Na Wilsonově nádraží pod Rajskou zahradou na Žižkově byla během roku 1929 vystavěna nová teplárna, jejímž účelem je vytápění vlakových souprav připravených k odjezdu, nádražních budov Wilsonova nádraží, ředitelství Praha-Jih, nacházejícího se pod Wilsonovým nádražím a v budoucnosti i Masarykova nádraží a nové ředitelské budovy Praha-Jih na Žižkově.
Po elektrizaci Wilsonova nádraží bylo třeba se postarat o tepelný zdroj k vytápění vlakových souprav (k odjezdu připravených). To dělo se až do roku 1929 zvláštními, třemi až čtyřmi vyřaděnými topícími lokomotivami, stabilně umístěnými blíže topírny na Wilsonově nádraží. Tyto lokomotivy dodávaly páru pouze k vytápění vlakových garnitur, ježto nádražní budovy Wilsonova nádraží i ředitelská budova ředitelství Praha-Jih jsou opatřeny samostatným, nízkotlakovým event. teplovodním topením.
Vytápění vlakových souprav shora zmíněnými starými lokomotivami bylo jednak velice neekonomické, ježto lokomotivy vyžadovaly tříděného kvalitního paliva a pracovaly s velice nízkou účinností. Nehledě k tomu, byl pak hlavní účel elektrizace Wilsonova nádraží, odstranění kouře a sazí, tímto způsobem vytápění mařen, ježto lokomotivy mocně dýmaly a v době prudkých mrazů při nutnosti zvýšeného provozu přímo chrlily proudy kouře a sazí. Když k tomu ještě nastala tuhá zima s nebývalými mrazy počátkem roku 1929, selhaly i tyto lokomotivy, nehledě k tomu, že nepřetržité topení na nekrytých lokomotivách v krutých mrazech bylo utrpením pro obsluhující personál. Z těchže důvodů se rozhodla železniční správa postavit k účelům vytápěcím samostatnou kotelnu a použít ji zároveň k vytápění shora uvedených budov.
Vzhledem k dálkovému rozvádění páry bylo rozhodnuto pro dosti vysoký tlak 15 atm. a systém strmotrubných kotlů a vzhledem k žádané bezkouřnosti topení a vysoké provozní účinnosti při velkých a rychlých rozdílech v zatížení, byl zvolen systém práškového topení. Spotřeba topné páry při zapojení nových vlakových souprav stoupne rázem až o 100 % i více a právě tak rázem zase poklesne při odstavení odjíždějících souprav. Z těchto důvodů bylo uvažováno buď o spojení strmotrubného kotle, opatřeného roštovým topením s parním akumulátorem aneb o postavení strmotrubného kotle bez akumulátoru, avšak s topením neobyčejně elastickým, tedy s topením práškovým. Pro práškové topení rozhodla žádaná bezkouřnost provozu a nižší investiční náklad. Celé strojní zařízení kotelny i se zauhlováním bylo zadáno firmě Fr. Wiesner v Chrudimi, ježto to byla jediná z domácích firem, jež se mohla vykázat praktickými zkušenostmi ve stavbě práškového topení a provedením celé řady podobných zařízení.
Pro první výstavbu bylo rozhodnuto postavit jediný kotel o výkonu 8-10 tun páry za hodinu, bez reservy, projekt však byl vypracování ihned pro 3 takovéto kotle.
Jako palivo přicházely v úvahu moury ze severočeského hnědouhelného revíru o výhřevnosti 3500-4000 Kal o vysokém obsahu vlhkosti (40-50 %).
Zařízení zauhlovací
Vedle kotelny a podél železniční koleje jest umístěna skládka uhlí tak, že lze uhlí přímo ze železničních vagonů hrnout do skládky. Pod celou délkou uhelné skládky probíhá šnek, jímž se odebírá uhlí z kteréhokoli místa skládky a transportuje se do kapsového výtahu, jenž je zvedá do automatické váhy. Pod touto jest druhý transportní šnek, jenž dopravuje odvážené uhlí dále do bunkru v kotelně. Hodinový výkon zauhlovacího zařízení obnáší 10 tun a jest dimenzován již pro plnou výstavbu teplárny, tj. pro 3 kotle.
