Vtip lidu cestujícího, prodavačského a podobného
Člověk může žít všelijak; jak se říká, sám se sebou anebo s lidmi.
Žije-li sám se sebou, tu jeví se býti po čase tvorem zatrpklým, tváří ponurých a špatně holených. Je povznesen nad svět a jen sám jediný o tom neví, že není již člověkem, nýbrž jeho karikaturou. Žijí-li lidé tohoto druhu trochu déle, tak se obyčejně ožení se svými hospodyněmi, což je jaksi poznávací znamení.
Plný život není jinak možný nežli s lidmi. Být jejich částí, stále se s nimi stýkat, snažit se, abychom rozuměli jim a jiní nám. Mohl bych na to citovat úctyhodného Aristotela, ale stačí mi naše paní správcová, která říká: „Vždyť to není člověk; to je takový nelida.“
Člověk žije tak, jak ho nutí žít jeho povolání. A tu obchodníci a všichni lidé, kteří jsou činní v podnikání, mají velkou výhodu před nočními hlídači, strážci majáku a hrobaři. Mají i velkou výhodu před veřejnými úředníky všeho druhu, neboť nevyřizují spisy ani nemají potíže se stranami. Stýkají a musí se stále stýkat s lidmi, kteří jsou velmi živí a velmi rozmanití.
Obchod a podnikání žije s lidmi a žije z lidí, z jejich potřeb, radostí i starostí. Kdo nerozumí lidem a nemá lidi rád, sotva v něm může mít úspěch.
Proto je v něm tolik životnosti a proto je v něm i tolik humoru. Zcela výjimečně dobrého humoru, neboť mít smysl pro lidi, život a humor jedno jsou.
Přátelé dobrého humoru se podobají dětem, neboť obvykle také hledají u vtipů „vousy“, jako je hledají děti na tvářích svých tatínků.
Mohu říci, že není většího neštěstí pro obchod, podnikání i pro šťastný život všech lidí, nežli když se zapomenou smát. Pokud se týče vlivu smíchu na trávení, poraďte se se svým lékařem, ale pokud se týče podnikání a života, tak je humor a smích jejich pravým kořením. Kdo se nedovede smát, nedovede vydělávat peníze šťastně a ani šťastně žít.
Osud našeho národa a podnikání, jehož jsme nyní všichni účastníky, není ovšem bohaté ragout. Spíše praženka, ale proto tím více všichni potřebujeme, abychom si dodali nové podnikatelské i životní chuti kořením vtipu.
Dr. Jan Brabec.
Zástupci
Zástupce pojišťovny už hezkou chvíli namáhal se přesvědčit klienta o důležitosti pojištění proti ohni. Ptá se klient, co dostane od pojišťovny, když mu vyhoří celý domek. „Potom obdržíte,“ odpovídá zástupce, „celou pojištěnou sumu Kč dvacet tisíc.“ „A což když si zapálím sám, kolik dostanu potom,“ ptá se znovu klient. „Potom byste nedostal nic,“ odpoví zástupce.
Klient zavrtí hlavou a diví se: „Já si hned myslil, že je v tom nějaký podfuk.“
*
„Pane, nepřestanete-li s těmi anekdotami, zakryji si rukama uši.“
„Slečno, na to jsou vaše ručky příliš malé.“
Vysvětlení úspěchu
„Prosím tě, jak to přijde, že máš takový úspěch při prodávání v domácnostech?“
„To je lehké. První, co vždy řeknu, když mi přijde otevříti nějaká žena je: „Slečno, je matinka doma?“
Když obchodní zástupce vyznává lásku
„Slečno Emo,“ praví obchodní zástupce, „moje láska k vám překonává vše, co v tomto oboru bylo doposud uvedeno na trh.“
Nač se rušit
Obchodní cestující k obchodníku, kterého přistihl, an hraje tahaný mariáš v zadní místnosti:
„Víte, že máte uvnitř dva zákazníky?“
Obchodník hrál klidně dál a šeptal: „Všechno je v pořádku. Jen buďte hezky tiše a oni zase půjdou.“
Dokonalá znalost řečí
„A nedělala vám na cestách potíže angličtina?“
„Mně ne, ale Angličanům, s nimiž jsem mluvil.“
Špatná zkušenost
„Já jsem zástupce pojišťovny z Prahy. Měl byste se, pantáto, také nechat pojistit proti ohni.“
„Ale – leda pro zlost. U nás jsou pojištěni dva už léta letoucí a pořád nic.“
Ze zvyku
„Pane řediteli, venku je nějaký cestující s knírem.“
„Řekněte mu, že už mám knír.“
Pesimista
Zástupce: „Tak co, jak jdou obchody?“
Obchodník: „Je to hrozný. Už nekupují ani ti lidé, kteří nikdy neplatí.“
Máte také takové zástupce?
