Řádná protiváha
Na pražském policejním ředitelství byli sezváni novináři. Zrovna přivezl „zelený anton“ nový náklad pro Čtyřku, a když otevřeli dveře malého vozu, vysypalo se z něho pět chlapů.
- To je ale náklad na takový vozík! divil se jeden nováček na policii.
- No, jednou by se nám byl málem „zelený anton“ dokonce převrhl, vysvětloval ochotně policejní úředník. A když se novinář divil, vysvětlil:
- Na jedné straně sedělo totiž šest těžkých zločinců a na druhé jen jedna lehká dívka!
Po druhé?
Soudce: „Vdaná? Po druhé?“
Svědkyně: „Ano, prosím!“
Soudce: „Kolik je vám let?“
Svědkyně: „Šestadvacet.“
Soudce: „Také po druhé?“
Děti platí polovic
K mladému advokátovi přijde desetiletý kluk:
- Pane doktore, tatínek vás prosí, abyste se ujal jeho zastupování!
- Pročpak nepřijde táta sám?
- On povídal, abych šel já, že děti platí polovic!
Přesně podle tarifu
Dr. L. lékař a dr. Z., advokát, byli spolu na plesu. Bavili se se svými manželkami až do doby, kdy kdosi přišel pro pana doktora – lékaře, aby šel k nemocnému.
- Prosím vás, pane doktore, praví advokátovi, buďte tak velice laskav a bavte tu zatím mou paní!
- Prosím, souhlasil advokát, s radostí!
Lékař odešel, advokát bavil náležitě paní doktorovou, doktor se zase vrátil, bavili se všichni až do rána.
Za dva měsíce dostal lékař od pana advokáta účet:
- Za jednohodinovou konferenci s milostivou paní chotí, podle tarifu 100 Kč.
Co by to bylo za advokáta?
Plaidoyer pana obhájce
- … obžalovaný je vskutku člověk zlatého srdce. Slavná poroto, račiž uvážiti, jak dobré srdce má, když zjišťujeme, že obžalovaný dával ukradené věci své vlastní tchyni!
Tak daleko jako jsem od vás
Přelíčení o krádeži vola. Obžalovaný vypovídá, že zmíněného vola nepoznal.
Obhájce: „Vy že jste toho vola nepoznal? Jak daleko musíte být, abyste poznal vola?“
Obžalovaný: „Asi tak daleko, jako mám teď k vám, pane doktore!“
Co je nejdůležitější
Koná se advokátní zkouška, na které odpovídají kandidáti nejrůznější otázky. Jsou zkoušeni posléze tři nadějní adepti právnické vědy a je jim předložena otázka:
Obchodník ohlásil vyrovnání, dva dny před tím si vypůjčil deset tisíc korun a zaplatil jimi dluh svému příbuznému. Co je to?
První kandidát: - Podle konkursního a vyrovnávacího řádu jedná se - -
Předseda: - Dost, pane doktore, co vy soudíte, druhý pane doktore?
Druhý kandidát: - Soudím podle trestního zákoníka, že je to - -
Předseda: - Dost! A vy, třetí pane doktore, co vy byste soudil?
Třetí kandidát: - Především bych vymohl zálohu!
Předseda: - Správně! To je pravá odpověď!
Dvojčata před soudem
Advokát hájí před trestním senátem dva obžalované, u nichž předseda zjišťuje nacionále:
- Kdy jste se narodil?
- Prosím 14. června 1889.
- A vy, druhý obžalovaný?
- Také 14. června 1889!
- Jak je tohle možné?
- My, prosím, jsme dvojčata!
- A kde jste se narodili?
První obžalovaný: - Prosím, v Příbrami!
Předseda k druhému: - A vy přirozeně také!
Druhý obžalovaný: - Prosím ne. Já v Březnici!
Předseda rozhořčen: - Prosím vás, nedělejte si tady z nás dobrý den!
Obhájce (s veškerou vážností): - Prosím, slavný soude, jejich maminka jela tenkrát do Písku!
Rozdíl mezi lékaři a advokáty
Co je lékař? Co je advokát?
