Velikonoční beránek za posledních pět let zdražil o 82 procent

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Za průměrnou mzdu jich tak člověk pořídí o 130 méně než roku 2020, ale pořád o 38 více než před deseti lety 

Ingredience potřebné pro upečení běžného velikonočního beránka za posledních pět let výrazně zdražily, a to o 81,7 procenta. Za průměrnou čistou mzdu tak lidé v Česku letos pořídí 447 beránků, zatímco roku 2020 to bylo 577 beránků (viz tabulka níže; ingredience na těsto beránka bez kypřícího prášku, recept zde: https://csu.gov.cz/plk/kolik-nas-staly-dobroty-o-velikonocich). Letos ingredience do beránka vyjdou na 81,60 Kč, roku 2020 to bylo 44,90 Kč a před deseti lety pak 48,40 Kč.

Letošní „skóre“ by přitom bylo ještě horší, pokud by nedošlo k takzvanému zrušení superhrubé mzdy. To od roku 2021 nechává zaměstnancům v kapse více peněz, takže jejich čistá mzda narostla, i pokud hrubá zůstala nominálně stejná. Zrušení superhrubé mzdy totiž znamená snížení daně ze mzdy zaměstnanců zhruba z 20 na 15 procent.

Zrušení superhrubé mzdy ovšem letos připraví veřejné rozpočty až o přibližně 150 miliard korun, takže prakticky je hlavním strůjcem pokračujícího citelně schodkového hospodaření tuzemských veřejných financí. To, že si Češi za průměrnou čistou mzdu pořídí „jen“ o 130 beránků méně než před pěti lety – a ne ještě o více –, je tedy vykoupeno poměrně vysokým deficitem českých veřejných a dalším znatelným nárůstem zadlužení země. Tak trochu je část těch letošních beránků, jež lze za průměrnou mzdu pořídit, na dluh.

Samozřejmě, počet beránků pořiditelných za průměrnou mzdu je spíše teoretický výpočet. Nejsou zahrnuty například rostoucí ceny energií potřebných pro jeho upečení nebo náklady obětované příležitosti při domácí přípravě, jež kvůli obecnému růstu výdělků v české ekonomice také narůstají.

Nicméně i tak platí, že v porovnání se situací před deseti lety si letos mohou Češi průměrně pořídit za čistou mzdu o 38 beránku více než za čistou mzdu tehdy. A to přesto, že cena ingrediencí do beránka je letos o 68,5 procenta vyšší než roku 2015.

Další z paradoxů Green Dealu: provoz na elektrifikovaných železničních tratích se raketově zdražuje, zatímco ceny nafty rostou jen nepatrně

Výsledek? Propad železniční přepravy zboží a nekončící kolony kamionů na dálnicích

Zdá se, že se americký prezident Donald Trump se cly poněkud přepočítal. A couvá. Odkládá je. Přehodnocuje. I kdyby však měla na americký dovoz z Evropské unie platit v „plné palbě“, jak je představoval začátkem dubna během takzvaného dne osvobození, budou pro českou ekonomiku znamenat až čtyřikrát nižší náklad než unijní Green Deal.

Vskutku, clům se sice věnuje značná pozornost, avšak dekarbonizační úsilí vyjde Česko několikanásobně dráž. Již několikatýdenní intenzivní mediální debata o clech obnažuje závažnou asymetrii: nesrovnatelně větší prostor nyní v tuzemské veřejné debatě dostává něco, totiž Trump a cla, co ani není definitivní a co je hlavně i ve své nejhorší variantě – tedy nejhorší z hlediska české ekonomiky – pořád daleko méně finančně nákladné než Green Deal.

O Green Dealu se přitom už vlastně nediskutuje. Ve své podstatě se bere za jednou provždy daný. Ovšem kupříkladu dění v tuzemské železniční nákladní přepravě odhaluje, že by si zasluhoval stejně intenzivní a kritickou debatu, jaké jsou v Česku vystavena Trumpova cla.

Nejprve ovšem ke srovnání nákladů cel a Green Dealu. Na první pohled se může zdát, že jde o srovnávání jablek s hruškami. Jak cla, tak Green Deal ovšem představují pro tuzemské firmy a podniky náklad, s nímž se budou muset nějak popasovat. Budou na něj nuceny najít potřebné peníze včetně dotačních a budou muset přesměrovat některé zamýšlené investice či třeba od plánovaných investic upustit.

