V současné době se obranný a bezpečnostní průmysl potýká s vysokou inflací, vysokými cenami energií, nedostatkem surovin a materiálu a zhoršením subdodavatelského řetězce

Na otázky CzechIndustry odpovídá Jiří Hynek, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky

Před sedmdesáti lety Frédéric Joliot-Curie v Bombaji řekl: Uvědomují si pracující, že z osmi hodin práce v závodě, na poli atd. ztrácejí čtyři hodiny na zbrojení a vydržování vojáků, kteří pro národ nic nevyrábějí? A co je zvlášť povážlivé, že se čtyři hodiny vynakládají na přípravy k zničení toho, co se za druhé čtyři hodiny vytvořilo. Pokud by tato slova zazněla za současné mezinárodní situace, jak byste na ně reagoval?

Především by mu za tato slova i v dnešní době řada aktivistů, politiků či spřátelených médií zatleskala. Já bych možná chápal jeho myšlenku, ale rozhodně nesouhlasím s jeho slovy. Víte, i já jsem v jádru pacifista. Ale jsem především realista. A tudíž vím, že svět nefunguje jako v utopických představách a vizích naivních idealistů. Řídím se heslem „doufej v nejlepší, ale připravuj se na nejhorší“. Zdůraznil bych, že bez obranného a bezpečnostního průmyslu není možné bránit se agresorovi. Když silnější napadne slabšího, obranné prostředky mu nabízejí možnosti, jak se bránit a počáteční nevýhodu vymazat. Odpůrci vojenství asi nechápou, že hlavním účelem armády je zajištění obrany a bezpečnosti vlastních obyvatel. Armáda a obranný a bezpečnostní průmysl navíc nezajišťují pomoc pouze v době války, ale i v čase míru nebo v případě nevojenských krizí, jako jsou přírodní katastrofy, nebo jak jsme mohli vidět při pandemii covidu-19. Armáda také plní odstrašující funkci, která má, v ideálním případě, válečným konfliktům zabránit. I když ke konfliktům samozřejmě dochází, představa, že by bez zbrojního průmyslu a bez armády ke konfliktům nedocházelo, je zcela scestná. Jen by byly ještě horší a ničivější.

Bez domácího obranného průmyslu není myslitelná efektivní obrana země a reakce na mimořádné krizové situace vyplývá z vaší předcházející odpovědi. Nabízí se otázka, proč jsme si to neuvědomovali několik let zpět?

Upravil bych tvrzení, že jsme si to neuvědomovali. Záleží totiž, jak kdo. Já dlouhodobě, ať již v médiích, nebo při jednáních s vrcholnými politiky, či na odborných akcích opakoval, že vlastní obranyschopnost je pro každý stát zásadní. A že je klíčový vlastní obranný a bezpečnostní průmysl, bez kterého nemůžeme být plně suverénní a soběstačnou zemí. Přesvědčili jsme se o tom jak během koronavirové pandemie, tak nyní s válkou na Ukrajině za zády. Proč si to neuvědomovali ti povolaní a odpovědní, to je těžké určit, do hlav jim nevidím. Domnívám se ale, že část z nich si problémy zkrátka nechtěla připouštět a čelit jim. O problémech věděli, ale neuměli se jim postavit čelem, a tak se tvářili, jako by neexistovaly. Ignorováním problému ale samozřejmě ještě nikdy žádný problém jenom tak sám od sebe nezmizel.

Další možností je, že jiní představitelé doopravdy podlehli nebezpečné iluzi, že ozbrojené a bezpečnostní složky nejsou potřeba, protože představují pouze represivní aparát a jsou špatné. Zkrátka dělej mír, ne válku. V některých částech západního světa to došlo např. až tak daleko, že byla ve městě zrušena policie. Jak to dopadlo, to jsme mohli všichni dobře vidět. A pak ještě přijde třeba Evropská komise s taxonomií, která označuje obranný a bezpečnostní průmysl za sociálně neudržitelný, společně např. s tabákovým a hazardním průmyslem. To je vyloženě zničující. Doufám, že nesmyslná a krutá válka na Ukrajině přinese alespoň jedno pozitivum – a sice změnu přístupu unijních špiček i úředníků jak k obrannému a bezpečnostnímu průmyslu, tak obecně k obranyschopnosti členských zemí, protože bezpečnost jejich občanů svými kroky značně zhoršují.

