Úhyny ryb v letních měsících budou stále častější, můžeme za to všichni

V posledních letech jsou stále častější úhyny ryb v rybnících i řekách způsobených nedostatkem kyslíku. Letos už několik epizod proběhlo na produkčních rybnících, k velkému úhynu ryb došlo i na řece Dyji. Hledají se viníci. Množí se dotazy, jestli by pomohlo jinak nakládat s vodou v rámci povodí nebo proč tam nebyli včas hasiči, aby provzdušnili vodu. Do rybníků se sypou bakterie, aby se zvýšila koncentrace kyslíku, do nádrží se sypou trojmocné soli hliníku nebo železa, aby se vysrážel fosfor. V řadě kritických epizod během roku, kdy dochází k poklesu obsahu rozpuštěného kyslíku, to pomůže, ale stojí to nemálo finančních prostředků, nedá se to realizovat na každém rybníce nebo nádrži, a hlavně to neřeší hlavní příčinu problému – nadbytek živin, především fosforu, říká v komentáři prof. Radovan Kopp z Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomické fakulty MENDELU.

Proč se tyto situace projevují především v posledních letech? Může za to více faktorů, ale tím stěžejním je klimatické změna. Teplota prostředí se výrazně zvyšuje (průměrná teplota našich stojatých vod se od devadesátých let zvýšila cca o 2 °C), což vede k tomu, že se ve vodě rozpustí stále méně kyslíku. V našich rybnících už mám naměřenou hodnotu teploty vody i přes 35 °C, teploty přes 30 °C jsou v současnosti naprosto běžné. Zvýšená teplota urychluje metabolizmus, zrychluje rozklad organických látek, to vše zvyšuje spotřebu již tak chybějícího kyslíku. Množství srážek, které na našem území za rok spadne, je přibližně stejné jako v letech minulých, ale jejich rozložení je jiné. Jsou více nárazové (přívalové), což zvyšuje podíl „odlehčovaných vod“ (tento pojem vysvětlím níže). Dalším problematickým jevem spojeným s klimatickou změnou je zvýšení evapotranspirace (zjednodušeně výparu). Jen pro představu, v letních měsících při slunečném dni se z 1 hektaru vodní plochy vypaří za jedinou sekundu 2-3 litry vody! Ve stojatých vodách se nám zvyšují koncentrace rozpuštěných látek, přítoky často vysychají. V letních měsících tak stále častěji teče v tocích jen vyčištěná voda z čistíren odpadních vod (ČOV), které vypouštějí vodu kontinuálně, bez ohledu na aktuální stav počasí. 

Teď k jádru problému – čištění odpadních vod. V této oblasti již desítky let žijeme na dluh. Zaměřím se jen na klíčový prvek z hlediska eutrofizace našich vod – fosfor. Naše legislativní limity na jeho obsah ve vyčištěné vodě jsou neuvěřitelně benevolentní a menší ČOV ho nejen nemusí odstraňovat, ale ani sledovat, kolik ho vyprodukují. Nově stavěné ČOV tak často paradoxně situaci v povodí zhorší, když ze zkanalizované obce zakoncentrují živiny a vypustí je do přilehlé vodoteče. Většina našich kanalizačních sítí je sdílná (jednotná), tzn. že odvádí společně dešťové i odpadní vody. Jak jsem již psal, vyšší úhrny srážek způsobí, že ČOV není schopna takové množství vody najednou vyčistit, a tak aby nedošlo k zatopení čistírny, je tato směs srážkové a odpadní vody vypuštěna bez čištění do recipientu (toku). Tato směs se nazývá „odlehčovanou vodou“ a naše legislativa se tváří, jako by v podstatě neexistovala.

Výsledkem je pak nadměrný rozvoj primárních producentů, především sinic, řada stojatých vod se mění v „zelenou kaši“ a kyslíkový režim podléhá obrovským fluktuacím během dne, kdy přes den je většinou voda výrazně kyslíkem přesycena a v noci je naopak kyslíku nedostatek. Většina vodních ekosystémů je tak značně nestabilních, a v případě souhry nepříznivých faktorů (vysoká biomasa sinic, vysoká teplota vody, změna počasí) může dojít k vyčerpání veškerého kyslíku a úhynu ryb.

Teplotu vody neovlivníme, množství rozpuštěného kyslíku jen velmi omezeně (vliv mechanická aerace vody je ve srovnání s fotosyntézou a respirací minimální). Pokud nesnížíme množství živin, které do vod vypouštíme, bude těchto epizod jen přibývat. Snížit množství fosforu při čištění odpadních vod není nijak složitou, a ve srovnání s tím co nám nadbytek živin způsobuje, ani drahou záležitostí. Bohužel, není to téma, které by bylo zajímavé z politického hlediska (náprava bude trvat desetiletí) a laická veřejnost většinou ze špatné jakosti vod viní rybáře nebo vodohospodáře. Rybáři rovněž zatěžují vody přikrmováním (produkční) nebo vnaděním (sportovní), ale ve srovnání s přísunem z ČOV a odlehčovaných vod je toto zatížení řádově nižší. V loňském roce byla schválena Evropskou radou nová směrnice o čištění městských odpadních vod, což nám dává skvělou příležitost pokusit se o nápravu nevyhovujícího stavu v čištění našich odpadních vod. Obávám se ale, že bez významného tlaku veřejnosti a medializace tohoto problému se nikam výrazně neposuneme. (30.7.2025)