Tisíce domácností netuší, že jim hrozí vysoké pokuty

Asociace podniků topenářské techniky varuje, že výrazně narůstá prodej kotlů na pevná paliva emisní třídy 3. Podle prezidenta asociace Zdeňka Lyčky se jedná o neregulovatelné kotle zastaralé konstrukce, které při svém provozu vypouštějí enormní množství emisí nebezpečných prachových částic. Až do roku 2020 nebylo možné v ČR tyto kotle uvádět na trh. Po zavedení podmínek ekodesignu však od ledna 2020 existuje „nechtěná“ výjimka pro kotle určené výhradně pro spalování nedřevní biomasy. Toho využily někteří obchodníci nabízející kotle, jež byly certifikovány pouze na spalování briket ze zemědělského odpadu, ale u nás jsou běžně nabízeny jako kotle na biomasu. Ovšem v případě, že nic netušící provozovatel takovéhoto kotle do něj přiloží kusové dřevo, dopouští se porušení zákona o ochraně ovzduší, za což mu hrozí pokuta až 50 000 Kč.

Kotle třídy 3 s vysokými emisemi, zejména prachu

Kotle na pevná paliva třídy 3 patří mezi zastaralé technologie spalování, které charakterizuje především minimální možnost regulace jejich provozu, což je spojeno s nízkou účinností spalování, a naopak vysokými emisemi prachových části, oxidu uhelnatého i uhlovodíků. Současným emisním standardem jsou kotle plnící ekodesign, jejichž emise jsou až 10 x nižší ve srovnání s emisemi kotlů třídy 3.

Ekodesign vs. zákon o ochraně ovzduší

Prodej nových kotlů třídy 3 u nás od roku 2018 zakazoval zákon o ochraně ovzduší (dále jen ZoO), který stanovil emisní limity pro nové spalovací zdroje uváděné na domácí trh. Ovšem od 1.ledna 2020 začalo pro celou EU platit Nařízení komise (EU) 2015/1189 o ekodesignu pro teplovodní kotle na pevná paliva (dále jen nařízení o ekodesignu), se kterým bylo příslušné ustanovení ZoO v kolizi, proto nařízení o zákazu prodejů kotlů třídy 3 bylo ze ZoO vypuštěno, a plně jej nahradilo nařízení o ekodesignu. Podle tohoto nařízení lze na trh uvádět teplovodní kotle na pevná paliva, které plní sezónní emisní limity, které kotle třídy 3 plnit běžně nemohou, proto se zdálo vše v pořádku. Zavedením ekodesignu ovšem vznikla v opatřeních týkajících se uvádění nových kotlů na trh nechtěná „mezera“, se kterou nikdo nepočítal, a které se ovšem chytili podnikaví obchodníci. Nařízení o ekodesignu totiž platí pro kotle spalující pevná paliva, s výjimkou paliv z nedření biomasy. Pokud tedy výrobce či prodejce deklaruje, že jeho kotel je určen výhradně pro spalování nedřevní biomasy, nevztahuje se na něj „přísný“ ekodesign, ale před jeho uvedením na trh musí pouze projít posouzením shody (certifikací) dle „výrobkové“ normy EN 303-5, která povoluje certifikaci kotlů tříd 3, 4 a 5.

Biomasa vs. nedřevní biomasa

Rozdíl mezi dřevní a nedřevní biomasou je definován v nařízení o ekodesignu, kde je v definicích uvedeno, že „dřevní biomasou“ se rozumí biomasa pocházející ze stromů, křovin a keřů, včetně dřevěných polen, dřevní štěpky, lisovaného dřeva ve formě pelet, lisovaného dřeva ve formě briket a pilin; „nedřevní biomasou“ se rozumí jiná než dřevní biomasa, včetně slámy, ozdobnice čínské, rákosu, jader, obilovin, olivových pecek a pokrutin a skořápek z ořechů. Pro všechna pevná biopaliva platí souhrn norem EN ISO 17 225, kde je toto dělení ještě podrobnější. V žádném případě tedy nelze předepsané palivo definovat pouze jako „BIOMASA“, ale musí být přesně uvedeno, o jaký typ biomasy se jedná. Je to dáno mimo jiné i tím, že oba druhy paliv mají sice rostlinný původ, ale rostou v úplně jiných podmínkách v jiném prostředí (les, pole) a především nesrovnatelně rozdílnou dobu, což z nich činí paliva z pohledu chemického složení značně rozdílná. Nedřevní biomasa má v sobě jistý podíl síry, ve srovnání s dřevní biomasou vyšší podíl chlóru a dusíku, ale především nesrovnatelně vyšší popelnatost. Pokud hovoříme o nedřevní biomase určené pro spalování v ručně přikládaných kotlích, pak v úvahu připadají pouze brikety ze zemědělského odpadu, nejčastěji z odpadu ze zpracování řepky, či slunečnice.

Zodpovědnost je na provozovateli

V kotli lze spalovat pouze paliva, pro která byla u tohoto kotle ověřena shoda s normou EN 303- 5, tedy paliva uvedená v certifikátu vydaném příslušnou zkušebnou. Tato paliva musí výrobce uvést na výrobním štítku a v průvodní technické dokumentaci. Pokud obchodník nabízí zákazníkovi kotel třídy 3, který je určen pouze pro spalování nedřevní biomasy s tím, že v něm lze spalovat obecně „biomasu“, a současně jej neupozorní na to, že je v kotli zakázáno spalování běžného dřeva, dopouští se tím na budoucím provozovateli podvodu podle §2950 Občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 SB.). Ten totiž přiložením dřeva do kotle nevědomky poruší §17 odst.1 písm.c) zákona o ochraně ovzduší, za což mu reálně hrozí pokuta až 50 000  Kč.