Třicatero krás ženy 5. Tělesná a duševní ústrojnost ženy

Ústrojnost duševní. – Schopnosti rozumové.

Jestliže mozek jest ústrojem myšlénky, jestliže souhrn rozumových schopností jest v přímém poměru ku pravidelnému rozvoji a k výkonům tohoto ústroje, žena přitom nezbytně má býti rovna muži, i co se týká rozumnosti, neboť fysiologická anatomie poukazuje k tomu, že mozek u mužského i ženského pohlaví jest docela jeden a týž svým tvarem.

Ale kdyby tomu tak bylo, namítá se, proč ženy nepostupují stejným krokem s muži v oborech umění a věd? Jestliže některá žena tu úspěšně vyniká, bývá to jen výjimkou; a i v tomto případě proč ženy jsou vždy za muži? Povím vám ihned toho příčinu.

Pohlaví mužské jest silnější, a ve všech dobách zákon silnějšího byl vnucován slabšímu. Muži udělali zákony bez spoluúčastenství žen. Není žádné pochyby, že by věci jinak se měly, kdyby ženy byly bývaly vzaty na potaz; ty by byly měly dosti důvodův a dosti obratnosti, aby byly zjednaly platnost svým právům. Ale tento zákon silnějšího, který nezbytně ženy tížil, neponechal jim žádné svobody v konání a činění. A pak předsudky, zvyky a obyčeje pomalu je podrobily mužům, a tak žily ve své závislosti již od počátku řádu společenského.

Nesmíme přikládati tuto nerovnost ani nižšímu stupni rozumnosti ani nedostatečné schopnosti, nýbrž jediné výchově, dávané dívkám, tj. rozličným vlivům organickým a zvláště pudu mateřskému, tak mocnému u ženy. Neboť pozoruhodno jest, že žena neplodná, nebo která se zasvětila životu panenskému, pozbývá příznaků svého pohlaví a mužatí; tu může podnikati a prováděti práce, které zdají se býti výhradným údělem mužovým.

Žena má tytéž schopnosti rozumové jako muž a mohla by právě tak jako muž vynikati v jednotlivých odvětvích umění a věd. Neméně jest tu ještě rozdíl ve prospěch ženy, že totiž chápe rychleji nežli muž a učí se mnohem snadněji.

Zaměstnání domácí, uložené na bedra ženina, odnímá jí většinu jejího času a jest protivou prací, vykonávaných silou duševní; ale kdybychom tomu dali, že by žena chtěla se sprostiti starostí o domácnost, aby věnovala všechen svůj čas pracím duševním, zdá se nám býti nade vší pochybnost, že by vyrovnala se muži, poněvadž duch nezná pohlaví.

Tážeme-li se, proč méně jest žen učených než učenců, odpověď bude na snadě; totiž zaměstnání v domácnosti a péče mateřská odvádějí ženu od studia věd, a příčinou toho není nikterak menší schopnost rozumová. Nechci vážných studií a hlubokého přemýšlení, ale není tomu také tak u mužů? Počet učencův a vědců jest velice obmezený, a přece houfy mužů věnují se vědám. Lze tedy předpokládati, kdyby vyučování bylo totéž pro oboje pohlaví, že by bylo mnohem méně nedouků mezi ženami, nežli jest jich mezi muži.

Filosofové, kteří nevěděli ani zbla o fysiologii mozku, odpírali ženám schopnost myšlénky zvšeobecňovati; ale tvrditi něco není ještě tolik jako dokázati, a jejich tvrzení jest pochybeno. Setkáváme-li se jen s málo ženami, které dovedou myšlénku zevšeobecniti, může se stejnou měrou tvrditi totéž také o mužích.

Jsem a zůstanu přesvědčen jako všichni filosofové naturalisté, že ženy schopny jsou dosíci všeho, co jest veliké, že dovedou překonávati všecky nesnáze a obtíže. Duch, opakuji to, nezná pohlaví; domnělá podřízenost rozumová, která se přikládá ženě, má jen a jedině svůj vznik ve výchově, a v této výchově ihned každý seznává působení zákona pěstního, pýchu a despotismus mužův.