TGM v Lánech 46: Masarykův odkaz stvrzuje cestu naší národní revoluce

Toho slavného dne celá země zní slibující ozvěnou slov presidenta dr. Edvarda Beneše, který v monumentálních rysech vytyčuje plán příštího budovatelského díla.

„V pocitu hrdého dojetí vzpomínám onoho dne, kdy první president našeho státu nás navždy opustil. Jeho životní dráha byla u konce, ale vpravdě trvalý a nesmrtelný byl odkaz, který nám zanechal. Celý národ zasažen v svém nejhlubším nitru, skloněn před jeho rakví a přece silný a velký – silný a velký jeho velikostí a jeho silou – v opravdovém zápalu porozuměl a pochopil onen velký slib, který několik dní později jsem jménem všeho československého lidu složil u jeho rakve.

Projděte si dnes znovu, co jsem tehdy řekl.

Masaryk jako politický a duchovní vůdce národa burcoval celý svůj život z lhostejnosti náš rozum i svědomí. Volal po kritice a po diskusi. Nepovolovat zlému, bojovat o pravdu, prokousat se k opravdovosti – to byla jeho hesla. Nebudeme-li lhostejní, nebudeme hluší ani k sociální nespravedlnosti, ani nebudeme mlčet k politické nepravosti. A tudíž boj, boj za každou cenu za pravdu, proti zlu, proti nespravedlnosti sociální a národní, proti mravnímu úpadku všeho druhu, to byl Masaryk.

Věrni zůstaneme

Ve věrném plnění odkazu presidenta Osvoboditele nemohli jsme my zůstat lhostejnými ani v době krise nejtěžší – v roce 1938. Velké dílo, které tu po Masarykovi zůstalo, bylo cosi věčně trvalého, co vniká a vrůstá v srdce a duši národa.

Proto po celou válku a během všech válečných událostí jsme šli pevně a důsledně v Masarykově myšlení. Masaryk – svým bojem o důstojnost lidského života, o svobodu a respekt k lidské osobnosti, o svobodu a spravedlnost politickou, sociální a národní, bojem proti všemu absolutismu, náboženské a kulturní nesnášenlivosti, státnímu a národnímu znásilňování ve jménu vyššího a většího národa a státu, bojem proti násilí silnějších proti slabým, krátce: bojem o důsledný humanitní demokratismus byl ukazatelem cesty, po níž bylo nutno jíti všem Čechům a Slovákům nekompromisně a do všech důsledků. V tom byla právě ona velikost vůdčí síly, přesahující pouhou generaci a udávající směr národnímu vývoji.

Evropská krise

Když jsem na konci roku 1935 převzal po Masarykovi presidentskou funkci, byla už evropská krise v plném proudu. Vstupoval jsem do funkce prezidentské s vědomím, že to bude dědictví těžké, snad hrozné. Přebíral jsem ji s vědomím, že půjde o to, za každou snad cenu vyvarovat se světové války; jít za všech okolností v duchu mravní filosofie Masarykovy na krajní mez našich možností; ale zároveň vědět, že přes tuto krajní mez jíti se nesmí; a zejména – vydržet v boji tom do všech důsledků. Mám dnes – po hrozné bouři a po vyhraném boji – vědomí, že jsme šli správně, že jsme vydrželi, že jsme nezradili, že jsme slavně zvítězili.

Lid nikdy nezradil

Když dolehly na nás prvé rány roku 1938 a poté roku 1939, bylo mi jasné, že nadešla chvíle, kdy život národa závisí na splnění příkazu věrnosti Masarykova odkazu. Přišel okamžik veliké národní zkoušky. A skutečnost, že československý lid zůstal ve svém celku věren dané přísaze, že však byl i politicky tak vyspělý a mravně tak silný, má své hluboké kořeny ve faktu, že Masaryk, filosof, myslitel a národní vychovatel navázal nejen na velkou lidskou a světovou duchovní tradici svobody a humanity, ale především na dávné politické tradice své země. Masaryk byl po této stránce nejen veliký člověk světového formátu, ale především veliká osobnost ryze česká, československá a národní.

Cesta k východu

Už dávno před válkou řešil náš poměr k západu a k východu, když na vývoj civilisace anglické a revoluce americké soustavě připínal civilisační a nově obrozenecký vývoj své rodné země. Ale už tehdy v jasné předtuše budoucích věcí dovedl ve svém ,Rusku a Evropě´, ve své reální a střízlivé úvaze budoucího vývoje na kontinentě přibližovat a upozorňovat na náš slovanský Východ. Masaryk se vždycky cítil Slovanem. Synthesa a harmonie proudů obou světových stran na podkladě stále se zdokonalující demokracie, kterou jsme vývojem převedli ve stadium demokracie opravdu lidové, je jen dokreslením myšlenkového postupu Masaryka-politika i myslitele.

Masaryk včerejška a Masaryk zítřka

Každý politický nebo duchovní vůdce, každý veliký státník je nezbytně a především dítětem a produktem své doby. Byl jím i Masaryk. Proto dnes je z Masaryka to a ono překonáno.

Ale v Masarykovi právě jako velikém člověku a státníku je také ono nadčasové a naddobové to, co stále trvá, a to, co od Masaryka přejímáme a vždy přejímat budeme. Přejímáme jeho věčně lidský postoj k problémům, jeho mravní zaujetí k lidem a k věcem, jeho touhu po pravdě a objektivitě, jeho boj o stálý pokrok a mravní, technický, sociální a hospodářský vývoj po zdokonalení a zdokonalování člověka.

