V lipenské přehradě v jižních Čechách vrcholí čtrnáctidenní hydrobiologický průzkum, který vedou vědci z Biologického centra Akademie věd ČR ve spolupráci s Jihočeským územním svazem Českého rybářského svazu. Cílem průzkumu je zhodnotit celkový stav rybí obsádky a především zjistit, jak se vyvíjí populace candáta obecného a vrcholového predátora – sumce velkého.
„Odlovná kampaň zacílená na sumce velkého je teprve v polovině, navíc nám nepřeje počasí, kdy dny babího léta střídá prudký teplotní propad, déšť a silný vítr. Již z prvotních výsledků je však zřejmé, že úlovky z minulých let se nebudou opakovat a že populační trend sumce velkého na Lipně nabral spíše sestupnou tendenci. To potvrzují i úlovky sportovních rybářů,“ hodnotí prvotní výsledky Martin Čech z Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR.
Kusová hmotnost odlovených ryb je však stále značná. „Minulý týden jsme se vrátili z podobné odlovné kampaně na vyhlášené přehradě Mequinenza na španělské řece Ebro, která proběhla v rámci mezinárodní spolupráce s výzkumným týmem Ecohydros pro Ministerstvo pro ekologickou transformaci a demografické výzvy. Přestože jsme ulovili celkem 66 sumců, jejich průměrná hmotnost byla výrazně menší než tady na Lipně. Pokud si tedy čeští rybáři chtějí splnit sen o velké rybě, nedává velký smysl jezdit až do Španělska. Při troše trpělivosti a rybářského štěstí se tento sen dá naplnit i tady v Česku,“ říká Martin Čech. Právě dnes ráno (4.9.) vědci chytili svůj největší úlovek letošní sezony – asi třicetiletý sumec měřil 212 cm a vážil 55 kg.
Na odlov sumců se vědcům osvědčila metoda tzv. dlouhých šňůr, která se běžně používá na moři k lovu největších predátorů, jako jsou žraloci, tuňáci nebo mečouni. Českobudějovičtí vědci ji využívají i na velkých jihoevropských jezerech a nádržích, kde v rámci mezinárodního projektu LIFE Predator pomáhají tlumit invazi sumce velkého, který je pro tamní ekosystémy ekologickou hrozbou. Klimatická změna a vysoká úživnost volných vod hrají sumci jednoznačně do karet. Od určité velikosti nemá žádného přirozeného predátora, kromě člověka. Jako vrcholový predátor, navíc velice nevybíravý, funguje v systému jako vysavač. „Zhltne cokoli, a to i ve značné velikosti. Vzhledem k tomu, že loví převážně v nočních hodinách, kořist má obvykle jen minimální šanci k úniku. Nesmíme zapomenout, že sumec má i obrovskou plodnost. Skutečně velcí jedinci mohou vyprodukovat přes dva miliony jiker každý rok,“ vysvětluje Martin Čech.
Tento fakt na druhou stranu vyvažuje obrovská mortalita, zejména v prvním roce života. Lipno je navíc poměrně vysoko položená nádrž s dlouhým zimním obdobím, tedy není pro sumce zdaleka nejvhodnější. Případný růst populace se dá velice dobře tlumit vhodným nastavením bližších podmínek k rybolovu, které určuje Český rybářský svaz a které může pružně upravovat podle výsledků každoročních rybářských statistik a výsledků výzkumného týmu Biologického centra AV ČR.
U všech odlovených sumců odborníci zjišťují jejich růstovou výkonnost, tělesnou kondici, pohlaví a případnou potravu. Po nezbytných měřeních jsou ryby v nejkratší možné době vypouštěny zpět do lipenské nádrže.
Odborníci sledují nádrž Lipno z hlediska rybích populací dlouhodobě, s několika přerušeními od roku 2008. Hlavní impulz jim k tomu dala kolabující populace candátů na začátku milénia. Od té doby se stav populace výrazně zlepšil. „Candát nalézá v nádrži dobrou potravní nabídku, výrazně zrychlil růst a v některých letech vytváří silné ročníky. V posledních letech však došlo k vzestupu přirozené úmrtnosti, a tak se candátům nedaří dosáhnout velkých hustot, na které byli rybáři zvyklí v 70-90. letech minulého století. Je pravděpodobné, že predace a kompetice ze strany sumce omezuje obnovu silné populace candáta,“ říká Jan Kubečka z Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR.
