Úrokové sazby ČNB zůstávají beze změny

Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS

Ani na svém květnovém zasedání bankovní rada podle očekávání nezměnila základní sazby ČNB. Inflace sice míří nahoru, avšak tuzemská centrální banka je – na rozdíl od té evropské – v komfortní pozici.

S repem na úrovni 3,50 % může zatím vyčkávat na případný brzký konec konfliktu v Perském zálivu a analyzovat jeho potenciální přesah do cen mimo PHM.

Akutní zásah nyní rozhodně nutný není, zvlášť když má ČNB své sazby vysoko, a přitom česká inflace patří mezi nejnižší v rámci celé EU.

Sice to ještě na začátku roku vypadalo na zlevňování peněz, nyní je pravděpodobnější časem jejich zdražení. Ostatně finanční trhy podle FRA očekávají dva až tři pětadvacetibodové kroky nahoru.

Tento scénář reflektují i dluhopisy a swapové sazby, od nichž se nepřímo odvíjí i úročení hypoték.

V případě, že se situace na Blízkém východě neuklidní během několika následujících týdnů, pravděpodobnost zásahu ČNB vzroste.

Záliv byl až do začátku konfliktu známý jako exportér ropy a plynu, avšak poslední týdny ukazují, že jeho význam je podstatně větší, zejména pokud jde o chemické produkty, hnojiva a další výrobní vstupy.

ECB je v horší pozici, protože její depozitní sazba je na dvojce, zatímco inflace v eurozóně narůstá. Pokud nebude chtít ECB zopakovat svůj dřívější přístup založený na relativizaci inflačních rizik, bude muset jednat.

Tento vývoj přitom bude pečlivě sledovat koruna, kterou drží ve formě široký úrokový diferenciál.

Už před dnešním rozhodnutím koruna posílila a dostala se až na hranici 24,30 CZK/EUR, čímž opět potvrdila, že je vůči dění v Zálivu docela silně imunní.

Bytová výstavba směřuje mimo metropoli

Stavebnictví si v březnu nevedlo vůbec špatně, takže výroba rostla jak v meziměsíčním srovnání, tak v tom meziročním. Samozřejmě se trochu zavlnila inženýrská výstavba, ale šlo jen o efekt vysokého srovnávacího základů. Navíc, když už byl se zpožděním schválen rozpočet, otevřel se i prostor pro pokračování velkých staveb v oblasti dopravní infrastruktury, takže spíše než dostupné peníze budou investory tlačit ceny stavebních materiálů.

Solidní růst má za sebou v prvním kvartále i bytová výstavba. Březen sice nic moc nepřinesl, avšak silný únor to hravě vykompenzoval. Za první kvartál se začalo stavět o 17,3 % bytů více než loni. Víc se ovšem stavělo mimo Prahu, protože ta totiž zaznamenala 49 % meziroční pokles. O růst výstavby se tak postaral Jihomoravský a Královehradecký kraj.

Docela zajímavý pohled je na roční počty, protože podle nich se v Praze začalo v posledních 12ti měsících stavět jen necelých šest tisíc bytů (loni v březnu 9 tisíc). Vypadá to tak, že se v hlavním městě šláplo na brzdu, i když je zde stále po bytech asi největší hlad.

Co čekat dál? Bytová výstavba se vzchopila, avšak developeři zamířili do regionů. To nedává moc šancí na zmírnění růstu cen bytů na realitním trhu, takže růst cen bytů může i nadále pokračovat. Asi ne dvouciferným tempem, ale i tak jejich tempo přesáhne pětiprocentní hranici. Z aktuálně vysokých základů to bude i tak dost cítit.

Průmysl – Lepší výsledky než na první pohled

Březnová čísla v průmyslu nevypadají moc povzbudivě, protože naznačují výrazné zpomalení dosavadního růstu. Tady je ovšem dobré nedávat na první dojem z celkových čísel, ale raději se podívat na podrobná data. Ta jasně ukazují, že za slabším tempem průmyslu stojí především energetika. Zpracovatelský průmysl si naproti tomu meziročně připisuje 1,7 %. Je proto třeba oddělovat základ průmyslu od té části, jejíž výsledky fluktuují v závislosti na probíhajících plánovaných odstávkách jaderných elektráren.

I v březnu se podle očekávání dařilo automobilkám, nicméně hlavní příspěvek k růstu přinesla výroba kovových výrobků, ostatních dopravních prostředků a chemie.

