

Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění z 15. 12. 1955 č. 61 Sb. z.

Dr. J. E. Žižka