V Soulu dnes prudce padají akcie korejských firem, jež se měly podílet na výstavbě Dukovan

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Zákaz brněnského soudu zvyšuje politickou nejistotu kolem celé zakázky

Akcie jihokorejských firem, jež se měly podílet na výstavbě novách dukovanských bloků, dnes prudce padaly, byť později se dočkaly jisté korekce. Podnik Doosan Enerbility, který vyrábí komponenty jaderných reaktorů, dnes na burze v jihokorejské metropoli Soulu padal až o více než devět procent.

Společnost Kepco Enegineering & Construction se potýkala dokonce s bezmála desetiprocentním propadem akcií. Akcie podniku Korea Electronic Power Industrial klesaly o 10,5 procenta a ty společnosti Daewoo Engineering & Construction ztrácely přes pět procent.

Černý burzovní den zažívají dané firmy a jejich akcionáři v důsledku včerejšího rozhodnutí brněnského soudu, který kvůli žalobě konkurenční, francouzské společnosti EDF zakázal podpis smlouvy o výstavbě nových dukovanských bloků. Ta se měla uzavřít dnes.

Do celé věci nyní poměrně nečekaně vstupuje nové riziko, hlavně politické, pročež se část investorů akcií daných korejských firem raději zbavuje.

Soudní zákaz podpisu smlouvy k výstavbě dukovanských bloků může dle expertů trvat šest až osm měsíců, bude-li tedy soud postupovat formálně.

Přičemž, dodejme, jeho dnešní rozhodnutí podpis smlouvy zakázat je projevem poměrně vysoké míry aplikovaného právního formalismu.

Že by jeden a ten samý soud rozhodoval jednou vysoce formálně, a podruhé, vlastně v téže věci, mnohem méně formálně, je spíše nepravděpodobné. I proto, že by to zaselo pochyby o možném podlehnutí politickému tlaku.

Tím pádem by se tedy ale smlouva podepisovala až po sněmovních volbách v ČR, možná dokonce až začátkem příštího roku.

A také po prezidentských volbách v Jižní Koreji, které se tam konají začátkem června, již za necelý měsíc.

Favorit korejských prezidentských voleb je přitom ostrým kritikem jihokorejského jaderného angažmá v zahraničí. Navíc otevřeně hlásá, že korejská strana náklady vybudování dukovanských bloků hrubě podstřelila.

Není tedy vůbec nepravděpodobné, že smlouvu bude mít k případnému podpisu v Česku již nová vláda, přičemž druhá smluvní strana – jihokorejská – bude tou dobou ústy svého nejvyššího představitele, totiž prezidenta, fakticky již otevřeně přiznávat, že předchozí českou vládu si tak trochu povodila za nos, když právě deklarované náklady v tendru hrubě podsekla.

Česká strana tak může podepisovat smlouvu s protistranou, jejíž hlavní reprezentant už nyní otevřeně praví, že jeho strana – korejská – Čechy převezla a že podepisovaná částka ve smlouvě také nesedí…

Stavebnictví v Česku roste nejvíce za tři roky

Díky teplému počasí i klesajícím úrokovým sazbám

Stavební produkce v Česku v březnu rostla nejvýrazněji za poslední tři roky. Meziročně vzrostla o 12,1 procenta. Naposledy výrazněji rostla v březnu 2022. Stavebníkům svědčilo poměrně teplé a příznivé počasí a také relativně nízká srovnávací základna loňského roku. Dvouciferným tempem rostlo jak stavitelství pozemní, o 10,4 procenta, tak také inženýrské stavitelství – dokonce o 16,2 procenta. V obou případech jde rovněž o nejlepší výsledek od března 2022. V březnu bylo zahájeno 3137 bytů, což značí nárůst meziročně o 15,9 procenta. To však stále nedostačuje, aby výstavba měla potenciál alespoň výhledově zásadněji zbrzdit růst cen nemovitostí a bydlení. Stále se v Česku staví méně rezidenčních nemovitostí, než je nutné ke stabilizaci cenového vývoje. Stavebnictví nahrává pokračující pokles úrokových sazeb v ekonomice, který je pozvolný, avšak patrný. Usnadňuje přístup k financování a zvedá poptávku po hypotékách, což má pozitivní vliv na poptávku zejména po rezidenčním bydlení a na související výstavbu. Za celý letošní rok by tak stavebnictví mělo přidat 2,5 procenta.

