.jpg)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
O prázdninách totiž na pumpách za čistou průměrnou mzdu pořídí zhruba 1 125 litrů pohonných hmot, nikdy to nebylo více
Tuzemské řidiče asi čeká nejlevnější letní motoristická sezona v historii Česka. O prázdninách totiž na pumpách za čistou průměrnou mzdu pořídí zhruba 1 125 litrů pohonných hmot.
Tak levně nebylo – vzhledem k čistým výdělkům Čechů – ani zjara prvního covidového roku 2020, kdy se ceny ropy na světových trzích propadly až poblíž úrovně 400 korun za barel Brentu, poprvé od 90. let. Nyní se barel severomořské ropy Brent prodává v přepočtu za zhruba 1 440 korun. Přesto se řidiči mohou těšit na nejlevnější léto historie. Dokonce levnější než „za komunistů“. Vždyť před čtyřiceti lety, roku 1985, sice stál litr pohonných hmot průměrně jen 6,20 Kčs, ale za průměrnou čistou měsíční mzdu si jich člověk pořídil jen zhruba 410, bezmála třikrát méně než letos. Co za levnými palivy současnosti vězí?
S blížícími se volbami četní tuzemští politici vytahují kartu levných pohonných hmot, jako by se snad o jejich láci nějak zasloužili. Nesmysl. Samozřejmě, s výjimkou let 2022 až 2023, kdy pohonné hmoty vláda přechodně zlevnila snížením spotřební daně. To je však pryč. Nyní má ovšem klíčový podíl na nejlevnějších pohonných hmotách české historie jiný politik – americký prezident Donald Trump.
Po čtyřech měsících u moci se zase tolika úspěchy věru chlubit nemůže. Nepřipadla mu ani Kanada, ani Grónsko, dokonce ani Panamský průplav. V Gaze se žádná Riviéra nebuduje. Čína se Americe nepodvoluje ani po uvalení obřích vzájemných cel, takže Trump je nakonec rád, že z nich vycouval bez výraznější ztráty tváře. Na Ukrajině se stále válčí a málokdo je tím více překvapen než zase Trump, jenž sliboval mír do 24 hodin od převzetí prezidentského úřadu. K nejsvětlejším okamžikům dosavadního Trumpova prezidentování tak patří nedávné turné po Blízkém východě. V pouštním království Saúdské Arábie mu vystrojili prvotřídní přivítání, ovšem předešli si jej i něčím dalším. Zvýšením těžby ropy.
Zvýšení těžby ropy v podání Saúdské Arábie a dalších tradičních velkých těžařů, včetně Ruska (jde o uskupení OPEC+), šokovalo zainteresovaný svět už začátkem dubna. Tehdy, den po Trumpově „dni osvobození“, se burziáni potáceli v děsu z těžkého útlumu světové ekonomiky pod tíhou masivních amerických cel uvalených prakticky na celý svět. V Rijádu vycítili příležitost, jak si Trumpa naklonit. I když by v čase vyhlíženého zásadního útlumu světové ekonomiky bylo logické těžbu ropy omezit, Saúdové se naopak rozhodli pro šokové navýšení její produkce. Svedli to na Kazachstán a Irák. Prý že tyto dvě země předtím porušovaly limity těžby, takže aby jim to Rijád „vytmavil“, sám nejenže už těžbu škrtit nebude, naopak ji navýší. Jen ať se Kazachstán a Irák dusí ve vlastní šťávě.
Ne snad, že by obě uvedené země limity těžby neporušovaly, avšak to je celkem běžný kolorit dění v rámci uskupení OPEC+. Limity jsou stanovovány, jen aby se zase porušovaly, alespoň některými z členských zemí. Rijád nyní rozlítilo jednání Kazachstánu a Iráku jen naoko. Jednání obou zemí mu poskytlo vítanou záminku, jak těžbu ropy zvýšit, i když se dal čekat spíše globální pokles poptávky po ní.
Saúdové vytušili, že s množícími se Trumpovými přešlapy a nenaplněnými sliby si jej tím spíše nakloní, když mu vyhoví ve věci, o niž mu jde již delší čas. Trump skutečně opakovaně vyzývá kartel OPEC, základ uskupení OPEC+, ať jde s cenou ropy dolů. Tedy ať navýší její těžbu. Vyšší těžba ropy znamená levnější ropu a pohonné hmoty jak v Česku, tak v USA i mnohde jinde ve světě. A Trump levnější paliva v Americe vítá, neboť si konečně může u svých voličů připsat nějaký úspěch. Levnější paliva také zmírní obecnou inflaci v USA, což mu umožní zesílit tlak na americkou centrální banku, aby postupovala se snižováním úrokových sazeb rychleji.
Levná ropa a nízké úroky, to jsou základní prvky Trumpovy hospodářské politiky, lze-li o něčem takovém mluvit. Spíš jde totiž o intuitivní úvahu newyorského realitního magnáta, jehož odkojilo 20. století.
