Třicatero krás ženy 9. Přehled analytický II

Abychom dokonale poznali a dovedli oceniti ženu, jest nám studovati její úlohu, kterou hrála ve vzdělanosti jak starověké, tak moderní, jakož i v různých obdobích vzdělanosti. Tuto studii provedl již „ex professo“ akademik francouzský Thomas ve své „Studii o ženách“. A nemůžeme přičiniti ničeho k hlubokým pozorováním tohoto spisovatele, proto spokojíme se označiti v hlavních rysech a vytknouti to, co vztahuje se k ženám francouzským.

U Gallů a Franků, národů to bojovných, žena byla z počátku toliko strojem rozplemeňovacím, teprve tím, že z žen vyšly Druidky, žena nabyla práva na úctu spíše pověrečnou nežli dvornou u vousatého pohlaví. Když Římané zaplavili Gallii a nové tu rozseli ideje, žena cítila se přivábena vítězem, a tak mnohá Velleda obětovala svou národnost lásce. Když pak říše římská schylovala se ke své zkáze, a barbarové houfně se všech stran sem se hrnuli, aby o trosky se dělili, a spolu nové náboženství zasedalo na trůn bohů pohanských, bylo křesťanství přijato s nadšením zvláště od žen, které v něm spatřovali prostředek vymaniti se z poroby. Nauka křesťanská usmívala se na ně, poněvadž základem jejím jest láska a poněvadž láska vylučuje otroctví. Tu duch uvedl v platnost její vnady; žena měla právo pronášeti své mínění v hromadách veřejných, a z úst jejích plynulo přesvědčení.

Po čtyři sta let, co trvaly vpády národů bojovných, bylo zvykem vídati ženy volně a svobodně kráčeti za vojsky. Staré zvyky, které odsuzovaly ženu do uzavřených kobek, zmizely, a nový mrav je nahradil; ženy zvučným způsobem uchopily se moci spojené s krásou a již napřed věštily, že přijde doba rytířská, když tu feudální zařízení znova uvedlo ženu v porobu. Hrad zavřel se za bázlivou paní hradní, a nevolnice třesouc se stala hříčkou vrtochů svého pána a velitele.

Ale brzy objevil se triumf žen; neboť trouverové opěvali její vnady a její krásu. Dámy vlastníma rukama pletou šerpy rytířům, povstávajícím na všech stranách, aby je chránili proti tyranství a holdovali jim všemožně. Celá Evropa stala se ohromným kolbištěm, na kterém rytíři, zdobeni jsouce barvami a hesly svých paní a velitelek, bojovali, aby se jim zalíbili a získali si tak jejich lásku. Na hradní vězení hnáno útokem, a zajatým ženám dána svoboda; všude hájena jsou práva pohlaví utlačovaného, a dvorný rytíř žádá si za odměnu za svou prolitou krev toliko něžného pohledu své zbožňované. Tu láska nabyla opět odvahy, a věrnost byla nerozlučna ode cti. Tu ženy, hrdy jsouce na svou nadvládu, honosily se velikými skutky svých milenců a sdílely se s nimi o jejich slávu.

Takový byl mrav v dobách rytířských, kdy týž muž býval zároveň i básníkem i bojovníkem, vládl tu lyrou, tu mečem, opěval svou milenku a bil se pro ni. A tyto hojně se vyskytující příklady lásky a srdnatosti v jedné osobě zahrnuté ženám sdělily ušlechtilou řevnivost; tu tak mnohá z nich opouštěla klidná zaměstnání svého pohlaví, aby oděla se v brnění a spěla do boje. Hnaly útokem na pevná místa neb jich bránily; provázely na výpravách křížových své muže a milence, vítězily s nimi nebo umíraly jim po boku. V našich bojích domácích, smutném to následku feudálního rozdrobení země, všude a vždy žena hraje vynikající úlohu; její ruka jest silna v boji a její řeč výmluvna v radě. Jeanne d´Arc a Jeanne Hachettova hájí svého krále, a Anežka Sorelova ho povznáší z jeho rozkošnické zmalátnělosti.

