Tak to bylo před 66 lety: Kuchyň a její zařízení
Dnes máme bytové kuchyně nejrůznějších typů. Liší se rozměry, půdorysem, zařízením i začleněním do ostatního bytu. Jedním extrémem je tradiční kuchyň z předchozí doby. Byla jedinou universální hospodářskou místností bytu a současně pro většinu domácností i rodinným obývacím prostorem. Druhým extrémem je malý výklenek, který má být kuchyní v předsíňce garsoniéry. Jen podobný rozbor požadavků, které dnes klademe na kuchyni, může ukázat výhody a nevýhody jednotlivých typů a osvětlit, pro jaké byty je ten nebo onen typ vhodný.
Kuchyň má především vyhovovat svému hlavnímu určení, tj. má být účelným pracovním prostředím při přípravě stravy. Dnes už téměř nejsou ženy, které věnují většinu svého pracovního dne přípravě rodinné stravy. Dnešní ženy musí svou práci v domácnosti vykonávat co nejhospodárněji, mají-li splnit všechny své úkoly. Potřebují proto kuchyňské zařízení účelné a správně rozmístěné. Kuchyň má být dobře technicky vybavena a kuchyňský prostor má být tak začleněn do ostatního bytu, aby to co nejlépe vyhovovalo domácímu provozu.
Kromě pracovních a provozních požadavků máme dnes i požadavky zdravotní a konečné i požadavky na bytovou kulturu. Práce s přípravou stravy značně znečišťuje pracoviště i ovzduší. Právě proto, že jde o přípravu stravy, klademe na kuchyň zvýšené hygienické požadavky; žádáme např. speciální úpravu povrchů stolů i podlahy, které se mají dát lehko čistit a mají být trvanlivé. Při práci nemůže být kuchyňské pracoviště úpravné, proto není vhodné, je-li přímou součástí obývacího prostoru. Vzhledem k těmto skutečnostem typickým pro kuchyň je třeba pečlivě vyřešit základní bytové disposice, opatřit účelné nábytkové zařízení i co nejdokonalejší technické vybavení, aby kuchyně vyhovovala dnešním potřebám a využívala všech možností.
Začlenění kuchyňské pracovny do bytu
Spojení kuchyňské pracovny s jídelní částí je provozně účelné. Odpadá přenášení pokrmů, nádobí, odlehčí se ostatnímu bytovému provozu. Nevýhodou tohoto spojení je nepříznivé ovzduší, které obvykle doprovází přípravu stravy. Je nasyceno parou, různými pachy, zvláště při přípravě některých pokrmů, při smažení, opékání, při úpravě pokrmů s intensivním pachem (ryby, cibule, česnek apod.).
Kromě toho je při práci i po dokončení vaření vzhled pracoviště neupravený, pohled na ně nepřispívá ke kulturnímu stolování. Novodobé vybavení kuchyní může tyto závady do značné míry odstranit. Především dokonalé odvětrání pracoviště pomáhá udržet příjemné ovzduší. Zařídíme-li kuchyň účelným nábytkem, který vhodně rozmístíme, můžeme pohledově oddělit pracoviště od jídelního prostoru. Počítá-li se již v základní bytové disposici se všemi těmito skutečnostmi, může být spojení jídelní části s kuchyní v bytovém provozu přínosem, neboť závady se odstraní na nejmenší míru. S hlediska provozu je v každé kuchyni účelný jídelní stůl menších rozměrů, kromě kterého máme v obývacím prostoru ještě normální stůl jídelní. U stolu v kuchyni se především snídá, dále u něho stolují členové rodiny, kteří se dostavují k jídlu opožděně nebo v různé době. Musí-li se v obývacím pokoji i spát, může kuchyňský stůl podstatně usnadnit provoz. Dá se ho používat i pro různé domácí práce vykonávané v kuchyni.
Spojení nebo oddělení kuchyňské a jídelní části bytu může být různě provedeno. Rozhodující je půdorysná disposice. Je-li jídelna i kuchyňská pracovna v jediné místnosti, rozdělíme oba prostory účelným rozmístěním nábytku. Dělicím a současně spojujícím článkem může být misník, v kterém je uloženo stolní nádobí. Účelné je, otvírá-li se mísník na obě strany. Umyté nádobí se ukládá z kuchyně, při prostírání se vyjímá z jídelny.
