Výstava Mysův Horn v Galerii Středočeského kraje

Stěžejním počinem jarní výstavní sezony GASK je Výstava s názvem Mysův Horn.  Propojuje tvorbu tří umělkyň – přítelkyň, které v devadesátých letech minulého století vnesly na českou uměleckou scénu nový výtvarný názor včetně výrazných ženských témat a otevřely české současné umění světu. Všechny tři se staly finalistkami Ceny Jindřicha Chalupeckého, její laureátkou se jako první žena stala v roce 1996 Kateřina Vincourová a v roce 2002 Markéta Othová.

Multimediální instalace Zemzoo Veroniky Bromové, která je součástí výstavy v GASK, reprezentovala v roce 1999 české umění na bienále v Benátkách. V expozici, která vznikla pro hlavní výstavní prostor GASK, se představuje práce autorek z devadesátých let v konfrontaci s jejich novými pracemi.   Také v konfrontaci vzájemné se záměrem vysledovat jejich proměny v době digitálního věku. Výstava je největší společnou výstavou autorek, jejími kurátory jsou Adriana Primusová (GASK) a Daniel Vojtěch.

Výstava Mysův Horn přivádí do společného prostoru tři umělecké projevy, které patří k první generaci výrazných umělkyň vstupujících na českou výtvarnou scénu devadesátých let s experimentem v oblasti nových médií, instalací a materiálů. Jejich vizuální tvorba reagovala na novou realitu, její lákadla i rizika. Prostřednictvím digitální malby, performance, fotografických obrazových básní, sochařství a prostorové kresby se rozvíjely tři odlišné způsoby umělecké citlivosti. Tyto přístupy v prostředí rostoucí společenské svobody odhalovaly zásadní proměnu našeho vnímání světa, které je stále více utvářeno digitálními technologiemi. „Jejich tvorba se od počátku devadesátých let často ocitala vedle sebe na velkých přehlídkách soudobého umění, v užším smyslu společně však vystavovaly Veronika Bromová, Markéta Othová a Kateřina Vincourová pouze dvakrát,“ dodává kurátorka výstavy Adriana Primusová. Výstava Mysův Horn je tak jejich třetí společnou výstavou. Umělkyně pojí především přátelství, podporované osobnostní rozmanitostí a různorodostí, ba protikladností přístupů k tvorbě, i spřízněností volbou.

Metaforický název Mysův Horn vznikl při společných debatách jako výsledek tvůrčího a dynamického procesu přípravy výstavy a formulování jejích témat. Slovní přesmyčka může podle Markéty Othové evokovat bludnou cestu, pro Veroniku Bromovou je to hra s otočením naruby a tématem světů za oponou. Pro Kateřinu Vincourovou znamená Mysův Horn dezinformaci, chybný kód na cestě s nejistým cílem. „Mysův Horn je cesta imaginace, dynamická, křehká a nejistá, s překvapeními a s otevřeným cílem,“ doplňuje Adriana Primusová.

Celou expozici v GASK uvádí vstupní instalace, remake původního díla Pohled do kajuty kapitána Nema (1996 / 2025) od Kateřiny Vincourové. Je to nová práce, vychází z rozměrů oken. Původní dílo vzniklo v Paříži. „Kurátorka mne pozvala do Českého centra, kde byla řada oken. Hned jsem věděla, že budu pracovat s tím prostorem a obrátím pohled dovnitř a ne ven,“ vysvětlila Kateřina Vincourová. Vincourovou zaujal i příběh hollywoodské hvězdy Hedy Lamarr z filmu Extase z r. 1932. Inspirovala se její nejslavnější fotografii a vytvořila instalaci Hedy dnes. Dále se představuje multimediální instalace Veroniky Bromové Zemzoo (1996), kterou v loňském roce získala GASK do svých sbírek. Vystavuje i bárku vytvořenou ze starých necek. „Objevitelé byli vesměs muži. Toto je ženská verze plavidla, s kterým můžete někam doplout a objevit něco diametrálně jiného, než je bohatství hmotné,“ vysvětlila Veronika Bromová. Následuje série devíti velkoformátových černobílých fotografií Markéty Othové Utopie (2000). „Toto dílo je výjimečně znovu vystaveno podruhé, avšak jako součást nové instalace. Markéta Othová svá díla jinak veřejnosti prezentuje vždy jen jednou jako unikátní instalace,“ dodává kurátor výstavy Daniel Vojtěch.

 „Za pobytu v Paříži jsem se podívala z okna a uviděla jsem sebe, jak tam sedím asi v pěti letech a začala jsem tuto situaci fotografovat“, říká Markéta Othová. Vystavuje i hračky, které vyráběla pro svého syna. Vedle raných děl autorek se expozice na ploše 700 m2 zaměřuje na jejich nejnovější tvorbu, která je veřejnosti představena vůbec poprvé.

