CzechIndustry > Veselá mysl: Soudcové, advokáti, obžalovaní a trochu taky spravedlnost
Veselá mysl: Soudcové, advokáti, obžalovaní a trochu taky spravedlnost
Jak studovati zákony
První advokát: - Co to čtete, pane kolego?
Druhý advokát: - Nejnovější zákon.
- Jak se má provádět?
- Ne, jak se dá obcházet!
Rada klientovi
Advokát: - K čemu tolik řečí? Pletete páté přes deváté. Vy máte říci jen holou pravdu. O to ostatní se už postarám sám.
Řezník a advokát
Přišel řezník k advokátovi na radu. Prý jistá paní přišla do krámu pro maso, v tom popadl její psík kus masa a už s ním byl pryč na ulici, v blátě. On má nyní starost: musí ta paní zaplatit to maso nebo ne? A kolik musí zaplatit?
- Kolik toho masa bylo?
- Asi čtvrt kila.
- A je ta paní dobrá zákaznice?
- To je rozhodně.
- Lépe tedy bude, požádáte-li ne tu paní, ale jejího manžela, aby to zaplatil. Dobře mu věc vyložte a on vám jistě rád škodnou vynahradí.
- To máte tedy pravdu, pane doktore. Chci se podle vaší rady hned zařídit a dovoluji si vám oznámiti, že ta paní byla vaše paní.
Advokát nebyl na toto překvapení připraven; co měl dělat, vyndal peníze a řezníkovi zaplatil. Řezník, nadšen velkou radostí, že se mu podařilo dostat advokáta, běžel domů a každému na potkání to vypravoval.
Druhého dne, když si ráno zapaloval doutník po vydatné snídani, přinesl kdosi psaní. Řezník dopis otevře a hle, v dopise účet od advokáta s udáním: „Za udělení rady v záležitosti zabláceného masa padesát korun.“
Z advokátního účtu:
Dvakrát se probudil za účelem přemýšlení o procesu ….. 200 Kč
Promeškal čas při banketu s p. X………………………… 150 Kč
Obdržel od klienta zálohu ………………………………… 250 Kč
Celkem……………………………………………………… 600 Kč
Nikde jako u nás
V advokátní kanceláři hledají pero, které bylo na šéfově stolku.
Šéf: - To jsem blázen, kam se pero podělo!
Koncipient: - Také už jsem je hledal, pane šéf, a pero nikde! Hledal jsem je hned po odchodu toho nového klienta.
Šéf: - To je hrozné! Ani taková maličkost nezůstane s pokojem! Já říkám: Snad nikde nepanuje taková zlodějna jako u nás!
Akta jsou akta
Přišel sedlák k advokátovi a ptal se na výsledek svého sporu.
- Milý příteli, prohrál jste proces, musíte se spokojit s touto skutečností.
- Tak? Pane doktore, ukažte mi všechen papír, který jste při tom popsal!
- Milerád. Zde jsou ty papíry!
- A proč jsou tak rozvláčné a proč tolik zbylého papíru?
- Tomu, můj pane, nerozumíte. To jsou akta. Soudně se říká psáti akta.
- Ah tak, to jsou tedy akta, to se píší akta - inu musím být spokojen, ale platit nemohu. Raději to oddělám!
- Tedy abyste věděl, že to s vámi myslím upřímně, přijímám váš návrh. Mám také hospodářství. Vy mně místo peněz vymlátíte žito!
- Dobrá, vymlátím žito!
Druhého dne přišel sedlák sám, rozložil snopy široko od sebe, že několik snopů stačilo na celý mlat a do žita mlátit tak lehounce, že polovina žita zůstala v klasech: Advokát ho navštívil při práci, a příliš se na tu horlivost nesmál.
- Jak to, prosím vás, mlátíte? Takhle nedbale a liknavě?
- Tomu vy nerozumíte, pane doktore, tomu my říkáme mlátit akta!
Věděl, že se bude někdo ptát
Soudce: - V kolik hodin se to stalo?
Svědek: - Ve dvě hodiny patnáct minut.
- Jak daleko jste byl vzdálen?
- Přesně patnáct kroků.
- A jak to přijde, že vy to tak přesně víte?
- Já věděl hned, když se to stalo, že se za nějaký čas najde někdo, kdo se bude na takovou hloupost ptát!
Poctivý svědek
„Pane svědku Rozenzweigu, víte to zcela určitě, jak se ta událost stala, a mohl byste to odpřisáhnout?“ – Rozenzweig: „Prosím, pane rado, určitě to nevím, ale odpřisáhnout bych to moh“.
