Třicatero krás ženy 47. Letory. Fysiognomie. Povahy

Staří národové, kteří byli bystřejšími pozorovateli než národové moderní, znali velmi mnoho zvláštních a neobyčejných fakt, vztahujících se ke vlivu letory na povahu. Pro tři hlavní letory, cholerickou, sanguinickou a lymfatickou, jichž směs v rozličném stupni dává různé idiosynkrasie čili letory smíšené, byla pro každou zvláštní zosobnění.
Letora cholerická ženského pohlaví byla zosobněna Hérou čili Junonou, bohyní to zlostnou, pánovitou, žárlivou a mstivou, která podle okolností byla plna pýchy nebo důstojné majestátnosti.
Hebe představovala letoru sanguinickou ve veškeré její ryzosti; zdravá pleť oživovala její tvář; nikdy na jejím čele ani mráček nebo v oku stín smutku se nezaskvěl; jsouc vždy veselá a usmívavá, nalévala bohům nektar a s ním radost nebeskou.
Povaha lymfatická, chladná, tichá, prostá všech prudkých vášní, byla zosobněna Athénou čili Minervou. Tato bohyně, vždy klidná ve všem své jednání a konání, velice zdrželivá v projevování svého mínění a svého soudu, znázorňovala moudrost.
Spojení letory sangunické s letorou lymfatickou tvoří smíšenou letoru, jež spojuje jemné zbarvení pleti se vznešenými tvary; bělostná pokožka do růžova zbarvená, buclaté údy, prsy unášející, obrysy čarovné. Toť byla letora Afrodity čili Venuše, bohyně krásy; a podnes jest to zvláště privilegovaná letora, spojující v sobě všecky tělesné poklady ženské ústrojnosti. Ženy této letory vynikají svou něžností a svou skromností; bývají bázlivy i něžny zároveň; prosty jsou všech velikých vášní, které zanechávají v srdci hluboké jizvy, a touhou svou, aby se zalíbily, a svou prazvláštní něžností nahrazují, co se jim nedostává v živosti.
Nejkrásnější dva typy žen jsou: brunetka a blondýnka: a mezi nimi na tisíce jest odstínů, plných vnad a půvabů.
Brunetka živostí a duchem vyniká, její pohled, její gesta a všecky její pohyby vynikají rychlostí; její řeč jest živá a důstojná, její odpovědi šťastné a skvělé, ale její obrazotvornost a její ukvapenost často podržují vrch, neboť mluvívá bez rozvahy tak, že se jí přihází, co se stává všem osobám lehkovážným, ukvapujícím se svými úsudky. Brunetka snadno vzplane a nadchne se; rozčiluje se a bývá pro maličkost všecka bez sebe. Láska někdy hrozným způsobem zpustoší srdce její, tak že mění se v nesmiřitelnou nenávist. Radost, veselí, hoře a bol, všecko u ní vybíhá do krajnosti.
Blondýna nebývá nadána příliš skvělým duchem, ale za to soud její bývá jistější; srdce její není tak horoucí, ale za to něžnější, tak že v nejvyšším stupni se jí dostává všech půvabů jejího pohlaví. Podle některých fysiologů blondýna chová v sobě více ženskosti nežli bruneta, poněvadž její lymfatická letora a její odstíny lépe se hodí k pravé povaze ženské.
Její nejvíce vynikající duševní vlastnost jsou povahy mírné a laskavé, v povaze její panuje šťastná rovnováha, sladká něžnost v každém ohledu a dobrota její často hraničí až se samou slabostí.
Její tělesné dobré stránky jsou v dokonalém souladu s jejími vlastnostmi duševními. Bělostí pokožky, živým leskem pleti, tvary vyvinutějšími a pohyby volnějšími zvláště vynikají blondýnky. Každý podivuje se právě tak vlasům černým jako vlasům plavým; onyno dodávají tváři cosi pikantního, tyto pak cosi sladkého a něžného. Jako jiskra lásky vytryskuje z oka brunetky, v modrém oku blondýnky obráží se jas duše a dobrota srdce. Úsměv brunetky svádí a úsměv blondýnky vás okouzluje. Život oné se vám líbí a zamlouvá, ušlá postava této vás vábí k sobě a přitahuje neodolatelně; slovem chuť se zde rozděluje a přikloňuje ke dvěma druhům krásy, tak že jedna polovice mužů jest pro brunetky, a druhá opět dává přednost dívkám plavovlasým.
Spor o tom, které z těchto krás přednosti má se dostati nad druhou, zůstane navždy nerozřešen, poněvadž k jejímu rozřešení by bylo třeba, aby všichni muži sjednotili se ve své chuti, což jest holou nemožností. Ten vždy více blondýnku, onen brunetku vychvalovati neustane. Ani modré oči, ani černé oči nevrhají požár do srdcí a nepletou hlav, nýbrž ony ženy, jichž řeč nám nejvíce jest sympathická. Krása se líbí, a fysiognomie si podmaňuje. A slovem fysiognomie rozumíme výmluvnost výrazu, onen půvab svůdný, ono kouzlo uchvacující. Obě tyto podobizny brunetky a blondýnky najdeš po způsobu básnickém načrtnuty v druhé části tohoto díla, kamž čtenáře odkazujeme.
Příroda plodí letory, ale výchova je přeměňuje a opravuje, a jako bolestno jest říci, že vady, chyby a hříchy závislé jsou na letoře, tak opětně potěšitelno jest věděti ze zkušenosti, že dobrá duševní výchova, prostá všech překážek, kladených jí pověrečností, může s prospěchem se s nimi utkati, tak že nad nimi vítězí a v pozadí je zatlačuje.