Trumpovi lidé se přepočítali se cly

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Dolar oslabuje, zatímco předpokládali posílení, zřejmě i kvůli protiúderu Číny. Inflační šok z cel tak pro řadového Američana může být o to těžší.

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa se zásadně přepočítala. Nemá obchodní válku, kterou rozjela, plně pod kontrolou. Alespoň podle vývoje kursu dolaru. Americká měna ji zrazuje, protože Trumpovi lidé čekali posilování dolaru, který ovšem místo toho oslabuje. Třeba česká koruna si vůči němu za včerejšek připisuje (v čase 15:35) výrazné takřka procento.

Přitom podle učebnic platí, že země, která uvalí nová cla, se dočká zpevnění své měny. Protože cla vylepší obchodní bilanci. Trumpův ministr financí Scott Bessent při slyšení v Kongresu u příležitosti svého schválení do funkce uvedl, že dodatečné desetiprocentní průměrné efektivní clo zpevní dolar o čtyři procenta. Takže nyní, když USA průměrné efektivní clo uplatněné na svět zvedly podle odhadu, jejž uvádí agentura Bloomberg, nad 25 procent, dolar by měl posílit o nějakých deset procent. A pomoci tak svým zpevněním tlumit inflační dopad cel na amerického spotřebitele.

Jenže dolar místo toho oslabuje, takže inflační dopad cel naopak umocňuje…

Jedním z důvodů, proč dolar neposiluje, jak Trumpova administrativa předpokládala, může být protitah Číny. Ta se podle spekulací trhu zbavuje amerických dluhopisů, tedy klíčového dolarového aktiva. Tyto spekulace v přímém přenosu nelze ověřit. Peking ovšem ještě navíc čínským státním bankám v podstatě přikázal, aby omezily své nákupy dolaru, což rovněž vytváří tlak na jeho oslabení.

Otázkou je, zda „zrada dolaru“ Trumpa odradí od další odvetného šponování cel, jež pochopitelně jejich celkový inflační potenciál ještě zvýší.

…s postupným šponováním celních sazeb se navíc ovšem jak Spojeným státům, tak Číně zužuje prostor, jak protivníka v obchodní válce zasáhnout. Podle kalkulace Bloombergu už celní sazba kolem 100 %, která platí nyní, zastaví většinu čínského vývozu do USA. Zvýšení sazby dále, třeba na 200 %, tak už rozsah vývozu Číny do USA omezí méně, než nynější navýšení na 100 %. Protože už nynější navýšení zkrátka činí většinu čínského zboží v USA neprodejnou.

Eskalace americko-čínské celní války je tak tedy v tuto chvíli dramatická, ale to nejpodstatnější z ní už vlastně proběhlo.

Na řadu tak musí přijít další opatření, jak protivníka poškodit, než je navyšování celních sazeb. Bílý dům proto připravuje černou listinu věcí zakázaných k investování. Americké penzijní fondy a další investoři budou mít zakázáno do takto vyčerněných věcí investovat, protože jinak by financovali „čínskou válečnou mašinérii,“ jak říká Bessent.

Ministr financí USA také Čínu varuje, aby se neuchylovala k devalvaci své měny. Čínská měna, ta v mimopevninské variantě (méně regulovaná než pevninská varianta) ovšem nyní vůči dolaru znehodnocuje na své historické minimum. Takové oslabení alespoň zčásti tlumí účinek navýšení amerických cel, protože vrací čínským exportérům část ztracené konkurenceschopnosti. Bessentova výzva směrem k Číně, ke zdržení se devalvace v režii Pekingu, naznačuje právě jistou nervozitu americké administrativy, která čekala posilování dolaru, namísto jeho oslabování.

Možnou nervozitu Trumpova týmu nerozptyluje ani analýza Deutsche Bank. Největší německá banka varuje, že pokud probíhající nečekaný výprodej amerického dluhu, který nemusí mít na svědomí (jen) Čína, ale mezinárodní investoři děsící se nevyzpytatelnosti americké administrativy i hrozby recese v USA, neskončí, bude americká centrální banka muset zahájit nouzové kvantitativní uvolňování – i přes výrazné inflační tlaky v USA. A za nově vytvářené – nově „tištěné“ – dolary pohotovostně vykupovat právě americké dluhopisy. To by patrně dále citelně zvedlo inflační očekávání v USA a také dále prodražilo náklady obsluhy amerického dluhu.