Kotel
Kotel jest strmotrubný, tříbubnový, systém „Wiesner“ o výhřevné ploše 200 m2 pro tlak 15 atm. a trvalý výkon 10 000 kg páry za hodinu. Opatřen jest přehřívačem páry o výhřevné ploše 30 m2, jenž přehřívá veškerou páru na 300 oC. Spalovací komora má obsah 37 m3, což odpovídá maximál. specifickému spalovacímu zatížení 225 000 kal/m3/hod. Spalovací komora jest opatřena granulačním roštem a vodním chlazením zadní stěny. Pod granulačním roštem jest jediná, strusková výsypka. Jediný práškový vířivý hořák jest systému centrálního, umístěný horizontálně v čelní stěně spalovací komory. Vzhledem k tomu, že kotel není opatřen ohřívačem vzduchu, nepřidává se sekundární vzduch do vířivého hořáku pod tlakem, nýbrž se nasává tahem v komoře.
Zapalování se děje naftovým hořákem.
Kotel jest opatřen vodním ekonomisérem o výhřevné ploše 332 m2. Nad ventilátorem umělého tahu jest umístěn lapač popílku systém „Wiesner“, jenž slouží k zachycování popílku z kouřových plynů do komína vstupujících. Funkce tohoto lapače spočívá jednak ve změně a rychlosti proudění plynů a ve vyhazování popílku z proudu plynů odstředivou silou.
Zařízení toto bylo tak upraveno z ohledu na umístění kotelny v centru města a na podmínku s tím související, naprosto bezkouřného provozu. Kotel jest opatřen jediným mlýnem o výkonu 1,5-2 tun za hod., což jest přesvědčujícím důkazem pro provozní spolehlivost a regulovatelnost dnešních práškových mlýnů.
Mlýn „Pneumunit“ firmy Fr. Wiesner má několik význačných vlastností a budiž proto zde stručně popsán. Vzhledem k tomu, že bylo podmínkou semílat hnědouhelné moury o vlhkostech přesahujících 40 % bez předchozího vysoušení, bylo hned s počátku jasno, že to vyžaduje mlýnů zvláštních kvalit.
Mlýn „Pneumunit“ se vyznačuje předně novým mlecím principem, jenž spočívá v tom, že mletí jest výsledkem drcení uhlí o uhlí, při čemž rotující vzduch jest impulsivní silou, strhující uhlí s sebou a tlak potřebný k drcení vyvozen jest odstředivou silou. Vzduch uvedený do pohybu kladivy rotoru strhuje s sebou uhlí a rozmělňuje je o mlecí plochu, vytvořenou hlubokým uhelným ložem.
Vzhledem k tomuto mlecímu systému jest opotřebení mlýna a udržovací náklady nepoměrně nižší, než u jiných systémů.
Kladiva rotoru mají výměnné části takového tvaru, že je lze obrátit čtyřikráte, což má za následek nejdokonalejší využití materiálu a nejnižší obnovovací náklady.
Udržovací náklady mlýnů v teplárně na Wilsonově nádraží činí, přepočítány na tunu semletého uhlí, 55 hal., spotřeba mlecí síly obnáší při mletí hnědouhelného mouru o vlhkosti 40 % průměrně 12,7 kWh na tunu, přes to, že skoro veškeren spalovací vzduch prochází mlýnem. Tato nízká spotřeba mlecí síly jest výsledkem jednak nového pneumatického mlecího principu a intenzivního a účinného větrného třídění. Veliká sušící schopnost mlýna „Pneumunit“ má svou příčinu ve vysokém procentu spalovacího vzduchu, procházejícího mlýnem.