Hrozba Trumpových cel „nakopla“ český průmysl i zahraniční obchod

Březnový výkon českého průmyslu a také zahraničního obchodu překonal očekávaní analytiků. Na svědomí to má hrozba zavedení vysokých cel ze strany Spojených států, která přiměla podniky urychlit výrobu i vývoz, aby ještě stihly zásobit odbytiště před zavedením cel. Průmyslová výroba v březnu v Česku vzrostla meziročně o 1,4 procenta. Produkce ve zpracovatelském průmyslu meziročně stagnovala, polepšila si ale výroba elektřiny, zejména ovšem kvůli nižší loňské srovnávací základně.

Lepší než očekávaný březnový výkon českého průmysl předznamenal fakt, že v dubnu panovaly ve zpracovatelském průmyslu nejlepší podmínky poslední takřka tři roky. Duben přitom představoval na světových finančních trzích a burzách poměrně turbulentní měsíc.

Otřesy zkraje měsíce odstartovalo oznámení rozsáhlé sady nových cel na dovoz do USA prakticky z celého světa. Česká ekonomika a český průmysl měly přitom papírově patřit k těm, jež jsou ve světě tváří v tvář novým clům a možným obchodním válkám, jež cla mohou vyvolat, vůbec nejzranitelnější. Navzdory tomu jsou tedy podmínky v českém průmyslu nyní nejlepší od úvodních měsíců ruské invaze na Ukrajinu. Zřejmě právě i díky efektu předzásobování se kvůli clům.

Český průmysl tak zatím vykazuje odolnost vůči nepříznivému vývoji na mezinárodní scéně. K lepší než očekávané situaci v tuzemském průmyslu v dubnu zásadně přispělo obnovení růstu nových zakázek. K němu dochází poprvé za více než tři roky. Nelze ovšem vyloučit, že se stále jedná jen o krátkodeché vzepětí, související s náznaky možného dosažení míru na Ukrajině, na nějž však nakonec dojít nemusí.

Nadále ovšem i v dubnu docházelo ke snižování stavu zaměstnanců v tuzemském průmyslu, které má však spíše podobu nenahrazování jejich přirozeného úbytku, k němuž dochází například z důvodu odchodu do důchodu.

Navíc, obava z dalšího vývoje možných obchodních válek panuje mezi českými průmyslníky spíše při výhledu do nejbližších měsíců. To je patrné z toho, že jejich optimismus ohledně dalšího vývoje v nadcházející době byl v dubnu nejslabší za uplynulé čtyři měsíce.

Rovněž zahraniční obchod ČR, navázaný na výkon průmyslu, předčil v březnu očekávání. Když částečně rovněž kvůli snaze předejít clům vykázala přebytek 32,5 miliardy korun, zatímco analytici ve středních hodnotě svých odhadů čekali dle agentury Bloomberg přebytek 31 miliard korun. Dařilo se vývozu automobilů. Současně klesl deficit v obchodě s ropou či zemním plynem, kvůli poklesu jejich ceny na světovém trhu, který z nemalé části způsobuje rovněž právě hrozba celních válek a globálního hospodářského útlumu.

Proč mají české domácnosti stále nejvyšší cenu elektřiny v EU?

Platí německé ceny elektřiny za české mzdy…, navíc česlí i poměrně vysokým daním a poplatkům

Česká republika v době od druhé poloviny roku 2021 vykazuje v rámci Visegrádské čtyřky suverénně největší nárůst cen elektřiny pro domácnosti. V paritě kupní síly má Česko elektřinu, ale i plyn prakticky nejdražší v EU, jak plyne i z dnes zveřejněných čísel Eurostatu za druhé pololetí roku 2024 (viz graf níže). A to je Česko ze zemí Visegrádské čtyřky dlouhodobě suverénně největším čistým vývozcem elektřiny. Samé paradoxy, zdá se. Odkud se berou?

Česko z visegrádského kvarteta zemí jako první upustilo od státní pomoci s platbami za energie. Už přes rok si tak tuzemské domácností platí energie samy, na rozdíl od domácností zbývajících zemí Visegrádské čtyřky. Navíc má Česko daně i poplatky, například poplatek za podporované zdroje elektřiny, v rámci visegrádského regionu relativně nejvyšší. Například Poláci ještě loni v prvním pololetí uplatňovali vratku pro chudší domácnosti.

