Omytí ovoce před požitím je samozřejmým požadavkem hygieny. Velice bychom se však mýlili, kdybychom mysleli, že ovoce před sloupáním nemusíme omývati. Každým nakrojením přenášíme nožem nečistotu na dužinu. Proto před loupáním omýváme ovoce stejně jako to, které požíváme se slupkou. Z toho se vyjímají pomeranče a banány, které mají slupku lehce oddělitelnou. Ovoce, pokud nemá příliš porušenou slupku, nemáme vůbec loupati, ale dobře omýti. Pod slupkou je totiž biologicky nejjemnější vrstva, o kterou se loupáním připravíme. Vidíme-li ovoce vábně rozložené na ošatkách, musíme si také představiti, kolika rukama prošlo, kolik much na něm zanechalo nečistotu, kolik prachu ze silnice i ulic se na něm usadilo, i když se nám zdá zdánlivě čisté. Naše ovoce přichází do obchodu většinou nebalené. Jen nejjemnější druhy prodávají se balené v hedvábném papíru, zatím co v Americe balí se ovoce do celulosového obalu, neboť papír považují za nedostatečný. Navykněme si proto omývati ovoce a zvláště dětem. Mnohdy tím předejdeme i různým nemocem.
Zeleniny
Celer má neobyčejnou léčivost a doporučuje se hlavně lidem nervosním.
Petržel se používá při léčbě močových kaménků.
Syrová cibule
Staré zkušenosti, které jsou nyní zase lékaři uznávány, praví, že syrová cibule má léčebné účinky při kataru střevním, průjmu, úplavici atd. Vědecké zkoumání v novější době ukázalo, že po požití cibule se žaludeční šťávy množí a že jejich účinek je zesilován. Tím je potrava v žaludku lépe strávena. Do střev se již nedostanou přebytky potravy a nemohou se tam proto kazit a do žaludku vniklí původci nemocí jsou ničeni. Je lhostejno, v jaké úpravě se cibule požívá, musí však býti bezpečně syrová, protože uvařené nebo smažené cibuli její účinek mizí.
Česnek
Chová v sobě siomatý, ostrý etherický olej, jež dráždí ústroje zažívací, dýchací a ledviny. Žene mírně na moč a prospívá jen v malé dávce, větší působí obtíže. Zejména škodí osobám krevnatým a tuberkulosním. Česneková polévka se jí před léčbou tasemnice. Upečený česnek se přikládá na vředy, aby změkly. Česneková šťáva se používá při bolestech revmatických a zapuzuje i chrapot.
Kyselé zelí
Měli bychom jísti vždy jen buď syrové, nebo nanejvýše krátce v páře zdušené, tedy nikdy vařené. Kyselé zelí obsahuje totiž převážnou většinou mléčnou kyselinu a je tudíž nejlepším desinfekčním prostředkem pro celý žaludek a všechny jeho oblasti, neboť hubí veškeré škodlivé bacily, zapuzuje všechny druhy červů a jiných žaludečních a střevních cizopasníků, zabraňuje různým chorobám a jest i pro velmi zesláblé nemocné zdravou a vydatnou živinou a přirozeným lékem. Kdo nesnese zelí syrového, nechť si je polije olejem, mírně zahřátým, nebo kyselou smetanou, je pak ještě záživnější. Chceme-li připraviti zelí jako lahůdku, polejme je dvě hodiny před požitím citronovou šťávou (asi půl citronu na osobu) a krátce před jídlem studeným, nebo mírně zahřátým olejem. Kdo nesnese dobře zelí takto upraveného, dej si je zdusiti v páře na másle, oleji nebo ceresu. Dětem by se mělo kyselé zelí, a sice výhradně syrové, předkládati co nejčastěji, místo jiných přesnídávek.
Ředkev léčivem
Ředkev (černá) je odedávna známá jako léčivý prostředek proti žlučovým kaménkům. V novější době bylo opětně upozorněno na její účinek proti pihám a žlutinám kůže. K tomu účelu nakrájí se ostrá, černá ředkev na koláčky, které na misce se posolí, a nechá přikrytá několik minut potit, aby pustila šťávu, kterou se pihy a žlutiny natírají. Vlivem této šťávy blednou a po několikerém opakování mizejí. Obyčejně má se za to, že ředkev způsobuje nadýmání; to platí jen o její obtížněji stravitelné dužině; zato však šťáva získaná výše naznačeným způsobem, účinkuje dobře na odhlenování horních částí dýchadel, v žaludku působí blahodárně proti nadýmání, útlaku žaludečnímu apod. Také hojné požívání ředkve (zvláště i ředkvičky) je dobrý preventivní prostředek proti kyselosti moči a červenému písku a tím i proti reumatismu.
