Voltování či sinusování

Zoveme léčení elektrickým proudem voltickým nebo sinusovým, jenž na rozdíl od střídavého proudu faradického vyznamenává se pravidelností změn směru proudu, nepřerušovaným průběhem a stejnoměrnou výši jeho napjetí. Ale právě těmito rozdíly proud voltový předčí proud faradický, neboť voltováním nevzbuzuje u elektrod tolik bolestných pocitů jako faradováním a je tudíž možno používati mnohem silnějšího proudu voltického, nežli faradického.

Zavíráním a otevíráním galvanického proudu vedeného z baterie vzbuzuje se v samostatné prvotní cívce faradického přístroje zvláštní protiproud (extracourant), jenž při zavření proudu galvanického seslabuje jej a při přerušení proudu galvanického sesiluje jeho účinek.

Také tímto protiproudem se léčí a lze říci, že podstata léčby záleží v účincích přerušovaného stejnosměrného proudu.

Obdobnou léčbu představuje tak zvaný proud vlnitý či undolatorní, jenž získává se z voltového proudu tím způsobem, že buď komutatorem voltový proud střídavého směru na proud jednosměrný upravuje nebo, že jeden směr střídavě měnivého proudu z působnosti se vylučuje. Takto přerušovanému stejnoměrnému proudu říká se přesněji proud strkavý nebo hrkavý. Názvosloví není ještě v češtině ustáleno. Nám zdá se přiměřenější jméno druhé, jež jeví obdobu s proudem vody, jež v přestávkách někam hrkne a opět hrkne.