Když byste měl hodnotit náš obranný a bezpečnostní průmysl, jaký je z pohledu kvality a kapacit?

Víte, jen v AOBP sdružujeme aktuálně téměř 150 firem, které podnikají v opravdu širokém spektru různých odvětví obrany a bezpečnosti. Český obranný a bezpečnostní průmysl je vysoce proexportní, vývoz se na jeho produkci podílí až 90 procenty. Z toho se dá vyčíst, že o české výrobky je v zahraničí velký zájem. V cizině vědí, že Češi dokáží vyrábět vysoce kvalitní produkty za rozumnou cenu. A náš průmysl má celosvětově skvělou tradici a reputaci. Spousta českých výrobků je naprosto unikátních a vysoce sofistikovaných. Výrobní kapacity jsou momentálně vytížené z důvodu dodávek na Ukrajinu, ale i před válkou byla řada firem „vyprodaných“, což ale poukazuje na zmíněný obrovský zájem o české zboží. Vzhledem k omezeným možnostem nákupů od domácích ozbrojených sil, daných velikostí naší země, je logické, že bez exportu by český obranný a bezpečnostní průmysl nemohl existovat. Ještě ale k těm kapacitám. Nejenom český, ale celý evropský obranný a bezpečnostní průmysl má své limity. A i přesto, že jede na plný výkon, nestačí to. Čím je to způsobeno? Především chybnými politickými rozhodnutími v minulých letech, které opomíjely fakt, že obranný průmysl je klíčovým prvkem odolnosti a obranné kapacity státu. Tento holý fakt jsem naposledy zdůraznil před bezpečnostní komunitou na konferenční výstavě Future Forces Forum, která se konala v říjnu v Praze.

Je to jen z kapacitních důvodů nebo takříkajíc skřípou dodavatelské řetězce?

Bohužel nyní čelíme souběhu vícero krizí (inflace, energie, suroviny, válka), což samozřejmě nemá na český průmysl příznivé dopady. Ano, dodavatelské řetězce skřípou. Ale obranný a bezpečnostní průmysl to zatím ještě zvládá, hledá řešení, která ovšem bohužel stojí spoustu peněz i úsilí výrobců.

Jak je hodnocen v zahraničí, zejména v rámci NATO a Evropské unie?

Jak už jsem říkal, český obranný a bezpečnostní průmysl si stojí ve srovnání se světem velmi dobře. Naši spojenci v Severoatlantické alianci i partneři v Evropské unii to umí ocenit. Ze statistik vývozu víme, že se pravidelně v první desítce exportních teritorií objevují jak Spojené státy, tak řada členských zemí Evropské unie, které jsou pak doprovázeny zeměmi z Afriky (severní i subsaharské) a Asie (zejména Blízký východ a jihovýchodní Asie).

Není chybou, že část výzbroje AČR je ještě z dob Varšavské smlouvy?

Není to tak dlouho, kdy jsem zmínil, že v naší armádě by část techniky měla jezdit na veteránských číslech. K náhradě těchto „veteránů“ mělo dojít už dávno.

V současnosti probíhá přezbrojování AČR. Každou chvíli můžeme číst zprávy, že nakupujeme pro armádu v zahraničí to či ono místo toho abychom si to vyrobili sami.  Kde je příčina, je to v kompetencích nebo v podceňování našeho obranného průmyslu?

O potřebě přezbrojit se hodně mluví, ale nejsem si vědom, že by se podepsala za poslední rok nějaká významná smlouva.  Tím neříkám, že se vůbec žádná nepodepsala. Ale tváří v tvář válce na Ukrajině bych očekával podstatně větší akceschopnost. Co se týká nákupu od domácích či ze zahraničí, je potřeba odlišovat. Nedává smysl, abychom vyráběli 155 mm houfnice. Ale dává smysl, aby byly postaveny na podvozku TATRA a aby se do nich v České republice vyráběla ta nejvíce používaná munice. Stejně tak nedává smysl, aby se cokoliv z vybavení vojáka k nám dováželo. Tím myslím uniformy, taktické vesty, balistickou ochranu, zbraň, optiku, ruční granáty, individuální protiplynové masky, reaktivní protitankové granáty, … Jsme schopni takové věci vyrábět u nás a dovozy ze zahraničí jsou bezpečnostním rizikem. Obdobně nedává smysl, aby se dovážely jakékoliv softwary.   