Na druhu stranu, Trumpovi lidé sází na to, že svými cly Čínu zasahují více než ona Ameriku těmi odvetnými. Jak to?

Na první pohled se totiž zdá, že situace je symetrická: Trump tento měsíc zvedl clo na Čínu o 84 %, Čína odpověděla navýšením o 84 %. Jenže Trumpovo clo se týká daleko širšího okruhu zboží. USA totiž, vyjdeme-li z loňských čísel, dovážejí z Číny zboží za 440 miliard dolarů ročně, zato Čína z USA jen za 145 miliard.

V tomto smyslu tedy Trumpovo clo – byť číselně shodné s čínským – dopadá na čínský zahraniční obchod třikrát tíživěji než clo Pekingu na Ameriku. Náhle je obří schodek amerického obchodu s Čínou Trumpovi vlastně v určitém ohledu trumfem v ruce. Americká cla kvůli právě existenci masivního schodku zkrátka zasahují Čínu třikrát tíživěji, než je tomu naopak. Na to tedy právě vsází americká administrativa. Míní, že Čína nakonec vzájemné šponování celních sazeb utne jako první, protože jí bolí víc. Proto je dosti pravděpodobné, že Trump vyrukuje s odvetou a zvýší clo na Čínu třeba i na 200 %, i když už tím Čínu poškodí méně než předchozím navýšením na zhruba 100 %.

Trumpa ostatně stále pokračuje v nastolené linii. Chystá novou sadu cel. Tentokrát se budou týkat farmaceutických přípravků.

Česko loni do Spojených států exportovalo farmaceutické přípravky za 2,3 miliardy korun, plyne z dat ČSÚ. To je poměrně nízká hodnota. Český vývoz do USA tak může ohrozit spíše možné Trumpovo další clo, na stroje a na výrobky intenzivně využívající ocel, protože těch ČR loni vyvezla do USA v objemu kolem 40 miliard korun.

Trumpova cla tak v Česku mohou těšit alespoň čerpadláři, i když to zatím jednají tak, jako by žádná obchodní válka nebyla.

Obava z výrazného útlumu světové ekonomiky, jejž mohou způsobit rozsáhlá americká cla, žene dolů cenu ropy. V době, kdy Trump nová, „reciproční“ cla minulou středu ohlašoval, vyšel barel ropy Brent v přepočtu na nějakých 1720 korun. Nyní už stojí jen zhruba 1380 korun. Po zohlednění kursu koruny k dolaru tedy ropa v posledním necelém týdnu zlevňuje o zhruba dvacet procent. České čerpací stanice ovšem na tento masivní pokles zatím nereagují.

Benzín se včera prodával celorepublikově průměrně za 34,99 Kč/l, tedy o čtyři haléře dráže než v den, kdy Trump svá cla oznámil. Nafta byla o pět haléřů levnější, když včera vyšla na 34,12 Kč/l. Přitom znatelně zlevňují také velkoobchodně prodávaná paliva na komoditní burze v Rotterdamu. Například cena velkoobchodní nafty je po přepočtu do korun o přibližně jedenáct procent nižší, než když Trump své cla oznamoval. Velkoobchodní nafta je v korunách nyní v blízkosti svého minima za celou dobu od roku 2021.

V nejbližší době by se tedy toto mocné zlevnění mělo konečně promítnout u českých čerpacích stanic a vůbec v celém řetězci zajišťujícím zpracování, nákup, distribuci i samotný prodej paliv.

Někteří čerpadláři však mohou situace využít k přechodnému navyšování vlastních marží a zisků s odvoláním na doprodávání zásob nakoupených ještě za nesnížené ceny. Řidiči by proto v těchto dnech měli pečlivěji než jindy vybírat, kde a za kolik natankují.

Chce Trump záměrně dovést Spojené státy do bankrotu?