Co má Trump z ropné láce, je zjevné. Ale co z ní má Saúdská Arábie? Vždyť její letošní rozpočtový deficit může činit kolem 70 miliard dolarů. To je o dost více než dvojnásobek hodnoty předpokládané letošním plánem saúdskoarabské vlády. Loni Rijád potřeboval cenu barelu ropy Brent kolem úrovně 100 dolarů, aby dosáhl vyrovnaného hospodaření. Během letoška zatím cena spadla zhruba ze 75 na 65 dolarů za barel. Na první pohled se tak zdá, že se Saúdové střílejí do nohy, když jdou Trumpovi na ruku. Jenže jejich sázka má širší rozměr.
Rijád si Trumpa potřeboval naklonit z velké části proto, aby americký prezident nekývl Izraeli na jeho zamýšlené letecké údery na jaderná zařízení v Íránu. Tyto údery měl Tel Aviv naplánované již na květen. Trumpův tolik zásadní souhlas ale nezískal. I kvůli přičinlivosti Saúdů. Rijád v poslední době elementárně zastabilizoval své vztahy s Íránem a nepřeje si širší blízkovýchodní válku, k níž by izraelské údery mohly vést.
Saúdská Arábie si zkrátka vyhodnotila, že možný širší konflikt na Blízkém východě je jí větším rizikem než příliš nízké ceny ropy. Navíc, nynější hýčkání vztahu s Trumpovými USA upevňuje její postavení v rámci blízkovýchodního regionu, a to nejen ve vztahu k Íránu, ale i k Izraeli, tedy k tradičnímu spojenci USA. Toto pěstování vazby s Amerikou Rijád jistě ještě kapitalizuje.
Mezitím se čeští řidiči mohou těšit z nejlevnějšího léta historie. A tuzemští vládní politici zase z toho, že jim Trump zařídil hezký předvolební dáreček, aniž by je to stálo jediný haléř…
Světu hrozí finanční Armageddon, varuje matka Komerční banky
Trumpovu Ameriku může po vyschnutí levného japonského financování sevřít bludný kruh růstu dluhu a jeho nákladů
Francouzská banka Société Générále temně varuje. Podle jejího globálního stratéga Alberta Edwardse hrozí globálnímu finančnímu trhu doslova „Armageddon“. Zkázu může podle experta matky tuzemské Komerční banky způsobit zdražení dosud levného japonského financování amerického dluhu i amerických akcií.
Vskutku, výnos dlouhodobých japonských dluhopisů strmě stoupá. Například výnos třicetiletých dluhopisů japonské vlády včera uzavřel na hladině 3,14 procenta, nejvýše minimálně od 90. let minulého století. Pro srovnání, průměrný výnos těchto dluhopisů činil v letech 2010 až 2019 pouze 1,32 procenta. Průměrný výnos let 2015 až 2019 byl dokonce jen 0,78 procenta. Nyní je tedy výnos zhruba čtyřikrát vyšší než průměrně v druhé polovině minulého desetiletí. To už je razantní změna. Na rekordu je také výnos čtyřicetiletých japonských dluhopisů.
Japonsko přitom představuje vůbec největšího zahraničního věřitele Spojených států. Japonské finanční instituce ve velkém nakupují americké vládní dluhopisy. Země vycházejícího slunce se navíc od splasknutí tamní realitní a akciové bubliny na přelomu 80. a 90. let minulého století potýkala s vleklou, desetiletí trvající ekonomickou stagnací, doprovázenou silnými deflačními tlaky. Právě tyto tlaky – k nimž zásadně přispěla nepříznivá demografická situace a povážlivé stárnutí japonské populace – fundamentálně zapříčinily pokles výnosu dluhopisů na zmíněná minima druhé poloviny minulé dekády.
Očekávání jen velmi nízké inflace, ba dokonce deflace přiměla japonskou centrální banku během 90. let snížit základní úrokovou sazbu postupně ze šesti procent na nulu a roku 2001 pak průkopnicky zahájit režim kvantitativního uvolňování. Ten se do jiných ekonomik, včetně USA a eurozóny, rozšířil až v důsledku globální finanční krize let 2008 až 2009.
Výsledné dlouhodobě nízké japonské úrokové sazby daly vzniknout fenoménu takzvaných „carry obchodů“ financovaných právě v nízko úročené japonské měně, jenu. Tyto mezinárodně vyhledávané obchody spočívají v tom, že investoři z celého světa si půjčují v japonském jenu – za nízký úrok –, aby následně za japonskou měnu nakoupili americký dolar, který pak „zaparkují“ v dluhopisech americké vlády. Lákavost obchodu tkví v rozdílu ve výnosu amerických dluhopisů, který dostatečně převyšuje náklady jejich financování v japonské měně. Jde vlastně o poměrně málo rizikový „strojek na peníze“, jehož výnosnost samozřejmě stoupá a objemem zapojených finančních prostředků.