Pořádný advokát maličkosti rozpřádá, proces protahuje, klienty natahuje. Dokud advokát studuje, dře se, je sám při zkouškách dřen bez nože, potom si to vynahradí tím, že – dře jiné! Čím víc advokátů, tím delší proces, čím víc lékařů, tím je proces kratší. Advokáti citýrují své klienty od soudu k soudu. Lékaři naopak zase posílají své pacienty už jen k poslednímu soudu!
To se musí uznat
Před soudem stál muž s červeným nosem, obžalovaný, že prodával bez povolení rum. Vypadalo to s ním špatně, ale tu jeho advokát náhle zvolal:
- Slavný soude, udání na mého klienta bylo jistě falešné. Račte se sami podívat: Vypadá tento muž na to, aby prodal rum, kdyby nějaký měl?
Soud musil uznat, že nikoliv a obžalovaný byl osvobozen.
Vděčný
Před soudem odpovídá se zloděj pro krádež prstenu. Jeho obhájce se ho ujme s takovou vehemencí, že obžalovaný je osvobozen. Po osvobozovacím rozsudku jde k obhájci, tiskne mu vřele ruku a praví:
- Pane doktore, děkuji vám za vaši skvělou řeč! Já sám jsem jednu chvíli věřil, že jsem to neudělal! Bohužel, zaplatit vám nemohu, ale abyste neřekl, že jsem nevděčný člověk, tady je ten prsten!
Němcův ukradený kabát
Ukradený kabát v kavárně dovede hnout žlučí, že i takový znalec kriminálu a trestního práva, jako je soudní referent František Němec, okraden a rozrušen, spáchal toto prohlášení:
„Včera byl mi v kavárně „Arco“ ukraden kabát se všemi legitimacemi. Prosím všechny, aby zadrželi každého, kdo se jimi (zejména na železnici a v tramvaji) bude vykazovat. Zloději oznamuji, že vrátí-li legitimace, ztratím za něho slovo alespoň potud, aby ho neoběsili, ale odsoudili jenom k doživotní káznici. František Němec, redaktor „Českého Slova“.
Obžalovaný je zcela normální
Před soudem odpovídá se bývalý továrník pro podvod a hájí se tím, že je duševně churav.
- Ano, praví důrazně jeho obhájce, můj klient je nešťastný člověk, který nikdy neví, co dělá.
Státní zástupce: - Na to bych se podíval. Prosím o dovolení, abych směl obžalovanému předložit několik otázek.
Předseda: - Není námitek.
Státní zástupce: - Dal jste již psovi někdy pít šampaňské?
Obžalovaný: - To nedal.
- Šel jste někdy bez kabátu a s cylindrem na hlavě po promenádě?
- Také ne.
- Schoval jste se někdy pod klavír?
- To jistě ne.
- Tak vidíte, jste přece docela normální!
Pane předsedo, já trvám na obžalobě!
Obhájce: - Prosím, pane předsedo, abych i já mohl položit obžalovanému otázku!
Předseda: Prosím!
Obhájce: - Pane obžalovaný, platil jste normálně činži?
- Ano, vždycky k správnému termínu. Nejpozději do třetího každého měsíce.
- Platil jste za sebe všecky dluhy?
- Abych je mohl zaplatit, spáchal jsem tento podvod!
Obhájce: - A řekněte mi ještě, platíte krejčímu za nové šaty?
- Hned, jakmile je přinese. Člověk, který mi přinese šaty, nese peníze hned svému zaměstnavateli.
- Jedinou ještě otázku: jak platíte daně?
- Přesně na platební rozkazy. Jakmile dostanu rozkaz, hned vezmu složenku a běžím na poštu! Onehdy mi poslali upomínku, vzal jsem stvrzenku a šel na berní správu. Tam zjistili, že mám dva roky přeplaceno, že po dva roky nemusím vůbec platit daně.
Obhájce: - Dost, to stačí! Pane předsedo, nyní jste na vlastní uši uslyšel. Tady máte přímé důkazy, že obžalovaný normální není!
Soud po poradě obžalovaného osvobodil.
Nakladatelství Orbis 1939