Trump je pes, který štěká, ale nekouše, utvrdili se po pondělku mezinárodní investoři

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Voliči mu ale „tyjátr“ se cly baští

Stačily dohromady pouze tři telefonáty – navíc se začínající prezidentkou-novickou a naopak s už jen dosluhujícím premiérem, „chromou kachnou“ –, aby americký prezident Donald Trump vzal během pár hodin zpět svůj vlajkový slib. Který původně, loni, zněl tak, že hned první den v Bílém domě uvalí na obě sousední země 25procentní clo, jež bude držet tak dlouho, dokud přeshraniční příliv ilegální imigrace i fentanylu neustane.

Nakonec Trump daná cla neuvalil ani 20. ledna, ani 1. února, jak sliboval později, ale ani 4. února, jak hrozil ještě do pondělka.

Prominentní mexický novinář Carlos Loret de Mola se tak v úterním sloupku listu El Universal táže, k čemu to vlastně celé bylo. Vlastně je. Protože Trump zavedení cel formálně zatím jen o měsíc odložil. Zmíněný žurnalista si všímá, že americkému prezidentovi k odkladu postačil jediný telefonát s mexickou prezidentkou Claudií Sheinbaumovou, která mu jen slíbila vlastně to samé jako její předchůdce Lopez Obrador před šesti lety. Tedy že na hranicích rozmístí 10 000 vojáků.

A kanadskému premiéru Justinu Trudeauovi stačilo přislíbit dokonce ani ne 10 000 tisíc vojáků. I když, pravda, zase na odvolání historicky zlomových cel potřeboval o celý telefonát více než mexická prezidentka.

Sheinbaumová si tak po pár měsících ve funkci připisuje první zásadní úspěch na mezinárodní scéně. Odvrátila cla. Přitom prostě jen vsadila na to, že Trumpovi postačí málo, hlavně když se bude moci zejména před svým americkým voličem stylizovat do role razantního, nekompromisního muže, jenž vždy vítězí. To mu umožnila. Jako před šesti lety Obrador.

Jenže mezinárodní investoři se tím utvrdili, že Trump je pes, co sice štěká, dokonce ještě halasněji než před šesti lety, ale nakonec – jako tehdy – vlastně nekouše.

Už o víkendu i v pondělí tušili, že to tak dopadne. Pročež – například – mexické peso vlastně moc neoslabovalo. A již v neděli analytici bank Barclays či BBVA svět zpravovali, že Trump pouze blufuje a cla na Mexiko nakonec nezavede, a pokud ano, jen na velmi krátkou dobu, než pozná jejich drtivý dopad třeba na ceny potravin v USA. Proto také prý Trump chtěl zavést cla až od úterý, ne od soboty, ne od neděle, ne od pondělí.

Pokud by Trumpovi šlo o podstatu věci, konal by tak, jak sliboval loni. Cla by bez mrknutí oka zavedl, když ne 20. ledna, tak nejpozději 1. února, a držel by je tak dlouho, dokud by příliv imigrantů a fentanylu vskutku měřitelně neustal.

Jenže Trumpův „štěkot“ uplynulých týdnů ve své podstatě nebyl o potlačení imigrace nebo fentanylu.

Proto si ostatně na jeho teatrální gradaci nechal pondělek, stejně jako na zmíněné tři „tísňové“ telefonáty „za pět minut dvanáct“, médii celého světa sledované doslova v přímém přenosu. Nešlo o imigraci nebo fentanyl, mnohem spíše chtěl demonstrovat sílu a okamžitě sám sebe – staronového prezidenta – katapultovat na první místo pod světly reflektorů mezinárodní politické scény. To se mu víceméně podařilo. Trump sehrál kus „politického tyjátru“ samozřejmě hlavně pro své voliče s červenou kšiltovkou, kteří v Bílém domě toužili po mnohem pevnější ruce, než jakou byla tak vetchá Bidenova.