Jak se mají vařit vajíčka
Není správné, vkládají-li se vejce do vřelé vody nebo do rozpáleného omastku. Tak se bílek příliš rychle srazí v tuhou, kožnatou látku a jeho výživnost a stravitelnost se tím značně sníží. Pozvolným zahříváním bílek zůstane jemný a lehce stravitelný. Proto máme vejce vložit nejprve do studené vody, nejlépe uděláme, zavěsíme-li je do zvláštního sítka, aby se nedotýkala horkého dna nádoby, a pak přivedeme vodu do lehkého varu. Nesmíme je však dlouho vařiti. Jak dlouho má zůstati vajíčko ve vodě, závisí na chuti jednotlivců. Vajíčka, která mají býti vařena na tvrdo, mohou zůstati ve vodě déle a jejich bílek zůstane přes to jemný a lehce stavitelný. Podobný postup se má zachovávati i při smažení vajec.
O soji
Napsal věhlasný americký lékař dr. Kellogg, že je to nejsilnější alkalická přírodní potrava, jež zvyšuje zásaditost krve a odstraňuje tedy překyselení, jež působí nepříznivě na tepny, tkáně a srdce.
Jak správně připraviti čaj
Asiaté říkají, že čajový nápoj je umělecký výrobek a k své přípravě vyžaduje mistrovské ruky. Proto je třeba míti především porozumění pro to, že při vaření čaje se má připraviti extrakt jen těch nejušlechtilejších součástek čajových (silice, alkaloidů, nejsnadněji rozpustných tříslovin a barviva), z nichž silice, nositelé čajové vůně, jsou látky velmi těkavé, které vyšší teplotou z nálevu úplně vyprchají a že celý obsah tříslovin a barviva by mohl dodati nálevu příliš trpké chuti a nepěkně tmavé barvy, a konečně, že čaj velmi snadno absorbuje (pohlcuje) jakoukoliv cizí příchuť a vůni. Proto je nutno zameziti každému přímému styku čaje i jeho nálevu s kovem, který mu dodává „kovové“ příchuti. Kovová čajová konvice je sice pěknou ozdobou kredence, ale k přípravě nálevu je nevhodná. Nejlepším materiálem pro čajové konvice a čajový příbor jest tenkostěnný porculán. Další podmínkou jest absolutní čistota nádob; k vaření vody při přípravu čajového nálevu nutno vyhraditi nádobu, která se k jiným účelům nikdy nepoužije (na příklad hrnek, ve kterém se vařila polévka, nemůže býti dokonale vyčištěn, stopy tuku a vůně masa zůstávají v pórech, jsou vždy patrny a působí velmi nepříjemně na chuť čaje). Čaj nikdy nevaříme, nýbrž jen spařujeme vodou, která právě povřela a která pro tento účel nemá býti příliš tvrdá. Množství čaje závisí na chuti jednotlivce, průměrně stačí 1 kávová lžíce na čtvrt litru vody. Doba spařování závisí na druhu čaje: slabě extraktivní čínské čaje vyžadují asi 5 minut k dosažení zlatožlutého nálevu, silné indické čaje již během 2-3, maximálně 4 minut dávají tmavočervený nápoj, těžké vůně a kořenné chuti, zelené čaje, pro velký obsah tříslovin, neextrahujeme déle 3 minut, dávají nálev slámově žlutý. U každého druhu třeba předem extrakční dobu vyzkoušeti, možno ji posouditi také podle barvy nálevu, která v každém případě má býti čirá a lahodná oku. Čajový nálev, připravený z 1-2 g čaje, dodá tělu 0,03-0,06 g kofeinu; toto množství nemůže působiti ani při opětovaném požívání na zdravý organismus nepříznivě, vždyť přípustná dávka jako léku, předpisuje se obyčejně 0,5 g a člověk snáší beze škody i přes 1 g. Nakonec budiž ještě uvedeno, že požívání čaje je mnohem příznivější, než časté pití kávy, jejíž dráždivý účinek kofeinu zvyšují značně empyreumatické látky, vznikající pražením kávy.
Věda a život (9.8.2019)
