Trumpovo právě zaváděné 104procentní clo na Čínu je varováním Evropské unii

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Ta by se neměla Trumpovi mstít odvetnými cly, navíc třeba unijní Green Deal je pořád o dost dražší než Trumpova cla na EU.

Americký prezident Donald Trump zavádí na Čínu 104procentní clo. Je sice vycucané z prstu, ale přesto varování Evropské unii. Její nejlepší reakcí by ale bylo nereagovat vůbec. Trump totiž nejprve na Čínu uvalil clo jen 34procentní, po její odvetě z minulého pátku přidal dalších 50 procent. Přitom už v lednu a únoru zvedl clo na Čínu dohromady o 20 procenta.

Rovnice, která Trumpa k novým celním sazbám dovedla, včetně rekordního cla na Čínu, vstoupí do ekonomických učebnic jako vtip desetiletí. Jde vlastně jen o podíl obchodního přebytku (či deficitu) země X s USA a objemu exportu země X do USA. A výsledek tohoto dělení se po převedení na procenta – tedy prostým vynásobením stovkou – následně dělí dvěma. Pokud toto má být nová formulka výpočtu celních sazeb, pak ekonom, který ji bude hájit a uplatňovat, náhle vypadá asi jako astronom, jenž začne tvrdit, že Země je placatá.

Pro zajímavost, Česko loni mělo přebytek z obchodu s USA ve výši zhruba čtyř miliard korun, přičemž objem jeho vývozu do Ameriky činil přibližně 133 miliard. Podíl těchto dvou cifer převedený na procenta a vydělený dvěma dává hodnotu 1,5 procenta. To by tedy podle Trumpovy rovnice měla být sazba, jíž bude čelit Česko. Za předloňský rok by Česku dokonce vyšla záporná sazba (-6,7 procenta), neboť mělo s USA obchodní deficit. Takže by Česko mělo čelit sazbě nulové, případně by mu USA měly své vlastní clo dokonce snižovat.

Pro případy, jako jsou tyto, se proto Trump „pojistil“ obezličkou, která dané sazby, pokud jsou záporné či příliš nízké, zvedá takřka univerzálně všem na jakési „povinné minimum“ deseti procent. Jenže Česko nebude čelit ani sazbě 0 procent, ani 1,5 procenta, dokonce ani ne 10 procent, nýbrž 20 procent. Protože je členem EU. V Trumpově vidění světa tak Česko pyká za to, že EU jako celek má s USA velký obchodní přebytek. Česko tedy pyká především za Německo.

Je však pravdou, že na světovém obchodním kolbišti EU vystupuje jako celek a nyní přirozeně jako celek chystá na Trumpova cla odpověď. Nejlepší by bylo, pokud by žádná nebyla. Tedy, aby se EU zdržela pomsty v duchu „zub za zub, oko za oko“. Proč?

Fundamentálně je důvodem samotná skutečnost, že s novými cly přišel jako první Trump. Nikoli Brusel. Trump je zkrátka přesvědčený, že cla Americe prospějí. Brusel ovšem není přesvědčený o tom, že prospějí unijní ekonomice. Pokud by o tom přesvědčený byl, proč cla nezavedl jako první? Tím, že Brusel se cly nepřišel jako první, tedy dává najevo buď svou naprostou nekompetenci, nebo – mnohem pravděpodobněji – to, že Unii podle jeho názoru nesvědčí. Tak proč je tedy zavádět, vážně jen jako odvetu „zub za zub“?

Vzhledem k uvedenému může být dobrým smyslem odvetných cel snad jedině to, pokud by dokázala Trumpa přimět k tomu, aby svá již oznámená cla zase vzal rychle zpátky. Jinak z hlediska EU prostě nemá smysl jakákoli cla zavádět, protože pokud je z jejího hlediska situace bez nových cel lepší než se cly, jakékoli další kolo zavádění cel – v rámci eskalace obchodní války, kterou Trump již stihl pohrozit – její ekonomickou situaci přece zhoršuje. Proč vršit clo na clo, byť v rámci odvety, když už první kolo uvalování cel podle Bruselu ekonomice EU škodí? A představa, že na Trumpa bude platit jakýkoli tlak zvenčí včetně tlaku podoby cel ze strany EU, je vskutku heroická.