Což vše neznamená, že Trump už žádná cla nezavede. Jen bude nakonec postupovat – tedy spíše jeho administrativa – mnohem konvenčněji. Dočkáme se tak dalších cel na Čínu a nejspíše i na EU. Protože tyto dvě ekonomiky představují pro USA z hlediska obchodního schodku větší problém než Kanada či Mexiko (viz graf organizace Council of Foreign Relations). Půjde však už zřejmě o cla selektivně zacílená, ne plošná, jejichž zavádění bude předem delší dobu známé, postupné, činěné na základě předchozí důkladné analýzy, nikoli impulsivním kývnutím od stolu nebo z golfového hřiště. Už to nebude politický „tyjátr“, kdy se na poslední chvíli žhaví telefonní linky hlav států, protože po pondělku má Trump u svých voličů zjevně splněno – vždyť jej zahrnuli ovacemi, jaký je to rázný chlápek, „co se nezakecá“, přesně jak sliboval.

Většinově má volič krátkou paměť a spokojí se s prostými gesty a okázalou demonstrací síly, utvrdil se zase Trump.

Vánoce nečekaně silně povzbudily nakupování Čechů

Ti své útraty v obchodech navýšili nejvíce za takřka tři roky. Více utráceli hlavně za kosmetiku a oblečení

Maloobchodní tržby v Česku loni v prosinci nečekaně silně vzrostly. Meziročně přidaly 6,2 procenta. To je nejvýraznější nárůst za takřka tři roky, za celé období od ledna 2022. V lednu 2022 byly tak vysoké z velké části kvůli ponížené základně meziročního srovnání ledna 2021, kdy vrcholila covidová pandemie a uplatňovaly se protipandemické restrikce, omezující pochopitelně i maloobchodní prodej. Před obdobím pandemie byl vyšší nárůst tržeb maloobchodu, než je ten loňský prosincový, zaznamenán naposledy v prosinci 2019.

Přestože letos v lednu spotřebitelská důvěra klesla nejníže od loňského února, prosincových tržeb se tyto chmury netýkaly. Adventní a vánoční období letos povzbudilo maloobchodní utrácení mimořádně silně. Což souvisí s pokračující růstem reálných mezd, jenž bude pokračovat i letos. Přesto se reálné mzdy dostanou na úroveň předpandemického roku nejspíše až v příštím roce. Nicméně v prosinci lidé v Česku citelně navýšili útraty za nepotravinářské zboží, které narostly hned o 8,1 procenta. To svědčí o tom, že lidé jsou ochotni utrácet za věci zbytnější povahy, než jsou například potraviny. Tržby v segmentu potravin přidaly v prosinci meziročně jen 2,7 procenta. Češi navyšovali své útraty hlavně za kosmetiku, oblečení a obuv. Narůstaly přitom ovšem také jejich výdaje za pohonné hmoty.

Za celý rok 2024 tržby maloobchodu přidaly 4,6 procenta, což je nejvyšší celoroční nárůst od roku 2018, kdy rostly ve stejném rozsahu, tedy 4,6 procenta. Vyššího celoročního růstu dosáhly naposledy roku 2017, kdy si polepšily o 5,7 procenta. Návrat takřka k růstovým úrovním z doby před pandemií zaznamenal loni internetový prodej. Internetové obchody přidaly na tržbách silných 17,1 procenta, což je nejvíce od roku 2020, kdy ovšem online tržby zčásti navyšovala probíhající pandemie a související restrikce uplatněné na „kamenný maloobchod“.

Letos tržby maloobchodu přidají méně než loni, zčásti proto, že už nebudou těžit z ponížené základny meziročního srovnání. Měly by přidat 2,9 procenta. Klíčovým důvodem bude zmíněný pokračující růst reálných mezd, letos o tři procenta, který sice oproti loňsku taktéž zpomalí, ale bude stále poměrně solidní. Češi navíc mají stále poměrně výrazné úspory, které mohou letos ve vyšší míře rozpouštět.

Návrat fosilní energetiky, oznámil Trump – a v Davosu nikdo ani nehlesl

Trump si americké IT miliardáře, tedy nejbohatší lidi světa, získal slibem levné fosilní elektřiny pro datová centra ke zdokonalování umělé inteligence.

Čím si Donald Trump získal americké IT miliardáře, tedy nejbohatší lidi světa? Tím, že jim slíbil levnou fosilní elektřinu pro datová centra ke zdokonalování umělé inteligence.

