Důmyslný prodavač
Zástupce pojišťovny pan Kohinor byl velice oblíben mezi svými kolegy arijského původu, ačkoliv sám byl žid. Ti ho stále přemlouvali, aby se dal pokřtít, ne z důvodu rasismu, ale pro spásu duše. Poněvadž se stále zdráhal, požádali místního katolického faráře, aby vysvětlil Kohinorovi, jak jedině římskokatolická církev jest samospasitelná a přemluvil ho, aby k ní přestoupil. Pan farář si Kohinora pozval, kamarádi čekali před farou, jak to dopadne. Konečně po dvouhodinovém čekání objeví se Kohinor ve středu svých kamarádů, kteří naň doráželi, zdali se podařilo faráři ho přesvědčit. „Bylo to velice těžké,“ povídá Kohinor, „ale konečně jsem pana faráře přesvědčil, že se musí nechat pojistit, podepsaný návrh pojistky na deset tisíc mám už v kapse.“
*
Podal si žádost k firmě, aby ho přijala jako cestujícího. Že je nejlepší prodavač na světě. Dali mu tedy speciální zboží. A chodil a jezdil, ale nic nemohl prodat. Vrátil se tedy k firmě a řekl šéfovi:
„Jsem druhý nejlepší prodavač na světě. První je ten, kdo Vám prodal tohle zboží.“
*
Dva zástupci sýráren se hádali.
První: „Náš sýr dostal na výstavě první cenu.“
Druhý: „To nic není, náš si pro ni sám došel.“
*
Stěžoval si mladý obchodní cestující starému, že kamkoliv přišel nabídnout své zboží, všude ho urazili.
„To je divné,“ řekl starý, „cestuji skoro třicet let, kolikrát mi vyházeli vzorky na ulici, mnohokrát mě shodili se schodů, častokrát mi přibouchli dveře před nosem až mi v uších zalehlo, ale aby mě někde urazili, to ani jednou.“
*
Pět cestujících jelo ve vlaku. Čtyři z nich se znali, pátý cestoval zvlášť.
Ti čtyři si krátili jízdu tím, že vždy každý z nich pronesl nějaké číslo, na příklad 467, načež ostatní se buď nehorázně smáli, nebo učinili rukou známý pohyb k bradě, kterýmž se naznačuje „fousatý“.
Pátý cestující je chvíli pozoroval, načež se otázal, co to činí.
Odpověď zněla: „To máte tak. My cestujeme společně už několik let. Za tu dobu známe už vzájemně všechny existující vtipy, takže jsme si je očíslovali a teď není třeba, abychom je znovu vždy vyprávěli. Stačí, když řekneme číslo.“
Inu, racionalizace!
Pan Pereles a pan Synek
Pan Pereles a pan Synek byli obchodní společníci. Jednou se rozhodli, že pan Synek pojede na obchodní cestu kolem světa. Před odjezdem se však pan Synek na návrh pana Perelesa dal pojistit na 100 000 Kč na život, které měly připadnout firmě v případě nepředvídaného neštěstí.
Skutečně, zakrátko přinesly noviny zprávu, že loď, na které pan Synek jel, se potopila. Poněvadž jeho jméno nebylo mezi jmény zachráněných, všichni se domnívali, že se pan Synek utopil. Ale za tři dni nato dostal bratr pana Synka telegram následujícího znění:
„Zachránil jsem se v posledním okamžiku, oznam to, prosím, co nejšetrněji mému společníku.“
Jak to zjistil
I přijel obchodní cestující do městečka. Odebral se do hotelu a žádal pokoj.
„Bohužel, máme všechno obsazeno,“ pravil vrátný. „To nejlepší, co bych pro vás snad měl, je polovička velkého pokoje v prvním poschodí. Je přes něj přepážka a v druhé polovici je sice nějaká dáma, ale ta vás nebude rušit.“
Cestující nadšeně souhlasil a odebral se do tohoto pokoje. V celém hotelu bylo pěkné večerní ticho, avšak najednou hnal se po schodech náš cestující celý bledý a vyděšený.