Jeden obchodník nám píše:
Již po tři léta navštěvuje mě pravidelně každého měsíce jeden zástupce, o němž nevím ani, jak se jmenuje, ani co prodává. Vejde vždy do obchodu a řekne jen: „Nepotřebujete dnes ničeho?“ Já nato ovšem vždy řeknu „ne“, a tak jsem zvědav, jak dlouho mě bude tento tajemný muž ještě navštěvovat.
Využil okamžiku
Velikou houževnatostí se mladému, podnikavému cestujícímu konečně podařilo octnouti se u přítomnosti velikého muže, za kterým se honil.
„Opravdu vás nemohu ani vidět,“ pravil tento velký muž s určitým podrážděním.
„Pak je to opravdu štěstí, že jsem přišel,“ odvětil klidně rušitel. „Zastupuji optický závod.“
*
Přišli dva obchodní cestující k panu továrníkovi vyjednávat velkou zakázku. Poněvadž se jednalo o dodávku zboží, o kterém bylo nutno zachovati obchodní tajemství, chtěl pan továrník, aby přišel druhý den dojednat celou věc jen jeden a řekl: „Rád bych mluvil o věci zítra ještě, ale mezi čtyřma očima.“
Druhý den však přišli opět oba, ale každý měl zavázané jedno oko.
Vytrvalý
Bylo už dávno po práci, když ředitel továrny pustil k sobě posledního z cestujících, kteří s ním chtěli dnes mluvit. Ostatní nepřijal. Uvítal ho sedě ve své kanceláři slovy: „Máte vlastně velké štěstí, že jsem vás vůbec přijal. Dnes zde bylo již deset cestujících a všechny jsem dal vyhodit.“
„Já vím,“ podotkl zástupce, „těch deset cestujících, to jsem byl já.“
Vždycky obchodně
Obchodní cestující se dal ohlásit svému šéfovi: „Pane šéfe, já bych chtěl místo na obchodní cestu jednou pro změnu také na svatební cestu.“
„To se vám povoluje, ovšem bez diet. A s kým to pojedete?“
„S vaší slečnou dcerou, smím-li prosit.“
*
Obchodník, jenž vyhodil již sedmkrát nápadníka své dcery:
„Za zetě vás nepotřebuji, ale jako obchodní cestující byste byl znamenitý.“
Psychologie v obchodě
Jeden obchodní cestující se chlubil před ředitelem velikého obchodního podniku, jak dovede poznávat lidi. Dovede prý poznat okamžitě, kdo z mužů je ženat a kdo svobodný. Postavil se ke dveřím úřadovny, kudy se vraceli po polední přestávce zaměstnanci, a říkal kdo z nich je ženatý a kdo svobodný; téměř ve všech případech uhodl.
„Ale, jak to můžete tak poznat?“ ptali se překvapení diváci.
„To je velmi prosté: ženatí si utírají přede dveřmi boty, svobodní ne.“
*
V kupé sedí dva obchodní cestující. Jeden cestuje s vínem, druhý s uzenářským zbožím.
Povídá ten vinař: „Pane, já jsem takovej machr, že dyž mi dáte líznout vína, hned poznám, odkud to víno je, jak je staré a co stojí.“
„To nic není,“ povídá druhý. „To mně ukažte buřta, a já vám hned řeknu, ke kterému regimentu ten kůň patřil.“
Nový život
„Od kdy pracujete u firmy Meyer?“
„Od těch dob, co mi pohrozil výpovědí.“
Nakladatelství Orbis 1939