Česká komora architektů (ČKA) zveřejnila Teze ČKA pro udržitelné obce a města. Upozorňuje v nich, že udržitelnost se v české praxi často zužuje na jednotlivé budovy a energetickou úspornost, zatímco o dlouhodobé kvalitě a odolnosti rozhoduje především struktura sídla – veřejný prostor, mobilita, zelená infrastruktura, práce s vodou a vazba na krajinu. Teze mají být praktickou oporou pro rozhodování samospráv a navazují na 7 tezí pro udržitelnou architekturu vydaných ČKA v roce 2021.
„Udržitelnost není jen otázka technologií na jednotlivých domech. O tom, jak se bude obci dařit v horku, suchu, při přívalových deštích i v každodenním provozu, rozhoduje především to, jak je sídlo uspořádané – zda má kvalitní veřejný prostor, smíšené funkce a přiměřenou mobilitu, jak pracuje s vodou a jak chrání krajinu,“ říká Petr Lešek, místopředseda ČKA.
Osm tezí v měřítku obce: od krajiny po sociální udržitelnost
Dokument shrnuje osm základních principů, které mají obcím a městům pomoci nastavovat rozvoj tak, aby byl dlouhodobě udržitelný a odolný. Teze kladou důraz zejména na plánování „od krajiny“ (hydrologie, terén, rizika povodní, eroze či přehřívání), přednostní rozvoj uvnitř zastavěného území a znovuvyužití existujících budov, polyfunkční strukturu sídel a dostupnost služeb v krátkých vzdálenostech, kvalitní veřejná prostranství včetně klimatické, sociální i dopravní infrastruktury, udržitelnou mobilitu, energetickou a materiálovou efektivitu, sociální udržitelnost a transparentní, předvídatelné rozhodování a také na roli sídel jako vzoru udržitelné proměny s měřitelnými cíli a sdílením dobré praxe.
Teze, jež mají sloužit jako opora pro samosprávy i veřejnou debatu, zdůrazňují, že principy udržitelnosti v měřítku sídla je možné promítat do strategických dokumentů obcí a měst, územních plánů, zadávání veřejných investic i do každodenní správy veřejného prostoru. Zvláštní pozornost věnuje dokument práci s vodou a zelené infrastruktuře, ochlazování zpevněných ploch, ochraně přírodně cenných prvků i nastavení dopravních a parkovacích režimů tak, aby nezhoršovaly kvalitu života ani veřejného prostoru.
Česká komora architektů je zároveň připravena být obcím a městům partnerem při naplňování tezí – nabízí odborné konzultace, doporučení vhodného postupu a propojení na zkušené architekty, urbanisty a krajinářské architekty.
TEZE ČKA PRO UDRŽITELNÉ OBCE A MĚSTA
V českém prostředí se udržitelnost často zužuje na jednotlivé budovy a energetickou úspornost, přestože o dlouhodobé kvalitě a odolnosti rozhoduje především struktura sídla: veřejný prostor, mobilita, modrozelená infrastruktura, práce s vodou a vazba na krajinu.
Teze pro udržitelné obce a města proto pojmenovávají principy udržitelnosti v měřítku sídla a mohou sloužit jako opora pro rozhodování samospráv. Česká komora architektů tak navazuje na 7 tezí pro udržitelnou architekturu, které vydala v roce 2021.
1. Krajina jako základní struktura
Krajina je nosná infrastruktura sídla; urbanismus ji má chránit a posilovat.
Urbanismus sídla má respektovat a vycházet z uspořádání krajiny, která tvoří základní kostru.
Zohledněte hydrologii, terén, cenné půdy a rizikové plochy (povodně, eroze, přehřívání).
Urbanistické řešení má propojovat krajinu a sídlo, podporovat ekosystémové služby a posilovat identitu místa.
Rozvoj plánujte „od krajiny“.
