Z obchodní korespondence
„Pošlete nám obratem deset soudků slanečků, jakosti jako posledně. – S úctou A. P.“
Douška: „Právě jsem byl ve sklepě a našel jsem ještě dva soudky, neposílejte tedy zatím žádné. A. P.“
Vrchol nepozornosti
„… a jak zněla ta věta mezi slovy: Vážený pane a s veškerou úctou, pane šéf?“
Opatrnost matka moudrosti
Korespondent k popudlivému šéfovi: „Hm-m, zde jest – hm – žebravý dopis – těch chlapíků z berní správy.“
Jen trpělivost
Jeden obchodník v malém dostal první zásilku větší objednávky a po rozbalení shledal ke své mrzutosti, že se neshoduje se vzorkem.
„Odvolávám ihned celou objednávku,“ napsal firmě.
Obratem pošty dostal odpověď: „Litujeme, že tak nemůžeme učiniti ihned. Musíte počkat, až na vás dojde řada!“
Šéfové a majitelé
„Proč jste tak smutný, pane, co se vám stalo?“
„Tak, tak, jsem insolventní.“
„Kolik jste připsal milostivé paní?“
„Ani vorla.“
„Kolik zboží prodal jste pod cenou?“
„Ani kousek.“
„Kolik jste ulil do ciziny?“
„Bohužel ani vorla.“
„Člověče, tak nejste insolventní – tak jste zničenej.“
*
„Tak, já nechám teď obchodu a…“
„To jsi už řekl mockrát a nikdy jsi to neudělal.“
„No jó, ale tentokrát to řekl soudce.“
Vždy obchodník
Přepadl lupič pana Přeskočklece.
„Kolik máte peněz?“
„Šest set Kč!“
„Sem s nimi!“
Dostal pět set osmdesát osm.
„Proč ne šest set?“
„Platím hotově – dvě procenta skonta!“
Těžká kalkulace
Potkali se dva obchodníci a stěžovali si do špatných časů. Ten jeden povídá:
„Věřte mi nebo ne, já doplácím na svůj obchod 100 Kč denně!“
„Ježíšmarjá a z čeho jste tedy živ?“
„Z nedělí. Když mám otevřeno. To se vždycky trochu vzpamatuju.“
*
Copak je to konkurs, papa?“
„Já ti to názorně vysvětlím: strčíš peníze do kapsy u kalhot a dáš věřiteli kabát.“
*
Nadával šéf kanceláře: „Hergot páni, dyž tu nejsem, tak nechte ty ptáky na pokoji.“
„Ale pardon, pane řediteli…“
„Žádnej pardon, jak vytáhnu paty, tak tu furt některej tluče špačky.“
*
„Teď když jsem ve vašich službách, pane továrníku, zešedivěl, tak mne propouštíte? Nemoh byste něco pro mne udělat?“
„Ale velmi rád, tady si vemte barvu na vlasy.“
*
„Jsem tady šéfem já, nebo vy?“
„Vy, prosím.“
„Tak proč tedy mluvíte takové nesmysly?“
*
„Cože, vy chcete dovolenou, vy, který jste pořád na čerstvým vzduchu? Dyť máte stůl rovnou u okna, člověče!“
Přísnost musí být!
