TMG v Lánech 20: Nad rakví hrdiny

President Dr. Beneš o TGM

Úterý 21. září

Chladné ráno okřává v měkkém pohlazení slunce. Ulice jsou plné lidí, kteří strávili dnešní noc pod širým nebem, na kraji chodníku. Nedbali chladu, nedbali nepohodlí, vědouce, že velká láska se musí vykupovati velikou obětí, a oni mrtvého hrdinu milovali nesmírně.

Obr. President Dr. Edvard Beneš mluví nad rakví

Pod černým baldachýnem před Matyášovou branou se tmí katafalk, na který šest generálů složilo rakev, přinesenou ze sloupové síně. Na podiu vedle ní pronáší president republiky, dr. Edvard Beneš, velkou řeč o díle a poslání Velkého mrtvého, který v jeho slovech znovu ožívá v lapidárních rysech.

Hle, několik úryvků z ní, v nichž zachycuje Masarykovu cestu k lidství:

Požehnaný život

„S duší naplněnou pohnutím a smutkem stojíme tu nad rakví našeho velikého mrtvého. Díváme se na ten veliký, tak nadměrně vyplněný život, jenž obsáhl bezmála celé století, myslíme na to ohromné bohatství duševní práce a činů jeho života, promýšlíme smysl této veliké životní pouti – a v duši naši vchází ponenáhlu klid, jasnost, jistota, pevnost a hrdost.

Jak nebýt klidný a pevný, když vidíme tu jasnou a přímou cestu, již nám tento život ukázal! Jak nebýt nábožně a důstojně hrdý, když vidíme, že tento národ a stát má a dává sobě a jiným, současné době a světu muže, jenž je z oněch velikých ukazatelů života, jaké jen za celá století národu a lidstva Prozřetelnost poskytuje!

Osmdesát sedm let dokonale vyplněného života, z něhož přes šedesát let věnoval zápasu o pochopení člověka a přemýšlení o tom, jak zvládnout metafysický problém života a světa a jak vysvětlit všechny otazníky života duchovního a kulturního, politického a sociálního; po dobu více než padesáti let rozvíjel úsilí, jak přemoci všechny obtíže praktického žití národa, jeho organisování a vedení, a jak poznat sebe, národ, stát, Evropu a všechny národy ostatní a jejich problémy. A při tom denně podstupoval těžké politické zápasy v konkrétních otázkách a konal i všechnu drobnou politickou práci nejdříve ve svém národě, pak ve staré monarchii, pak v evropské krisi a světové válce, pak zakládal a budoval stát a při tom stále připravoval pro nás, kteří jsme zde zůstali, odkaz a cesty, po nichž máme nyní dále nést Masarykovu pochodeň, tak skvěle světem zářící!

To je ve zkratce život Masarykův. Jeho cesta kolem světa za války – v nejtragičtějším okamžiku vývoje moderního světa, kdy takřka všechny problémy moderního člověka se shrnuly do zápasu hrozných čtyř let – je symbolem celé jeho činnosti myšlenkové a politické a jeho světově rozlohové universálnosti.

Obr. Zástupci cizích států na pohřbu TGM

V letech osmdesátých přišel do Prahy na universitu a v prvním, asi dvacetiletém období své činnosti jako vědec, filosof, kulturní a sociální buditel a průkopník včlenil náš, do té doby hodně provinciální, národní a kulturní vývoj do vývoje světového. Rozvířil, znepokojil, ovlivnil a zúrodnil náš národní svět všemi problémy tehdejšího života a světa. Položil jednotlivci problém náboženský a rozbil u nás náboženský liberalismus a indiferentismus, naši mladou filosofii a vědu, žijící z prostředí německého, rozšířil na oblasti západoevropské a světové, romantické naše slovanství vedl na cesty reální, praktické a skutečností určované, naše lokální vlastenectví všemi silami přenášel do obzorů evropských a světových, naše místní spory v denní politice, v umění, literatuře a ve vědě postavil pod světelné paprsky evropské a světové kritiky – vzpomeňme na příklad jen jeho bojů a pojetí vlastenectví a proti kulturnímu eklekticismu, o Rukopisy, o rituální pověru, a smysl českých dějin a otázky církevní a náboženské – náš problém sociální a dělnický předložil naší buržoasii a našemu kulturnímu světu v rámci sociální přeměny Evropy a světa 19. a 20. století, zdůrazniv filosoficko-sociologická hlediska, kritizující tehdejší oficiální socialistické doktríny.

Jedním slovem: dokonal myšlenkově, duchovně a kulturně naše národní obrození. Masaryk byl posledním naším národním, duchovním a mravním obroditelem. Byl posledním a největším také tím, že obrození duchovní vyvrcholil obrozením politickým a státním a – jako moravský Slovák – sjednocením československým. Od počátku 16. století země české upadají a teprve koncem století 18. objevují se nesmělé počátky vzkříšení. Světová válka a náš odboj je poslední etapou tohoto vzestupného historického vývoje. A Masaryk je dovršitelem opětného našeho vzmachu a definitivního našeho vítězství.“

Obr. Zástupci Sovětského svazu u rakve TGM

Světová revoluce

„Dochází k závěru, že se po vítězství třetího stavu během 19. století a po ustálení a upevnění národních kultur a národních států v Evropě hlásí v každém státě a národě o podíl na moci a nové, lepší existenci stav čtvrtý, dělník, rolník, malý a střední pracovník rukou i ducha, že je to existenční otázka celé politické společnosti 19. století, že – přes mocenské rivality velikých států a národů a nad ně – je položena ve své celistvosti světovou válkou v roce 1914 a že v tomto smyslu prožívá evropská společnost poválečná svůj nový existenční a osudový boj obrovských rozměrů právě dnes. Je to přerod staré demokracie měšťanské v nové formy a stadia vyšší a zároveň hlubší demokracie humanitní, v níž by všechny třídy a všichni občané dostali své správné místo v novém, harmonickém celku státním a národním.