V Davosu bylo letos věru živo. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová se snažila využít momentální slabosti Berlína i Paříže a na sledovaném fóru si řekla – prakticky bez povšimnutí českých médií – o vytvoření částečné fiskální unie, a dokonce unie dluhové. Pravděpodobnější než vznik těchto unií v rámci EU je ale velký comeback fosilní energetiky naopak v tříštícím se, nikoli „unionizujícím“ světě, pod čímž bude podepsán zase Donald Trump. Americký prezident davoské ekonomické fórum, jemuž se někdy přezdívá Světové environmentální fórum, „vytrolil“ pořádně, i když vystoupil pouze online.

Leyenová chce získat ještě větší moc, než jakou má. Říká tomu „28. Režim“. Pro inovativní firmy mají platit jednotná daňová pravidla napříč EU, což je základní rys fiskální unie. Šéfce eurokomise je záminkou k vytvoření jednotných daňových pravidel nedostatečná inovativnost firem EU. Chce je tedy podpořit, zvětšit jim trh. Jenže klíčovým zdrojem slábnoucí konkurenceschopnosti firem v EU jsou faktory, z nichž Leyenová slevovat nechce, jsou-li vodítkem její dosavadní slova i činy ve funkci, v níž setrvává už od roku 2019. Jsou to faktory jako příliš ambiciózní Green Deal, emisní povolenky, drahé energie, přeregulovanost, přehnaná byrokracie, rozbujelé dotace, ústrk podnikatelského stavu ve jménu ideologií. „28. Režim“ je tak na první pohled možná líbivý, ve skutečnosti má Bruselu umožnit prosazovat to, co už nyní vede k zaostávání EU ve světě, ještě důsledněji, ještě centralizovaněji, bohužel tedy s ještě zkázonosnějším dopadem.

Ovšem tím Leyenová, pro niž je nejlepší obranou útok, nekončí. Chce vytvořit unii kapitálových trhů v rámci EU, kterou nově přejmenovala na „unii úspor a investic“. Ve skutečnosti jde o další pokus vytvořit i přes odpor Němců dluhovou unii, jež by oddalovala bankrot zemí typu Itálie. K vytvoření kapitálové unie – či unie úspor – je třeba bezrizikového aktiva, jaké v USA představuje dluhopis americké vlády. V Česku zase dluhopis vlády české. Jenže eurozóna takový nástroj nemá. Protože kdykoli si kterýkoli stát eurozóny půjčuje v euru, půjčuje si vlastně v cizí měně, nad níž nemá přímou samostatnou kontrolu. Roli bezrizikového aktiva – které je nutnou, nikoli postačující podmínkou pro další posun v rozvoji unijně ujednoceného kapitálového trhu – může v eurozóně hrát těžko něco jiného než eurodluhopis. Ten ale odmítají Němci, ale třeba i Nizozemci, protože nechtějí přebírat zodpovědnost za povážlivě narůstající italské nebo francouzské dluhy.

Vytvoření „unie úspor a investic“ by znamenalo vytvoření dluhové unie, v níž by i Česko přejímalo zodpovědnost třeba právě za italské dluhy. Pokud chce šéfka eurokomise opravdu podpořit investování v EU, ať zruší či reviduje Green Deal, pozastaví emisní povolenky, liberalizuje trhy, debyrokratizuje, zbavuje EU dotací i ústrku podnikatelů ve jménu ideologií. To jsou skutečné brzdy investování v EU, nikoli neexistence unie kapitálových trhu. Americké firmy jsou inovativnější, méně regulované či mají k dispozici levnější energie a nespoutává je zelená ideologie. Proto do nich i řadoví investoři vkládají peníze, místo firem z EU. Aby to Unie napravila, nemusí zřizovat „unii úspor a investic“, je třeba úplně jiných opatření. A Leyenová je ve funkci přes pět let, takže měla dost času na jejich uskutečnění.

Trump se na davoském fóru do EU obul, ale zatím hlavně kvůli masivnímu pokutování technologických obrů. Unijní pokuty mu nejsou ničím jiným než formou zdanění. Elonu Muskovi, Jeffu Bezosovi, Marku Zuckerbergovi & spol. tak vrací podporu; to, že se přiklonili na jeho stranu.

Když Trump v prvních hodinách ve funkci odstoupil od Pařížské klimatické dohody, žádný z amerických IT miliardářů, nejbohatších lidí světa, ani nehlesl. Když od té samé dohody Trump odstupoval roku 2017, Zuckerberg, ba dokonce i Musk a další dávali najevo nelibost. Nyní už ne. Čím si je Trump získal?

