Z 20. a 30. let: Važme si zdraví, Padesátka, věk kritický

Dříve než přikročíme k vlastnímu cvičení, je nutno si vytvořiti určitou základní duševní náladu. Náladu radostnou a zdravou. Neboť zkušenost nás učí, že nejlépe dovede nositi hlavu zpříma ten, kdo nechová ve svém nitru žádných četných a škodlivých myšlenek a dovede se zabývati myšlenkami radostnými. Tomu je třeba se však naučiti. Jak ale míti stále čisté a veselé myšlenky, když máme v duši hněv, závist a jiné hříchy?

Každý počátek je těžký, ale nesmíme se ho lekati. Myšlenky vyrůstají z poznávání života. Člověk, nadaný zdravými smysly, může si sám určovati podněty ku svému myšlení a pozorování. Záleží na tom, co chceme nebo nechceme viděti a slyšeti. Budeme-li stále jen mysliti na chudobu a bolesti a všechno kolem sebe chápati jen tak, jak se nám projevuje, nedospějeme nikdy k cíli. Naše myšlení se musí obraceti k podstatě skutečnosti a soutřediti se plně na pozorovanou věc. Kdo těká od jednoho dojmu ke druhému, hledaje stále rozptýlení, nedovede se řádně soustřediti. Kdo stále jen kritisuje a hledá nedostatky na jiných, nemůže sám počítati s úspěchem.

Dnešní doba přináší jen neklid a chvat nejen rázu fysického (železnice, auta, letadla, živost obchodu, zaměstnání apod.), ale i rázu duševního. Duševní neklidnost je v podstatě následkem chvatu tělesného, ale má i jiné příčiny. Množství myšlenek, které se navzájem splétají, tvoří duševní chaos a tím se dostavuje jakési zbahnění a nesoulad. Člověk chce býti na všem účasten, chce ze všech požitků okusiti alespoň něco a ztrácí tak duševní ucelenost. Z duševního obzoru zatlačuje jedno druhé a většina vjemů a myšlenek se přijímá jen pro okamžik. Není času ani místa pro výběr a upevněný charakter. Stále máme jakýsi strach, že jsme se dosti nevyžili, že budeme přehoněni jinými, že jsme mnoho promeškali. Žijeme v stálé nejistotě a obavách. Chceme obsáhnouti a promysliti mnoho zdánlivě důležitých věcí a nedovedeme se soustředit k věcem obyčejným. Tím ztrácíme vládu sami nad sebou, propadáme podrážděnosti a neklidu a ve svém nejhlubším nitru pociťujeme tíži a tlak, který nás neustále bičuje a žene kupředu. Šílená doba pokroku a civilisace vyžaduje obětí. Všechno kolem nás vře, hučí a víří, jaký tedy div, že přestáváme býti pány našeho klidu, rozvahy a duševní rovnováhy?

Člověk má sice právo, aby vzhlížel vstříc světlu, ale toto právo si musí vydobýti. Je to přirozený zákon, tak jako když třeme skleněnou tyč příslušnou látkou, aby se stala elektrickou, tak také nabývá člověk potřebné síly, když se dovede soustředit. Musíme se však tomu učit už v maličkostech. Možno sice namítati, že v dnešním shonu a starostech o existenci není na podobné věci času, ale pak také nebudeme míti času ani na péči o své duševní zdraví. Rozhodli-li jsme se však nalézti a upevniti si své duševní zdraví, musíme to také dokázati. A začíti s tím můžeme jen v maličkostech. Je samozřejmé, že ten, kdo vězí úplně v civilisaci našich dnů, jen velmi těžko dovede se soustředit na maličkosti. Převážná většina lidí se nedovede vůbec soustředit a upoutat pozornost na drobné věci. Všimli jste si už někdy pozorně rozvíjejícího se květu, pukajícího pupenu, dovedli jste alespoň chvíli pozorovat jednotlivého mravence nebo broučka, slyšeli jste už „růst“ trávu? A přece, jak vše to je podivuhodné! Vám však jistě zdálo se daleko důležitějším sledovat zprávy o neštěstích, o královské korunovaci nebo sportovních událostech. Děje se tak z touhy po sensacích.

Je to jakýsi druh požitkářství, který dovede sice člověka na chvíli rozptýliti, ale ne uklidniti. Věci a události vůkol nás působí na naše myšlení a jednání.

V. M.

Padesátka, věk kritický

Nás, lékaře často překvapuje náhlá smrt padesátiletých mužů. Věda vysvětlovala to dosud zvýšeným opotřebováním těla při dnešním boji o život. Rodí se, jak známo, více hochů než děvčat; tento nepoměr zůstává až do padesáti roků. Tu náhle počnou muži vymírat a ženy mají převahu. Zajímalo mne to, proto jsem sledoval několik případů náhlého úmrtí mužů. Zjistil jsem, že to byli lidé, požívající denně maso a alkohol, většinou zaměstnáni duševní prací či jiným sedavým způsobem života. Vojáky nebyli, za to však silnými kuřáky. Při zdánlivě naprostém zdraví byli stiženi náhlou srdeční mrtvicí; jindy po horečnaté nemoci, často po zápalu plic, či chřipce, kdy průběh byl zcela neočekávaně ukončen smrtí. Zdánlivě nevysvětlitelný úkaz tento ujasníme si však ihned, pozeptáme-li se po životosprávě. Tři generace po sobě živily se masem. Dle mého soudu způsobena je tu smrt srdeční záduchou, vyvolanou městnáním plynu (kysličníku uhličitého) v žaludku. Plyn totiž tlačí na srdce, znemožňuje prokrvení srdečního svalu (to jsem zjistil sám na sobě), což musí v brzku přivoditi smrt. Vznik těchto plynů souvisí přímo s přílišným požíváním masa. Kyselina močová totiž způsobuje houstnutí krve tou měrou, že krev nemůže vniknouti do jemných kanálků plicních, kde by se mohla zbaviti kysličníku uhličitého, který se za normálního stavu vydechuje. Ovšem, že sedavý způsob života tyto poruchy ještě podporuje. Krev však snaží se zbaviti kysličníku, nemůže-li tak učiniti v plicích, vpustí plyny do žaludku. To by ani příliš nevadilo, neboť vyškytnouti musíme někdy i my, kteří se masa zříkáme.