Obr. Květy a vroucí vzpomínka

Do důsledků vyplenit u nás fašismus a nacismus

Ale i v ryze praktických problémech je nám Masaryk ukazatelem nových cest v dalším budování republiky. Strašná světová válka posledních let vyvolala problémy, jimž musíme se postavit tváří v tvář jasně, odhodlaně a nesmlouvavě; v tradici a vědomí všech bojů a zápasů masarykovských budeme bojovati tak, jak by bojoval s námi on, plně a důsledně, aby všechno to zbahnělé, podlé a barbarské, co bylo representováno v poslední válce hitlerovským Německem, bylo vybojováno do všech důsledků a do úplného zničení všech zbytků temnoty, barbarství a zločinu. Prakticky to znamená vyplenit z národa a z našeho veřejného života nekompromisně všechen fašismus a nacismus. Němci dobře věděli, proč za války prováděli tak úporný boj proti celé tradici masarykovské.

Němci musí odejít z této země

Myslím však v tomto okamžiku na stále aktuální náš problém transferu Němců a výměny Maďarů. V duchu Masarykovy filosofie šel jsem já před Mnichovem až do posledních možností dohody k zabránění války a k zachránění státu.

Nebylo ničeho, co bychom nebyli v letech 1938 a 1939 podnikli, abychom my jako národ v této veliké historické zkoušce obstáli. Naši Němci naproti tomu zradili stát, zradili demokracii, zradili mír, zradili lidskost a lidství, stali se modloslužebníky toho nejhoršího a nejbrutálnějšího fašismu, barbarství a pohanství. Při tom otevřeně hlásili naši porobu a naše vyhubení. Spolužití s nimi ukázalo se pro nás nemožným – musí proto odejít z této země. Mravně a politicky jsme oprávněni to žádat – také v duchu Masarykově.

Jsme zralí pro socialisaci

Před touto velkou úlohou nikterak neustupují do pozadí ostatní vnitřní úkoly politické, sociální i správní. Stojíme před problémem socialisace. Jsou to otázky, o něž vážní pracovníci praktičtí i teoretikové sváděli a svádějí dosud vášnivé boje, válka, revoluce řeší namnoze tyto pro hospodářský život státu tak důležité otázky roztětím gordických uzlů. Masaryk se k nim stavěl positivně. Jen varoval, abychom si domyslili jejich dosah a vypjali všecky síly, abychom je zvládli. Neviděl s hlediska teorie žádných překážek, jen se ptal, zdali jsme my už vnitřně i mezinárodně pro ně zralí. Já sám odpovídám za Masaryka: Myslím, že zralí jsme, myslím, že i mezinárodně doba socialisaci už připouští.

Dobudujeme lidovou demokracii

A vezměme si poslední praktický příklad řešení problémů naší doby: budování lidové demokracie. Upozorňoval-li Masaryk tak intensivně na problémy demokracie, bylo to vždy v duchu toho, čemu dnes říkáme běžně ,lidová demokracie´.

Převzali jsme ze starého Rakouska policejní stát a postavili jsme mu v čelo lidi, ale jeho struktury jsme se v podstatě nedotkli. I první republika zůstala ve svém jádře starým administrativním policejním organismem. Po roce 1918 volání po jejím plném zdemokratizování v duchu nynějším se sice ozvalo. Bylo však umlčeno odvoláním se na přítomnost Němců a Maďarů v našich hranicích. Už tehdy bylo jasné vědomí, že např. v dnešní Anglii – i při její konservativní tradici – ty tzv. národní výbory dlouho už existovaly. I když dnes máme u nás s národními výbory některé obtíže, jsem přesvědčen, že náš lid je dost zralý a vyspělý, a že doba po světové válce je dosti připravena k tomu, abychom tuto lidovou demokracii u nás do důsledků budovali. I v tom budeme domýšlet jen to, co svými studiemi a názory o demokracii a hájil v podstatě Masaryk sám.

Chybí nám dnes k tomu – v dnešní době převratové – jen více pořádku, více sebeovládání a více stranické discipliny. A pak ovšem nezapomenout, že demokracie bez plného a důsledného respektu svobody, tolerance a objektivity, plné svobody přesvědčení a názoru a jejich projevu je nemyslitelná. Ale i to přijde ve chvíli, kdy budeme mít parlament a první skutečné a svobodné volby, jejichž příprava je už v proudu.

Volám vás všecky…

A jako jsem to učinil nad rakví Masarykovou v září v roce 1937, volám vás všecky i dnes, v den výročí jeho smrti a po znovuosvobození vlasti, abyste všichni bez rozdílu stran a politického přesvědčení spolubudovali svůj demokratický stát v novém duchu a s novým velkým zanícením. Volám vás k tvůrčí práci v době doznívajícího revolučního kvasu, k práci opravdové, rozumné a rozvážné; žádám vás, abyste konali a prováděli toto dílo revoluce především s oním velikým mravním zaměřením masarykovským, neboť i dnešní naše revoluční budování státu je tradicí Masarykovou.

Plníce to, plníme jeho odkaz, který on vložil do našich rukou a jemuž i v době míru a v státě novém věrni zůstaneme!“