Dokonalejším řešením je samostatně větraný a osvětlený pracovní kout. Příčka zavěšená u stropu do podchodné výšky zabraňuje, aby kuchyňské výpary vnikaly do jídelní části. Nahrazuje-li se příčka závěsem, má být z plastické nebo z podobné hmoty; lněné i bavlněné textilie nasávají kuchyňské výpary. Je-li pracovní část dostatečně prostorná, je vhodnější oddělit ji od obývací části dveřmi. Samostatná kuchyňská místnost bývá spojena s jídelnou podávacím okénkem. Okénko může být jen doplňujícím zařízením, nemůže nahradit spojení dveřmi, které je nutné z několika důvodů, jak již bylo vysvětleno dříve.
Rozměrná kuchyně staršího typu slouží obvykle i jako obývací prostor. Spojení kuchyňské pracovny s obývací částí má tu výhodu, že se žena při vaření může současně účastnit života rodiny; má-li menší děti, může dozírat na jejich hru, na vypracovávání úkolů apod. Závady uvedené při spojování jídelní a kuchyňské části zvlášť platí i pro tento typ. Je však na místě, využívá-li hospodyně kuchyně jako své pracovny, tedy k vykonávání různých prací, jako je šití, správky, žehlení apod. V kuchyni bývá umístěna i pračka, zvláště je-li koupelna příliš malá.
Úspora paliva i práce s topením bývá uváděna jako velká přednost obývacích kuchyní. Opravdovou předností je to jen tehdy, používá-li se uhelného sporáku, který je však v novodobých kuchyních čím dále tím více nahrazován výhodnějšími tepelnými zdroji. Pro uhelný sporák je třeba donášet palivo, odklízet popel, přikládat, kromě toho je méně pohotový než např. sporák plynový nebo elektrický. Tyto moderní sporáky jsou konstruovány tak, aby se pokud možno všechna energie spotřebovala na vaření a co nejméně jí unikalo do prostoru. Proto naopak vzniká v těchto kuchyních problém, jak je temperovat, není-li v domě ústřední topení. Výhoda současného topení a vaření zůstává proto omezena jen na kuchyně starého typu s dobrým uhelným sporákem, a to jen v některých ročních obdobích (podzim, jaro). V zimních měsících bude hospodárnější vytápět obývací část bytu dobrými úspornými kamny, která jsou již na toto vytápění přímo konstruována, a proto jsou úspornější a výkonnější.
Používáme-li jedné místnosti jako kuchyně i jako obývacího prostoru, účinně a často větráme.
Používáme co nejméně textilií, které vždy pohlcují pachy z ovzduší, a zhoršují proto kuchyňské klima.
Rozmisťujeme nábytek tak, aby pracovní část byla soustředěna a oddělena od obývacího prostoru pokud možno i pohledově.
Malá pracovní kuchyň se u nás začala více objevovat mezi dvěma posledními válkami. Má-li provozně vyhovovat, musí být přímo spojena s obývacím prostorem. Je-li od něho oddělena, např. předsíní, je žena při vaření zcela vyřazena z rodinného života; přijdou-li za ní členové rodiny, tísní se v malém prostoru a v práci překážejí. Malá pracovní kuchyň potřebuje proto účelnou disposici, má mít správné rozměry, aby se v ní mohl umístit všechen potřebný nábytek. Musí v ní být pamatováno i na jiné hospodyňské úkoly, není-li pro ně vyřešeno místo jinde.
Nejmenším typem je kuchyň ve skříňovém výklenku. Je v něm umístěno vše, čeho je třeba k jednoduchému vaření, tedy police na suché zásoby, nádobí a pomůcky, vařič, po případě malý dřez na mytí, pracovní, obvykle výsuvná deska. Tento typ je účelný v garsoniérách, pro jednu osobu nebo pro dvě osoby. Výklenková kuchyň bývá součástí buď předsíně, nebo obývacího pokoje. Má mít samostatné odvětrání.
Nejvýhodnějším řešením zůstává samostatná kuchyňská pracovna, která má rozměry nutné pro umístění potřebného zařízení a která je přímo spojena dveřmi s jídelní a s obývací částí. V kuchyňské místnosti je pomocný jídelní stůl menších rozměrů, u kterého se snídá a kde se podávají jídla jednotlivým členům rodiny. Je současně i pomocným stolkem pracovním. Hlavní jídlo se podává v pokoji.
.png)