.jpg)
Aparát vylovil z ovzduší hlas nikoho, který s sebou vleče i vidinu pihovatého zrzka s pohledem krysy. Říšský zastupující protektor SS-Oberstumbannführer Reinhard Heydrich. Pohrdavě stažené koutky úst, sebevědomí podložené nejtemnějšími pudy. V této tváři není místa pro ušlechtilost ducha.
Hallo, hallo, wir bringen Nachrichten in tscheschischer Sprache – uslyšíte zprávy.
Do milionů stísněných srdcí se zařezává hlas nikoho.
Slavnostní fanfáry, Sondermeldung. Pozor, zvláštní hlášení!
Naše řízná pěchota… oddíly vojenských SS energicky… proti věrolomnému obyvatelstvu obce… rozdrtili, zakročili, zničili, rozbili… naše pozemní i vzdušné síly pokračují v pronásledování zbytků poražené Rudé armády.
Pozor, pozor!
Pro nedovolené ukrývání zbraní… sabotáže… strojení úkladů… Byli popraveni…
A sedm milionů srdcí strne před vyslovením každého jména obavou, zda jim hlas nikoho neoznámí jméno někoho drahého.
… byli popraveni… Valenta z Lán
… Chaloupka z Lán.
Rotmistr Černý nadskočí, správce Valenta, druhý rotmistr Roehrer, že i pojezdného Chaloupku, kterého tenkrát vzali s ním.
Ende der Meldung. Konec hlášení.
Jména popravených dočtena. Z amplionu jiskří veselý pochod. Jeden středověký inkvisitor zasedal po hromadném upalování lidí k rozpustilé hostině s tím, že nikdy mu nechutná lépe jako po takovém výkonu spravedlnosti…
Lidé zamlklí, smrt sahá do Lán po druhé. Na popravišti už skončil organizátor podzemního hnutí generál Homola, na popravišti skončil i jeho kurýr, skladník Hornof. Tatam je idyla, kdy si každý žil po svém, sobecky zakuklen jen do svých radostí a trampot.
.jpg)
Obr. Denní daň věrné české krve
Hostinskou místností zaburácela kutálka „řízených SS“. Štábní rotmistr Skrčený prudce vyskakuje a vzteklým vypnutím radia udělá tomuto cynismu konec. Platit, jdeme domů! Kývnutí na tři přátele a všichni čtyři jdou do bývalých kasáren hradní stráže. Skrčený cestou, tohle že bylo naposled; přijdou-li si do Lán pro další, živé je nedostanou. Zatčení a výslechy to jsou muka a smrt, raděj udělat konec hned a vzít při tom několik těch lotrů s sebou. Druzí souhlasí. Je to jasné a přesvědčivé. Vyslovuje, co společně cítí všichni čtyři.
V bývalých kasárnách horečné přípravy. Nabíjení karabin, kontrola revolverů. Prohlížejí terén okolo kasáren a smlouvají postup. Gestapo by přijelo autem, které musí slyšet již z hlavní silnice. Zabočí-li u zámku vpravo, je to na Křivoklát, zabočí-li však vlevo, je to pro ně. Auto, které jede v noci ke kasárnám, to by mohlo být pravděpodobně jenom Gestapo. Před vchodem je oplocená zahrádka a z ní schody ke dveřím, nad nimiž je balkon.
„Bude se spát na balkoně,“ uzavírá Skrčený poradu, „odtud jim dáme několik ran dříve, než dojdou ke dveřím.“
„Na to stačíme my dva,“ ukazuje rotmistr Černý na kamaráda. „Vy si vezmete na starost auto.“ A Roehrer:
„Taky dobrý cíl.“
Od této noci spí na balkoně.
Spí s puškou u ruky, připraveni k ráně, jako kdysi za vojny v poli.
Jejich kůži by Gestapo tak lehko nedostalo.
***
Lány měly zatím od Gestapa pokoj. Nitky vojenského hnutí z Prahy do Lán objeveny nebyly.
Na balkoně už zas není třeba spát.
***
To však neznamená, že by je Němci nechali v klidu. V oku je píchala právě ta kasárna hradní stráže, o něž usilovali již od té doby, kdy byla hradní stráž rozpuštěna. Rádi by sem nasadili Hitlerjugend. Všichni tu dělají proti, co mohou. Důvěrné protokoly byly spáleny, dr. Strnad z presidentovy kanceláře hned z počátku vypracoval zápis o tom, že kasárna dal postavit president Osvoboditel.
(To když se jednou šel na své vojáky podívat do staré budovy a přesvědčil se, že je pro určenou službu velmi nedostatečná).
A na vlastní náklad, tvrdí se v listině. Nejsou tedy majetkem vojáků. Proto byly odevzdány hradní správě v Lánech, která je předělala na civilní byty a do přízemí umístila četnickou stanici ze starého domku.
Skrčený, jenž je jeden z těch, kteří dali k této akci popud, sleduje všechna jednání s účastí, jako by mu šlo o vlastní grunt.
***
Hvízdot, bublání a řezavé tóny z přijímače v zadním bytě bývalých kasáren svědčí o tom, že pan štábní chytá cizinu. Opatrně ladí, aby neztratil tak těžce chycenou vlnu. Teď, a zazní černý rozhlas, pro srdce, okoralé Protektorátem, tak osvěžující. Všechno šlo hladce. Až jednou.
Půlnoc. Je po hlášení, jeho dobré zprávy se osvědčují lépe než uspávací prostředky.
Silné zazvonění, energické, prudké.
Teď? O půlnoci? Takhle chodí jenom Gestapo. Štábní rozespalý i překvapený, ale po druhém zazvonění ospalost padá. Skok k radiu, aby snad neukazovalo na Moskvu nebo Londýn, ze zásuvky revolver na ostro, a tichým krokem ke dveřím.
Lehýnký, téměř neslyšitelný šramot svědčí, že tam někdo je těsně u nich.
Klika jde pod rukou štábního nehlučně dolů, tiché odsunutí zástrčky a Skrčený s revolverem v ruce rychle otevře dveře, které zasáhnou nočního příchozího prudce do hlavy.
Zaklení, co to děláš, vole, vždyť mě zabiješ. A světlo prozrazuje sílu zásahu. Presidentův bývalý šofér Ramas jednou rukou si drží tvář a druhou mačká bouli.
„Víš, chci se tě jen zeptat, zda by nešla chytit Anglie…“
.jpg?s3=1)
