Z 20. a 30. let: Cesta ženy k úspěchu

Nehodláme tu mluvit o úspěchu společenském, jakého mnohé ženy dobývají uměním oblékati se, užívat rafinovaných prostředků kosmetických, uměním pohybovat se ve vybrané společnosti. Tímto způsobem jdou za úspěchem ženy nepracující, jejichž čas není nikterak omezen.
Jde nám o životní úspěch žen, ať již výdělečně činných či manželek, vedoucích domácnost ať už blahobytnou či chudou.
Cesta k úspěchu je dlážděna úsměvem
Prvním krokem k úspěchu, ať už pracovnímu, společenskému či v rodině, je jasný, radostný úsměv, který prozařuje tvář ženy mladé i staré ženy, pracující mimo dům i doma v domácnosti.
Je mnoho druhů úsměvu: úsměv přirozený a pravdivý, tryskající z přemíry vnitřní radosti a štěstí; trpitelský úsměv u toho, kdo překonal nějakou bolest natolik, že ho již nemučí, ale dosud zastiňuje jeho duši. To je úsměv resignace, odevzdanosti.
Dalšími sestupnými stupínky úsměvu je úsměv ironický (výsměšný), úsměv pokrytecký, úsměv, vyjadřující škodolibost nebo dokonce opovržení.
Není třeba zvlášť říkat, který z těchto úsměvů si má vytrvale osvojovat žena, jež chce dosíci úspěchu. Je zřejmé, že na cestě k úspěchu pomůže ženám takový úsměv, který v každém, o koho zavadí, probouzí zmocněný život, novou chuť k práci, jistotu v její zdárné zakončení, novou sílu k boji a především vnitřní radost, která prolíná celého člověka a projevuje se v jeho pohybech, ve výrazu tváře i v jeho řeči a myšlenkách.
Tážete se snad: Je vůbec možný takový úsměv, který by byl skutečně pravdivý a nelíčený? Je možná taková vnitřní pohoda a jas, kterých se nedotkne ani nezdar v dílně nebo v úřadě, ani rozchod s hochem, ani nemoc dítěte, ani nedorozumění s mužem, ani jeho nevěra?
Této velké dokonalosti lze opravdu dosíci. Cesta k tomu není ani tak těžká, jak se na první pohled zdá.
Umění ovládat směr myšlení
Přemýšlejte o tom, jaký význam má výchova malého dítěte. Učíme je především ovládat své pohyby, aby nekonalo pohybů neúčelných, zbytečných, jimiž jen promarňuje tělesnou i duševní energii. Ve škole se učí dítě ovládat svou pozornost a soustřeďovat myšlení na jeden předmět; učí se kázni pohybů i kázni duševní.
Žena, pracující v závodě, v kanceláři nebo žena – hospodyně a matka, naučila se v určitém směru ovládat své myšlení, dovede soustředit celou bytost k jedné práci nebo k souhrnu svých prací.
Přece však v jedné věci uniká ženám kázeň v myšlení. Je to tehdy, jestliže muž je na cestách, jestliže jeho práce je spojena s větším nebo menším risikem úrazu, nebo dokonce smrti.
Je to tehdy, jestliže dítě je nemocno, nebo je na delší dobu mimo domov.
Je to tehdy, jestliže dívce při vzpomínce na jejího hocha stahuje se srdce obavou, zda je jí věrný.
V takových případech pozbývají ženy klidu a rovnováhy. Pochybnosti se střídají s nadějí, důvěra s nedůvěrou, jistota s nejistotou. Neklid vzrůstá až k trvalému pocitu napětí, stísněnosti až melancholie. Úsměv dávno již zmizel s tváře. Neklidný spánek, stupňovaný v nespavost, stírá ruměnec s tváří, pod očima se hromadí vrásky. Neklid přenáší se na okolí, na pomocnici v domácnosti, na příbuzné, na děti, na kolegy a kolegyně v úřadě nebo u jiné práce. Taková žena je s to vnést nervositu a nespokojenost i do nejslunnějšího prostředí.
Jakou náladu vyzařujete do okolí?
Podívejme se na tento případ trochu zblízka.