„Pane šéfe, slavím zítra stříbrnou svatbu a prosil bych co nejuctivěji o dovolenou…“
„Blázníte, člověče, to si myslíte, že se mi budete takhle ulejvat každých pětadvacet let?“
Dvojí loket
„Vysvědčení máte dobrá, vzal bych vás za zástupce. Doufám, že jste nebyl trestán?“
„Ano, seděl jsem dva měsíce, za to, že…“
„Pak lituji, ale…“
„… že jsem zmlátil jednoho zákazníka, jenž u mne nechtěl objednat.“
„Jste přijat!“
*
Povídá pan šéf:
„To vám musím říct, pane Nováku, jakmile vytáhnu paty z kanceláře, jste vy nejlínější člověk v celém podniku.“
*
Obchodník starožitnostmi:
„Tady mám ulomenou ozdobnou ručičku od pendlovek. Co je to?“
Uchazeč o místo prodavače: „To je párátko Karla IV.“
Obchodník: „Dobře, jste přijat.“
*
Rozčiluje se pan šéf:
„Člověče, co si to myslíte? Celý den tu jen spíte!“
Promiňte, pane šéf, ale dnes jsem celou noc nespal – dítě plakalo a budilo mne.“
„Tak ho zítra přineste sem!“
*
„Pane šéf, píše se po „r“ vždycky tvrdé „y“?“
„Vždycky né, mladý muži, ve slově trouba se píše po „r“ „ou“.“
*
„Slečno Strnadová, přijďte ke mně na diktát.“
„Pane šéf, mám si vzít tužku?“
Přídavek
Bartoloměji Novákovi, výpomocnému pokladníku, zaměstnanému dvacet let v bance, narodilo se šesté dítě. I rozhodl se Novák, požádati o přídavek.
Ředitel přijal jej ve své nádherné kanceláři – mahagon a kůže -, jejíž stěny zdobí vyhrůžné a velitelské rady: „NÁŠ ČAS JE STEJNĚ DRAHOCENÝ JAKO VÁŠ. NEMÁTE-LI, CO BYSTE ŘEKL, ODLOŽTE SVOU NÁVŠTĚVU. TIME IS MONEY. BUSINESS IS BUSINESS.“
„K věci,“ pravil břitkým hlasem. „Vy jste si zažádal příslušnou cestou o zvýšení platu. Uvážil jste dostatečně odvážlivost, ba drzost takového požadavku?“
„Ale pane řediteli…“ – „Nepřerušujte mne prosím. Přijal jsem vás, abych vám vysvětlil, že po dvacet let, dík blahovůli naší správní rady, dostáváte maximální plat za minimální výkon.“
„Ach pane řediteli…“ – „Sledujte bedlivě můj výklad, pane Nováku! Je tak přesvědčující, že mne překvapuje, že jste sám na to nepřišel. Tedy, rok má, nemýlím-li se, 365 dní. Ale budu velkomyslný, vezmu za příklad rok přechodný, s 366 dny. Z těchto 366 dnů pracujete kolik dní…? Třetinu, odpovíte mi, když vezmete za základ osmihodinovou práci. Rovná se to stodvaceti dnům. Avšak z těchto stodvaceti dnů musí se odečísti padesát dvě neděle. Zůstává sedmdesát dnů. Jako všichni vaši kolegové máte volno v sobotu odpoledne. To dělá dvacet šest dní v roce. Zůstávají tedy čtyřicet čtyři pracovní dny. Banka povoluje vám denně hodinu na oběd, což do konce roku dělá plných dvanáct dnů, které nutno odpočíst od čtyřiceti čtyř pracovních dnů. Z těchto zbývajících dvaatřiceti dnů povoluji vám všem čtrnáct dní dovolené, čímž se omezuje pracovní rok na 18 dní skutečné práce. Přiznáte mi ještě, že na svátky, volby a národní výročí připadá ročně nejméně dvanáct volných dní. Zůstává tedy všeho všudy 6 dní, které máte věnovat své práci. Ale za těch dvacet let co jste zde, neopominul jste nikdy, ztráviti tyto dny pod záminkou nemoci doma.
Přenechávám rozhodnutí vám, pane Nováku!“
Bartoloměj Novák uctivě pozdravil a vyšel, šťasten, že nedostal výpověď.“
*
Jeden pan šéf musil jít v úředních hodinách na pohřeb nějakému příbuznému. Nechal na stole oznámení: „Jsem na hřbitově.“ Když se vrátil, bylo tam připsáno: „Budiž vám země lehká.“
*
„Přijímám do služeb jen ženaté úředníky.“
„Pročpak?“
„Protože nikdy nepospíchají z kanceláře.“
*
„Jak vidím z vašich vysvědčení, často měníte místo. Jak jste byl dlouho v posledním?“
„To nevím, nedívám se při práci na hodiny!“
Zdroj: Obchod je obchod, Nakladatelství Orbis 1939