České ministerstvo financí začátkem dubna uvedlo, že Trumpova cla sníží letošní růst české ekonomiky o 0,6 až o 0,7 procentního bodu. Ve své lednové prognóze přitom ještě resort počítal s letošním reálným růstem ekonomiky ve výši 2,3 procenta. Nominální hrubý domácí produkt Česka by tak dle téže prognózy vzrostl z loňských 8 007 na letošních 8 431 miliard korun.

Pokud ale nyní má náš ekonomický růst kvůli clům činit jen 1,7 procenta namísto 2,3 procenta za jinak stejných podmínek, při předpokládaném letošním růstu příslušné cenové hladiny o tři procenta, to znamená nominální nárůst tuzemské ekonomiky o 4,7 procenta namísto do začátku dubna ministerstvem odhadovaných 5,3 procenta. Růst z úrovně 8 007 miliard korun o 4,7 procenta by značil letošní úroveň nominálního HDP čítající zhruba 8 383 miliard korun. To je o 48 miliard nižší údaj, než jaký ministerstvo financí předpokládá ve své lednové prognóze, tedy než zmíněný údaj 8 431 miliard. Do konce letoška zbývají ještě zhruba tři čtvrtletí, takže podle ministerstva financí Česko kvůli clům přijde průměrně o 16 miliard korun za čtvrtletí. Tedy o 64 miliard korun při přepočtu na celý rok.

Přitom současně nynější vládní plán, s nímž pracuje i Národní rozpočtová rada, počítá s tím, že dekarbonizační cíle, tedy Green Deal, si v Česku do roku 2030 vyžádají vydání celkem 1,3 bilionu korun. To je při ročním rozpočítání, zahrneme-li i letošek, průměrně 217 miliard korun ročně.

Roční náklady Green Dealu jsou tedy v tuto chvíli pořád přibližně 3,4krát vyšší než náklady Trumpových cel. Pokud by se tedy Green Deal podařilo o třetinu zmírnit, co se souvisejících výdajů týče, vytvořená úspora by mohla kompletně pokrýt náklady vzniklé Trumpovými cly. Nebylo by tedy třeba dekarbonizační úsilí zcela opustit, jen o třetinu snížit jeho ambicióznost, která při svých současných parametrech stejně ve světě nemá obdoby.

Zmírnění či revize Green Dealu je žádoucí i z dalšího důvodu. V některých oblastech nenaplňuje své klíčové cíle, jímž je zejména dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Dokonce jde proti nim. Příkladem je zmíněná železniční nákladní přeprava v Česku. A rozhodně nejen v Česku, ale i v dalších zemích EU.

Mezi lety 2018 a 2023 stouply náklady na elektrickou trakci železnic v Česku ze dvou na 3,50 koruny za kilowatthodinu, tedy o 75 procent. Litr nafty za stejnou dobu zdražil z 25,70 na 28,40 koruny. Tedy o nějakých jedenáct procent. Silniční nákladní přeprava je tedy v porovnání s elektrifikovanou železniční přepravou dnes cenově ještě mnohem výhodnější než na sklonku minulého desetiletí. Stěžejním důvodem je existence postupně zdražujících emisních povolenek, které navyšují cenu elektřiny, resp. nákladů na železniční elektrickou trakci.

Povolenky, tedy „vlajková loď“ Green Dealu, tak hrají zásadní roli v tom, že podíl železniční nákladní přepravy na celkové nákladní přepravě v Česku mezi lety 2019 a 2023 klesl z bezmála 30 na jen lehce nad 15 procent. Přitom železniční přeprava je environmentálně mnohem šetrnější než ta silniční nákladní nejen v elektrifikované, nýbrž i ve „spalovací“ variantě. Růst nákladů v oblasti elektrifikované železnice ovšem snižuje konkurenceschopnost nákladní železnice jako celku.

Ostatně i nekončící kolony kamionů na hlavních dálničních tazích Českem stejně jako jimi často takřka permanentně zahuštěný dálniční pravý jízdní pruh jsou projevem přesunu nákladní přepravy z kolejí na silnice. A ten je pro změnu projevem rychleji rostoucích cen elektřiny a emisních povolenek, jejichž sama existence a rostoucí cena je zase projevem Green Dealu. Ten i proto zasluhuje revizi a zmírnění. Už jen kvůli situaci v tuzemské nákladní přepravě.

