TGM Světová revoluce 4: Naděje kladené v Rusy

Jaký byl na počátku války doma proud, bylo patrno všude. Prodavačky, vyprávělo se, chystaly nejpěknější husy pro Rusy; jak kolovaly opisy manifestu Nikolaje Nikolajeviče a zpráv o audienci u cara, je známo, stejně, jak za ně ti, u nichž se nalezly, byli trestáni. Vzpomínám si na scénu na Ferdinandce. Zastaví mě známý radikální redaktor a v radostné náladě mi ukazuje opis zprávy o prvé audienci ruských Čechů u cara; byl velmi zklamán, když jsem mu papírek vrátil s poznámkou, že to politicky znamená málo. Opravdu, car deputaci určitého neřekl nic; připouštěl jsem, že přijetí deputace bylo úspěchem a že mělo, jak bylo vidět na redaktorovi samém, dobrý účin k udržení naděje.

Opisů takových zpráv kolovalo hodně; říkalo se, že je v noci spouštějí ruští aviatikové, ale zdálo se mi podle obsahu a slohu, že některé byly apokryfní.

Rakousko se chovalo k zajatým Rusům a k Rusům, které válka překvapila venku, zvlášť tvrdě (ještě hůř k Srbům); poznal jsem to sám, když jsem se domáhal propouštění internovaného Maxima Kovalovského, jejž válka zastihla v Karlových Varech, a uvězněné žurnalistky paní Zvězdičové.

Několik jsem viděl poslance Kalinu, jemuž jsem už dříve o svých zahraničních spádech to a ono sděloval; říkal jsem mu o nebezpečí, hrozícím Sokolu od rakouského generalissima, a uvažovali jsme, jakou funkci by Sokolové v nastávající době a zejména za očekávané okupace ruské mohli mít. Svedl mě s drem Scheinerem.

S drem Scheinerem jsme se dohodli, že by Sokolové za ruské okupace nastoupili jako národní bezpečnostní stráž, podle poměrů a potřeby jako národní vojsko. Netajil jsem se mu svými pochybnostmi o ruské armádě a politice a upozorňoval jsem na možnost, že by Rusové byli nuceni odtáhnout, kdyby Němci přikvapili Saskem, Rakušané z jihu a tak dále. Možnost, ba pravděpodobnost, že Rusové, kdyby dorazili na Moravu a snad až do Čech, budou musit couvnout, byla podle posavadních zkušeností značná. Bylo třeba veliké a svědomité opatrnosti, aby se Rakušané po ústupu Rusů krutě nemstili a tím pro budoucnost národ nezterorizovali.

Dr Scheiner sám byl z jara v Rusku, přesvědčil se, že politické styky s Ruskem byly velmi slabé, ba žádné; Sazonov mu vytýkal, že se čeští politikové o Rusko vlastně nestarali a že proto jsou Rusům neznámi; řekl nepokrytě, že nemáme spoléhat na Rusko a že ruská armáda na rozhodující válku ještě není připravena. Podobně se Sazonov vyslovil k poslanci Klofáčovi o něco dříve (v lednu), dovozuje, že velmoci žádné války nechtějí. Ale to se u nás veřejně neřeklo a nevědělo; veřejné mínění bylo nekriticky rusofilské, očekávalo se, že osvobození přijde od Rusů a od jejich kozáků.

Proti tomu jsem dru Scheinerovi opakoval své pochybnosti o dostatečnosti ruského vojska. Vykládal jsem, že se ruské dynastie a třeba jen místodržitele bojím, že Rusové svou neznalostí poměrů a osob, svým absolutismem a svým rozmařilým životem naše rusofilství brzy pocuchají.

Dr Scheiner mi namítal, že by za daných okolností Rus na českém trůně byl nejpopulárnější a že toto všeobecné mínění musíme respektovat. Uznal jsem správnost tohoto názoru; jistě teď nebylo kdy poučovat širokou veřejnost o pravém stavu Ruska. Ale zdůraznil jsem své přesvědčení Setonu-Watsonovi, a ten to v svém memorandu (odevzdaném Sazonovu) náležitě objasnil. Záleželo mi na tom, aby oficiální Rusko bylo upozorněno, bylo to v zájmu našeho poměru k Rusku.

V své zahraniční propagandě a zejména v memorandech, podaných spojeneckým vládám, uváděl jsem toto rusofilské mínění u nás jako nejrozšířenější; sám, kdyby nebylo bývalo zbytí, byl bych měl raději kandidáta některé dynastie západní nebo někoho, kdo by u těchto dynastií měl vliv.

Ale řeknu hned, že jsem za hranicemi o královském kandidátu nikde s nikým nejednal; své mínění jsem řekl jen nejdůvěrnějším přátelům venku, aby podle potřeby byli informováni. Rozličné zprávy, že jsem jednal s anglickými a jinými princi, jsou vesměs nepravdivé. Sám jsem byl pro republiku, ale věděl jsem, že většina toho času byla na straně royalistické; tehdejší postup sociální demokracie u nás a v Německu a její poměr k dynastiím také nabádal ke klidné úvaze o formě státu, vražda Jaurèsa neméně. Jistě věc teď nebyla akutní. Teprve ruskou revolucí všude zesílil republikanism a také u nás; u nás už porážky Ruska, zdálo se mi, otřásly důvěrou v ruskou dynastii na českém trůně.

S drem Scheinerem jsem jednal také o financování zahraniční akce: poskytl hned příspěvek na její začátky. Pomýšleli jsme na peníze Obce sokolské, které později jakousi právnickou transakcí byly imobilizovány; zatím jsem se měl obrátit na Čechy americké. Dr. Scheiner mi dal adresu pana Štěpiny v Chicagu.

Pokračování, vše na tomto webu pod odkazem Historie/Masaryk