Pokud ovšem na Trumpa neplatí tlak zvenčí, mohl by snad alespoň ten zevnitř. Ale musí být opravdu silný, aby mu rozuměl. Třeba tlak v podobě pádu burz a akcií. K tomu už tak dochází.

EU zdržením se uvalení odvetných cel tak může nechat Spojené státy dále „dusit se ve vlastní šťávě“. Navýšená Trumpova cla totiž budou platit nikoli evropské firmy, nýbrž ty americké – ty, které zboží z EU dovážejí. Samozřejmě, unijní firmy budou tratit též v podobě poklesu odbytu v USA. Prvotní úder ale dopadne na americké firmy – a na americké spotřebitele – třeba v podobě vyšší inflace. Pokud ovšem Unie zavede odvetná cla, „zrcadlově“ tím poškodí primárně své vlastní firmy a své vlastní spotřebitele, nikoli Ameriku.

Navíc pokud se EU nových cel zdrží, může zásadně přispět k Trumpovu znemožnění se na světové scéně. Jemu budou padat burzy, ona zatím bude lákat Amerikou znejistělé investory celého světa k sobě, na starý kontinent. Jen tím, že bude dělat opak toho, co Trump, nikoli totéž – tedy se své celní odvety vyvaruje. Bude investory celého světa včetně těch z USA lákat na stabilnější, mnohem vyzpytatelnější hospodářskou politiku, prováděnou s nadhledem, rozvahou a moudrostí, nikoli ve víru egomanie a primitivní pomsty.

Pokud by se k tomu dokázala zbavit svých vlastních „cel“, leckdy ničivějších, než jsou ta Trumpova, může vskutku vytvořit podnikatelsky a investorsky přívětivé prostředí, které v porovnání s trumpovským chaosem za Atlantikem náhle bude působit jako oáza v poušti. Předpokládá to ovšem pozastavení a zmírnění zmíněných „cel“, jež si EU v běhu let uvalila sama na sebe, resp. na své firmy a podnikatele, jako je Green Deal, emisní povolenky, příliš vysoké ceny energií, přeregulovanost, přemíra dotací či tuhá byrokracie.

Jestliže Trump nyní vlastně říká, že Země je placatá, EU těžko získá tím, že náhle bude tvrdit, že je ještě placatější. Mnohem úspěšnější bude, kdy s nadhledem setrvá u prověřeného – že prostě je a bude kulatá.

Pravda, nová cla amerického prezidenta Donalda Trumpa, kvůli nimž jsou nyní světové burzy a trhy už takřka v panice, mají citelně dolehnout i na českou ekonomiku. Přesto ale jejich nákladnost pro tuzemské hospodářství nelze srovnávat s náklady Green Dealu. Plyne to z aktuálních údajů české vlády.

Ministerstvo financí ČR minulý týden uvedlo, že Trumpova cla sníží letošní růst české ekonomiky o 0,6 až o 0,7 procentního bodu (zde). Ve své lednové prognóze (zde) přitom ještě resort počítal s letošním reálným růstem ekonomiky ve výši 2,3 procenta. Nominální hrubý domácí produkt ČR by tak dle téže prognózy vzrostl z loňských 8007 na letošních 8431 miliard korun.