Proč letos zaniká nejvíce firem od roku 1990, nejvíce v historii?

V roce 2025 bylo v Česku zaznamenáno výrazné zvýšení počtu zaniklých firem, přičemž podle analýzy společnosti CRIF zaniklo v prvním čtvrtletí 4 639 firem, což je nejvyšší počet od roku 1990. Hlavní důvody zániku firem lze shrnout do několika klíčových faktorů, které vycházejí z ekonomických, geopolitických a odvětvových specifik:

● Ekonomické zpomalení a nejistota: Česká ekonomika čelí pokračujícímu pomalému růstu HDP (odhad růstu na rok 2025 v podání největší německé banky Deutsche Bank je pouze 1,3 %, v podání přední americké banky Morgan Stanley 1,5 %, přičemž oba odhady byly zveřejněny už po oznámení nové sady cel Spojených států letos začátkem dubna). Vysoká inflace v předchozích letech, rostoucí ceny energií a slabá zahraniční poptávka, zejména z Německa, které je klíčovým obchodním partnerem, negativně ovlivňují firmy, zejména exportní. Češi zároveň nadále vykazují poměrně vysokou mírou úspor, citelně vyšší než před rokem 2020, což ochromuje obecnou spotřebitelskou poptávku. Lidové řečeno, „peníze leží lidem na účtech, místo aby rychleji roztáčely ekonomiku“.

● Rostoucí náklady: Firmy se potýkají s rostoucími vstupními náklady, jako jsou energie, suroviny a pracovní síla, spolu s tlakem na zvyšování mezd. Tyto faktory snižují ziskové marže a ztěžují konkurenceschopnost, zejména v odvětvích jako stavebnictví, maloobchod nebo výroba.

● Insolvence a bankroty: V roce 2023 vzrostl počet insolvenčních řízení o 5 % (1 074 firem), a tento trend pokračuje. V prvním čtvrtletí 2025 zbankrotovalo 183 firem, což je o 9 % více než v předchozím roce, a počet insolvenčních návrhů stoupl o 14 %. Nejvíce zasažené je stavebnictví, kde insolvence tvoří téměř 20 % případů, kvůli zrušeným nebo odloženým projektům.

● Geopolitické vlivy: Pokračující válka na Ukrajině a narušení dodavatelských řetězců zvyšují nejistotu a náklady. Levné dovozy, například cukru z Ukrajiny, vedly k uzavření některých závodů, jako cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou.

● Restrukturalizace a automatizace: Některé firmy, například Onsemi, Valeo nebo Otis, omezují provoz v Česku kvůli automatizaci, snižování nákladů nebo přesunu výroby do jiných či levnějších lokalit (např. Čína, Španělsko). To vede k propouštění a zániku provozoven.

● Odvětvové specifika: Nejvíce zasaženými odvětvími jsou stavebnictví, obchod a některé průmyslové sektory. Například v obchodu, včetně s nemovitostmi, zaniká více firem, než vzniká (poměr 7 či 8 nových na 10 zaniklých), a v těžbě a dobývání je situace podobná. Naopak odvětví jako zdravotnictví a sociální péče vykazují růst, což fundamentálně souvisí s demografickým stárnutím české populace.

● Přirozený vývoj trhu: Část zániků je přirozeným jevem – s rostoucím a nyní historicky rekordním počtem firem (takřka 577 000 v roce 2024) roste i počet těch, které zanikají, zejména pokud jsou neaktivní (čtvrtina firem nevykazuje činnost). Dobrovolná likvidace může být také důsledkem rozhodnutí společníků ukončit podnikání, pokud firma nesplňuje očekávání nebo dosáhla svého účelu.

Zánik firem v Česku v roce 2025 je kombinací ekonomických tlaků (vysoké náklady, slabý růst), geopolitických faktorů (válka, narušené řetězce), strukturálních změn (automatizace, přesun výroby) a přirozeného vývoje trhu. Nejvíce ohrožena jsou odvětví závislá na exportu, energiích nebo slabé poptávce, jako stavebnictví a obchod. Přesto ekonomika vykazuje známky mírného oživení, což by mohlo v budoucnu zmírnit tyto negativní trendy. (20.4.2025)