Výstavu doprovází bohatý program zahrnující komentované prohlídky a výtvarné dílny pod vedením autorek. Závěr výstavy doplní beseda s autorkami a kurátory, která se zaměří na hlavní téma výstavy – proměnu umělecké imaginace od analogové éry po současný digitální věk. Lektorské centrum připravuje k expozici letní výtvarné dílny pro děti a mládež od 5 do 19 let. K výstavě vyjde obsáhlý katalog. Výstavu můžete navštívit až do 28. září 2025.

Představení umělkyň

Veronika Šrek Bromová

narodila se v Praze v roce 1966. V roce 1993 absolvovala Ateliér ilustrace a grafiky vedený prof. Jiřím Šalamounem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 1997 a 2000 byla mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého. Její práce získaly odezvu v zahraničí a v roce 1999 reprezentovala instalací Zemzoo Českou republiku na bienále současného umění v Benátkách. V letech 2002–2011 vedla Ateliér nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze, nyní vyučuje na Anglo-American University v Praze Cross Media Art Studio. Současně se věnuje také arteterapii, psychoterapii (dokončený výcvik ARTESUR) a kurátorské práci, na své usedlosti Chaos pořádá umělecká setkání, rezidenční tvůrčí pobyty a dílny.

Do českého prostředí vnesla experiment pozměňované / manipulované fotografie, „digitální malby“ a provokativního uměleckého gesta spojovaného s genderovou tematikou. V pozdějších pracích se těžiště zájmu přesunulo k archetypům a rituálům konfrontovaným s aktuální popkulturní moderností. Vyjadřuje se v široké škále médií od fotografie, videa, prostorových instalací k objektům, malbě, kresbě, přičemž její tvorba má výrazně performativní, teatrální charakter.

Markéta Othová

narodila se v roce 1968 v Brně. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze studovala v Ateliéru filmové a televizní grafiky a v Ateliéru ilustrace a grafiky vedeném prof. Jiřím Šalamounem absolvovala v roce 1993. V roce 1994 získala stáž Francouzského institutu na tříměsíční studijní pobyt v Paříži. Třikrát byla nominovaná na Cenu Jindřicha Chalupeckého, v roce 2002 se stala její laureátkou a absolvovala měsíční rezidenční pobyt v New Yorku. V roce 2020 získala Cenu Michala Ranného.

Její tvorbě dominují fotografické obrazy zachycující výtvarné znaky intimního prožitku časové zkušenosti. Na počátku tvořila zejména velkoformátové černobílé fotografie (Utopia), později přešla k barvě a přísný konceptuální formát variabilně uvolnila. Experiment se seriální fotografickou formou vytváří v napětí mezi jedinečnou vizuální událostí a jejím stereotypním předobrazem kompozici „obrazové básně“, tematizující vztah mezi věcmi a jejich obrazy v nové, ironické, neiluzivní časoprostorové konstelaci. Vedle toho se zabývá grafikou, a to jak v oblasti zpracování knih o umění, fotografii a architektuře, tak v oblasti grafického a prostorového řešení výstav.

Kateřina Vincourová

narodila se v roce 1968 v Praze. V letech 1986–1988 studovala na Akademii výtvarných umění V. I. Surikova v Moskvě, v letech 1988–1994 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Ladislava Čepeláka, Miloše Šejna a Milana Knížáka. V roce 1993 získala ocenění Alexander Dorner Prize v Hannoveru a 1996 Cenu Jindřicha Chalupeckého (jako první žena) a související rezidenční pobyt v Headlands Centre for Art v Kalifornii. V roce 1999 získala roční pobytové stipendium DAAD v Berlíně.

Ve své tvorbě se věnuje především instalacím a objektu, zkoumá možnosti prostoru – interiéru a exteriéru, nejednoznačnosti vnitřního a vnějšího, existenční stability a vratkosti. V devadesátých letech začala ve svých monumentálních instalacích a objektech využívat nesochařské, nestabilní materiály jako igelity, molitany a další umělé hmoty (Pohled do kajuty kapitána Nema). Její výtvarný výraz inklinuje k alegorii: Narativy jejích instalací odkazují k celospolečenským tématům, linie „prostorových kreseb“ k intimním a citovým prožitkům. Prostorové aranžmá „na míru“ místa a času nastavuje nová pravidla ve hře důvěrně známých každodenních znaků.

GASK – Galerie Středočeského kraje je svým primárním posláním muzeem umění, tedy spravuje, ochraňuje a strategicky buduje sbírkový fond českého i mezinárodního umění. Sbírky GASK představují mimořádně ucelený a kvalitní přehled českého výtvarného umění od konce 19. století až po současnost. V loňském roce, kdy galerie oslavila 60 let od svého vzniku, otevřela GASK novou stálou expozici Labyrintem, která prezentuje galerijní sbírky s důrazem na nové akvizice. Nepostradatelnou součástí galerie je Lektorské centrum, které nabízí veřejnosti edukační a interpretační programy doprovázející výstavní dramaturgii.

Jaromír Hampl                 

Zdroj a foto: GASK (2.5.2025)