Třicatero krás ženy 7. Tělesná a duševní ústrojnost ženy

O výchově II.

A když nadchází doba vdavek pro slečny takto vychované, bývá to často doba trpkého zklamání; neboť daleko jsouce toho přihlížeti do budoucnosti, jaká bude, hledí na ni stále brejlemi své obrazotvornosti. Tak jedny bývají polapovány do manželství jako do tenat, jiné vrhají se do něho bláznivě, jako by to byl záhon květinový, po němž chtějí běžeti, neohlížejíce se na ukryté trny; a když skutečnost přichází, aby zničila jejich krásné sny minulé, nastává neúprosné vystřízlivění, dostavují se nesnáze, hoře se rozmáhá, srdce vředovatí, a bohužel! dosti často bez jakékoli čáky na vyléčení a zhojení.

Předcházející úvahy jasně dokazují, že tělesná i duševní výchova mladých dívek jest nevýslovně důležita, aby upravily své chování a uchystaly si své štěstí pro budoucnost. Vychování, kterého se dívkám dostává v pensionátech, nedosahuje cíle žádaného v tom smyslu, že hledí se tam vyvinovati obrazotvornost na úkor rozumu.

Jednu příčinu této chyby nalézáme také v programu učelišť pro dívky, které věnovati se chtějí učitelskému stavu. Neváháme se tak vysloviti, že podle tohoto programu hledí se na vědomosti zcela vedlejšího druhu, ba ženě naprosto neužitečné, a že v něm není řeči a vědomostech nezbytných, jako přednášky o počátcích zdravovědy a domácího hospodářství, znalost vedení domácnosti, kuchařství povahy a vlastnosti jednotlivých pokrmů atd. atd., věcech to, kterých každá žena denně potřebuje.

Jiná příčina neméně důležitá vězí v ohromném vlivu kněží na vychovávací ústavy ženské; a tento vliv dosahuje takového stupně, zvláště po menších městech že učitelka, která by se znelíbila kněžím, za krátký čas by neměla žákyň a byla nucena ústav svůj zavříti.

Výchova v dobách dětských má býti zúplna prosta všeho, co by mohlo uvésti soudnost na bezcestí a co by mohlo škoditi rozvoji rozumovému. Proto buďte vymítěna všecka vypravování zázračná, budící bázeň a strach; neboť ze zázračného budí se pověrečnost, a pověrečnost kazí srdce a mate rozum.

A právě v mladistvém věku pověrčivé ideje zakořeňují se co nejhlouběji v duchu; a je-li jimi nakažen, trvá nákaza po celý život; strach se rodí, rozum se mate a celá bytost lidská zhlupuje, aby slepě kráčela za rozkazy hrozného strašidla je popohánějícího. Jak hrozné neštěstí pro veškeré lidstvo taková výchova! Filosofové a mravokárci všech dob velmi dobře vyciťovali, že pověrčivá výchova v době dětské působí celý život, a že nejsilnější vůle nemůže se zbaviti jejich cetků. Proto neustávali volati po výchově, prosté tajemství, po výchově, přiměřené věku a zbavené všeho, co nesrovnává se s rozumem; ale tento rozum, tuto božskou pochodeň hledí pýcha a zájem několika jednotlivců neustále uhasínati.

A vy, matky rodin, pomatujte si dobře toto: mravnost udržuje a podporuje společnost lidskou, ale pověrčivost jest její morovou ranou. Učte tedy mravnosti v pochopitelných příkladech hned od maličkosti své dítky; ale učte je té pravé mravnosti, která šíří krásné city lásky k bližnímu a bratrství všech lidí; v tom leží záruka jejich dobrého a užitečného života v budoucnosti.

Vyučovati náboženství má se teprve v tom věku, kdy dítko může chápati jeho důležitost a má býti celkem ve shodě s účelem lidstva. Náboženské ideje, vštěpované mládeži, budou pak veselé, sladké a vznešené svou čistotou, nikdy smutné, nikdy hrůzné, tak aby postrach vnášely do mladistvých srdcí. A myšlénka o Stvořiteli má býti zahalena do všech dokonalostí a úplně odloučena od malicherných vášní lidských, jako jsou hněv a pomsta, které zbytečně se připisují nejvyšší Bytosti. Rozum a vděčnost má svrchovanému Pánu všehomíra budovati oltáře a nikdy bázeň, nikdy pověra; neboť pověra, podporující přirozenou náklonnost žen k upřílišňování ve všem, vydává je na pospas jakémusi šílenství. Bůh, kterého máme ctíti, stkví se ve slunci, zjevuje se v zeleni a ve květech, usmívaje se na přírodu; jest to Bůh míru a štěstí. Úplná důvěra v jeho dobrotu neskonalou jest povinností, sebe menší pochybnost tímto směrem by bylo rouhání.

Je-li život dobrodiním, máme zaň býti vděčni všemohoucí bytosti, která nám život dala; ale tato vděčnost má vylučovati každou myšlénku, každou pletichu pověrečnou a má se soustřediti v němém a hlubokém klanění. Tato uznalost za dobrodiní života má se také zřejmě jeviti v neustálém konání ctností společenských; neboť bez těchto ctností i vděčnost k Bohu i klanění se jemu jest prázdnou formou.

Toto odbočení ve výchově dívek hledí dokázati jednak, že úzkoprsá, obmezená, šlendriánská výchova, jaké se dostává dívkám v klášteřích bez výjimky a většinou v pensionátech, jen rozum otupuje a jest na závadu volnému rozvoji všech schopností duševních; a odtud ta čirá nevědomost žen, které jsou jejich povinností v životě společenském; odtud ona bezcitnost srdce, nesnášenlivost v nenávist těch, kteří nejsou s nimi jedné víry. Čtěte jen o tom dílo profesora Micheleta: „Kněz, žena a rodina“ a najdete tam výtečně nakreslené obrázky následků bohužel příliš kormutlivých výchovy toho druhu.

Jednak myslíme, že právě nedokonalé výchově přičítati sluší, že tak málo žen vchází v zápas s muži na kolbišti věd a umění; neboť, jak opětně se o tom vyslovujeme, mají stejně ústrojný mozek a tím také stejné schopnosti rozumové. A nad to čivová soustava jejich snadněji je dojmům přístupna, a schopnosti jejich rychleji chápou. Kdo osmělil by se popírati, že by dívka neučila se tak rychle a také tak dobře jako chlapec latině, řečtině, fysice, matematice, slovem všemu, čemu se učí ve školách středních, kdyby jako chlapec strávila osm až deset let ve škamnech, naslouchajíc vyučujícím učitelům? Jest zcela patrno, že při stejném vyučování obojího pohlaví rozumové výsledky byly by také stejny.

Buďte pevně o tom přesvědčeny, mé dámy, že toliko povrchní výchova z pensionátu jest příčinou, že zůstáváte pozadu za muži; kdyby na místě, aby do vašeho ducha cpali malichernosti, bylo by se působilo na vaši soudnost a na váš rozum, zajisté byste dosáhly oné intelektuelní rovnosti, kterou vám muž upírá.

Ale vaše pověrčivé vychování v nejmladším věku činí vás bázlivými, nesnášenlivými a někdy nemilosrdnými…

Na místě, aby rozum váš byl sváděn na scestí a vaše obrazotvornost byla rozdmychována, byla by měla býti pěstována ona drahocenná schopnost, nazývaná „zdravým rozumem“; pak, a tom není pochyby, byly byste stokráte něžnější, snášelivější, ne tak úzkoprsé a šťastnější nežli nyní.

Pokračování, více pod odkazem Z historie/Třicatero krás ženy