Slíbil jim levnou fosilní elektřinu pro rozvoj datových center potřebných pro změnu k rozvoji a zdokonalování umělé inteligence. Navíc se zjevně bude za jejich byznys houževnatě brát v EU. Ta tak bude muset s masivním pokutováním amerických technologických firem skoncovat. Trump má EU v hrsti, protože je na něm závislá vojensky a kvůli odstřihávání od ruských energií nově také energeticky.

Fosilní energetice tak vskutku nic moc nebrání vrátit se ve velkém stylu na výsluní. Korporátní Amerika ani Silicon Valley se vzpouzet nebudou. Dochází tak k hloubení propasti mezi Silicon Valley, které se šikuje za Trumpa, a kruhy kolem Davosu, jež stále mají značný vliv alespoň na Evropskou komisi a skrze ni na dění a legislativu v EU. Kruhy kolem Davosu budou asi odolávat o něco déle, neb jim Trump nemá tolik co nabídnout jako miliardářům z Křemíkového údolí. Může je ale za to pořádně zmáčknout, například vysokými cly na dovoz z EU.

Pokud navíc Silicon Valley zůstane sešikované za Trumpem, což je otázka (objevují se jisté rozpory mezi Trumpem a Muskem), už příští davoské ekonomické fórum se může nést v docela jiném duchu než to letošní. Ostatně, náznak toho byl patrný už letos: když na fóru domluvil virtuálně přítomný Trump, na klimatickou změnu se jej nikdo zeptat neodvážil. Jak paradoxní. Vždyť to byla fóra v Davosu, která v posledních letech, ba desetiletích tak vlivně a horlivě tlačila boj s klimatickou změnou. A nyní před delegáty fóra stojí nejmocnější politik světa a nikdo ani nezadutá, aby jej dotazem na klimatickou změnu nepohoršil. Časy se mění…

Vláda měla letos v lednu vyšší schodek než v lednu roku 2023 i 2022

A to i přestože – hlavně daňové – příjmy rozpočtu rostou meziročně o desetinu vyšší

Tuzemské veřejné finance letos v lednu hospodařily se schodkem 11,2 miliardy korun. Jde o nižší lednový schodek, než byl ten loňský, ale vyšší než ten předloňský. Roku 2022 vykázal státní rozpočet dokonce mírný přebytek.

K letošnímu meziročnímu snížení schodku o 14,7 miliardy korun přispělo hlavně vyšší daňové inkaso. Meziročně příjmy rozpočtu poskočily o takřka desetinu, přičemž ovšem daňové inkaso hned o takřka 16 procent. Výběr pojistného pak vzrostl bezmála o sedm procent. Nárůst inkasa daně z příjmu o více než třináct procent souvisí zejména s loňským růstem platů a mezd v ekonomice, přičemž bezmála desetinový vzestup inkasa DPH zase odráží vzestup spotřeby domácností, jejž umožnil právě loni obnovený růst reálných mezd. Přechodně ovšem inkaso nejen obou zmíněných daní navyšuje také konsolidační balíček, který se ještě loni v lednu neprojevoval, protože z hotovostního hlediska byly jeho důsledky patrné až v únorovém plnění rozpočtu.

Letošní lednové plnění tedy vychází se srovnání s ještě poníženou, „předbalíčkovou“ základnou, což právě daňové inkaso přechodně navyšuje. Letos v lednu však již naposledy.

Na straně výdajů vláda ušetřila meziročně12,5 miliardy korun díky odeznění energetické krize a potřeby ulevovat lidem od drahých energií.

Za celý letošek by se schodek rozpočtu měl vejít do schváleného limitu 241 miliard korun. Klíčovou hrozbou takovému vývoji je možný znatelně nižší než předpokládaný růst české ekonomiky, pohybující se třeba jen kolem úrovně 1,5 procenta, ba i níže. Ten by mohl schodek rozpočtu zvednout o zhruba 30 miliard korun. Takže by maximální povolený deficit splněn nebyl.