Pokud ale nyní má ekonomický růst ČR kvůli clům činit jen 1,7 procenta, namísto 2,3 procenta, za jinak stejných podmínek, při předpokládaném letošním růstu příslušné cenové hladiny o tři procenta, to znamená nominální nárůst tuzemské ekonomiky o 4,7 procenta, namísto do minulého týdne ministerstvem odhadovaných 5,3 procenta. Růst z úrovně 8007 miliard Kč o 4,7 procenta by značil letošní úroveň nominálního HDP čítající zhruba 8383 miliard korun. To je o 48 miliard nižší údaj, než jaký ministerstvo financí předpokládá ve své lednové prognóze, tedy než zmíněný údaj 8431 miliard. Do konce letoška zbývají ještě zhruba tři čtvrtletí, takže podle ministerstva financí Česko kvůli clům přijde průměrně o 16 miliard korun za čtvrtletí. Tedy o 64 miliard korun při přepočtu na celý rok.

Přitom současně nynější vládní plán, s nímž pracuje i Národní rozpočtová rada (zde), počítá s tím, že dekarbonizační cíle, tedy Green Deal, si v Česku do roku 2030 vyžádají vydání celkem 1,3 bilionu korun. To je při ročním rozpočítání, zahrneme-li i letošek, průměrně 217 miliard korun ročně.

Roční náklady Green Dealu jsou tedy v tuto chvíli pořád přibližně 3,4krát vyšší než náklady Trumpových cel.

Pokud by se tedy Green Deal podařilo o třetinu zmírnit, co se souvisejících výdajů týče, vytvořená úspora by mohla kompletně pokrýt náklady vzniklé Trumpovými cly. Nebylo by tedy třeba dekarbonizační úsilí zcela opustit, jen o třetinu snížit jeho ambicióznost, která při svých současných parametrech stejně ve světě nemá obdoby.

Návrh Evropské unie vynulovat na obou stranách Atlantiku clo zcela a úplně je správný.

Spojeným státům ale stačit nebude

Americký prezident Donald Trump už přiměl EU k ústupku v podobě návrhu nulového cla na veškeré průmyslové zboží dovážené z USA, pokud USA totéž clo též vynuluje. To je dobrý začátek.

Spojeným státům ale nepostačí. Vadí jim třeba také DPH evropských zemí, kterou USA samy nemají (mají ale daň z prodeje, jejíž sazba je ovšem zpravidla nižší než sazba evropských DPH).

Pokud by unijní země Trump přiměl i k vynulování DPH, to by byl už věru majstrštyk. Který se ale nestane. Unijní země by totiž „přišly na buben“.

Přece jen jsou ovšem tedy tyto transatlantické celní tahanice aspoň k něčemu dobré. Člověk si pořádně uvědomí, v jaké spleti daní, cel a odvodů už EU uvízla a že je to nepochybně jeden z faktorů, který způsobuje její prohlubující ekonomické zaostávání právě za USA.

Vždyť ze zemí EU má nižší daňovou kvótu než Spojené státy jedině Irsko (viz graf), což je ovšem svého druhu unijní daňový ráj. Za což jej Evropská komise také nepříjemně popotahuje – nelíbí se jí příliš nízké daně, jimž v Irsku čelí třeba americké firmy typu Applu.

Největší ekonomiky EU mají složenou daňovou kvótu opravdu výrazně vyšší než Spojené státy.

Spojené státy se složenou daňovou kvótou (podíl inkasovaných daní, cel a odvodů na HDP) ve výši 25 % přitom z velké části zajišťují bezpečnost evropských zemí, třeba i Francii, jejíž složená daňová kvóta odpovídá 44 %. 

Koruna nad zlato

Česká koruna mezi pětici globálních vítězů Trumpem spuštěné světové celní paniky, česká měna nečekaně poráží dokonce i zlato 

Česká koruna patří mezi pětici měn světa, které jsou vůbec nejodolnější v současné vysoce turbulentní době, tedy od středečního oznámení nových cel amerického prezidenta Donalda Trumpa. Koruna dokonce poráží i zlato, tradiční bezpečné útočiště. Jako jedna z mála česká měna vykazuje zpevnění vůči dolaru. Konkrétně, od středeční uzavírací hodnoty, tedy od doby krátce po oznámení nových cel, do dneška, do času krátce po třetí hodině odpolední středoevropského času, zpevnila vůči dolaru o 0,2 procenta, plyne z dat agentury Bloomberg.