Dal-li své knize, v níž píše o své činnosti za války světové a vykládá dějinně filosofický, kulturní, politický a sociální smysl této války, název „Světová revoluce“, chtěl tím vyjádřiti tuto velikou pravdu a naznačiti, jak chápe vývoj současného světa a Evropy. A pochopení tohoto vývoje a nenásilné, klidné, vývojové včlenění našeho národa a nového státu v něj – v tom vidí Masaryk pro budoucnost záruky jeho dnešní svobody a jeho trvalého vítězství.“

Lidovláda

„…Revoluční individualismus politický a filosofie práv člověka a občana, rozloživše feudální stavovskou společnost a přivedše v novou společenskou skladbu nový sociální prvek – buržoasii – přinesly současně s budováním nového řádu buržoasní civilisace a demokracie zárodky jejího vlastního rozkladu. Postupné uplatňování práv člověka a občana vyvolalo v politický život čtvrtý stav a položilo otázku, jak dáti účast v novém sociálním řádu nejširším vrstvám lidovým. Položilo skutečný problém demokracie, důsledné lidovlády – vlády ne stavu, ne strany, ne několika stavů, nýbrž vlády a správy všech, vlády a správy lidu, všeho lidu.“

Láskou k bližnímu za ideálem rovnosti

„…jako filosof, noetik a metafysik, Masaryk neříká, že poznáváme podstatu věcí, nýbrž že se k většímu poznání absolutna cestou smyslů a rozumu i intuice a citu stále a stále jen blížíme; stejně tak jako ethik, sociolog a státník, Masaryk neříká, že dokonalý ideální stát a společenské štěstí všech občanů politicky a sociálně uskutečníme, nýbrž jen, že účinnou láskou k bližnímu a politicky správným vyrovnáváním potřeb a zájmů všech druhů a ve spolupráci všech máme se denně k ideálu tomu stále více a více blížit.“

 Cílem musí býti člověk

„Člověk může býti proto jen cílem myšlení, cílem politické a sociální činnosti, nikoli nástrojem a prostředkem. Proto ani národ, složený z lidí, z takto respektovaných jednotlivců, nemůže a nesmí býti nástrojem a prostředkem, ale nemusí a nesmí býti také něčím nad individuem, něčím, čemu člověk je obětován, něčím, co jako kolektivum je dedikováno. Důstojnost člověka stačí, aby se stala základem důstojnosti a síly národa. A dokonce není možno připustit tuto deifikaci (zbožnění) u státu.

Člověk, přímý a vlastní cíl veškeré lidské politické a sociální činnosti, vytváří společně s ostatními svou lidskou a národní nedotknutelnou kulturu jako organickou součást své bytosti, a v harmonii a ve spolupráci všech svou státní a společenskou organisaci, v níž respekt k své individualitě splácí respektem k individualitě spoluobčana; a při tom svoboda jeho je omezována úctou k svobodě ostatních.

To je obsahově i methodicky smysl jeho demokracie. Je tak prostý, jako je prostá každá veliká pravda. Masaryk-demokrat prostě vyrovnává a sbližuje extrémy vývojovou, nikdy nestojící, stále výše a dále svět ženoucí myšlenkovou prací, praktickou činností a v politickém a sociálním životě uplatňovanou vývojovou metodou.“

Obr. Legionářské bratrstvo ve smutečním průvodu

Demokracie – politické uskutečňování lásky k bližnímu

„A filosoficky shrnuje skvěle tuto celou svou víru, filosofii dějin i praktickou politiku vyrovnaného, pevného, jasně vidoucího člověka v těchto lapidárních věčně platících slovech: ,Nejhlubší argument pro demokracii je víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovost a nesmrtelnou duši; to je pravá metafysická rovnost. Ethicky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Věčné věčnému nemůže býti lhostejné, věčné nemůže věčného zneužívat, nemůže ho vykořisťovat a znásilňovat. Demokracie pravá, založená na lásce a úctě k bližnímu a k bližním všem, je uskutečňování řádu božího na zemi.´ Je to jenom jiná formule pro humanitu a demokracii, nejen co se týče obsahu, nýbrž i method práce a vývojového uskutečňování nového světa a vyvedení světa dnešního z jeho bloudění.“

Humanitní demokracie

„Humanitní demokracie přichází a plně přijde.

A býti demokratem znamená pro Masaryka vytvářeti důsledně rovnovážnou synthesu všech duševních sil lidské osobnosti, vyrovnanost a vnitřní ukázněnost duše, rovnováhu intelektu a citu, heroickou uvědomělou sílu a sebevědomí lidského já, ale současně náboženskou pokoru před světem a jeho metafysickým problémem, před člověkem v jeho milionových masách a před právem každého z nich na štěstí a opravdu lidský, svobodný, důstojný život. Je to veliký klad lidské duše, podškrtnutí a zaujetí kladného postoje ke každému problému života: ke každé osobnosti, ke každé třídě, ke každému národu, k celému problému vnějšího světa. Je to odpor proti každému násilí, ať duchovnímu, ať materiálnímu, a tudíž i právo a důsledná rozhodnost proti násilí se bránit.

Masarykův život je veliký boj s jeho vlastním já o vnitřní vyrovnanost, jasnost, pevnost, boj se světem vnějším a jeho problémy o plné, kladné, objektivní jeho pochopení, boj proti každému negativismu a pro plnou harmonii jedince se světem, pro plný život člověka sub specie aeternitatis.

Tím vším chtěl být a byl Masaryk.“