Není to až tak pošetilá myšlenka, jak na první poslech zní – finančníci o ní mluví jako o (tajné) „Dohodě z Mar-a-Lago“

Klíčovou událostí včerejšího turbulentního dne na světových burzách je to, s jakou nečekanou razancí se mezinárodní investoři zbavují dlouhodobého amerického dluhu. Cena dlouhodobých amerických dluhopisů tak klesá, přičemž administrativě prezidenta Donalda Trumpa narůstá nákladnost obsluhy vlastního masivního dluhu. Oslabuje také dolar. Dokonce třeba i česká koruna vůči dolaru zpevňuje.

Přitom americké dluhopisy nebo právě dolar, tedy obecně dolarová aktiva, tradičně představovaly takzvané bezpečné útočiště pro časy krizí a burzovních otřesů, jakým je ten právě probíhající, bezprostředně související s eskalující světovou celní válkou. To ale tedy dnes neplatí. Mezinárodní investoři totiž ztrácí důvěru ve stěžejní postavení USA ve světě a obávají se tamní recese, v níž mohou vyústit Trumpova cla, nejvyšší za sto let. Část investorů se ovšem dlouhodobých dluhopisů vlády USA zbavuje i proto, že stále vyšší relevanci přikládá tomu, že Trumpova administrativa jedná v souladu s takzvanou „Dohodou z Mar-a-Lago“.

„Dohoda z Mar-a-Lago“ má představovat neoficiální a neformální, v podstatě tajné ujednání Trumpova nejbližšího okruhu spolupracovníků nejen z administrativy. Proto je také pojmenována podle Trumpova floridského sídla. Svým názvem ale odkazuje také na oficiální „Dohodu z hotelu Plaza“, uzavřenou roku 1985 v proslulém newyorském hotelu.

Dohoda z hotelu Plaza, uzavřená představiteli tehdejší skupiny G5 nejvýznamnějších světových ekonomik, znamenala záměrné oslabení dolaru sérií mezinárodně koordinovaných kroků. Z podstatné míry ji motivoval hospodářský vzestup Japonska, jehož (nejen) automobily tehdy už vážně ohrožovaly americkou konkurenci, jíž export znesnadňoval až příliš silný dolar.

Okruh Trumpových kolegů v čele s bývalým pracovníkem amerického ministerstva financí Stephenem Miranem, nyní šéfem prezidentových ekonomických poradců, míní, že Spojené státy i v současnosti, stejně jako v 80. letech, doplácí na tuze silný, nadhodnocený dolar. Jejich cílem tak nemá být nic menšího než provést radikální změnu světového finančního pořádku, vlastně uskutečnit jakousi „světovou měnovou reformu“. V jejím rámci má dojít k zásadnímu oslabení dolaru, které zlepší konkurenceschopnost amerického vývozu a tím pádem celého amerického průmyslu.

Na rozdíl od Dohody z hotelu Plaza má být Dohoda z Mar-a-Lago tajná, neformální, neboť by se podstatné části dotčených – dotčených z celého světa – pochopitelně notně zajídala.

Zmíněné nadhodnocení dolaru plyne podle Trumpova okruhu spolupracovníků ze skutečnosti, že dolarová aktiva stále představují světové bezpečné útočiště. Investoři celého světa investují do dolarových aktiv, jako jsou americké vládní dluhopisy, protože věří nejen síle ekonomiky USA, ale také vojenské síle Spojených států.  Tato jejich víra upevňuje dolar a dolarová aktiva, takže jsou hojně žádaná i přes mohutně narůstající americké veřejné zadlužení.

Příliš silný dolar a přílišný zájem o americké dluhopisy ale v důsledku prohlubují deficit USA v obchodu se světem. Právě proto, že američtí vývozci a americký průmysl ztrácí kvůli silnému dolaru konkurenceschopnost. Z čehož má nejvíce těžit Čína.

Pokud mají Spojené státy vzestup Číny alespoň zbrzdit, historicky mimořádně vysoká cla nestačí, paradoxně musí oslabit dolar, je přesvědčeno Trumpovo okolí. Ostatně po Dohodě z hotelu Plaza a tehdejším oslabení dolaru také došlo k ukončení vzestupu Japonska, jež na přelomu 80. a 90. let zabředlo do několik desítek let trvající deflační stagnace. I když Dohoda z hotelu Plaza nebyla jejím jediným důvodem, přispět k ní určitě mohla.

Což jen zvyšuje naději Trumpova okruhu, že Dohoda z Mar-a-Lago obdobně ochromí Čínu.