Jenže popsaný růst výnosů japonských dluhopisů na rekordní úroveň řady uplynulých desetiletí signalizuje vážně ohrožení jenových „carry obchodů“. Jejich atraktivita může fatálně padnout, neboť rozdíl ve výnosu amerických dluhopisů a nákladů jejich jenového financování už nemusí být tak atraktivní jako doposud.
Japonská centrální banka letos v lednu zvýšila svoji základní úrokovou sazbu na 0,5 procenta, kde byla naposledy v říjnu 2008, než se v Japonsku projevila zmíněná globální finanční krize. Nárůst základní úrokové sazby ze záporné úrovně -0,1 procenta, kterou vykazovala ještě loni v únoru, až právě na 0,5 procenta, znamená zásadní obrat japonské měnové politiky. Představuje zásadní známku zdražování jenového financování a zároveň – kvůli souvisejícím vyšším výnosům – růstu atraktivity investování „doma v Japonsku“.
Japonci, největší zahraniční věřitelé USA, se tak mohou masivně přesouvat na rodnou hroudu. Zbavovat se amerických dluhopisů a za získané prostředky nakupovat ty japonské. Nepříznivý dopad na americké dluhopisy by ruku v ruce s tím byl umocněn poklesem mezinárodní atraktivity popsaných „carry obchodů“.
Výsledkem tak může být právě onen „Armageddon“, spočívající v prudkém oslabení globální poptávky po amerických dluhopisech. Propad jejich ceny by znamenal znatelný růst jejich výnosů. Ten by prodražil nejen obsluhu dluhu americké vlády, ale – protože výnos vládního dluhopisu obecně představuje referenční úrokovou sazbu – celkový nárůst nákladů financování. Tedy i financování investic do akcií.
Hrozí tedy výrazný pokles poptávky jak po amerických dluhopisech, tak amerických akciích.
Navíc, s růstem nákladů obsluhy dluhu americké vlády bude třeba ještě hlubšího rozpočtového deficitu USA. Spojené státy se tak mohou ocitnout v bludném kruhu, kdy po vyschnutí levného japonského financování budou muset vydávat více a více dluhopisů, aby pokryly rostoucí deficit. To nejen dále bude šponovat výnos amerických dluhopisů a zvedat náklady obsluhy dluhu USA, ale také zesilovat inflační očekávání a inflaci. Protože čím výraznější deficitní financování je, tím silnější bývají také právě inflační tlaky. Rostoucí inflace a inflační očekávání přitom nahlodává (vyhlíženou) ziskovost firem a podniků, což může jen dále ochromit zájem o americké akcie.
To vše v době, kdy americký prezident Donald Trump Kongresem protlačuje balík daňových škrtů. Ten by již tak neutěšený stav amerických veřejných financí zásadně zhoršoval, i pokud by levné japonské financování amerického dluhu nebylo v sebemenším ohrožení….
Trump udeřil na EU, hrozí jí 50procentním clem již od příštího měsíce
Česko loni vyvezlo do USA zboží za více než 166 miliard korun, poškodil by jej hlavně druhotný dopad cel
Koruna odevzdala část svých dnešních (23. 5.) zisků vůči dolaru a všechen dnešní zisk, jejž nabrala vzhledem k euru, poté co americký prezident Donald Trump na sociální sítí Social Truth oznámil záměr uvalit nové clo na dovoz z Evropské unie. Nová celní sazba by měla činit 50 procent a platit od letošního 1. června.
Česká republika loni vyvezla do USA zboží za 166,2 miliardy korun. Export do USA tak tvořil zhruba 2,8 procenta celkového vývozu. Nová Trumpova cla by tak na českou ekonomiku jako celek dolehla tíživě spíše svým druhotným efektem. Mají totiž potenciál oslabit také klíčové obchodní partnery Česka v zemích EU v čele s Německem. Slabší ekonomický výkon Německa a dalších ekonomik EU pak může mít na Česko tíživější dopad, než jaký případně budou mít Trumpova cla přímo. Přímý dopad bude v případě Česka problémem mikroekonomickým spíše než makroekonomickým, a to kvůli zhoršení konkurenceschopnosti těch konkrétních českých firem a podniků, jež se exportně na americký trh silně zaměřují.
Největší položkou českého vývozu do USA byla loni telekomunikační zařízení, jichž ČR exportovala za dvanáct miliard korun. Elektronických součástek a zařízení pak vyvezla za více než jedenáct miliard korun. Strojů a motorů na jiný pohon než elektrický – s výjimkou turbín apod. – pak exportovala za zhruba 9,5 miliardy korun. (24.5.2025)
.jpg?s3=1)