Po dobách rytířských následovaly věky umění a věd, a žena dokázala za tisícerých okolností, že slabost jejího pohlaví nevylučovala ji nikterak od velikých prací rozumových právě tak, jako ji nevylučovala od činů hrdinských. Od samého století třináctého viděti lze ženy veřejně hájiti thesí, mluviti veřejně latinou i řečtinou. Ve čtrnáctém a patnáctém věku ženy zaujímají s úspěchem učitelské stolice práva, výmluvnosti, filosofie a theologie; také studovaly se zdarem astronomii, fysiku a medicinu. Zvláště v Itálii žena mocně přispěla k obrození umění a slovesnosti; vynikla v básnictví a dílech obrazotvornosti; zastkvěla se v akademiích; zaměnila jehlu se štětcem a vetkala také na plátno díla mistrovská; jasné její ruce neobávaly se ani zpracovávati kovy a zacházeti s rozpálenou hlínou, aby vytvořily báječně krásná díla keramická.

Tak žena prošla věky, zanechávajíc po sobě stopu jako skvělou brázdu, dosvědčující její vítězství. Jestliže někdy lesku jejího zdá se ubývati, nese toho vinu hrubý vliv, brutální násilí, které ženu uvrhovalo zpět do otroctví, z něhož nemohla se vymaniti, které proto raději snášela ve vší oddanosti.

Za Ludvíka XIV. žena jakoby upouštěla od užitečných a vážných studií, aby činností ducha svého zaměřila k malicherným zábavám společenským; stavěla na odiv přehnanou dvornost a koketní způsoby, za kterými se skrývá rozpustilost a nevázanost; žena tu jde za svou náklonností k zábavám a zosobňuje ve slečně de la Valliére úctu k ideám náboženským a výčitky svědomí z nedovolené lásky.

Za Ludvíka XV. povahou žena stává se den ze dne lehkomyslnější; odvážně si zahrává s radovánkami a ponenáhlu odkládá docela závoj slušnosti; setřásá se sebe všecku zdrželivost; svůdnost stává se snadnější a odvážnější; každá chce se líbiti, stůj co stůj, a aby žádná nemusila se zardívati nad milostnými pletkami vešlými do módy, rozhodly se všecky smáti se tomu; hlava a srdce mužů ukazuje  velikou prázdnotu, vášně jejich jsou rozpustilé a nevázané, choutky jejich nestálé; nejsou znepokojeni veřejným míněním a kazí tím ženy, jimž vštěpují hromadu svých vad. To i ono pohlaví nezná jiného zaměstnání nežli zábavu. Ale žena v krvavé době revoluční nalézá opět sama sebe, nalézá svého genia, svou odvahu a své ctnosti z dob antických; smývá se sebe všechnu hanbu minulosti svými činy hrdinskými a svou šlechetnou oddaností.

Za Direktoria opět upadá a měkne, ale panuje všude svým duchem, svými vnadami.

Napoleon, který ctil jen ženu podle počtu vojáků, které mu dodávala, dvakráte podlehnul jejímu vlivu a jevil mnohem větší rozčilení pro několik řádků paní de Staël nežli pro křiklounství a chvastavost generálů cizích a pro zpronevěru svých.

Od pádu prvního císařství až na naše doby počet žen francouzských, které vynikly ve svobodných uměních, jest velice značný. Nikdy za žádné doby lidstva a v žádné zemi na světě neukázaly tolik schopností a nespojovaly v sobě tak rozličné druhy zásluh, jako v naší době.

***

Po tomto všeobecném náčrtku pěkných vlastností ženiných přejdeme v následující kapitole k popisu jednotlivých jejích zásluh, ctností a dokonalostí, jimiž přírodě se uzdálo hojně je nadati.