Aby se tak však stalo, je třeba podrýt důvěru v dolar, a tedy vlastně i důvěru ve Spojené státy coby světovou vojenskou sílu, jakéhosi „světového četníka“. Náhle se zdá být motivace Trumpova vyhrožování o americkém opuštění NATO ještě o něco zřejmější.

Jde vskutku o propojené nádoby. Pod pohrůžkou vystoupení USA z NATO by totiž v rámci plnění utajené Dohody z Mar-a-Lago některým věřitelům Spojených států, například držitelům amerických vládních dluhopisů z řad členských zemí právě NATO, Trump vnutil stoleté neobchodovatelné „bezúročné“ americké dluhopisy. Namísto těch úročených s mnohem kratší splatností, které daní věřitelé drží nyní.

Trump by v tomto ostatně vycházel ze studie, kterou loni v listopadu publikoval právě jeho šéfporadce Miran. Studie představuje základní kontury nového světového finančního pořádku, jenž se někdy označuje jako Bretton Wood III. Nový světový finanční pořádek by podle Mirana měl skoncovat právě s údajným setrvalým nadhodnocením dolaru.

Pokud by totiž Trump vnutil stoleté neobchodovatelné „bezúročné“ americké dluhopisy věřitelům USA, podryje důvěru v dolar z důvodu faktického částečného bankrotu USA. Což ale právě zamýšlí. No, a pokud si stoleté dluhopisy vnutit nenechají, připraví je o bezpečnostní deštník jménem NATO. Čímž víru v dolar pro změnu podryje vyvoláním nedůvěry v USA coby onoho „světového četníka“.

Navíc existují vedlejší benefity. Zaprvé, stažením vojsk ze světa pochopitelně Spojené státy notně ušetří na odpovídajících výdajích, čímž zbrzdí nárůst svého zadlužení. Zadruhé, narůst zadlužení USA pochopitelně zbrzdí také samotný fakt, že by Spojené státy aktem vnucení stoletých dluhopisů věřitelům v podstatě vyvolaly svůj částečný bankrot, totiž vlastní částečnou platební neschopnost. Část dlužné částky by věřitelé USA už zkrátka nikdy neviděli. To by nejen podvázalo důvěru v USA, ale i pomohlo zalátal alespoň část olbřímího amerického zadlužení.

Na co čekají čerpadláři?

Ropa od oznámení Trumpových cel zlevnila skoro o 20 procent, tuzemské čerpací stanice si toho ale zatím „nevšimly“ 

Obava z výrazného útlumu světové ekonomiky, jejž mohou způsobit rozsáhlá americká cla, žene dolů cenu ropy. V době, kdy americký prezident Donald Trump nová cla minulou středu ohlašoval, vyšel barel ropy Brent v přepočtu na nějakých 1720 korun. Nyní už stojí jen zhruba 1390 korun. Po zohlednění kursu koruny k dolaru tedy ropa v posledním necelém týdnu zlevňuje o bezmála dvacet procent.

České čerpací stanice ovšem na tento masivní pokles zatím nereagují. Benzín se včera prodával celorepublikově průměrně za 34,99 Kč/l, tedy o čtyři haléře dráže než v den, kdy Trump svá cla oznámil. Nafta byla o pět haléřů levnější, když včera vyšla na 34,12 Kč/l.

Přitom znatelně zlevňují také velkoobchodně prodávaná paliva na komoditní burze v Rotterdamu. Například cena velkoobchodní nafty je po přepočtu do korun o přibližně jedenáct procent nižší, než když Trump své cla oznamoval. Velkoobchodní nafta je v korunách nyní v blízkosti svého minima za celou dobu od roku 2021.

V nejbližší době by se tedy toto mocné zlevnění mělo konečně promítnout u českých čerpacích stanic a vůbec v celém řetězci zajišťujícím zpracování, nákup, distribuci i samotný prodej paliv.

Někteří čerpadláři však mohou situace využít k přechodnému navyšování vlastních marží s odvoláním na doprodávání zásob nakoupených ještě za nesnížené ceny. Řidiči by proto v těchto dnech měli pečlivěji než jindy vybírat, kde a za kolik natankují. (10.4.2025)