Otcovo zaměstnání
- A zaměstnání vašeho otce? ptá se soudce svědka.
- Račte prominout, ale já se to zdráhám říci.
- Což? Je snad zloděj, nebo vrah?
- To ne. Můj otec je ta vousatá dáma, co vystupuje ve varieté.
Důvod rozvodu
- Milostivá paní, z jakého důvodu chcete žádat o rozvod?
- Z horoucí lásky!
- K svému manželu?
- Totiž – k tomu nastávajícímu!
Rozvod
Paní: - Chci se dát rozvést!
Advokát: - Proč?
Paní: - Protože jsem vdaná!
Obhájce mluví
- - - páni porotcové, dobře znám vaše dobrá srdce a vaše svědomí. A pak, páni porotcové, jste příliš dobří vlastenci než abyste, odsoudivše mého klienta k smrti, přispívali tak k násilnému vylidňování našeho národa!
Advokáti ve vinárně
Dva advokáti debatují ve vinárně o nějaké spletité právnické otázce. Nemohou se shodnout a jeden z nich chce dokázat pravdivost svého tvrzení z litery zákona. Volá tedy na vrchního číšníka:
- Pane vrchní, nemáte tu náhodou trestní zákoník?
Vrchní střemhlav odskočí a v blesku se vrátí:
- Pan šéf se dává poroučet, že páni nemusí to víno platit!
Všecko v pořádku
Jeden: - A jak stojí jen ten proces s tím lumpem?
Druhý: - Ó, to už je dávno urovnáno.
- Zaplatil vám těch padesát tisíc?
- Ne, ale vzal si mou dceru!
Kdy má na to mít čas?
Před soudem se odpovídá ze zločinu loupeže muž, který už jednou byl odsouzen. Státní zástupce ve své obžalobě uvádí, že minule byla tu jako přitěžující okolnost, že obžalovaný loupil za bílého dne.
- Dnes je zvláště přitěžující, že obžalovaný vyvolil si pro svůj zločin právě noční dobu, když všichni pokojní občané spí…
Obhájce skáče mu do řeči:
- Když loupil ve dne, byla to přitěžující okolnost. Teď, když se vydal na lup v noci, je to zase přitěžující. Pro pána krále, kdy ten člověk vlastně má loupit?
Zasloužil by se
K advokátovi přijde muž a žena. Muž praví, že by se dal rád s ní rozvést, ale nemá při sobě průkazů.
- Kde máte důkaz, že je to vaše žena?
- Pane doktore, ten důkaz nemám, ale dokážete-li, že to moje žena není, budu vám do smrti vděčen!
Pln ohledů
Předseda soudu k obžalovanému:
- Kolik políčků dal jste svědkovi?
- Jeden!
- On však tvrdí, že jich bylo pět.
- Já zase tvrdím, že jen jeden!
Obhájce: - Dovolím si to vysvětlit, slavný soude. Jak mi můj klient doznal, byl to opravdu jen jeden políček. Ale můj klient si s ohledem na slabou tělesnou konstrukci pana svědka ten políček rozdělil na pět dílů!
Po zatčení
- A proč jste udal při svém zatčení falešné jméno?
- Prosím, já byl tak rozčilen, že jsem se neznal.
Zloděj a advokát
- Pane doktore, prosím vás snažně, abyste převzal mou obhajobu! Takto oslovil příchozí doktora Křena.
- Co jste udělal? tázal se advokát.
- Nic, zhola nic, ale jsem nespravedlivě obžalován pro krádež půl tuctu stříbrných lžic, tří brilantových prstenů a zlatých hodinek s dvojím pláštíkem.
- A jste skutečně nevinen?
- Ano pane doktore – čestné slovo – ale zdání je proti mně.
- Dobře, máte nějaké peníze?
- Jsem chudý člověk, pane doktore.
- Hm, ale já budu mít s vámi výdaje. Nemůžete mi dát nějakou zálohu? Nemusí to ani být hotové peníze, stačí třeba nějaké cenné věci.
- Ó prosím, to ano! Mám půl tuctu stříbrných lžic, tři brilantové prsteny a zlaté hodinky s dvojím pláštíkem!
Hlasoval pro jeho stranu
Dr. Ivan Dérer, kdysi ministr spravedlnosti, zajel si na visitaci na Mírov. V trestnici si dá otevříti celu. U prvního kavalce se zastaví a čte: Julius Dérer. Ptá se trestance, odkud je a proč jest zavřen.
- Lebo som sa, prosím pekne, pán ministr, nedal zabiť.
Ministr pokročí ke druhému kavalci. A zas tam čte slovenské jméno.
- Odkial ste? ptá se trestance.
- Z Gajár.
- Tam to dobře poznám, odvětí ministr. To je u nás, u Malaciek.
- Veď aj ja ich poznám, pán ministr, skočí mu trestanec do řeči. Však som aj hlasoval na ich stránku.
Z galerie nápisů
Na jednom starém plzeňském domě byl na portále latinský nápis:
Bůh-li s námi,
kdo proti nám?
A hned pod ním tabulka:
JUDr. Zebedeus Famfule,
obhájce ve věcech trestních.
Také důvod k rozvodu
- Pane doktore, ráda bych se dala s mým mužem rozvést! Nemohu ho vystát, nemohu ho vidět!
- Milostivá, to ovšem není důvod k rozvodu. Bije vás snad, opíjí se, nebo vyhazuje zbytečně peníze?
- Ale, to všecko ne - -
- Nu a jak je to s touhle - - manželskou věrností?
- To je právě to, pane doktore, že naše nejmenší dcerka není jeho!
Co si myslila?
Soudce: „Paní svědkyně, vy jste toho zloděje pod postelí večer opravdu nepozorovala?“
„Slavný soude, nějakou osobu jsem pod postelí viděla! Ale myslila jsem si, že je to můj muž! My jsme se totiž ten den odpoledne hádali!“
Není to stejně nic platné
Soudce: „Kdy jste se narodil, obžalovaný?
- - - Nu, snad jste mi špatně rozuměl!“
„Co bych vám to říkal, pane rado, vy mně bez toho nic k narozeninám nedáte!“
Jeho majetek
Soudce: - Máte majetek?
Obžalovaný: - Mám šest dětí a kozu!
Vyzrál na ně
Před soud přišli čtyři pytláci, kteří při dopadení četníky zahodili pušky a utekli. Byli však poznáni a pohnáni k soudu. Všichni pak svorně zapírali, že tam nebyli.
- Tedy vy jste tam skutečně nebyli?
Obžalovaní: - Kdepak, pane soudní rado! My vůbec ne. Kdoví, kdo to byl.
- Co tedy s vámi mám dělat? Když tedy jste to nebyli, vezměte si tamhle v koutě každý svou pušku a jděte!
Obžalovaní se chutě chopili svých pušek, při čemž se hádali, že jeden vzal druhému tu jeho a pak, když se srovnali, měli se spokojeně k odchodu. A tu máš! Halt! Počkat!
- Tady je vidět, jestli jste tam byli nebo nebyli. Jak se každý chytil své pušky! Poslyšte rozsudek!
A páni pytláci odcházeli schlíplí s těžkými tresty na zádech.
Nakladatelství Orbis 1939
