Těžko rozhodovat
Tuhle byl v Brně jeden soudce v rozpacích. Nevěděl, jak rozsoudit tenhle spor. Obžalovaný se dušoval nevinou: - Přísahám jim, pane sódci, že sem panu Křížovi žádnó facko nedal. – On lže! – volá pan Kříž. Tu se obžalovaný zapomněl a vzkřikl: Mlčijó, nebo jim vrazím ještě jednó!
Patron advokátů
- Kterého patrona mají páni advokáti?
- Ondřeje!
- Jak to a proč to?
- On – dře – je!
Má svou zkušenost
Soudce: - Poslyšte, obžalovaný, já vám mohu jen tolik radit, abyste se raději přiznal. Přiznání je polehčující okolnost a přiznáte-li se, můžete počítat s mírnějším rozsudkem!
Obžalovaný: - Na tohleto už jsem jednou nalít. Vícekrát už se nespálím!
Tak má někdo štěstí
- Tak vidíš, Vincku, já jsem musil svých pět let poctivě odkroutit a ten Lojza měl takové štěstí!
- Jak to? Vždyť dostal doživotní žalář!
- No jo, ale za tři měsíce umřel!
Slušné dámy odešly
Předseda k obecenstvu: - Poněvadž výpověď svědka, jenž nyní bude slyšen, bude se týkati určitých neveřejných věcí, prosím, aby všecky slušné dámy na chvíli opustily jednací síň! (Žádná z přítomných dám se ani nehne).
- Poněvadž všechny slušné dámy již odešly, přikročuje se k výslechu svědka!
Přitěžující okolnost
Předseda: - Obžalovaným nepolehčovalo nic, přitěžuje jim, že pranice, kterou vyvolali, strhla se právě na Mírovém náměstí.
Čeho už se má dovolávat!
Židovský advokát se dal pokřtít. Za nedlouho poté zastupoval bohatého bankéře proti jakémusi chudákovi. Zástupce protivníka marně se pokoušel o smír. Konečně řekl truchlivě:
- Už opravdu, nevím, pane kolego, mám-li se dovolávat ještě vašeho dobrého židovského srdce nebo již vaší křesťanské lásky k ubohému bližnímu - - -
Bude raději sedět
Soudce: - Rozuměl jste dobře? Jste odsouzen pro rvačku na osm dní podmíněně na tři roky. To znamená, že budete-li se chovat po tři roky řádně, zejména neoddáte-li se hýřivému a neřádnému životu a nebudete-li se prát, bude vám trest prominout.
Odsouzený: - Slavný soude, já bych neměl to svědomí jen se koukat, jak se kamarádi perou a sám nehnout prstem. To si to radši odsedím!
Z obhajovacích řečí
Obhájce: My všichni byli jsme kdysi mladí, ba namnoze i páni soudcové sami!
*
Obhájce klienta mnohokrát trestaného:
- Má-li někdo častěji co činiti se soudy, nemusí ještě proto být nutně zločincem schopným každé vraždy - - -
Nevinný
- Považ si jen, jaká v republice panuje nespravedlnost! Dostal jsem tři měsíce jen za to, že jsem chvíli potřásal hlavou!
- Ale jdi, to není možné!
- Jakpak ne, ale ona to byla hlava strážníkova.
Ze soudního referátu
„Žalobu zastupuje státní návladní dr. Čáslavský. Další nepochopitelnou okolností je, že Jirásek prováděl své podvody tak dlouho!“ (Reforma 1929).
Zaměstnání ve vazbě
V „Komentáři“ k trestnímu zákoníku německému vrch. rady zem. soudu Schwarze je na straně 44 vydání z roku 1927 pod titulem „Pracovní povinnost a pevnostní vazba“, tento pasus: „Tuláci a nevěstky mohou také ve vazbě býti přidrženi k pracem vnějším i vnitřním, odpovídajícím jejich povolání.“
Pravda
Soudce: - Jste obžalován, že jste v hostinci řekl o panu žalobci, že je blbec. Je to pravda?
Obžalovaný: - Pravda to je, ale já to neřekl!
Samozřejmé
Soudce k svědkovi: - Vy jste tedy vůbec nebyl v sále, když se tam strhla ta rvačka?
Svědek: - Ovšem že ne! To bych se byl pral také!
Kdo je žalobcem?
Soudce: - Jste obžalován pro urážku na cti. Řekl jste panu Pučálkovi, že je Hotentot.
Obžalovaný: - A kdo mě prosím žaluje? Pan Pučálka nebo ten Hotentot?
Napomenutí obžalovanému
- Musíte vypovídat samostatně. Vy říkáte jen nesmysly a opakujete po obhájci každé slovo!
Pěkný vychovatel
Poručík: - ten hoch je uličník a zloděj a dlužno uvážit, že má jen mně co děkovat za to, čím se stal.
Testament
„Já, zemřelý N. N., pořizuji při plném vědomí a po zralé úvaze - - -
Adame, kde jsi?
Adam, advokát v Toulouse, pracoval zpravidla řeči presidentovi L. Ten je pak v parlamentě vydával za své plody. Kdysi musil advokát podniknout cestu do Paříže a president zůstal na holičkách. Musil si řeč vypracovat sám. Když ji pak přednášel před parlamentem a když v jednom bodu si nevěděl rady, odmlčel se na okamžik. Z řad poslanců ozvalo se nyní hlučné: „Adame, kde jsi?“
Nesprávná podobizna
Malíř vymaloval známého advokáta. Přivedl svého přítele a ukazoval mu svou práci, aby se zeptal, zda dobře vystihl podobu advokátovu.
- Špatně, praví přítel, advokát na tvém obraze má ruce ve svých kapsách. Ve skutečnosti je má v kapsách cizích!
To je něco jiného
K advokátovi přišel venkovan a stěžoval si, že mu soused vynadal oslů a zlodějů.
- Nesmíte, sousede, brát všecko tak do slova. Kdybych já měl na každého žalovat, kdo mi vynadá zlodějů, to bych se nažaloval!
- U vás je to něco jiného, pane doktore!
Honorář za vysvětlení
Přišel sedlák k advokátovi a ukazoval mu stokorunu.
- Není falešná, pane doktore?
Advokát bankovku prohlédl a povídá: Není. A zastrčil bankovku do kapsy.
- Co to děláte, pane doktore, ptá se venkovan udiveně.
- To je přece honorář za poradu! Přišel jste se ptát, já vám poskytl poradu a je to!
Otcovská rada
- Synu zlatý, varuj se advokátů!
- Tatínku, ale já sám chci být jednou advokátem!
- Ah tak, to je ovšem něco jiného!
Kde jsou všichni?
Mrtvý se objeví před živým.
- Odkud přicházíš, nebožtíku?
- S nebe se jdu podívat na svět.
- A prosím tě, co je tam v nebi nového?
- Pán Bůh se soudí s Luciferem!
- Kdopak asi vyhraje?
- Bezpochyby Lucifer, neboť v nebi není jediného advokáta na obhajobu. Všichni jsou v pekle!
Otázka
Sedlák svěřil advokátovi svou při a advokát mu řekl, že je to věc dobrá a spravedlivá. Sedlák mu po těch slovech zaplatil a povídá:
- Pane doktore, prosím vás, když už jsem vám zaplatil, řekněte mi: je opravdu ta věc dobrá a spravedlivá?
- Vyklopil jste prachy – je dobrá i spravedlivá!
Nakladatelství Orbis 1939
