Otázce po životnosti Masarykova díla v budoucích pokoleních se tím spíše nemohl vyhnouti jeho žák a vykladač nejoddanější, president dr. Edvard Beneš. V rozhovoru se šéfredaktorem časopisu Svět práce uvedl, jak nám Masarykovo jméno pomáhalo za hranicemi i po jeho smrti a vytyčil, čím je nám Masaryk dnes:
„Přijímal jsem hlavní zásady Masarykovy filosofie a hlásal jsem je i po roce 1938 a v boji o Mnichov jsem uplatňoval jeho i své hledisko hlavně v těchto zásadách:
a) Udělat všechno, abychom mohli míti za všech okolností čisté svědomí v celé krisi, jít až na krajní možnost důstojné dohody, zabránit, pokud možno, světovému konfliktu, dohodnouti se důstojně s Němci a všemi ostatními, respektovati žití jejich a ovšem i především žití své. Ale stejně neústupně jsem hájil stanovisko: neustupovat zlému – to by znamenalo nezradit demokracii a nekompromitovat se v ničem s fašismem a s nacisty – být si vědom, že někdy je lépe volit válku nežli mír.
b) Po Mnichově za druhé války světové mi bylo především jasno, že by Masaryk byl býval do důsledku s námi v boji proti Hitlerovi a fašismu. Byli jsme vedení týmiž zásadami jako v krisi o Mnichov. Přistoupily k tomu projevy, názory a ideje našich komunistů. Ty doplňovaly velmi výrazně naše ideje masarykovské, s nimiž jsme do války šli, i když ve všem s nimi nebyly zcela jednotné. Prakticky to znamenalo, že Masarykovy ideje a zásady, které i já hájil a sdílel, se v celé krisi i v celé druhé světové válce osvědčily a znovu vyhrály.
Jak se projevil Masarykův duch v druhém odboji?
Vedle boje o ideje a politickou existenci Sovětského svazu, projevivšího se v účasti Sovětů v druhé válce světové, byly to všechny hlavní zásady Masarykovy, které byly v této válce dány v sázku.
Bylo to prostě pokračování světové války první.
Účastí Sovětského svazu dostala jen nový, sociálnější a revolučnější ráz nežli prvá světová válka. První světová válka byla poetičtější ve smyslu boje o hlavní zásady moderní demokracie politické, druhá světová válka boj ten jen prohloubila a převáděla jej rozhodněji na pole sociální a hospodářské.
Ale vcelku byla i druhá světová válka bojem o všechny typicky masarykovské problémy života.
I když jsme v druhém odboji šli vědomě v duchu Masarykově – aspoň většina z nás – šli jsme zároveň v duchu Masarykovy filosofie za Masaryka ve smyslu nové doby, nového dalšího pokračování a nového tvoření republiky už přímo socializující a socialistické.
To je po mém soudu nejcharakterističtější rozdíl mezi prvním a druhým odbojem. Je to rozdíl dvou výrazných generací, generací vítězných, nesených týmiž ideály v duchu postupujícího sociálního vývoje.
Obr. President Edvard Beneš presidentu Osvoboditeli
Masaryk žije dál. Jsou části jeho názorů a idejí, které jsou překonány; jsou však jiné části jeho filosofie i praktického programu, které žijí dál a budou žít dál. Jsou některé jeho životní zásady, které jsou a zůstanou věčné.
Při budování republiky musíme dále těmito věčnými zásadami se řídit: ctít svobodu svou a svobodu jiných, být k sobě a jiným objektivní a tolerantní, ctít pravdu a objektivní vědu, respektovat správný poměr individua a kolektiva, být si všeobecně vědomi, že starý liberalismus XIX. století je definitivně mrtev a nevracet se k němu, respektovat lidství a lidskou osobnost, respektovat kvalitu, skutečnou práci, skutečnou hodnotu a především všechny hodnoty mravní a duchové, ctít a respektovat náboženský cit a být ve svém životě soukromém i politickém veskrze opravdovými, vyrovnávat v sobě východ a západ.
A především být si vědomi toho, že demokracie je vývojová – při všem respektu stálých a trvalých hodnot mravních a duchových – že se pořád zdokonaluje, pořád posiluje, vyvíjí a je pořád v nebezpečí.
O demokracii, skutečnou demokracii se vede a musí vést boj stále a vždycky. Každá politická strana je vždycky ochotna starat se o triumf té své demokracie tak, jak ona ji chápe.
Jinými slovy, jak to říkal Masaryk, demokracie je diskuse, a já dodávám: stálá kontrola – veřejná kontrola bez tajností a bez tajnůstkářství – jedněch druhými.“
Věčné světlo Masarykova genia vystihl president Beneš v rozhovoru s redaktorem Masarykova lidu:
„Každý veliký muž, vůdce a tvůrce má ve své práci dva podstatné prvky: to, co tvoří pro svou dobu a ze své doby, a to, co tvoří naddobově, nadčasově.
Ani Masaryk nečiní výjimku. Projděte jeho spisy, projevy a řeči.
Mnoho je tu už překonáno.
Ale to největší a nejvýznačnější trvá a bude trvat, je a bude naší inspirací a stálým naším programem, o to vždy a stále budeme bojovat. Jen tak nezůstaneme církevníky. Jedním slovem to znamená:
V duchu Masarykově jít dále přes Masaryka v pokračování toho, co nám zanechal trvalého. Každý z velikých lidí byl a je vždy také dítětem své doby.
Hlásit se k Masarykovi znamená pokračovat v tom, v čem překonával dobu svou.“
Tradici Mistra Jana dnes nevidíme v nějakém středověkém theologickém sporu o věci dávno překonané, ale v jeho zanícení pro pravdu, pro kterou žil i zemřel. Z piety k Janu Žižkovi nebudeme bojovat cepy a sudlicemi nebo chytat obrněnou vozbu do závojů, jako činil Žižka železným pánům u Sudoměře.
To, co v nich obou ctíme, jest jejich neohrožený boj za vysoké mravní hodnoty a novou, lepší náplň života, pro které vystoupili nad rámec doby a prostřednost okolí a postavili se proti silám temna.
Stejně Masaryk. Mnoho z jeho díla bylo překonáno, mnoho je živo ještě dnes, mnoho přijde k slovu teprve v budoucnosti.
„V duchu Masarykově jít dále přes Masaryka, pokračovat v tom, v čem překonal svou dobu,“ vytyčuje cestu Edvard Beneš.
„Uplatňovat svůj vliv k tomu, aby bojovný a demokratický humanitní odkaz Masarykův nebyl oklešťován,“ žádá Ladislav Štoll.
„Masarykův odkaz, to je skutečná demokracie širší a lidovější, aby se prohlubovala svoboda politická, sociální i hospodářská a aby kultura, štěstí a blahobyt usídlily se v našich zemích.“ volá M. Kárný.
I Masaryk nám tedy má ještě co říci. Ještě budou klíčit zrna jeho slov, aby vyzrála k sklizni na lánu ducha.