V Bruselu nedávno zaznělo, že vinu za nynější stav mají americké firmy, které systematicky vytlačovaly ty evropské z trhu. Je to alibismus ´starého´ kontinentu nebo ne?

Do jisté míry to samozřejmě alibismus je. Evropské, resp. unijní špičky, stejně jako národní představitelé řady členských států dlouhé roky vůbec nebrali zřetel na vzrůstající nebezpečí, kterým Evropa čelí. Hospodářská i bezpečnostní politika evropských států byla poslední roky mizerná. Evropská unie dlouhá léta žila svým nerealistickým „zeleným šílenstvím“ a záměrně házela klacky pod nohy firmám obranného a bezpečnostního průmyslu, viz např. zmiňovaná taxonomie ESG (Environmental, Social & Governance). Pokud někdo vytlačoval evropské firmy z evropského trhu, byla to zejména Evropská unie důrazem na údajnou škodlivost obranného a bezpečnostního průmyslu. Tím jsme se jako Evropa dostali do velké závislosti na dovozu surovin a materiálů z mimounijních zemí.

V souvislosti s válkou na Ukrajině vzrostla ekonomická důležitost obranného průmyslu. V jakém smyslu, můžete to konkretizovat?

Ekonomická důležitost obranného průmyslu tu byla vždy, jen si ji málokdo uvědomoval. Obranný průmysl je obor, kde se tvoří vysoká přidaná hodnota a zaměstnávají se vysoce vzdělaní a kvalifikovaní lidé. Podle naší studie, kterou jsme nechali dělat před několika lety, získá stát z každé vydané koruny 45 haléřů okamžitě zpět do státního rozpočtu. Navíc jedno pracovní místo v obranném průmyslu generuje další čtyři pracovní místa u dodavatelů. Při současném extrémním zadlužování státu a obrovském deficitu státního rozpočtu se investice do domácího obranného průmyslu mohou stát příležitostí, jak se z této tragické situace dostat. Navíc se posílí naše obranyschopnost, což je tváří v tvář tomu, co se děje na Ukrajině, velmi důležité.

Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu byla založena před čtvrt stoletím. Když byste měl zhodnotit její činnost, které důležité momenty byste uvedl?

Celých dvacet pět let je doprovázeno tvrdou a usilovnou prací, která vedla k tomu, že Asociace je významným místem pro hájení zájmů českých výrobců v obraně a bezpečnosti. Za ty roky jsme se stali důležitým partnerem pro jednání s pro obranu a bezpečnost klíčovými ministerstvy, tedy obrany, průmyslu a obchodu, zahraničních věcí, a vnitra. Se všemi máme podepsané smlouvy o spolupráci. Spolupracujeme také s příslušnými výbory a podvýbory Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky a se zastupitelskými úřady ve světě, příp. s tamními kancelářemi agentury CzechTrade. Jsme profesním sdružením začleněným do Hospodářské komory ČR, členy Národní klastrové asociace a úzce spolupracujeme se Svazem průmyslu a dopravy ČR. Dále vedeme dialog s představiteli domácích ozbrojených sil, tedy s Armádou České republiky, a také se složkami integrovaného záchranného systému, tedy s Policí ČR, Hasičským záchranným sborem ČR a zdravotnickými záchrannými sbory. Podepsali jsme smlouvy o spolupráci se Správou státních hmotných rezerv ČR a Českou exportní bankou. Podporujeme rozvoj vědy, výzkumu, vývoje a inovací, proto spolupracujeme s řadou univerzit, vysokých škol a výzkumných institutů, někteří z nich jsou přímo našimi členy. Spolupracujeme i s vědecko-výzkumnými institucemi jako jsou Národní centrum Průmyslu 4.0 nebo s Akademií věd ČR. Jsme velmi aktivní směrem do zahraničí, kde jsme členy či spolupracujeme s řadou orgánů a institucí v rámci Evropské unie i Severoatlantické aliance. V některých z nich máme velmi důležité postavení a jsme hlavním kontaktním místem pro Českou republiku. Jedná se jak o obranný a bezpečnostní průmysl, tak o vědecké a výzkumné projekty. Také máme uzavřeny smlouvy o spolupráci s 16 zahraničními obdobně zaměřenými asociacemi a další na podpis čekají v blízké době.

