TGM v Lánech 37: Svoboda nebo smrt

Přísaha

Tma a v ní několik skvrn, temnějších, než je sama. Stahují se k lesu, všechny do jednoho místa. Tam, kde se říká U obrázku a kde se kope žlutá hlína.

Zavlhlý vzduch prozrazuje přídeští. Ciferník hodinek světélkuje sírovou žlutí. Do půlnoci chybí dvacet minut. Ještě tu nejsou všichni. Ve tmě lze tušit několik skupin, přicházejí tiše a slévají se v celek. Tu a tam ukrytá cigareta. Tlumený hovor, čekání. O půlnoci jsou pohromadě.

Ostrý vojenský hlas, zvyklý velet. Hejtman vládního vojska Rendl. Za ním hejtman Záruba a strážmistr Béna. Oba z vládního vojska, poslaného do Lán chránit zámek proti partyzánům.

Hejtman Rendl načrtává situaci a seznamuje šik s nejbližšími úkoly.

Čeká je nejodpovědnější a nejtěžší práce: aktivní boj proti nepříteli. Musí se na něj připravit co nejlépe, aby nebyli překvapeni, zaskočeni. „Jde o všechno. O hrdlo, o statek, o vše, co je nám Čechoslovákům nejdražší a po čem po léta nacistického zotročení marně toužíme: o samostatnost našeho státu, o svobodu našeho národa. Boj bude tvrdý, bude stát muž proti muži. Musíte se bránit, kdo s koho. Přísahejte, že svou věrnost k vlasti, k národu, k památce presidenta Osvoboditele i k jeho nástupci presidentu Benešovi zpečetíte bojem, krví i životem.

Svoboda nebo smrt!“

„Přísahejte!“

Rotmistr Wimmer předříkává přísahu. Neobyčejná chvíle propůjčuje tvrdému vojáckému hlasu slavnostní timbr.

„Přísaháme při všem, co je nám svaté, v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme poslušni presidenta a vlády republiky Československé a všech svých velitelů, presidentem a vládou ustanovených.

Tak přísaháme!

Jeden za všechny a všichni za jednoho!

Smrt zrádcům!“

Muž po muži předstupuje a s chlapským „tak přísahám“ skládá do Rendlových rukou slib, potvrzený mocným stisknutím.

Nové povely. Třídění mužů podle zbraní a podle výcviku. Určení instruktoři rozdělují nováčky v družstva a učí je zacházet s puškami.

Rozbřesk dne je oznámen střelbou do terčů sotva viditelných.

Depeše z Kijeva

Je to bez jednoho třicet let, kdy dnešní generalissimus Rudé armády Stalin, velký stratég a taktik partyzánského i pravidelného boje, rozebíral příčiny porážky ruského proletariátu a napsal „že neměli vycvičené rudé oddíly, které by za sebou vedly ostatní lid, dobyly mu zbraně zbraněmi a ozbrojily jej. V pouličních bojích si lid počíná hrdinsky, když však není veden ozbrojenými spolubratry a ti mu neukazují, jak si má počínat, může se z lidu státi zástup zbabělců, rozběhnuvší se při pouhém zarachocení vozu.“

Tato Stalinova slova byla směrnicí také pro činnost dnešních parašutistických a partyzánských oddílů v týlu německé armády. Byly ohniskem ozbrojeného povstání, které připravovaly, byly vzorem pro civilní bojové jednotky z místního obyvatelstva, jemuž se stavěly v čelo. A partyzáni na Lánsku si počínali stejně.

Pozdní noc nepoznáš podle tmavých oken, jsou zatemněna od soumraku až do rozbřesku dne. Jen skuliny na okraji zatemnění ti prozradí, zda je rodina ještě na nohou. Kromě tří, čtyř nemají lánská stavení kraje černých rolet vroubeny světelnou linkou. Je tedy noc a spí. Okraje oken prosvěcují jen u Skrčených a v bytě správcova zástupce Hladkého, který zásobuje partyzány. Pak zhasnou i tam. Ale muži nejdou spát. Vyrazí k Zmrzlému Matěji. Tak se říká opuštěnému místu u křížku v lese, kde před lety zmrzl listonoš Matěj.

Tam už na ně čeká major Alexej. Schůzka byla přec smluvena před dvěma dny. Major v koženém kabátě, holinkách a civilních šatech vypadá jako hospodářský adjunkt na obchůzce. Zná trochu českých slov, ta nejnutnější, a jeho první po stisku ruky je, aby přivedli tlumočníka. Říká depeše a říká Kijev, bystro, bystro; běží se tedy pro lesního Urxe. Rychle ke křížku, depeše z Kijeva.

Lesní čte z papírku v ruce majora Alexeje. Dojde-li v Čechách k revoluci, Alexej má Čechům pomáhat.

Major potřásá hlavou. Podle dřívějších pokynů se mělo začít až za čtyři dny, tedy v pondělí.

Shodují se, že kotel je k prasknutí a výbuch nelze více oddalovat: „My v Lánech jsme se už připravili před lety.“

Když se o čtvrté ranní vraceli ze schůzky, byla již celá obec na nohou. Ve všech staveních věděli, že před půlnocí přišel na četnickou stanici rozkaz, „aby se nekladly překážky v projevech radosti českého obyvatelstva nad snímáním německých nápisů.“

Od té chvíle se v Lánech nespalo.