Třicatero krás ženy 8. Přehled analytický

Jest tedy rozumová rovnost mezi mužem a ženou; v mnohých okolnostech vyniká žena nad muže; a tato její převaha zakládá se na její ústrojnosti. A poněvadž obrazotvornost jest panující částí ducha u žen, jest tím také slovník jejich mnohem širší nežli u muže. Kde skutečný vzor nemohl by jim dostačiti, ihned vrhají se do světa ilusorního, který si vyzdobují nejkrásnějšími barvami.

Žena chápe rychle a soudí zdravě spíše pudem nežli z rozvahy. Podle této zvláštní nálady jejího ducha, která ji odnáší k tomu, aby pohlížela na věc tak, jak se jí jeví, žena obyčejně podává důkaz svého „zdravého rozumu“, vlastnosti to, které se nedostává tak mnohým mužům. Na první pohled chápe žena vše, co jest příjemné a snadné, nalézá vztahy mezi předměty velice od sebe vzdálenými, pozoruje množství okolností urychlujících nebo zadržujících úspěch; zřídka kdy dohledává se příčin, spíše uhodne účinky způsobem prorockým. Její řeč jest vždy pohotově, její výřečnost snadná, poněvadž paměť její, nemající nikdy před sebou nic jiného než předmět přítomný, udává jí přesně dobré i špatné jeho stránky; její rozhovor je skvělý, její zábavy jsou kořeněny vybroušeným vkusem.

Její city jsou vznešené a vždy něžné; její láska nikdy nebývá poskvrněna sobectvím, jako to bývá z většího dílu u mužů, poněvadž poskytuje sama větší štěstí, nežli se jí ho dostává.

Ráda se krášlí, ráda chce býti roztomilá a půvabná, toť její právo; a přináší-li oběti předsudkům a módě, jest to tím, aby byla krásnější, hezčí a svůdnější; neboť její touhou jest líbiti se a býti zbožňovánu.

Zkrátka ve všem, co podniká, bývá chytrá, vtipná a vytrvalá; jeví veliký ostrovtip a takt, a obezřetnost její vede ji vždy k cíli, kterého chce dosíci. Proto žena, povýšená pojednou z nejnižších stupňů společenských do nejvyšších, lépe dovede si osvojiti tón a způsoby svého nového postavení nežli muž, jenž skoro vždy vede si neobratně a prozrazuje se.

Jsouc neustále zaměstnána pozorovati, a to za dvojím účelem rozšířiti a zachovati si svou nadvládu, žena zná dokonale srdce lidské; dovede rozeznati všecky záhyby samolibosti, tajné slabosti, falešný stud, zastírané nároky, marnivost, pýchu, odívající se v šat skromnosti, citlivost strojenou, pokrytectví a vůbec každou lest. Jsouc honěna v umění líbiti se všem, shromažďuje kolem sebe a váže k sobě celou společnost ctitelů. Bývá shovívavá k slabosti zřejmě se jevící, mlčenlivá při slabosti utajované a dovede vyhověti stejně vadám, vůli i tužbám. Uhodne potřeby, dodává odvahy nadějím, sdílí radosti s jedněmi a tiší bol druhých. Zastírá svůj vlastní prospěch, kde by mohl naraziti na přítomnou nedůtklivost; vkládá do svých způsobů onu vnadu, unášející i nejlhostejnější muže; sama jediná vyzná se v umění míti ohledy na vše a to tak jemně, že dovede bez urážky odstraňovati lidi nepříjemné nebo dotěrné. Slovem, žena zná ono tajemství vábiti i lhostejné, šlechtiti bytosti nejhrubší a zjemňovati povahy sebe drsnější.

Všecko v ženě jest láskou a něžností; a k tomu dodávají podnětu nikoliv duch, nýbrž srdce; a hlas srdce umlčuje v ní skoro vždy hlas rozumu. Žena žije v lásce, její obrazotvornost se rozčiluje, vášnivě se zajímá o předmět milovaný; udělá si z něho svou modlu a stává se jeho otrokyní. Bída a utrpění bližního živě ji dojímají a obměkčují; sebe menší neštěstí budí její soucit, a zřídka se stává, aby dobročinný skutek neprovázel její útrpnost.

Ženy mají veliký vliv na osudy národa; všichni filosofové a politikové jsou v té věci za jedno; jestiť to fakt přísně dokázaný. A z tohoto vlivu jde, čím ženy lépe jsou oceňovány podle pravé své vysoké hodnoty, tím více že vzdělanosti přibývá. Naopak čím více jsou ženy utlačovány anebo zneuznávány, tím více národové úpějí v nevědomosti a barbarství. Jak jsme již pravili, ženy šlechtí mravy drsné a zjemňují povahy divoké, nakloňují k dobrotivosti a ničí zvyky barbarské. Jsouce duší společnosti lidské, oživují ji a jsou její největší okrasou. Jejich ctnosti spolupůsobí při rozkvětu říší, a jejich špatné mravy uvrhují říše ve zkázu. Tak Cornelie představuje nám Řím v jeho síle a slávě; Messalina Řím bídácký a zkažený. Žena nebývá nikdy šťastnější nežli v dobách, kdy něžný její vliv setřel hrubost a mravů a povznesl city; tu její vnady, její svůdné způsoby, její roztomilá řeč provádí magnetický vliv na muže, jenž se své strany stává se jejím otrokem a veškeré své štěstí jen do ní vkládá; jest to doba zlatého věku pro ženy, neboť jsou královnami, jako nyní v Paříži.