Nový život
Pan Stein, cestující pleteným zbožím, navštíví pana Oesterreichra. Oesterreicher zboží prohlíží, zkouší, vyptává se a dává si ukazovat nové a nové kolekce. Dlouho to trvá, než s jakousi omluvou prohlásí, že teď právě nic nepotřebuje.
„Takovejch, jako jsou voni, kdybych měl aspoň deset,“ povídá vzdychaje Stein, když zboží složil do kufru.
„Takovejch, jako jsem já, aspoň deset?“ protestuje honem Oesterreicher, obávaje se nedorozumění, „vždyť přece já vod vás nic neobjednávám.“
„No jó, ale když já mám takových přes sto…“
*
Jeden cesťák bral s sebou ženu na cesty, anžto se moc o ni bál. Tak jednou v noci přilítne do hotelu a vidí, jak nějaký chlap kouká klíčovou dírkou do pokoje jeho ženy. Skočí na něho zezadu a začne ho pohlavkovat a třískat jako divej. Ten chdák nemohl popadnout ani dech a zoufale křičí:
„Hrome, pusťte mě, chlape, ať chytnu dech a pak můžeme pokračovat.“
Tak ho ten cesťák pustí a řve: „Mizero, mizernej, já vám dám nakukovat do pokoje mé ženy.“
Vyvalí ten koukavej voči na toho cesťáka a povídá: „To je vaše žena, a mordije, kdo je tedy ten chlap, co je tam s ní?“
*
Dva cestující přišli do nepříliš čistého hotelu.
„Co stojí tenhle prasečí chlívek?“
„Pro jedno prase třicet Kč, pro dvě po dvaceti,“ povídá hotelier.
*
Jeden cesťák z konfekčního oboru jel z Německa a táhl s sebou kufr se svou kolekcí. V Podmoklech stál zamyšlen před celním úřadem a konečně ho tento probudil ze snění: „Otevřete ten kufr!“
Tu ten cesťák vyskočil, chytil ouřadu kolem krku a dal mu štípanou pusu: „Vy jste po čtyřech měsících první živej člověk, který chtěl vidět moji kolekci!“
*
Maier odjel na delší obchodní cestu. Zapomněl si doma střevíce a píše si o ně své ženě:
„Pošli mi, prosím tě, tvé střevíce. Budeš se asi divit, že ti píši, abys mi poslala tvé střevíce a ne mé střevíce, že? Kdybych ti napsal, mé střevíce´, četla bys mé střevíce a myslela bys tvé střevíce a ne mé. Proto píši, pošli mi tvé střevíce, ty budeš číst tvé střevíce a pochopíš, že myslím mé střevíce a ne tvé. Proto mi tedy pošli tvé střevíce.“
*
V hotelu „U nádraží“ byly v prvním poschodí dva zařízené pokoje a tak, když se někdy stalo, že do Čabelic zabloudil nějaký ten agent, našel zde docela pěkný nocleh. V těchto dnes stalo se však něco, co pana hoteliéra přivedlo trochu do rozpaků. Oni totiž v Čabelicích se objevili najednou agenti dva. Každý z nich objednal si „U nádraží“ pokojík, to by sice šlo, ale v celém hotelu je jen jedna deka na přikrytí.
„Jak to provést“, lámal si hlavu pan hotelier. Když nemohl nic lepšího vyšpekulovat, obrátil se, ač nerad, k manželce své vnadné: „Koukej, Ando, skoč nahoru, von ten jeden cesťák se nemá čím přikrejt.“
*
Dva obchodní cestující, Waiss a Löbl, jeli spolu ve vlaku. Zatím co Waiss měl špatnou náladu, jak se dnes sluší na obchodního cestujícího, Löbl pořád švitořil a něco vykládal. Prvního to strašně rozčilovalo, až konečně povídal: „Víte co, pane Löbl, budeme si tykat?“
„A pročpak, pane Waiss?“
„Protože vás už, člověče, mám akorát dost.“
Obchodní čeština
„Jmenuji se Majer a cestuji v plynových kamnech.“
„Chudáku, a není to moc nepohodlný?“
Nespokojený
„Byl jste u nás v hotelu spokojen?“
„Tak tak. Pokoj mohl být větší, účet menší, víno starší a pokojská mladší.“
Pravdomluvný agent
„Tenhle lék je opravdu zázračný. Denně nám docházejí spousty poděkovacích dopisů.“
„Od uzdravených odběratelů?“
„Ne – od jejich pozůstalých.“
Optimista a pesimista
Optimista: „Všichni půjdeme jednou žebrat.“
Pesimista: „To je pravda, ale ke komu?“
*
Rajzoval si to po vlastech cestující s umělým hnojivem. Přijde do Ejpovic a hned k sedláku Durasovi. Ten však furt, že prej jářku, tento, jak má prej věřit kvalitě nabízeného hnojiva. I povídá cesťák: „Kouknou se, pantáto, já tuhle doma šel večer do skladiště srovnat novou zásilku hnojiva. Můj tříletej chlapec šel se mnou a já vám ho tam při odchodu zamknul. I běžím ráno otevřít. Odemknu a v tom – prásk! dveře se rozletí, ven vyběhne dvoumetrovej klacek a volá: „Tatínku, to sem se vyspal!“
*
Drobný handlíř navštívil velkotovárnu a tázal se, zda něco nepotřebují.
