V každém jednotlivci je jakási skrytá, utajená síla nezničitelného života, nesmrtelný princip zdraví, který byv veden k správnému vývoji, hojí všecky naše neduhy a podává hojivý balsám pro všecky rány, jež život zasadí.
Lidé, kteří byli hotovými invalidy a na pohled neschopni provésti ještě něco kloudného, jak byli neduživí, uzdravili se tím, že na ně byla vložena nějaká veliká zodpovědnost. To je uvedlo z jejich ústraní na veřejnost, vytrhlo ze začarovaného kruhu myšlenek, jež se stále obíraly jenom jejich zdravotním stavem, jejich poruchami, všemožnými příznaky jejich choroby, a hle! Příznaky choroby zmizely.
Tisíce mužů a žen leželo by jistě nemocno v loži, kdyby si to mohli dovoliti; ale hlad jejich dětí, to že se musejí starati, aby jejich drazí byli nasyceni a oblečeni a jiné a jiné závazky, nedají jim ulehnouti a tak se přemáhají a pracují dále, ať je jim to po chuti nebo není.
Co vše vděčí svět onomu panovačnému „musíš“, které nás pudí, abychom poskytli ze sebe to, co nejlepšího můžeme, jsme-li bez ochrany a bez pomoci náhle odkázáni sami na sebe a nuceni spolehnouti se toliko na síly, které v našem nitru dřímají. Přemnohé z největších výkonů, jež svět obohatily o nové hodnoty, byly provedeny pod útlakem takového „musíš“.
Nutnost byla ostruhou, která pudila lidstvo obrátiti tíseň a nedostatek v nejzázračnější a nejneuvěřitelnější výkony. Každý, kdo vůbec za nás stojí, cítí v sobě sílu, která ho neustále pudí ku předu a dává mu stoupati od stupně po stupni výše. Je-li mu to vhod nebo není – tento vnitřní popoháněč, toto „musíš“ nedá mu oddechu, činí ho schopným své úlohy, dá mu všecko snésti a vzdorovati všem svodům pohodlí.
S. Marden.
Není náhody v životě
Jsou jen zákony o příčině a účinku. Je nemožno, abychom dosáhli úspěchu, netoužíme-li po něm. Ať jsou naše nadání nebo schopnosti sebevětší, výsledek jejich nebude větší, než byla naše sebedůvěra. Silné, optimistické myšlenky přitahují úspěch. Nezáleží při tom na tom, co lidé soudí o našich plánech a předsevzetích, ale na tom, jak věříme v sebe sama. Pak můžeme ztratiti majetek, přátele, k cíli přece dojdeme. Sebedůvěra má zázračnou moc. Spočívá na přesvědčení, že jen v nás je síla, proti níž všechny vnější vlivy a okolnosti jsou bezmocny. Sebedůvěra nám otvírá cestu do našeho nitra a ukazuje nám nevyčerpatelný zdroj sil a možností, z něhož můžeme čerpati po celý život. Každá moc je výsledkem myšlenek, upnutých silně a vytrvale k určitému cíli. Je tedy náš osud zcela v našich rukou. Jen v nás je síla, která probuzena zocelena ušlechtilou prací, učiní nás velikými, šlechetnými a šťastnými.
Strava výhradně rostlinná
není člověku prospěšná – má-li se jí živiti stále. Ústrojí člověka zařízeno jest pro stravu smíšenou, masitou i rostlinnou. Kdo proti tomu brojí, bojuje proti přírodě a v zápasech těchto příroda vždy zůstane vítězem. Tělo lidské potřebuje maso i zeleninu v přiměřeném, dle jednotlivce voleném poměru. Nadbytek pokrmů masitých stejně člověku škodí, jako výhradně na zeleninu se omezující strava, která člověku neposkytne té výživy a patřičné množství látek, jež ústrojí člověka potřebuje. Stejně zpozdilé jest, krmiti děti výhradně zeleninou. Jezte klidně maso i zeleninu, střídejte pokrm, a stejným způsobem živte své dítky.
MUDr. Zuna
Vyhýbejte se všem opojným prostředkům, obzvláště alkoholu a tabáku. Budeš bez nich zdravější a více v životě dosáhneš.
Každá nemoc ne jakýmsi druhem nepořádku v životosprávě. Většina nemocí by nemusila být, kdyby lidé dovedli být rozumní a pořádní.
Dr. Liek
Jak získáme klid
S počátku musí se začíti maličkostmi, neboť nejsnáze lze dosáhnouti klidu v maličkostech. Počneme tím, že si zvykneme chovati se klidně při něčem, co se denně opakuje. Většina lidí, posedlých neklidem, jí s horečným chvatem svůj oběd. Proč nezačíti v tomto bodě? Postup je následující: Pozornost je třeba obrátiti vždy na věc nejbližší, ona má působiti uklidňujícím vlivem na všechny pohyby, které konáme. Pocity chuťové a dotykové jest třeba si uvědomiti. Oběd přes to nemusí dlouho trvati. Klid není způsoben ani tak pomalostí, jako tím, že pozornost věnujeme úplně přítomnému a nepředbíháme napřed k něčemu jinému. Nebo: Obětujeme dvě minuty a pozorujeme v úplném klidu schod u domovních dveří. Takový kámen, zvláště takový, který je hodně opotřebovaný, mluví tichou a důtklivou řečí, nejen tím, že tu tak klidně leží. Nejen, že své jizvy a boule snáší s tváří tak zvlášť klidnou, nýbrž obzvláště proto, že žije v tak úplném, bratrském míru s celým svým okolím: s prachem, který vítr a doba do jeho rýh navály, s nalámaným kamením u jeho nohou a se vším ostatním, co ho obklopuje. Žil dlouhý a klidný život na tomto místě a vidíme na něm, že hledí budoucnosti s velikou jistotou a klidem vstříc. Pozoroval-li někdo jen krátkou chvíli zamyšleně takový starý kámen, jde jistě uspokojen a uklidněn dále. Podobných pokusů možno vykonati mnoho a náš duševní neklid ustoupí plnosti života a síly.
Šťastný domov