Cenu elektřiny pro domácnosti dále významně ovlivňuje to, jak se poplatky za přenos a distribuci rozdělí mezi domácnosti a průmysl. V Česku je toto rozdělení nastaveno ze zemí Visegrádské čtyřky nejvíce ve prospěch průmyslu a v neprospěch domácností. Maďarsko zase zajišťuje relativně nejpříznivější podmínky domácnostem, na úkor tamního průmyslu. Slovensko a Polsko pak zatěžují domácnosti a průmysl zhruba stejně. Toto zásadně pomáhá vysvětlovat, proč je cena pro domácnosti v Maďarsku v paritě kupní síly takřka nejnižší v EU, zatímco v Česku nejvyšší. V případě cen pro průmysl už ovšem Česko zdaleka tak nelichotivě nedopadá, neboť se pohybuje zhruba na úrovni průměru EU. Zato průmyslové podniky polské, slovenské, a zejména maďarské čelí v prostém přepočtu do eur, bez uplatnění parity kupní síly měny, vyšším cenám než podniky české.

Ani tak však nelze tvrdit, že by elektřina byla v Česku levná. Zejména když je dlouhodobě zdaleka jejím zdaleka největším čistým vývozcem v rámci Visegrádské čtyřky. Polsko, a hlavně Maďarsko naopak prakticky trvale představují čisté dovozce elektřiny. Společně s Německem, Slovenskem a poněkud překvapivě Británií představují Polsko a Maďarsko země, do nichž Česko od roku 2021 do poloviny loňska vyvezlo v čistém vyjádření elektřinu vůbec v nejvyšší hodnotě. Česko tedy za řadu uplynulých let vykazuje aktivní bilanci v zahraničním obchodu s elektřinou se všemi dalšími zeměmi Visegrádské čtyřky; jeho vývoz tedy převyšuje dovoz, pokud ten se vůbec uskutečňuje. Přitom mají jeho domácnosti – naštěstí ne průmysl – elektřinu nejdražší. Což se samozřejmě veřejnosti obtížně vysvětluje.

Vůbec největším čistým odběratelem české elektřiny je ale Německo. V uvedeném období jí z Česka v čistém vyjádření získalo za 75,5 miliardy korun. Jde o příznak toho, že Česko z energetického hlediska představuje „sedmnáctou spolkovou zemí Německa“. Pražská energetická burza také spadá pod „lipskou burzu“, v posledních letech tolik „proslulou“. Přitom Česko má na poměry Visegrádu poměrně vysoce liberalizovaný trh s elektřinou. A není tedy od evropského trhu, zejména německého, izolováno tolik jako třeba Polsko, využívající stále ve velkém svoji vlastní uhelnou elektřinu.

Jednotný trh s elektřinou je ale v praxi EU spíše rozdělen na určité zóny, které odrážejí vlastní infrastrukturní a kapacitní možnosti – nejen přeshraničního – přenosu elektrického proudu. Český spotřebitel tak kvůli blízkosti Německa, intenzitě přeshraničního propojení s ním, platí za elektřinu na „německé burze“ v Praze „německou cenu“. Jeho platba se tudíž „německé ceně“ blíží více než platba spotřebitele polského, slovenského nebo maďarského. Přitom ovšem Češi vykazují kupní sílu, jež je sice v rámci Visegrádu nejvyšší, ale ani tak zdaleka nemá na kupní sílu Němců. Výsledkem pak je „česká elektřina německé ceny“ za „české platy“. To je klíčový důvod nejvyšší ceny elektřiny v rámci EU v přepočtu dle parity kupní síly měny.

Teoreticky je možné z „lipské burzy“ vystoupit a jednotný trh opustit. Takové řešení je však sporné, protože v jiných oblastech jednotný trh EU Česku zase jednoznačně svědčí. Účinnější by zřejmě bylo, pokud by česká strana – třeba i ve spojení s dalšími zeměmi, nejen Visegrádu – uměla být vůči Německu razantnější a kritičtější a více mu dávat najevo, že na „jednotném trhu není samo“. A že za problematickou německou energetickou politiku, včetně vypínání tamních jaderných elektráren, může platit i český spotřebitel. Ostatně Švédsko Němce v tomto smyslu neváhalo ostře kritizovat loni koncem roku – podle Stockholmu za německý odchod od jádra platí i právě řadoví Švédové. Ale buďme korektní. Česko alespoň loni kritizovalo Němce za uplatňování zvláštního poplatku za tranzit a uskladnění plynu – a Berlín s ním nakonec skoncoval. I to se počítá.