Továrník: „Koupil bych „tekl“, pane Hirsch. Můžete mi to obstarat.“
Hirsch: „Všecko obstarám. No, a kolik za to chcete vlastně dát?“
Továrník: „No asi tisíc korun.“
Hirsch: „Tisíc korun? To nemůže být nic pěkného. Dejte dva tisíce a pak se o tom dá mluvit.“
Továrník: „Dobře, tedy dva tisíce korun. Obchod je uzavřen. Ale obstarat, pane Hirsch!“
Hirsch: „Spolehněte se. – A prosím vás, pane továrníku, co vlastně ten „tekl“ je?“
Opatrnosti nikdy nezbývá
Nervosní agent nosil s sebou stále stočené laso. I ptal se ho jeden hotelier, proč to vlastně stále s sebou tahá. „Moc se bojím ohně,“ vysvětloval agent. „Tak abych se mohl spustit při vypuknutí požáru z okna.“ Načež jej hotelier zdvořile upozornil, že „u nich hosté se záchrannými lany musí platit předem.“
*
Mezi jiným nezapomínala Unie obchodních cestujících na kulturní povznesení svých členů a pronásledovala tehdy rozšířené karbanictví. Hrálo se nejen večer po práci, ale i ve vlaku si krátili kolegové dlouho jízdu hraním v karty. Jeden z členů výboru byl v pronásledování těchto nešvarů zvlášť neúprosný. Vytrestal jednoho hráče, který chtěl při jízdě z Prahy vystoupiti v Hořovicích, tím způsobem, že když se vlak blížil ke Zdicům a dotyčný hráč hlásil právě „sto a sedma“, tak mimoděk poznamenal: „To jsem rád, že jsme už v Hořovicích.“ Hráč, který nesledoval, kam vlak odjíždí, sebral svoje zavazadla, nechal stovku se sedmou a vystoupil. Teprve, když se vlak znovu rozjel, stál celý zoufalý na nádraží ve Zdicích.
*
Vsadil se cestující o 100 Kč, že zastaví vlak jednou rukou. Kamarádi nevěřili, to prý může pouze strojvůdce. Zatáhl tedy za záchrannou brzdu a sázku vyhrál. Zaplatil 60 Kč pokuty a ještě na tom vydělal.
*
Přišel obchodní cestující do kanceláře trestnice a ptá se pana ředitele, zdali by mohl trestancům nabízet své zboží.
Ptá se pan ředitel: „Jaké?“
„Inu to, co je jim nezbytně třeba. Pilníky, hasáky, paklíče a podobné.“
*
Odsouzenci k delším trestům na svobodě, mohou, jak známo, vykonávati i v trestnici práce, kterým jsou vyučeni. Do trestnice byl dodán obchodní cestující, a když se ho ptali, jakým pracím se chce věnovat, odpověděl, že by nejraději vykonával i nadále své povolání.
*
V malém městečku na Karpatské Ukrajině přišel do hotelu, který nevynikal zvláštní čistotou, cestující a zdůrazňoval, že by si přál čistý, třebas dražší pokoj. Aby si byl jist, ptá se hoteliéra: „A nejsou tam štěnice v posteli?“
„A kde by jinak měly být?“ odpoví pan hotelier.
*
Panské z hotelu „U modrého čápa“ v Břenkově se narodilo nemanželské dítě. Když měla u poručenského soudu udat, kdo je otcem, řekla bez rozmyšlení: „Svaz československých obchodních cestujících.“
Síla zvyku
„Nemáme již, bohužel, volné místo, ale mohl byste spáti na kulečníku.“
„Co to stojí?“
„Tři koruny za hodinu.“
Důmyslný prodavač
Zákazník: „Prodáváte také levandulové mýdlo světoznámé značky „Královna“?
Prodavač: „Ne, ale když si přejete, okamžitě je objednám.“
Zákazník: „Ovšem, že si to přeji – cestuji totiž s tímto mýdlem.“
Nakladatelství Orbis 1939
