V EU bylo v roce 2017 v průměru 116 vězňů na 100 000 osob, tedy jeden vězeň na každých 865 lidí. To byla nejnižší míra od přelomu století. Mezi členskými státy byla nejvyšší míra výskytu zaznamenána v Litvě (232 vězňů na 100 000), poté následovala Česko (209), Estonsko (207), Polsko (196) a Lotyšsko (193) a nejnižší v Dánsku (59), Švédsku (57) a Finsku (56).
V EU byla každým dvacátým vězněm žena (5 %). Podíl dospělých vězněných žen se mezi členskými státy EU liší. V roce 2017 byly nejvyšší podíly zaznamenány ve Slovinsku (7,9 %), Lotyšsku (7,8 %), Finsku (7,6 %), Španělsku (7,5 %), Maďarsku a Česku (oba 7,4 %) a na Slovensku (7,2 %) a nejnižší v Bulharsku (3,1 %), Francii (3,5 %), Irsku (3,7 %), Chorvatsku (3,8 %), Severním Irsku (Spojené království) a Polsku (oba 3,9 %). Na jednoho zaměstnance vězeňského personálu přidali dva vězni (1,93).
Nejvyšší přeplněnost (100 znamená, že počet vězňů se rovná oficiální vězeňské kapacitě) byl zaznamenán v Maďarsku (127,9), Francii (115,3), na Kypru (114,1), Itálii (110,7), Portugalsku a Belgii (po 110,5). Přeplněnost může být formálně definována jako jakákoli míra obsazenosti přesahující 100. Nicméně, praktické úpravy ve věznici mohou zvýšit bezpečnou operační kapacitu nad oficiální kapacitu. Menší nebo dočasný přebytek tedy nemusí nutně znamenat problém s přeplněním. Na druhé straně může měření přeplnění na úrovni země skrýt místní přeplnění. Dokládají to následující příklady. Ve Švédsku začal v roce 2009 klesat počet vězňů, po kterém následovalo snížení kapacity, které začalo v roce 2011. Od roku 2013 do roku 2017 byl počet vězňů ve Švédsku relativně stabilní a kapacita se postupně snižovala při zachování míry pod 100. V Portugalsku došlo v letech 2008 až 2013 k relativně velkému nárůstu počtu vězňů, zatímco kapacita zůstala téměř stejná. Obsazenost věznice tedy šla z nějaké zvláštní kapacity na relativně přeplněné na národní úrovni. Od roku 2013 začal klesat počet vězňů, což spolu s mírným zvýšením kapacity situaci zlepšilo.