„Suchej únor“ letos připraví prodejce alkoholu o 1,6 miliardy korun, což je historicky rekordní údaj

Češi i tak za alkohol utratí dějinně nejvíce, zhruba 130 miliard korun

Populární akce „Suchej únor“ představuje stále závažnější problém pro prodejce alkoholu. Ať už se jedná o hospody či hypermarkety. Zvláště hospody, předně ty venkovské, jsou přitom od loňska zasaženy růstem DPH z čepovaného piva.

Loni se akce „Suchej únor“ aktivně zúčastnilo dosud rekordních sedmnáct procent dospělé populace ČR (roku 2023 to bylo ještě jen třináct procent), tedy vůbec poprvé přes milion lidí, konkrétně zhruba 1,2 milionu. Po víceméně stagnaci mezi lety 2022 a 2023 se tak obnovil růst popularity akce. Už v letech 2017 až 2022 její obliba výrazně narůstala, postupně z počáteční úrovně tří procent zapojené dospělé populace.

Kvůli existenci akce, při níž se Češi na celý druhý měsíc roku (a někteří i na déle) vzdávají konzumace alkoholických nápojů, přicházejí ve střednědobém pohledu prodejci alkoholu o stále méně zanedbatelnou část svých tržeb. Letos lze jejich ztrátu způsobenou akcí „Suchej únor“ vyčíslit na zhruba půl miliardy korun.

Ze zprávy Alkofakta 2020, kterou sestavili organizátoři akce „Suchej únor“ a Ladislav Csémy z Národního ústavu duševního zdraví, vyplývá, že přibližně 90 procentům účastníků akce se podaří její cíl naplnit.

Za alkoholické nápoje lidé v Česku podle nejnovějších dat Eurostatu – za rok 2023 – utratili 116,2 miliardy korun ročně. Loni to odhadem bylo 125 miliard korun, letos to bude zhruba 130 miliard, i kvůli inflaci. To je takřka 15 tisíc korun v přepočtu na dospělou osobu. Měsíčně jde tedy o přibližně 1250 korun na osobu.

Akce „Suchej únor“ se ovšem budou účastnit spíše ti konzumenti alkoholu, kterým relativně více záleží na životosprávě, pročež i jejich konzumace alkoholu je i bez akce „Suchej únor“ podprůměrná. Jejich měsíční výdaje za alkohol činí průměrně zhruba 900 korun, nikoli 1250 korun.

Pokud tito lidé dodrží „Suchej únor“ jako v minulých letech i letos, připraví prodejce alkoholu po celé ČR během právě začínajícího letošního února o takřka 700 milionů korun. To plyne z toho, že 1,08 milionu účastníků „Sucháče“, kteří akci úspěšně zvládnou, si tím pádem „odpustí“ výdaje za alkohol v průměru 900 korun, tedy dohromady za zhruba 970 milionů korun.

Navíc, u deseti procent účastníků akce, kteří se do ní rozhodli zapojit, ale nakonec její cíl nenaplnili, lze na základě údajů z minulých ročníků předpokládat nulovou spotřebu alkoholu alespoň po část letošního února. Pokud tito lidé utratili v průměru za alkohol zhruba poloviční částku, než jakou by utratili nebýt jejich (nakonec ne zcela úspěšného) zapojení se do akce „Suchej únor“, jedná se o dalších více než 50 milionů korun ztráty pro prodejce alkoholu.

Podle zmíněné zprávy Alkofakta 2020 však část účastníků akce drží „Suchej únor“ i během března, dubna či května. Ještě v květnu se alkoholu nedotkne dvanáct procent účastníků akce, což odpovídá 205 tisícům osob. Ještě více lidí zřejmě logicky vydrží alkohol nekonzumovat v březnu a dubnu. Takže tito lidé v souhrnu připraví prodejce alkoholu počínaje březnem až do konce letošního roku v souhrnu o dalších zhruba 650 milionů korun.

Sečteno, podtrženo, „Suchej únor“ letos prodejce alkoholu připraví o bezmála 1,6 miliardy korun.

Se ztrátou musí počítat také stát, třeba proto, že vybere méně na spotřební dani z lihovin, piva či některých vín.

Radovat se z akce „Suchej únor“ zato ale mohou třeba prodejci stále populárnějších domácích limonád a dalších nealkoholických nápojů. Těm tržby naopak díky ní rostou, neboť část konzumentů si místo alkoholického nápoje koupí právě nějaké „nealko“. (6.2.2025)