Lépe na tom už z významnějších měn světa byl v daném období jen švýcarský frank (ten vůči dolaru posílil o 3,1 procenta), japonský jen (o 1,8 procenta), euro (o 1,1 procenta) a dánská koruna (o jedno procento). Všechny ostatní významnější měny světa vůči dolaru v daném období oslabily. Tedy včetně prominentních měn, jako je kanadský dolar, britská libra, švédská koruna, australský dolar nebo norská koruna, ale také včetně měn okolních zemí – polského zlotého a maďarského forintu.

Zatím se tedy příliš nepotvrzují obavy, které často tlumočí například zastánci rychlého přijetí eura v Česku. Ti mají za to, že v turbulentních časech, jako je právě tento, se bude česká koruna propadat mnohem dramatičtěji, rozhodně citelně více než nejen euro, ale také než zmíněné prominentní měny světa, z nichž většinu má ve svých devizových rezervách i Česká národní banka.

Výkonnost české měny se ale samozřejmě může zhoršit, neboť nynější situace je krajně nevyzpytatelná.

Odolnost české koruny je ovšem o to pozoruhodnější, že v posledních dnech padá také zlato, poměrně překvapivě. Nemá být zlato pojistkou do těžkých časů? Propad zlata je zvláště výrazný ve švýcarských francích.

Od Trumpova středečního představení „tabulky smrti“, jak nový rámcový celní sazebník USA rychle překřtil Wall Street, ztratil žlutý kov vůči franku už bezmála sedm procent. Frank tak v době hrozby rozvratu světové ekonomiky v důsledku globální obchodní války plní roli bezpečného útočiště mnohem lépe než právě zlato. To klesá i v dolarech, ba právě i v českých korunách (v těch aktuálně o takřka čtyři procenta).

Důvodem je vybírání zisků investorů do zlata, jimiž chtějí krýt své ztráty v akciových obchodech, stejně jako nutnost skládat rezervu pro případ dalších ztrát na akciích. Slábne také vyhlížená poptávka po zlatě coby průmyslovém kovu (kvůli hrozbě globální recese) a, zejména v Asii, zlatě coby šperku (kvůli oslabení zákaznické kupní síly v důsledku oné možné globální recese).

Česká koruna se navíc drží i navzdory přehodnocování výhledu stran dalšího snižování úrokových sazeb Česká národní banky. Ještě v úterý minulý týden trhy většinově předpokládaly, že do roka klesne základní úroková sazba ČNB z nynější úrovně 3,75 procenta na 3,5 procenta. Nyní ale míní, že by to mohlo být spíše na rovná tři procenta, nebo dokonce na 2,75 procenta. A to navzdory inflačním tlakům, které může světová obchodní válka zesílit. Jenže vedle inflačních tlaků zesílí také riziko recese v Česku, na něž bude – jak nyní míní trh – tuzemská centrální banka reagovat právě výraznější než až do minulého týdne předpokládanou redukcí svých úrokových sazeb.

TOP 5 nejodolnějších měn světa v době Trumpovy celní paniky:

1. švýcarský frank

2. japonský jen

3. euro

4. dánská koruna

5. česká koruna

Koruna se ale celkem drží, zato těžce krvácí třeba Muskova Tesla, ovšem překvapivě padá i zlato

Světové trhy se dnes výrazně propadají třetí obchodní den v řadě. Bezpečných útočišť je poskrovnu. Padá dokonce i zlato. Daří se švýcarskému franku, japonskému jenu či americkým vládním dluhopisům. Většina aktiv ale klesá, například některé akcie krvácí obzvláště těžce – patří mezi ně i ty automobilky Tesla, jejímž největším akcionářem je Elon Musk, blízký spolupracovník a podporovatel amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Američtí byznysmeni a miliardářští investoři, včetně Trumpových dalších podporovatelů, jako je Bill Ackman, ovšem stupňují svoji kritiku nečekaně vysokých cel, která americký prezident hodlá zavést již tuto středu.