Trump stáhl inflaci v Česku pod cílovanou hodnotu dvou procent, poprvé za sedm let

Jak se mu to „povedlo“?

Inflace v Česku byla v dubnu nejnižší za více než sedm let, meziročně 1,8 procenta, takže se poprvé za sedm let ocitá pod cílovou hodnotou České národní banky. Naposledy byla v meziročním vyjádření nižší než letos v dubnu v březnu 2018. Analytici přitom nyní v dubnu očekávali inflaci mírně nad dvěma procenty. Klíčovým hybatelem jejího stažení pod hladinu dvou procent je přitom americký prezident Donald Trump, jak si ukážeme.

Oproti březnu v Česku zmírnil meziroční růst cen potravin a zvýraznil se propad cen energií, takže ani o něco vyšší cenový nárůst v oblasti služeb příznivý obrázek nezkalil. Lze proto čekat, že by na svém zasedání tento týden ČNB mohla své úrokové sazby snížit. Koruna v reakci na nečekaně nízkou inflaci, nejnižší za více než sedm let, viditelně oslabuje. Byť se stále drží pod úrovní 25 Kč za euro. Analytici dosud viděli šanci na snížení sazeb ČNB tento týden tak 50:50, nyní roste pravděpodobnost redukce sazeb znatelněji nad 50 procent, pročež právě koruna slábne.

Klesající inflace není jen dobrou zprávu. Odráží také útlum, kterým stále prochází tuzemský průmysl, nejnověji kvůli hrozbě obchodních válek. Odráží také pokles cen pohonných hmot, tedy ropy, který je z nemalé části důsledkem opět hrozby globálního ekonomického zpomalení, plynoucího aktuálně rovněž především z hrozby obchodních válek. Klíčovým původcem stažení české inflace pod hladinu dvou procent je tedy americký prezident Donald Trump. Cena ropy klesá nejen kvůli jeho celním hrozbám, ale i kvůli jeho tlaku na uskupení OPEC+ (viz text dále). Kvůli Trumpovi tedy v Česku výrazněji zlevňují pohonné hmoty, ale také jsou stále utlumené inflační tlaky v průmyslu a v oblasti komodit, nejen co se týče ropy, ale třeba i zemního plynu.

Za celý letošní rok by inflace měla činit 2,2 procenta a zůstat tak komfortně v tolerančním pásmu cílování inflace ČNB.

Jak tedy Trump stahuje českou inflaci pod úroveň dvou procent? Bez něj by nejspíše byla nad ní.

Klíčová pro odpověď na tuto otázku je odpověď na otázku jinou. A sice proč Saúdská Arábie už začátkem letošního dubna rozjela ropnou cenovou válku a iniciuje šokové zvyšování těžby ropy v čase, kdy navíc globální poptávka po ní – kvůli hrozbě obchodních válek – spíše pohasíná? Vždyť letos kvůli nízkým cenám ropy může Rijád čelit rozpočtovému schodku kolem 70 miliard dolarů.

Jenže i tak od příštího měsíce uskupení OPEC+, v němž má Rijád stěžejní slovo, navýší těžbu ropy o dalších 411 000 barelů denně, nad rámec květnového zvýšení, dojednaného právě začátkem dubna. Na červnovém navýšení se jeho členské země dohodly minulou sobotu.

Saúdská Arábie si totiž Trumpa potřebuje naklonit.

Saúdskoarabská ropná cenová válka je motivována spíše politicky, snahou naklonit si amerického prezidenta Trumpa, než ekonomicky, konstatuje agentura Bloomberg ve své včerejší analýze.

Izrael měl už na tento měsíc, květen, naplánované letecké údery na íránská jaderná zařízení. Jenže Trump na ně zatím nekývnul.

Saúdská Arábie si letecké údery na Írán nepřeje. V poslední době tradičně napjaté vztahy s Teheránem alespoň elementárně stabilizovala a obává se, že údery by mohly vyvolat širší blízkovýchodní konflikt, který by se vymkl kontrole, takže by na něj těžce doplatila.