Kdybych měl navázat na tento výčet, rád bych vypíchl, že se blížíme stopadesátce členů. To je ohromný úspěch, zejména v aktuální krizové situaci. Je vidět, že si členské firmy váží práce, kterou odvádíme, a že si jí všímají i ostatní firmy, které pak o členství žádají. Opačným směrem jsme velmi hrdí na práci, kterou odvádí členské firmy odvádí. Pomáháme jim, aby měly pro své podnikání a výrobu co možná nejlepší podmínky. Z hlediska exportu, který je klíčový, pak zajišťujeme co nejlepší podmínky pro vývoz jejich zboží na zahraniční trhy. Pomáháme organizovat či přímo organizujeme řadu akcí na podporu exportu, kde potom pomáháme koordinovat účast českých firem, vedeme spousty jednání, propagujeme český průmysl a české výrobky. Jedná se o domácí i zahraniční mezinárodní výstavy a veletrhy obranné techniky, o průmyslové dny, podnikatelské mise a prezentace obranných možností, o incomingové mise zahraničních delegací do ČR, nebo o odborné konference či semináře. Myslím, že za dobu našeho působení na scéně se nám podařilo výrazným způsobem zvýšit svůj vliv a dosah pro potřeby prosazování zájmů českých firem obranného a bezpečnostního průmyslu. Pomalu každá z činností by si za sloužila samostatný rozhovor.

Jaké hlavní cíle si v souvislosti s válkou na Ukrajině stanovila AOBP?

Naším mottem je „Pomáháme budovat bezpečný svět.“ A v tom budeme pokračovat. Ukrajina čelí nevyprovokované agresi a je potřeba jí pomáhat. Ostatně jako Češi máme s podobnými stavy historické zkušenosti. Hned od prvního dne ruské invaze na Ukrajinu jsme v kontaktu s partnerskou ukrajinskou asociací obranného a bezpečnostního průmyslu. A to v každodenním kontaktu. Navíc jsme poskytnuli prostory naší kanceláře pracovníkům ukrajinské asociace, jak je potřeba. Koordinujeme společně s Ministerstvem obrany ČR a ukrajinskou ambasádou v Praze dodávky vojenského materiálu na Ukrajinu, kvůli čemuž velvyslanectví spustilo také sbírku. Šestici ukrajinských firem jsme zařídili možnost vystavovat na zmiňovaném veletrhu obranné techniky Future Forces Forum. A plány do budoucna? Pomáhat Ukrajincům v jejich cíli osvobodit svou zem. A to zásadní přijde po válce, a sice obnova válkou zpustošené země. I tehdy musíme být Ukrajincům nápomocni. Myslím, že i oni sami si poté vzpomenou, kdo jim celou dobu stál po boku a podporoval je.

Asociace prosazuje podnikatelské a obchodní zájmy svých členů a podporuje jejich úsilí pronikat na zahraniční trhy, daří se to, co vám působí největší problémy?

Tak to by bylo opravdu na dlouho. Některé problémy jsme už naťukli, a sice určitě unijní taxonomii ESG, která činí obrannému a bezpečnostnímu průmyslu velké problémy, stejně jako její doprovodný jev, a to restriktivní chování bankovního sektoru vůči firmám tohoto odvětví. Nadnárodní banky odmítají poskytovat řadu bankovních produktů či dokonce zřizovat nové účty firmám z našeho průmyslu, protože je na základě rozhodnutí taxonomie ESG považován za sociálně neudržitelný. A jiným firmám účty ruší. Nebo nerespektují povolení českých úřadů k vývozu. To by bylo opravdu na delší debatu. Kromě toho, dlouhodobými problémy jsou udělování tzv. vývozních licencí, a také problematika tranzitních licencí. Přidat bychom mohli také unijní snahy o omezování např. střeliva a zbraní a obecně protizbraňová rétorika Evropské unie a její odzbrojovací tendence. Něčemu z toho snad učiní přítrž válka na Ukrajině, která možná nějaké škarohlídy konečně probere. Nicméně, v současné době se samozřejmě obranný a bezpečnostní průmysl potýká s vysokou inflací, vysokými cenami energií, nedostatkem surovin a materiálu a zhoršením subdodavatelského řetězce. Dlouhodobým problémem je pak nedostatek pracovníků, zejména těch vysoce kvalifikovaných. I přes to všechno nejsem kverulant, náš průmysl mnohokrát prokázal, jak je odolný a přizpůsobivý, naposledy během covidové pandemie. Věřím, že ustojí i další krize. Ale nebylo by od věci, kdyby, místo házení klacků pod nohy, národní či unijní úřady občas také průmyslu něčím pomohly.