Struktura zástavby vystavěná s respektem ke krajině snižuje účinky mimořádných událostí a posiluje pocit bezpečí obyvatel.
2. Udržitelná urbanistická struktura
Nejudržitelnější je to, co už stojí. Rozvoj sídla má přednostně probíhat uvnitř zastavěného území, posilovat jeho kompaktnost a snižovat tlak na volnou krajinu.
Úpravy a rozvoj zástavby by měly zohlednit historii místa i existující charakter území.
Pro historicky cenná území stanovte jasná kritéria ochrany kulturního dědictví a současně srozumitelné podmínky pro novou výstavbu tak, aby chránily hodnoty, ale neblokovaly proměnu k lepšímu stavu.
Nová zástavba má vznikat přednostně v zastavěném území – na místě proluk a nevyužitých ploch – aby se zamezilo rozšiřování sídel do volné krajiny.
Znovuvyužití existujících budov a území (konverze, dostavby, nástavby) má mít přednost před novou výstavbou na zelené louce.
Podporujte kompaktní strukturu, která vytváří podmínky pro „město krátkých vzdáleností“, tzn. 15minutové město: dostupnost práce, služeb a rekreace v docházkové vzdálenosti a s nízkými dopravními nároky.
Výškovou úroveň a intenzitu zástavby posuzujte koncepčně: umožněte zvyšování hustoty tam, kde je to vhodné (např. u kapacitní veřejné dopravy, v centrech a jeho blízkosti), a zároveň chraňte cenné horizonty, panoramata a památkově hodnotná území.
3. Funkční využití území
Kvalitní a udržitelné sídlo je smíšené: bydlení, práce, služby a vybavenost mají být v rozumném dosahu, aby se snižovaly dopravní nároky a zvyšovala každodenní funkčnost.
Sídla mají mít většinově polyfunkční strukturu. Územní plány nastavte tak, aby regulativy umožňovaly polyfunkční využití území se širokou škálou aktivit – zejména v centrech a jejich blízkosti a v návaznosti na veřejnou dopravu.
Podporujte horizontální vrstvení funkcí budov: v přízemí ve vazbě na veřejný prostor občanskou vybavenost, služby a drobné provozy, ve vyšších podlažích bydlení nebo administrativu podle místních podmínek.
Posilujte polyfunkční využití center a u větších měst podporujte vznik a rozvoj subcenter, která budou navzájem propojena udržitelnou dopravou.
Dostupné bydlení berte jako klíčovou funkci udržitelných měst. Územní plán a městské politiky mají umožnit realizaci široké škály typů kvalitního bydlení různých typologií, velikostí i cen – a to v návaznosti na vybavenost a veřejný prostor.
Základní občanská vybavenost má být rovnoměrně rozmístěna v rámci sídel, nejlépe v centru a jeho blízkosti. Sportovní a volnočasová vybavenost má být dostatečně dimenzovaná a v logické vazbě na obytné zóny a veřejnou zeleň.
Plochy pro podnikání začleňujte do polyfunkční struktury center a jejich blízkosti.
Výrobu a logistiku umisťujte tak, aby nezatěžovaly okolí: je-li to možné, volte polohy s dobrou dopravní obsluhou (u větších areálů ideálně ve vazbě na železnici) a nastavte podmínky, které zabrání negativním dopadům zejména na bydlení a krajinu.
4. Veřejná prostranství
Veřejný prostor je klimatická, sociální i dopravní infrastruktura sídla: jeho kvalita rozhoduje o zdraví, komfortu a každodenní funkčnosti obce či města.
Veřejná prostranství navrhujte a realizujte s prvky udržitelné zelené (modrozelené) infrastruktury a tam, kde je to možné, je vzájemně propojujte i s okolní krajinou.
Na převážně zpevněných plochách systematicky posilujte prvky ochlazující území, zejména stromy a kvalitní stínění, tak, aby se omezoval vznik tepelných ostrovů.