Průmysl sice zvolnil tempo, avšak daří se mu jet na vlně poptávky podporované i budováním vyšších zásob. Nejistota vyvolaná válkou v Perském zálivu totiž vyvolává obavy z hladkého fungování dodavatelských řetězců a vytváří potřebu kumulace výrobních vstupů i zásob hotových výrobků.

Co napovídají zakázky? Jejich růst není nijak zvlášť silný, takže spíše naznačují stabilitu spíše než boom. I to je v dané situaci úspěch. Daří se zvlášť oblasti automotive, která je tuzemským nejvýznamnějším průmyslem. Dá se proto čekat, že průmysl zůstane v černých číslech i v dalších měsících. Z pohledu ekonomického růstu však od něj asi nelze čekat nějakou velkou podporu, spíš tlak na inflaci.

Inflace se začíná vzdalovat cíli ČNB

Inflace v průběhu dubna poskočila z 1,9 % na 2,5 % a výrazně tak předčí stávající prognózu centrální banky. Do velké míry jde nárůst inflace na vrub důsledků války v Perském zálivu.

Podle očekávání se do dubnové inflace propsaly dozvuky zdražování PHM, které sice zbrzdila vládní regulace a nižší spotřební daň. Naproti tomu pokračovalo zlevňování potravin, které z inflace odmazalo dvě desetiny procentního bodu. Je vidět, že růst cen nafty a benzínu byl natolik silný, že s inflací zamával i navzdory poměrně malé váze ve spotřebitelském koši.

Předběžná čísla se nejspíš nebudou líbit ani centrální bance. Inflace ve službách zůstává vysoká, navíc dokonce ještě mírně zrychlila. Je sice pravdou, že velká část tohoto problému se odehrává na realitním trhu, avšak rozhodně to nejsou čísla, která lze dlouhodobě přehlížet.

Inflace bude v následujících měsících kolísat v závislosti na srovnávacím základu, nicméně trendově bude směřovat ke trojce. Jak rychle to bude, se bude odvíjet od reakce energetických společností, které časem začnou propisovat zdražení plynu a elektřiny na velkoobchodním trhu.

ČNB má komfortní prostor vyčkávat – na rozdíl od ECB, ale ani ten není nekonečný. Zvlášť pokud by se už v červnu ECB se svými nízkými sazbami rozhodla začít konečně něco dělat. Cenová nákaza přicházející z rozpadu dodavatelských řetězců po začátku války v Zálivu se totiž teprve začne projevovat se zpožděním.

Nejvyšší PMI za čtyři roky

Dubnový výsledek indexu nákupních manažerů v českém průmyslu dopadl nad očekávání dobře. Rostla výroba i zakázky tuzemských podniků, mj. díky přesměrování odběratelů k místním výrobcům a zásobám.

Strach z logistických prodlev a zdražování vede k návratu ke kratším zásobovacím linkám. Pokud to nebude výkyv ale trend, bude možné mluvit o deglobalizaci. A v podstatě pozitivní, protože jak ukázala covidová zkušenost a následně ta čipová, trochu to evropské firmy s honbou za nižšími cenami subdodávek už přece jen přehnaly s tím, jak si byly až příliš jisté stabilitou dodávek na tisíce kilometrů daleko. Just-in-time se hodí opravdu spíše do pohodových časů.

Průmyslové firmy těží z vyšší poptávky, kterou ovšem žene i touha po zásobách. Nejistota dodavatelských řetězců vede k potřebě zvyšovat zásoby vstupů i hotových výrobků.

Může to být ovšem jen velmi dočasný stimul, protože ve chvíli, kdy nejistota pomine, začnou firmy hrát opět na jistotu a náklady vázané v zásobách.

Rekordní PMI sice vyznívá pro průmysl velmi nadějně, avšak nejistota narůstá. Nejde jen konflikt v Perském zálivu, který tlačí výrobní inflaci vzhůru, ale možná i o nenaplněná očekávání ohledně fiskálního impulsu v Německu.

Kolik nadějí se v tomto směru naplňuje, když samotné Německo znovu přehodnotilo svůj výhled směrem dolů?

Pro nejbližší měsíce je situace v českém průmyslu nadějná, nicméně tlak na úspory dál poroste. Můžeme sice počítat s navyšováním výroby, ale současně i s dalším propouštěním. Průmysl přesto nejspíš bude dál přispívat k růstu české ekonomiky. (8.5.2026)