Burzy ve světě se tak ocitají na pokraji paniky, padají, což právě umocňuje nervozitu miliardářů. Mohutní sázky trhu na rychlejší než dosud předpokládané snižování úrokových sazeb centrálních bank, které má mírnit důsledky hrozící světové obchodní války a z ní potenciálně plynoucí globální recese. Ta by neblaze dolehla také na Česko, které je vysoce citlivé na kladení překážek mezinárodnímu obchodu, včetně právě cel.

Ještě letos na Apríla trhy většinově předpokládaly, že do roka a do dne klesne základní úroková sazba České národní banky z nynější úrovně 3,75 procenta na 3,5 procenta (viz graf 1 níže: žlutá křivka). Nyní ale míní že by to mohlo být spíše na rovná tři procenta, nebo dokonce na 2,75 procenta (viz graf 1 níže: zelená křivka). A to navzdory inflačním tlakům, které může světové obchodní válka zesílit. Jenže vedle inflačních tlaků zesílí také riziko recese v Česku, na něž bude – jak nyní míní trh – tuzemská centrální banka reagovat právě výraznějším než až do minulého týdne předpokládanou redukcí svých úrokových sazeb.

K výraznějšímu než očekávanému snižování úrokových sazeb ČNB může přispět i to, že koruna zatím zůstává poměrně odolná vůči turbulentnímu vývoji zejména na akciových trzích

Od středečního Trumpova projevu v Růžové zahradě koruna vůči dolaru zpevnila, o 0,2 procenta. Česká měna tudíž patří k hrstce měn, které vůči dolaru od Trumpova středečního oznámení nových cel zpevňují (graf 2 níže). Společně s ní je to švýcarský frank či euro. Oslabují však britská libra, polský zlotý, maďarský forint, švédská i norská koruna… Trh tedy zatím nepředpokládá, že Trumpova cla by měla českou ekonomiku poškodit zvláště těžce.

Odolnost koruny je o to pozoruhodnější, že v posledních dnech padá také zlato, poměrně překvapivě. Nemá být zlato pojistkou do těžkých časů? Propad zlata je zvláště výrazný ve švýcarských francích. Od Trumpova středečního představení „tabulky smrti“, jak nový rámcový celní sazebník USA rychle překřtil Wall Street, ztratil žlutý kov vůči franku už takřka šest procent. Frank tak v době hrozby rozvratu světové ekonomiky v důsledku globální obchodní války plní roli bezpečného útočiště mnohem lépe než právě zlato. To klesá i v dolarech, ba právě i v českých korunách. Důvodem je vybírání zisků investorů do zlata, jimiž chtějí krýt své ztráty v akciových obchodech, stejně jako nutnost skládat rezervu pro případ dalších ztrát na akciích. Slábne také vyhlížená poptávka po zlatě coby průmyslovém kovu (kvůli hrozbě globální recese) a, zejména v Asii, zlatě coby šperku (kvůli oslabení zákaznické kupní síly v důsledku oné možné globální recese).

Z akcií dnes krvácí obzvláště těžce akcie Tesly. Před zahájením řádného obchodování v USA ztrácely až přes deset procent. Padají na úroveň, kam už nikdy padnout neměly – alespoň podle slov ministra obchodu USA Howarda Lutnicka. Ještě na přelomu roku stála akcie Tesly přes 400 dolarů, nyní už jen mírně přes 200 dolarů.

Zdá se, že nervozita miliardářů a Trumpových podporovatelů, jako je Musk či Ackman, po dnešku (7.4.) ještě vzroste. Což může být tlak, který Trumpa přiměje přehodnotit svůj zatvrzelý postoj a zamýšlená cla mírnit. (8.4.2025)