„Umučená hodino,“ křičel na vrátného, „vždyť ta ženská je mrtvá.“
„To vím,“ odvětil vrátný, „ale jak jste se to dověděl vy?“
U pultu
Pan Vocásek v obchodě: „Tady potřebuju pro mýho syna globus, ale ňákej v přirozenej velikosti.“
Dobrý obchodník
„Chtěla bych cyankali.“
„Ukažte slečně také náš výborný otrušík.“
Reelní obchodník
Pan Duchna si koupil papouška, neboť byl ujištěn, že tento pták má dlouhý život. Ale za tři dny přiběhl do obchodu velmi pobouřen:
„Pane,“ křičel, „to je podvod! Slíbil jste mi, že ten papoušek bude živ do osmdesáti let a von mně včera pošel!“
„Ježíšmarjá,“ povídá obchodník, „já jsem vám zapomněl říc, že už mu bylo na jaře sedmdesát devět let.“
*
Můžete doporučit tenhle uspávací prostředek?“
„S nejlepším svědomím. Je tak spolehlivý, že musíme ke každé lahvičce přidávat budík.“
*
Příručí: „Pane šéf, v krámě je blázen. Když jsem se ho zeptal, co si přeje, začal volat jako slepice: kokodák.“
„Ty jsi ale hloupej, ten pán koktá a chce fotografický aparát značky Kodak.“
Relativní prosperita
„Nuže, jak jdou obchody?“
„Děkuju, zákaznictvo potěšitelně roste den ode dne.“
„Dejte pokoj, v téhle krisi?“
„Jo, já mám dětskou konfekci.“
*
Pan Kohn u prodavače zvěře: „Víte, já bych chtěl takovýho psa jako je foxteriér, ale ne docela takovýho, musí být o něco menší s tlustějšími nohami a aby měl taky delší ocas.“
Prodavač: „Ty já nevedu – takový topím.“
Vybíravý zákazník
Přišel zákazník do ptáčnického obchodu:
„Co chcete za toho kanárka?“
„Padesát korun.“
„Člověče, vždyť kulhá!“
„Dovolte,“ dopálil se ptáčník, „k čemupak si kupujete kanárka: aby vám zpíval, anebo tancoval?!“
Nový druh
„Máte olejovky?“
„Prosím, jaké si přejte, je libo dražší francouzské nebo ty levnější portugalské?“
„No, dejte mi něco tak za střední cenu, třeba ty pyrenejský!“
*
Přišel zákazník do květinářství: „Máte, prosím, chrysantémy?“
„Bohužel, dnes jsou vyprodány.“
„Co to, je snad někde v okolí svatba?“
„Není, ale pohřeb soudního exekutora.“
Novinka
„Je to skutečně nejnovější věc, kterou máte?“
„Zajisté, poslední novinka.“
„A je tato látka také trvalé barvy?“
„Určitě, měli jsme ji tři měsíce ve výkladě a nevybledla ani trochu.“
V obchodě s pneumatikami
„A jaké zkušenosti jste, vašnosti, ráčil laskavě získati s našimi dušemi, smím-li se dovolit otázat?“
„No, jsou ucházející, ucházející…“
V době slev
„Kdy jede vlak do Plzně?“
„V devět třicet.“
„Řekněte devět dvacet a pojedu.“
Klenotnický příručí na svatbě
Roztržitý příručí z klenotnického závodu se ženil. Navlékal prsten na prst své nevěsty.
„S tímto prstenem…“ začal duchovní.
„S tímto prstenem dáváme písemnou záruku pravosti, a kdyby tomu tak nebylo, přijmeme jej ochotně zpět a vrátíme celý zaplacený obnos, vpadl mu ihned do řeči náš příručí.
*
Dáma kupující si kožich: „Mohu jej však nosit i v dešti, aniž by se poškodil?“
Prodavač: „Milostivá, viděla jste již někdy veverku, která by nosila deštník?“
Nakladatelství Orbis, 1939