Hospodaření s dešťovou vodou stavte na zadržování a vsakování v místě: upřednostňujte propustné povrchy, vsakovací pásy, průlehy, retenční prvky a využití srážkové vody.
Chraňte a rozvíjejte přírodně cenné plochy a prvky (zeleň, vodní prvky, biotopy) jako součást veřejného prostoru; nevnímejte je jako „rezervu“ pro budoucí zástavbu.
Biodiverzitu posilujte druhově pestrou výsadbou ve veřejných prostranstvích, podporou přirozených stanovišť, vegetačními střechami, popínavou zelení a kvalitní sítí veřejných parků.
Veřejný prostor řešte komplexně: kromě zeleně a vody zohledněte materiály, údržbu, bezbariérovost, pobytové kvality, vstřícnost pro různé věkové skupiny a bezpečnost.
5. Udržitelná mobilita
Mobilita má být bezpečná, dostupná a úsporná: první volbou má být chůze, kolo a veřejná doprava, automobilová doprava má mít v sídle přiměřený prostor.
Urbanistická struktura i řešení veřejných prostranství mají podporovat aktivní mobilitu – bezpečný a pohodlný pohyb pěších a cyklistů (včetně každodenních tras do škol, za službami a na veřejnou dopravu).
Vytvářejte podmínky pro rychlou a spolehlivou veřejnou dopravu v rámci sídla i ve vazbě na širší okolí; přestupní terminály navrhujte s prioritou pěších vazeb a srozumitelnou orientací.
Dopravní řešení posuzujte v souvislostech: kapacitní doprava, parkování a dopravní stavby nesmí zhoršovat kvalitu veřejného prostoru, bezpečnost, kvalitu ovzduší ani pobytový komfort.
Pro individuální automobilovou dopravu vymezujte přiměřené plochy pro parkování a infrastrukturu a postupně omezujte nadměrné parkování v ulicích tam, kde brání kvalitnímu veřejnému prostoru.
V obytných zónách řešte parkování přednostně na pozemcích rodinných a bytových domů a nastavujte regulaci tak, aby motivovala k úspornému nakládání s parkovací kapacitou.
Podporujte opatření, která snižují potřebu dojíždění: polyfunkci, místní centra, dostupnost služeb a kvalitní veřejný prostor pro každodenní, ale i víkendový pobyt.
6. Energetická a materiálová efektivita
Největší úspory vznikají v měřítku sídla: využitím toho, co už existuje, chytrým plánováním energie a podporou oběhového hospodářství.
Preferujte maximální využití stávajících staveb a území: znovuvyužití, rekonstrukce a konverze mají přednost před demolicí a novou výstavbou. Tam, kde je to možné, podporujte recyklaci stavebních prvků a cirkularitu materiálů.
Při návrhu nových čtvrtí i přestaveb vytvářejte podmínky pro vznik energetických komunit: plánujte vhodné rozmístění a kapacity pro sdílení energie z obnovitelných zdrojů (např. v rámci bloků, areálů či čtvrtí).
Novou zástavbu směřujte k pasivnímu, optimálně aktivnímu standardu; stávající zástavbu rekonstruujte postupně a komplexně (ne jen dílčími opatřeními), aby se spojily úspory energie, adaptace na klima a kvalita vnitřního prostředí. Poskytujte poradenství drobným vlastníkům nemovitostí a expertně je podporujte při komplexních rekonstrukcích.
Využívejte především místně dostupné obnovitelné zdroje energie a posilujte energetickou soběstačnost sídla tam, kde je to technicky a ekonomicky smysluplné.
Důraz klaďte na nízkou uhlíkovou stopu staveb a stavebních zásahů a na adaptaci budov na změny klimatu (stínění, větrání, práce s vodou, zelené prvky).
Energetiku řešte integrovaně: propojte plánování zdrojů, spotřeby a infrastruktury s územním plánem a rozvojem sídla.