Ale pojídání masa má za následek oslabení břišních svalů a stěn, zjistíme pak seslabení, později rozšíření žaludku. Ovšemže všichni takto postižení lidé trpí současně i „kulturní“ chorobou – zácpou. Seslabený žaludek nemůže se zbaviti plynů škytáním. Proto i bez předchozích žaludečních potíží může hned při prvém příznaku choroba dosáhnouti takových rozměrů, že působí náhle, zdánlivě bez příčiny tragicky. Bránice totiž způsobí nadzdvihnutí srdce a přivodí konce, poněvadž horečkou zvýšené spalování vytváří i větší množství kysličníku, který pak způsobí zmíněné městnání plynu v žaludku a smrt v zápětí.

Z knihy Testament přírodního lékaře

Pihy

Pihy jsou velkým nepřítelem našeho zdraví a radosti ze života. Je pravda, že samy o sobě jsou zcela nevinnou poruchou tvoření a rozložení kožného barviva – pigmentu, ale vědomí, že jsou vyvolávány sluncem, zbavuje lidi radosti z jeho paprsků. Lidé – hlavně ženy, které v létě pihami trpí, ukrývají se úzkostlivě před sluncem.

Pihy jsou považovány za velkého nepřítele ženské krásy. Je to věc názoru. Rusé vlasy také kdysi platily za nepěkné – pokud jim nepřišla móda na chuť. Rovněž sluncem snědá pleť je v některých zemích ženami považována za nehezkou, ač u nás bývá chloubou nejedné vyznavačky přírody.

Je otázka, zda naše zdraví utrpí více několika tečkami v obličeji nebo nedostatkem slunce? Němci říkají pihám „Sommersprossen“, ježto vystupují hlavně v létě. Je omylem domnívati se, že tato porucha je vyvolána sluncem. Slunce tu hraje pouze úlohu provokatéra a ukáže, kde kůže je postižena. Porucha je i v zimě, ale teprve v létě se stává zřejmou. V zimě jsou pihy vybledlé, někdy i neznatelné. Hlavně se vyskytují u lidí plavých, a to již v dětství. Jsou dvojího druhu. Buďto jsou to ostrůvky normální kůže, které světlem temní, zatím co okolní chorá kůže zůstává nápadně bledou. Takováto kůže sluncem nehnědne. Lehce na slunci zčervená, ale barvivo se v ní neukládá. Jde tu o úbytek normálního kožního barviva.

V druhém případě je tomu naopak. Na normální kůži jsou ostrůvky choré, které tvoří pigmentu mnohem více než okolí. Kůže hnědne sluncem normálně – ale tyto ostrůvky hnědnou mnohem rychleji a mnohem více.

Při vzniku pih (ephelides) hraje značnou úlohu dědičnost.

Jest ještě jeden druh skvrn, v jichž obvodu se tvoří hojně pigmentu, a to nezávisle na slunci a kůži okolní. Jsou to tak zvané lentigines, o nichž toto pojednání nebude se dále zmiňovati. Ty již nepatří do skupiny, označované slovem „pihy“.

Ochrana před pihami, tj. před základní nemocí, je obtížná. Chrániti se můžeme pouze proti projevům této poruchy – proti vystoupení skvrn. Ve většině případů vystupují na jaře a v létě na nekrytých částech těla – na obličeji, na rukách, na krku – ale i na částech chráněných se mohou objeviti.

Chceme-li zabrániti vystoupení skvrn, chráníme kůži před účinkem slunečních paprsků buď velkými klobouky (červené nebo žluté), červeným nebo hnědým závojem, slunečníkem, rukavicemi a podobně. To je ochrana mechanická. Kůži možno chrániti i různými krémy, jako jsou: heliovertin, zeozon apod. Lékaři předpisují též ochranné glycerinové masti s chininem.

Léčení pih vyžaduje vždy odborných znalostí a nelze jeden recept, který pomáhá jednomu, doporučiti šablonovitě jiným osobám. Prof. dr. Šamberger předpisuje mast, která se natírá na noc na kůži, aby ji podráždila a vzbudila její zrudnutí.

Též kysličníku vodičitého (3 %) se používá k obkladkům nebo v podobě různých mastí. Obkladky s 3% vodným roztokem kysličníku vodičitého se dávají dvakrát denně po 30 minutách. Po osušení se kůže pak natírá lanolinem. To jsou pouze ukázky, aby čtenář věděl, že i pihy lze léčiti, obráti-li se o radu na odborníka.

Dnes, kdy víme, jaký blahodárný vliv má slunce na naše celkové zdraví, nebudeme jistě pro několik temnějších skvrn na pleti se báti slunečních paprsků a stále se před sluncem ukrývati. Důležitější krása je ta, která vyplývá ze zdraví celého těla a z životní radosti.

Usměvavý obličej vyjadřující vnitřní harmonii těla a duše, je krásný i je-li na něm několik pih.

Zato bledá „krása“, neprozářená odleskem zdraví a spokojenosti bude nejvýše chladnou krásou mramorové sochy.

Zdraví lidu