Podle výzkumů fysiologů i psychologů, vysílá mozek při myšlení určitou energii. Ve Francii se dokonce pokoušeli ofotografovat na citlivých deskách záření pracujícího lidského mozku. Mozek vysílá do prostoru jakési proudy, které jako každé záření jsou sice podstaty hmotné, ale velmi jemné. Nicméně jsou však natolik silné, že jimi působíme na své okolí, zvláště jestliže naše myšlení je prožhaveno silným cítěním.
Všimněte si, jak na vás způsobí přítomnost osoby, napjatě o něčem přemýšlející. Zvláště dítě je na naše myšlení a cítění velmi citlivé: je-li matka neklidná, přenáší se nervosita i na děti. Je-li učitel, vstupující do třídy, něčím rozrušen, zneklidní i celá třída. Jistě jste také pozorovaly, že starosti mužovy, aniž se vám o nich slovem zmínil, začínají tížit i vás.
Důvěra budí zase důvěru
I zkušenost z praxe nás tedy poučuje o tom, že myšlení (stav mysli) je skutečně jakousi energií, vysílanou naším mozkem do okolí. Vyvěrá-li naše myšlení z důvěry a z jistoty, budíme důvěru a jistotu i u osob okolo sebe, někdy dokonce i u osob vzdálených. Matka, která poslala dítě na prázdniny s přesvědčením, že se mu nic nestane, že o jeho bezpečnost je dobře postaráno, poskytuje mu již tímto myšlením a cítěním jistou ochranu. Neboť většina nehod se stává u dítěte z neuvědomělého nedostatku sebedůvěry. Podlamuje-li tuto sebedůvěru dítěte i matka sama, nemůže vychovat dítě odvážné a samostatné.
Ovšem, ani zde nesmí matka překročit zdravou rovnováhu, aby nevychovávala dítě neopatrně a příliš se spoléhající na své dobré vlastnosti. Tato druhá krajnost vede buď k lehkomyslnosti, nebo k velikášství, skrytému často pod pláštíkem podnikavosti, sebedůvěry apod.
Duchovní posila těm, s nimiž chceme sdílet životní úspěch
Duševně silná a odvážná žena provází v mysli svého muže na cestách, nepochybuje, neteskní, nýbrž s důvěrou a s úplnou jistotou myslí na jeho šťastný návrat. Taková žena i na dálku posiluje muže svou důvěrou v něho. V této věci může být každé ženě tichým vzorem paní Charlotta Masaryková, která i ve chvílích, kdy její muž sám ochaboval v boji, dodávala mu jistoty a odvahy železnou vírou v dobré dílo manželovo.
Jenom kladné myšlení buduje úspěch
Dívka nebo žena, která se mučí nedůvěrou a nejistotou, zda její hoch nebo muž je jí věrný, neprojevuje tím obezřetnost a opatrnost, nýbrž slabost a nečisté myšlení. Takovým myšlením otravuje každou chvilku společného styku, stává se podezřívavou, neklidnou, žárlivou. Každý muž cítí velmi dobře vliv takového myšlení, je sám pomalu otravován, až se konečně rozhodne, že se z něho vymaní – přerušením styků. Ženy si tak nevolky samy způsobují to, čeho se nejvíc obávají. Lze obrazně říci, že stálou nedůvěrou samy přitahují příčiny rozchodu či rozvodu.
Žena, která chce v kterémkoliv poctivém úmyslu dosíci úspěchu, má vědomě řídit své myšlení kladně. Má býti ztělesněnou důvěrou ve zdar díla mužova. Má nosit v sobě klid a jistotu, vyrůstající nikoli z lehkomyslnosti nebo z pohodlí, nýbrž z bdělosti a z pevného přesvědčení.
K tomu je ovšem potřeba nové kázně, nového určení, nového pevného úsilí zvítězit nad svou vlastní starostlivostí, nad nervozitou, nad strachem o milou bytost a její lásku. Ženy nejsou si často ani toho vědomy, jak tyranizují svého muže i děti přílišnou, nesprávnou láskou.
A chceme-li heslovitě vyjádřit to, čemu se má žena, usilující o úspěch, především naučiti, zapamatujme si: naučme se ovládat své myšlení, které má sloužit jen životnímu kladu, jistotě a důvěře. Považujme myšlení pochybovačné a podezřívající za myšlení nás nedůstojné a škodlivé nám i našim nejbližším. Takové myšlení by jako rozkladný prvek rozleptávalo náš jasný, kladný úsměv a naši cestu k úspěchu.
Dr. V. Novotná, Zlín