7. Sociální udržitelnost
Udržitelné sídlo je spravedlivé a soudržné: vytváří podmínky pro důstojný každodenní život, bezpečný veřejný prostor a férové, předvídatelné rozhodování.
Podporujte vznik sociálně různorodých čtvrtí a předcházejte prostorové segregaci; v plánování pracujte s mixem typů bydlení, dostupností služeb a rovnoměrným rozložením vybavenosti.
Podporujte identitu čtvrtí a tím lokálpatrionismus.
Veřejný prostor navrhujte pro bezpečné a rovné užívání všemi skupinami obyvatel: bez zbytečných bariér, s dobrou orientací, osvětlením a minimalizací kolizních míst.
Při změnách území, návrzích nových čtvrtí a významných veřejných prostranství využívejte participativní procesy a včasné zapojení obyvatel – s jasným rámcem, cíli a zpětnou vazbou,
co bylo převzato a proč. Participace ze strany samosprávy by měla být kontinuální, nikoliv jen ad hoc k jednotlivým projektům.
Veřejná správa má prosazovat transparentní postupy a jasná pravidla pro investory (srozumitelné regulace, předvídatelné požadavky, rovné zacházení).
Podporujte vznik komunitních center a dalších prvků komunitní vybavenosti jako zázemí pro setkávání, služby, péči a posilování sousedských vazeb.
Sociální udržitelnost propojujte s kvalitou veřejného prostoru: dostupnost, bezpečí, zdravé prostředí, komfort, místa k pobytu a možnost každodenních aktivit jsou základní infrastrukturní „službou“ obce.
8. Sídla jako vzor udržitelné proměny
Sídlo nemá jen minimalizovat svůj dopad; může být aktivním nástrojem obnovy krajiny, klimatu i místní ekonomiky – a tím být příkladem dobré praxe, že udržitelná proměna je možná a proveditelná.
Nové čtvrti i proměny stávajících území mají ctít místní tradice, historii a kulturní dědictví – jako základ identity místa a kontinuity vývoje.
Sídlo má kromě snižování ekologické stopy aktivně obnovovat přírodní procesy: posilovat zelenou infrastrukturu, zlepšovat mikroklima a podporovat biodiverzitu.
Podporujte lokální zdroje, městské zemědělství a krátké dodavatelské řetězce tam, kde to dává smysl (komunitní zahrady, školní zahrady, lokální trhy, městské sady, lokální materiály a služby).
Nové záměry realizujte na základě průzkumů a rozborů, které umožní komplexní pochopení území (voda, klima, doprava, sociální vazby, ekonomika, kapacity infrastruktury) a nastaví měřitelné cíle proměny.
Z proměn dělejte příklady dobré praxe: zveřejňujte zadání, cíle, vyhodnocení a přínosy (např. snížení dopravní zátěže, ochlazení veřejného prostoru, zadržení vody, dostupnost služeb).
K organizaci procesů využijte městského nebo obecního architekta.
Udržitelnost zakotvěte do procesů: jasné standardy pro zadávání projektů, mezioborová spolupráce a dlouhodobá správa a údržba jsou stejně důležité jako samotný návrh.
Česká komora architektů je připravena být obcím a městům partnerem při naplňování těchto tezí. Zastupitelům, vedení samospráv i úředníkům můžeme nabídnout odbornou konzultaci, doporučení vhodného postupu a propojení na zkušené architekty, urbanisty a krajinářské architekty. Budeme rádi, pokud teze poslouží jako praktická opora pro rozhodování o rozvoji území a jako podnět k otevřené odborné i veřejné debatě.
Ing. arch. Petr Lešek, Ph.D.
místopředseda ČKA
předseda pracovní skupiny ČKA pro udržitelnost
Ing. arch. Karel Bařinka
člen pracovní skupiny ČKA pro udržitelnost
MgA. Eliška Málková
členka pracovní skupiny ČKA pro udržitelnost
Ilustrační foto Passerinvest