Botanisoval na cizím
Soudce: „Vy jste byl již jednou trestán. Proč? – Obžalovaný: „Poněvadž jsem jednou v noci náhodou botanizoval na cizím brambořišti.“
To jistě ne
Kdosi byl obžalován, že se dopustil podvodu falšováním cenných papírů. Byl vyžádán obecní úřad o zprávu v té věci. Zhostil se svého úkolu touto úřední zprávou: „Podepsaná obec nemůže předpokládati, že obžalovaný se dopustil falšování, poněvadž roku, kdy předložená akcie byla vydána, tj. r. 1896, jak z cenného papíru je vidno, nebyl starší tří let.“
To ovšem není svoboden!
O jiném delikventu vydal obecní úřad toto vysvědčení zachovalosti: „Obžalovaný není svoboden. Žije v divokém manželství a má čtyři divoké děti. S úctou X, starosta.“
Večer a dnes
JUDr. Berta Moráková, která byla z československých žen první kandidátkou advokacie, musila jednoho dne odejít z domova dosti časně, neboť v advokátní komoře skládala slib. Malá Hanička se sháněla po mamince a bylo nutno jí vše důkladně vyložit. Když se na druhý den vyspala, našla maminku doma a ptala se: „Ty dneska nejdeš do advokátní komory?“ „Ne, Haničko, dneska ne.“ A včera jsi byla.“ „Včera jsem slibovala.“ „No právě, mami,“ řekla Hanička přísně, „dneska máš jít splňovat!“
Poznal ho na první pohled
Soudce: - Obžalovaný říká, že byl opilý a o sobě nevěděl.
Svědek: - To, prosím, není pravda, protože mě hned poznal!
- Z čeho tak soudíte?
Svědek: - Nu, když přišel, tak šel rovnou ke mně a řekl: „Ty moulo, už jsi tu zas?
Musí to říci!
Soudce: - Co vám řekl obžalovaný, pane svědku?
- Já se to stydím říci!
- Vy nám musíte povědět, jak on to řekl!
- Vy jste vůl, s odpuštěním, pane rado!
Jak já tomu mám rozumět!
Obžalovaný se zodpovídá z falšování potravin. Táže se předsedy:
- Pane soudce, rozumíte chemii?
- Ne, od toho je znalec!
Obžalovaný k znalci: - Pane znalče, rozumíte právu a paragrafům?
Znalec: - Ne, od toho je soud!
Obžalovaný: - Tak vidíte, a já, chudák, mám rozumět oběma věcem, paragrafům i chemii!
Ze znaleckých posudků
„Vraždy dětí vyskytují se v poslední době víc, než by bylo záhodno.“
Kdo – já?
Soudce: - Jak se jmenujete, obžalovaný?
Obžalovaný: - Aron Springer.
- Kde jste se narodil?
- Já se narodil v Karlíně.
- Jak jste stár?
- Obžalovaný: - Kdo – já?
Soudce (mrzutě pro sebe): - Ne, já!
Obžalovaný: - Pane soudce, jak já to mohu vědět, kolik je vám let?
Nezištný
Soudce v procesu o uznání otcovství: - Obžalovaný, měl jste se svědkyní známost?
Obžalovaný: - Měl, pane soudce.
- To dítě je tedy vaše?
- To se ví, co bych se za ně styděl?
- Tedy uznáváte své otcovství. Teď už se bude jednat jen o placení!
- Ale, pane předsedo, vždyť já za to nic nechci!
Bázeň
Soudce: - Pociťoval jste, říkáte jakousi bázeň, když jste tu tobolku kradl?
Obžalovaný: - Ano, bál jsem se, aby nebyla prázdná!
Zapomnětlivý
Tři mladí muži se odpovídali pro vraždu. Obhájce ex offo se nedostavil a přišel až už k závěrečným řečem. Cestou zapomněl úplně jména klientů. Omluvil se soudu pro své nezaviněné zpoždění, obrátil se k obžalovaným:
- Který z vás je vrah! Toho já totiž obhajuji!
To je zbytečné
- Obžalovaný, ukažte porotcům, jak jste vyloupil tu pokladnu!
- Pane předsedo, to nemá žádný smysl, protože i když jim to ukážu, napoprvé se to ani jeden nenaučí.
Vysvědčení zachovalosti
„Podepsaná obec potvrzuje, že podepsaný Martin Pokorný, narozený roku 1876, od svého narození provozoval obuvnictví. Kromě toho nebylo u něho žádné jiné závadné chování pozorováno.“
Oznámení okresnímu soudu
„Nade mnou bydlící nájemník hází do klosetu všecky možné předměty, následkem čehož trpíme všichni zácpou. Poněvadž domácí k tomu nehne ani prstem, a dívá se na to, žádám, aby nám bylo od toho odpomoženo.“
Poslechl na slovo
Předvolaný obžalovaný byl vyzván, aby přinesl k líčení svoje obranné prostředky. Obžalovaný poslechl na slovo: přišel k soudu s pořádnou sukovicí.