Přidávání meliva do mlýna děje se na rozdíl od systému jiných mlýnů třásadlem, jednoduché robustní konstrukce, takže lze přidávat spolehlivě materiál jakékoliv vlhkosti a třídění. Veliký průřez uhelné násypky a třásadlový pohyb zaručují bezpečnou funkci i při podávání blátovitého prachu. Mlýn jest opatřen automatickou regulací přidávání, jež znemožňuje přeplnění mlýna. Zařízení pro automatickou regulaci sestává z řady dotekových tyčí, umístěných v rotorové skříni a působících na přidávací třasadlo tak, že může být automaticky udržována žádaná výška uhelného lože. Zvyšuje-li se výkon mlýna, zvyšuje se automaticky zdvih třasadla a naopak, takže toto zařízení umožňuje automatické přidávání uhlí při každém výkonu. Celá regulace mlýna spočívá v pohybu jediné páky od vzduchové klapky, jež jest vyvedena obsluhující plošinu před kotlem.
Uzavře-li se tato klapka úplně, sníží se tím výkon mlýna, jakož i výkon třasadla na nulu, což znamená, že se toto automaticky zastaví.
Mlýn „Pneumunit“ není opatřen magnetickým odlučovačem, neboť takovéto ochrany nepotřebuje. Mlecí skříň sama totiž tvoří lapač železa i veškerého cizího nemagnetického materiálu, který v žádné velikosti nemůže mlýn poškodit. Vnikne-li cizí materiál s uhlím do mlecí skříně, jest zabořen do uhelného mlecího lože. Takto schytaný materiál lze jednou za delší dobu odstraňovat dvířky, určenými zvlášť k tomu účelu, jež jsou ve stěně mlecí skříně.
Jak již shora uvedeno, jest u kotle jediný mlýn, pracující na jediný vířivý hořák. Již tento fakt sám svědčí jednak o provozní spolehlivosti a hlavně pak o dalekosáhlé regulovatelnosti jak mlýna, tak i vířivého hořáku. Uváží-li se, že během nočních hodin do půlnoci klesne zatížení kotle až i na 500 kg za hodinu, znamená to přímo neuvěřitelnou regulovatelnost mlýna a hořáku až na 1/20 maximálního výkonu. Vzhledem k tomu, že kotel není opatřen ohřívačem vzduchu, dostává mlýn k účelu sušícímu horký vzduch z dutých stěn zazdívky komory a kouřové plyny, zvláštním systémem načepované přímo z komory.
Zařízení k transportu strusky a popílku
Toto sestává z elektrického vozíkového výtahu, jímž se zdvihají vozíky naplněné struskou nad betonový bunkr, umístěný ve zvláštním přístavku. Z vozíku do tohoto bunkru vyklopená struska i popílek se vyprazdňují jednou za čas zvláštní výsypkou přímo do železničních vagonů.
Změkčování napájecí vody (káranské)
Děje se podle způsobu „Nekar“, pouze sodou za stálého odkalování.
Zařízení jest umístěno v místnosti napáječek a jest opatřeno přístrojem ku využití tepla z kalů.
Teplárna na Wilsonově nádraží byla uvedena do provozu v měsíci listopadu 1929 a pracuje od té doby bezvadně nepřetržitě dnem i nocí. Podle vykonaných zkoušek je průměrná účinnost kotlového zařízení 82 %, což znamená vzhledem k velice střídavému zatížení odběru páry a k poměrně malé ploše ekonomisérů, výborné využití.
Uváží-li se, že staré lokomotivové topičky pracovaly s účinností okolo 50 % a musely být topeny kvalitním tříděným uhlím, kdežto nová teplárna zpracuje nejlacinější hnědouhelné moury (při režijním dovozném) lze si lehko představit, jakých úspor státní dráhy stavbou teplárny na Wilsonově nádraží docilují, nehledě k ostatním přednostem, jako je např. bezkouřný provoz.
Ing. O. Deyl, kotelní inspektor, Elektrotechnický obzor, 1930