Lidstvo vydává na zbrojení ročně více než 2000 miliard dolarů a tato suma dál poroste. Více než polovina z této částky jde na vrub členských zemí NATO. Nezatěžuje to příliš jejich ekonomiku?

2000 miliard dolarů bez jakéhokoliv kontextu je jen číslo, prázdné číslo. Můžu se stejně tak ptát, zda to není málo. A kdo rozhoduje o tom, co je hodně a co je málo. Ne, nechci relativizovat. Ale co více než naše obrana a bezpečnost by mělo budit naši pozornost? Ještě třeba s vlastním zdravím, ale to by se dalo zahrnout i do té bezpečnosti. Víte, když nebudeme mít bezpečnou společnost, nebude možné se vzdělávat, podnikat, zkrátka mít svobodnou a soběstačnou společnost, která si dělá, co chce. Když v historii některé národy podcenily vlastní bezpečnost a nechaly se unést marnivostí a pocitem vlastní nezničitelnosti, v naprosté většině byly velmi brzy zničeny, vyvráceny. Někteří si to uvědomili, ale bylo již pozdě, záhy poté je smetl někdo jiný, často i méně vyspělý, ale třeba o to víc odhodlaný, zarputilý, agresivní, početný atp. Ve zbrojení si nemají velmoci co vyčítat. A ve zbrojení by neměly zůstat pozadu ani středně velké a malé země. Spoléhat se na obranu od cizího je vždy na štíru. Chceme-li mít zdravou a svobodnou společnost, je nutné poctivě pěstovat vlastní odolnost a obranyschopnost. A to něco stojí. Ale investice do toho, či do těch, kteří nás brání, podle mě stojí za to. My v AOBP pomáháme těm, kteří nás brání, a to má podle nás smysl.

Ortodoxní zelení označují obecně armádu a zbrojní průmysl za největšího ničitele životního prostředí bez ohledu na realitu. Co byste jim vzkázal? Jak bychom měli vnímat budoucnost naší planety z prizmatu současného stavu?

Když jsem mluvil o tom, že investovat do vlastní obrany a bezpečnosti považuji za zcela zásadní, hned by mě napadlo mnoho pitomostí a výstřelků doby, do kterých se investují přemrštěné peníze, a jsou naprosto k ničemu, nebo nemají takový efekt, jak si někteří přejí. Já nepopírám důležitost témat ekologie, udržitelnosti a ochrany klimatu, jen si nemyslím, že bychom se měli řídit výkřiky aktivistů. Navíc aktivistů, kteří se označují za klimatické, ekologické, environmentální či zelené, ale přitom ruku v ruce s tím podporují např. zničení kapitalismu, a naopak zavedení různých forem komunismu, a zároveň velice agresivně prosazují další dogmatické ideologie a doktríny, často bez jakéhokoliv náznaku tolerance. Budoucnost naší planety by nikdo neměl brát na lehkou váhu, ale každý problém je potřeba brát nikoli černobíle a šablonovitě – tedy buď to, anebo tamto –, ale v kontextu a z širšího pohledu. Existuje spousta případů, kdy se musíme na problém podívat z více úhlů a pohledů a snažit se nalézt nejlepší a nejschůdnější řešení. Já se zásadně stavím proti extrémům, z jakékoliv strany.

Takže optimismus by nás neměl opouštět?

Samozřejmě, že by nás neměl opouštět. V přiměřené míře. Znáte to, „optimista se učí anglicky, pesimista se učí rusky, a realista se učí střílet“.

Zdroj: časopis CzechIndustry 4/2022