Byl si svou věcí jist
V Římě u soudu se stala tato příhoda:
Advokát, který obhajoval zločince, rozpovídal se ke konci své obhajoby na plné kolo a pravil k závěru:
- Kdo by pozvedl hlasu proti pravdivosti mého tvrzení?
V sále bylo nyní ticho, ale v tom okamžiku proniklo otevřeným oknem síně zahýkání osla z ulice: „Ía, ía.“ Všichni přítomní se dali do smíchu. Advokát však neztratil ducha: Pravil:
- Já věděl, že jen osel se o to pokusí!
To je ten rozdíl!
Jeden muž přišel k advokátovi, položil mu otázku a pak se ptal:
- Není-li pravda, pane doktore, otázka nic nestojí?
- Otázka nestojí nic, odtušil chladně advokát, ale odpověď.
*
Dr. Kočkodan je teprve krátkou dobu advokátem. A tak se stalo, že v posledních dnech poslal soudu toto písemné vyrozumění:
„Obžalovaný X. Y. mne pověřil tím, abych ho zastupoval. Navrhuji, aby byl podroben zkoušce svého duševního stavu.
*
Hřímal pan předseda soudu:
„Jak jste se mohl dát svést ke krádeži. Nepomyslil jste na budoucnost?“
„Pomyslil, pane předsedo – vždyť jsem si ty peníze uložil hned na knížku…“
*
- Jaký je to pes?
- Policejní.
- Vůbec na to nevypadá.
- Docela možné, patří k tajné policii.
Výbíravá parádnice.
- Třikráte jste se vloupal v noci do téhož závodu. Co jste vše ukradl?
- Jen jedny šaty, prosím, pro ženu. Musel jsem se však dvakrát vrátit, poněvadž jí neslušely.
*
Předseda soudu, jenž je velmi krátkozraký, vrátí se k advokátovi, v domnění, že je to svědek, a vyzve ho: „Přísaháte, že to, co říkáte, je pravda, nic než pravda?“ – Ale když se přesvědčil o svém omylu, omlouvá se s dobromyslným úsměvem: „Odpusťte mi, pane doktore, nechtěl jsem vás urazit.“
*
Soudce si přečetl záznam všech trestů obžalovaného a pak si na něho otcovsky obrací:
„Víte, jen co je pravda, vaše minulost je zatraceně pestrá. Už jste dostal tři měsíce za podvod, čtyři měsíce za krádež, tady jste dostal šest měsíců za falšování peněz … a tady, no ovšem, 200 korun pokuty za urážku na cti.“
„Pardon,“ brání se obžalovaný, „těch 200 korun jsem nedostal, naopak, ty jsem musil, prosím, zaplatit!“
*
Okresní soud jednoho valašského města žádal obecní představenstvo v L. o vysvědčení o mravech a majetku svého příslušníka. V odpověď došel tento přípis: Od obecního představenstva v L. se na důkaz pravdy dosvědčuje, že menovaný M. S. nemá mravů ani majetku, a dyby aj měl, šak by to propil.
*
Nedostudovaný právník vstoupil do manipulační služby. Za války narukoval, byl raněn do hlavy a na základě svého zranění zproštěn vojny. Využil své dovolené, pustil se znovu do studií a dokončil je. Na to si podal žádost, aby byl převzat do služby konceptní. Ve své žádosti uvedl: „Byl jsem raněn do hlavy a to mi umožnilo studovat práva.“
Stydlivý.
Soudce: „Říkáte, že jste svého skutku opravdu litoval. Proč jste tedy ukradené kalhoty nevrátil?“
„Pane soudce, to jen proto, že jsem nemohl přijít k soudu bez kalhot.“
*
„Jste obžalován jako notorický piják. Můžete uvésti něco na svou omluvu?“
„Ano, notorickou žízeň.“
Justice italská.
Kdysi bylo učiněno lichevnímu úřadu trestní oznámení na malíře Fernando Fusini, který prodal svůj velký obraz „Zátiší“, představující hlávku květáku, svazek mrkve a několik bramborů, za osmset korun, ačkoliv podle nyní platných cen na potravinářském trhu, nemělo vše dohromady cenu vyšší, než pět až šest korun!
Drzý lichvář byl zatčen a zabavena mu paleta s barvami.
*
Soudce: „Přišel jste s obžalovaným někdy do styku?“
Svědek: „Prosím ano – jednou mně dal pár facek.“
*
Soudce se ptá svědkyně: „Měla jste již někdy co dělat s policií?“
Svědkyně zrudne a odpoví tiše: „Ano, byla jsem jednou zasnoubena se strážníkem.“
*
Svědku Zlámale, co nám můžete říci o pověsti obžalovaného?“
„Víte, pane soudce, on není právě z nejlepších, ale také ne z nejhorších. Víte, tak asi jako my dva.“