Proto potřebuje Trumpa přesvědčit, ideálně při jeho návštěvě v pouštním království již v polovině tohoto měsíce, aby ani přes pokračující lobbing Izraele k úderům nedal zelenou. Vyhoví mu tedy zlevněním ropy, po němž Trump již delší dobu volá. I když tím sama krvácí. Rijád ale toto vyhodnotil jako menší problém než onu širší blízkovýchodní válku.

Saúdská Arábie se snaží si Trumpa naklonit i jinak než levnou ropou.

Největší saúdskoarabský realitní developer dle tržní hodnoty, saúdskoarabské vládě blízký Dar Al Arkan Real Estate Development, resp. jeho na londýnské burze kotovaná dcera Dar Global, s blížící se návštěvou Trumpa v Saúdské Arábii oznámil nové partnerské projekty s Trump Organization (Trumpův primárně realitní konglomerát, který od jeho nástupu do Bílého domu řídí prezidentovi synové).

Společnými silami tak postaví třeba 80patrový mrakodrap v Dubaji (luxusní penthousy v něm má jít koupit za bitcoiny, jež Trump podporuje – nebo se alespoň do role jejich podporovatele pragmaticky stylizuje) či golfové hřiště v Kataru.

Trump spojuje síly s Rijádem, společně postaví mrakodrap v Dubaji…

…či golfové hřiště v Kataru.

V Česku by v důsledku toho všeho mohly pohonné hmoty ještě před volbami zlevnit ke 30 Kč/l, takže bude zajímavé sledovat, zda a jak si tuzemští politici láci benzinu a nafty přisvojí.

Cena barelu ropy Brent včera v přepočtu do korun spadla poprvé od 12. února 2021 pod úroveň 1300 Kč, vyplývá z údajů agentury Bloomberg (viz graf níže). Přitom 12. února 2021 stál litr benzínu v ČR průměrně 28,63 Kč a litr nafty 27,55 Kč, ukazují data CCS. Včera stál benzín 34,08 Kč/l a nafta 32,80 Kč/l.

Cena barelu ropy Brent dnes v přepočtu do korun spadla poprvé od 12. února 2021 pod úroveň 1300 Kč.

Tuzemským čerpadlářům – a nejen jim – se tedy vskutku otevřel prostor pro zlevnění v rozsahu několika korun na litr, v případě nafty průměrně celorepublikově potenciálně dokonce pod psychologickou hranici 30 Kč/l.

Uvidíme, jak rychle si se zlevněním pospíší. Z bohaté dosavadní zkušenosti víme, že zpravidla moc nespěchají.

Čerpadláři by ovšem vskutku s cenou nafty měli dojít průměrně pod 30 Kč/l, inflace uplynulých let nemůže být výmluvou. Inflace uplynulých let v Česku – tedy růst cen energií či mezd výhradně v ČR – se totiž projevila ve zdražení pohonných hmot jen málo. Litr zdražila v rozsahu od 1,50 do 2,50 Kč.

Jak to?

Zhruba 85 procent ceny benzínu či nafty sestává z korunové ceny ropy (určované fundamentálně v zahraničí) a ze spotřební daně a DPH, které inflace v ČR neovlivňuje. Dané daně se navíc od roku 2010 nezvýšily (pokud nešlo o srovnání předchozího poklesu jako roku 2023 u nafty).

Zhruba 36procentní inflace, jež v Česku nastala mezi únorem 2021 a březnem 2025, se tak týká jen zhruba 15procentní části celkové ceny pohonných hmot. Pokud dnes ropa vyjde v korunách zhruba stejně jako v únoru 2021, nic by tedy čerpadlářům nemělo bránit, aby průměrně celorepublikově šli s cenou do blízkosti 30 Kč/l, ba níže. Platí totiž, jak víme, že cena barelu ropy Brent včera v přepočtu do korun spadla poprvé od 12. února 2021 pod úroveň 1300 Kč.

Pokud by ropa zůstala pod hranicí 1300 Kč/barel trvaleji, čerpadláři by měli zlevnit benzín (minimálně) pod 31 Kč/l a naftu pod 30 Kč/l, a to i při zohlednění oné 36procentní inflace, jež v Česku v uplynulých čtyřech letech udeřila. (7.5.2025)